Přemýšlejte o Romech bez předsudků…

Rubrika: Literatura – Pohlazení

Motto:
Neztrácejte víru v lidstvo.
Pomyslete na stamiliony lidí, kteří vám nikdy nic neprovedli.
Elbert Hubbard
 
Dostala jsem velmi zajímavý a milý e-mail. Zprávu od neznámého člověka, který bydlí poměrně daleko, ale přesto jsem měla pocit, jako by to byl někdo blízký. Blízký mému srdci. Posuďte sami:
 
Vřele Vás zdravím…
Jsem Rom, bydlím v Kyjově  v nádherné oblasti Jižní Moravy "Slovácka", záleží mi hodně na integraci Romů, na jejich vzdělávacím, společenském procesu, směrem k většinové společnosti v Česku i vůči národům v Evropě. Proto vám doporučuji tyto webové romské stránky:
www.romea.cz 
Pište, prosím, o Romech víc, dejte do popředí kladné a pozitivní osobnosti z oblasti literatury, ale také jejich práce, trápení a všeho, co dnešní život obnáší.
My, Romové, potřebujeme vaši pomoc a podanou ruku, mnozí z nás vám ji podáváme s pokorou, s poděkováním, je potřeba žít vedle sebe, proto si buďme partnery a dobrými a milými přáteli.
 
Hezký a krásný den přeji.
(a následuje jméno, adresa, telefonní kontakt).
a  www.dzeno.cz
 
Zvědavě jsem otevřela doporučené webové stránky. A bylo opravdu co číst…
 
■ Odkazy na romská sdružení, vzdělávací a výchovné organizace.
■ Projekt v rámci EQUEL - podpora Romů v Praze v oblasti vzdělávání a zaměstnávání.
■ Problematika romských ghett.
■ Zpravodajství z domova i ze světa, aktuality, informace o historii, romské hudbě i literatuře.
■ Uskutečněné i plánované kulturní a sportovní akce.
 
Mimo jiné mne upoutal i tento článek:
 
Romové se snažili lidi přesvědčit, že všichni nekradou

Bylo to letos v dubnu. Zákazníky nákupního centra v pražských Štěrboholích čekal v sobotu neobvyklý zážitek. Bezpečnostní zařízení u vchodu začalo pípat pokaždé, když jím někdo prošel. Skupinka mladých Romů tak chtěla předvést, jak se člověk cítí, když si o něm ostatní myslí, že krade. A ukázat, že ne všichni Romové jsou zloději.
"Chceme, aby si lidé uvědomili, jaké to je cítit se jako zloděj, i když jím nejsou," řekla Jaroslava Balážová, předsedkyně sdružení Romea, které akci spolupořádalo. Jejich cílem je, aby většinová společnost nahlížela na Romy bez předsudků. Měli by si uvědomit, že být Rom, neznamená krást, doplnila.
Návštěvníkům centra rozdávali letáky s textem
"Teď si představte, jaké je cítit se jako zloděj celý život. Přemýšlejte o Romech bez předsudků."

Pokud lidé měli zájem, vysvětlili jim podstatu akce, kterou pořádají i k Mezinárodnímu dni Romů. Velká část lidí si leták vzala, někteří se i zastavili a s Romy dlouze hovořili. Jiní kolem prošli bez povšimnutí.
 
"Jsem překvapen, jak lidé reagují. Jeden člověk mi dokonce řekl, že má mezi Romy kamarády, a to mě potěšilo," uvedl účastník akce Tomáš Bystrý.
Jedna žena zase poznamenala, že si na chvíli připadala, jako kdyby něco vzala, když zařízení začalo pípat. "A o to nám vlastně šlo.
Takhle se Romové cítí dost často," uvedl účastník akce Tomáš Bystrý.
Sdružení Romea se v rámci Mezinárodního dne Romů zapojila v uplynulých dnech k mnoha akcím, jejichž cílem je přesvědčit lidi o tom, aby se neřídili zažitými představami o romské menšině. Romea se věnuje například vzdělávání Romů a informování veřejnosti o této minoritě.
Kdo nemá peněz, je chudý; kdo nemá přátel, je chudší; ale kdo nemá srdce, je nejchudší na světě. 

