Tajemství základního kamene

Rubrika: Publicistika – Víte, že...?

Městské divadlo v Kutné hoře je jedním z mála v republice, které bylo za vydatné pomoci sponzorů postaveno výhradně pro potřeby ochotnického spolku. Nikdy za  sedmdesát let existence nemělo vlastní profesionální soubor.
 
"Tradice ochotnického divadla v Kutné Hoře pochází vlastně z roku 1843, kdy vznikl  ochotnický soubor Tyl, který působí až do dnešních dnů.Amatérští herci putovali po městě, hlavně po sálech v hospodách, až v roce 1933 zakotvili ve vlastním kamenném divadle",  vzpomíná herec, režisér, ale hlavně znalec dějin divadla i souboru Miroslav Štrobl. „Krásnou shodou okolností jsme před časem oslavili sedmdesát let divadelní budovy a zároveň sto šedesát let trvání souboru. Ochotničtí herci byli dříve velice aktivní. První hra na moderní scéně byla uvedena 12.listopadu 1933. Pochopitelně z pera  Josefa Kajetána Tyla – Jiříkovo vidění. Museli  hrát dvakrát, aby se dostalo na všechny herce… Ve třicátých létech hráli ochotníci každý den, prakticky týdně připravili novou premiéru. Podporovali finančně různé nadace, nemalé částky věnovali špitálu.“
Dnes ochotníci připravují dvě až tři nové hry a odehrají kolem deseti představení ročně. V sedmdesátých létech  byly na jevišti k vidění hlavně pohádky, dnes je repertoár zaměřen i na dospělé publikum.
„Doba se mění, nejsem jist, zda vždy k dobrému…  Málo premiér je proto, že náš třicetičlenný soubor se jen těžko schází. Pro každého je prioritní uživit sebe a rodinu, a že by zaměstnavatel někoho uvolnil z práce jen proto, že jde hrát, nepřipadá v úvahu. V tomhle směru jsme na tom byli dříve přece jenom lépe,“ dodává Miroslav Štrobl.  
„Hodně u nás hrají profesionální scény z Prahy. Můžeme se pochlubit třeba tím, že diváci u nás mohli navštívit úplně všechny hry Divadla Járy Cimrmana,“ říká ředitelka Městského divadla Jana Kozáková.  
„Samozřejmě se snažíme hrát hodně pro děti. To je vlastně součást snahy, udržet diváky a ještě získávat ty potencionální. S pohádkami k nám zajíždějí opět profesionálové. Je to trochu škoda, mohli bychom hrát více pro mateřské školky i základní školy. Dobře vím, že Spolek Josefa Kajetána Tyla by byl schopen uvést mnoho pohádek třeba i lépe, s realističtější výpravou. Jenomže jsme zase u toho, že soubor se velice těžko schází, a že bychom mohli hrát ve všední den dopoledne, je naprosto nemyslitelné.“

„Ve východní časti divadla je zazděn původní základní kámen i s vytesaným letopočtem. Ale nikdo neví, kdy a za jakých okolností sem byl z původního místa přenesen,“
vypráví Miroslav Štrobl. „Doba první republiky byla trochu fangličkářská, potrpěla si na honosné oslavy, kritizování Rakousko-Uherské hydry…  A tady nebyla využita krásná možnost k národní veselici. Je to trochu nepochopitelné. Divné je i to, že o stěhování kamene vlastně nic neví ani znalec a místní patriot profesor Ilja Bojanovský. Došel k názoru, že základní kámen prostě převezli zedníci a umístili ho do zdi budovy.“
  
Moderní budova divadla má svou tajemnou záhadu. Podle původních plánů měla stát na opačném konci města. Za mohutných oslav představitelé radnice poklepali na základní kámen … a pak se dlouho nic nedělo. Časem došlo ke změnám v tom, co dnes nazýváme územním plánem. Místo na postavení chrámu umění bylo změněno, objekt stojí blízko železniční stanice i centra starobylého města. Padla i jedna z verzí vybudovat jakýsi společenský dům s kavárnou a klubovými prostorami.
Ochotníci  trochu litují, že v devadesátých létech skončil  festival Tylova Kutná Hora. Šlo o velice zdařilou a populární akci, která mohla směle konkurovat dodnes probíhajícímu festivalu Jiráskův Hronov.
 
 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 31. 08. 2006.