Rudolf Křesťan: Sypání ptáčkům

Rubrika: Literatura – Fejetony

Sezení na lavičce a sypání ptáčkům je v představách řady lidí symbol nicnedělání. Tento rohlíkový catering pro opeřence bývá pokládán za vyřazení z aktivního života. Jako občasný vykonavatel uvedené drobkové činnosti prohlašuji s veškerou odpovědností: nevěřte bludům!
Například krmení poskakujících vrabců je výkon až tělocvičný.
Vrabčáci – a nejen oni – jsou nenasytní a je nutno jim házet opakovaně. Rozhodně nejde o nic odpočinkového. Naopak, hrozí namožení ruky a vznik takzvaného ptačího lokte.
Svědomitý krmič ptáčků se musí průběžně vzdělávat, aby dostál pravidlům zdravé výživy. Aby věděl, co opeřeným strávníkům prospívá a co jim naopak škodí. Žádná univerzita třetího věku zatím žel nezařadila toto téma do svých osnov. Každý z nás ptačích výživářů je odkázán na činorodost vlastního studia současných pramenů. Vyžaduje to nemalé úsilí a mnohdy stejně nedospějeme k jednoznačným poznatkům.
Například: jsou gastronomicky vhodné rozlámané sušenky obsahující takzvaná éčka?
Mohlo by se zdát, že chemie bude ptákům cizí, ale je to omyl. Někteří si na ní pochutnávají. Například strakapoudi si libují v klování do nově zateplených fasád. Podle ornitologů je možná vábí dutý zvuk zdi, který naznačuje, že by tam mohl být – stejně jako v přírodě – skrytý hmyz.
Další roli hraje zjištěný fakt, že strakapoudi ničí zateplenou fasádu i proto, že jim chutnají chemické látky, jimiž je stavební hmota napuštěna.
I když strakapoudi nebývají klienty společného stravování u laviček, jejich záliba v nových potravinách signalizuje cosi významného. Měli bychom vzít na vědomí, že ptáci ve městech začali být zvyklí na nový sortiment.
V okolí fastfoodů jsou to například kousky baget se zbytky kečupu a hamburgerů, které ptáčkům tu a tam hodí junioři, a to pod heslem „Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš!“
Představa o krmení ptáků coby symbolu nicoty ve vyšším věku je zvlášť mylná v případě holubů. Když jim chce někdo podstrojovat, musí projevit značnou kuráž, neboť na spoustě míst je to zakázáno.
Jde o oběť osobní i finanční, jak dokazuje případ jedné paní ze švýcarského města Lausanne. Tato sedmasedmdesátiletá nekompromisní stoupenkyně krmení holubů dostala pokutu ve výši našich 160 000 korun. Reagovala následujícími slovy: „Budu je stejně krmit dál, je to pořád lepší než fetovat.“
Stejně vzpurná a aktivní byla v Londýně seniorka paní Moorhousová, když se vzepřela absolutnímu zákazu krmení holubů na Trafalgarském náměstí. Prohlásila, že souhlasí s tím, aby to bylo zapovězeno turistům jako pojistka proti nadměrnému holubímu potřísnění tamního Nelsonova pomníku, ale zároveň založila krmicí občanské sdružení, aby tamní holubi nebyli ponecháni tak úplně ve štychu.
Dosáhla svého, když jejímu sdružení bylo povoleno krmit trafalgarské okřídlence limitovanou denní porcí čtyřiceti kilogramů ptačího zobu. A to ve striktně stanoveném čase pro rozhození krmě: v průběhu deseti minut.
Pořád se vám ještě zdá krmení ptáků jako činnost lidí rezignujících na zájem o vnější svět?
K tomu je nutno dodat, že už samotné usednutí na krmicí lavičku předpokládá aktivní přístup. Skládá se z několika etap:
1) Je nutno se ujistit, zda lavička není čerstvě natřená.
2) Jestli je aspoň trochu čistá.
3) Závažné je prozkoumání celkové statiky vyhlédnuté lavičky, pevnosti jejího opěradla a úplnosti sedadla. Vyplatí se analyzovat, zda se celek nekymácí a nezpůsobí důvěřivému člověku zranění.
4) Přejme si, aby k nám nepřisedl někdo vlezlý. Ať už vlezlý do naší peněženky (kapsář), nebo vlezlý nekonečnými řečmi, jimiž by nás chtěl proti naší vůli krmit, zatímco my chceme krmit ptáčky.
5) Jde-li o plaché strávníky, kterým je zapotřebí házet obloukem do dálky, vyplatí se znát zákony balistiky.
Zkrátka: krmení ptáčků z lavičky není vůbec pasivní. Je to odpovědná činnost pro zdatné a dynamické bytosti v plné síle. A navíc výdělečně činné, protože rohlíky lezou do peněz.

(Z nové sbírky fejetonů s názvem „Co jsem si nadrobil aneb sypání ptáčkům“.
Knížka vyšla v říjnu 2010 a obsahuje 77 vyprávěnek s ilustracemi autorovy ženy Magdaleny.)

Texty na záložce knihy:

 

Zadní strana knihy:

Pozvánka na křest knihy:

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 14. 10. 2010.