Přemýšlejte o Romech bez předsudků…
 
Vzpomněla jsem si, jak mne před časem jeden Rom okradl v metru. Měla jsem vztek. Na něho, že  krade bez zábran a jistě bez nějakých výčitek svědomí. Na sebe, že jsem nedávala lepší pozor.  Na svět, že není lepší, že je plný zlodějů, vrahů a násilníků.
 
A pak mi můj vzpomínkový archiv nabídl jiný film z minulosti. Pětiletý Tomášek. Jeden z předškoláků, které jsem kdysi učila v mateřské škole. Velké tmavé oči, trochu plachý, ale velice ochotný a bystrý. Občas mne s ostychem pohladil po ruce nebo po vlasech. Tajně, aby to ostatní děti neviděly. Miloval zpívání. Jeho oči se vždy pokryly jemným závojem snění – kdoví, kde v tu chvíli bloudily jeho myšlenky.
Kolik mu asi bude, Tomáškovi. Počítám, že už bude mít vlastní rodinu. Jestlipak si také tak krásně zpívají... Vzpomene si ještě na jednu učitelku ze školky, která si s ním zpívala, četla mu pohádky a učila ho vázat tkaničky? Vzpomene si na to, jak jí jednou řekl: „Já bych tolik chtěl, abys byla moje máma…!“
 
Místo závěru:
F.M.Dostojevskij

foto převzato ze stránek www.romea.cz
 
 
Když bůh tvořil tento svět, mohl to udělat různě, ale rozhodl jinak … a neobdařil nás pouze rozdílnými barvami našich pletí, ale také různými talenty. To proto jsou mnozí z nás básníky, a nesejde přitom vůbec na tom, zda černí, či bílí:
ŽÁR
Štěpán Polák
 
Bože na nebi,
podej mi ruku svou.
 
Bože na nebi,
pohlédni na mou romskou tvář,
plnou utrpení a jizev,
 
Bože na nebi,
pohlédni do mých cigánských černých očí,
které v jednom kuse pláčou, již vytvořily koryto řeky,
tak hluboké, tak veliké, tak široké
jak jen cigán své černé srdce má.
 
Bože můj,
devloro jekhoro, kaj hi tre aspa,
kaj hi tre vastora, kaj mri dajori.
 
Mri devlikani dajori, kaj hi tre kále bala, kaj tut the šukár jaka?
 
Vidím zástupy Romů v jeden šik,
jdou, smrti se nebojí,
černý orel na ně z výše hledí,
sděluje jim řečí ptáků, ať se nebojí,
z dálky nebeských výšin je slyšet tóny testklivé,
tóny cigánských houslí, pláčou,
zalykají se tak, že koryto cigánských slz tvoří již oceán.
 
Bože můj, mro devloro jekhoro,
mre čhavore jekhore čorore, dikhav tumáre aspa,
dikhav har thumen daran the roven.
 
Bože můj, tiknore čhavore džan,
džan polokores, baro hi lengro tiknoro roviben,
 
Bože můj, mri devlikani daj, mri dajori, mro dadoro,
 
Osvětim!
Hi foros kaj musaj e Roma džan,
kráčí v jednom šiku, kráčí vstříc smrti,
 
černý orel jim naposledy zamával svým křídlem.
 
Bože můj!
 
 
 
CIKÁNKA
Jarmila Moosová
 
Jí vlčí mák okvětní lístky
daroval rudé
na šaty
i černou hřívu ve svém středu
 
vítr pak obé roztancoval
 
a z boku
zezadu i zpředu
ji rozevlál jak pavučinku
až samotným se tancem stala
 
všem nablízku - tak - pro vzpomínku
 
píseň tu krásu provázela
dojemná
tklivá
rozbolelá
až celý vesmír stal se rázem
povětřím
teskně zpívajícím
 
oblohou
právě spadlou na zem
 
jakoby samo srdce chtělo
se předvést ve své nahé kráse
tak cikánčino hbité tělo
když tančí
touze podobá se
a píseň její bolesti
 
trny
- ty vedou ke štěstí
 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 27. 09. 2006.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.