Zápisník zoufalého kuchtíka (3)
Sýr nad zlato

Kuchtík seděl v restauraci, čekal na objednaný smažený sýr a vzpomínal na časy, kdy se jím  sytil ve chvílích výplaty v nedohlednu. Za cifru na dnešním jídelním lístku si tenkrát mohl dát dva bifteky, ale pouze mohl, když měl sotva na smažák. Číšník dodal pokrm, ale kuchtík, neb je již gurmánem, nebyl právě nadšen. Jakási  hutně se lepící hmota obalená čímsi, co připomínalo tvrdý chléb. Znechucen světem a lidskou špatností kráčel zvolna k domovu a cestou si slíbil, že sýr připraví sám a lépe.

Stojí u kuchyňské linky a přemítá, že plátek sýrce obalit jako řízek je velmi snadné a mistra vlastně nedůstojné. Předem má připravené dva až tři druhy sýra. Tvrdý Eidam, spíše tučnější, tvrdý uzený sýr a nivu, případně podle chuti hermelín. Všechny je zručně  rozkrájí na drobnější kostičky, zlehka přisolí, přidá vajíčko, nejlépe po odstranění skořápky, a suroviny prohněte. Zatímco hmota na malý okamžik oddychuje, rozkrájí ještě kousek šunky nebo měkkého salámu a přidá k ostatním surovinám. Pokud vlastní zapékací mističky, je dobře, pokud ne, připraví skleničky třeba od hořčice. Sklo vymaže máslem a pečlivě vysype strouhankou. Jelikož je kuchtíkem dbalým cti, použije strouhanku, kterou sám připravil z tvrdých rohlíků a jemně, jako moučku, je nastrouhal. Sýrovou směsici opatrně naklade do  nádobek, s citem stlačí a nádobky naklade do pekáčku nebo na vysoký plech. Podlije vodou a vsune do trouby předem rozehřáté na maximální možnou teplotu. Usedne do křesla a při odpočinku po zodpovědné práci pilně sleduje ručičky hodinek. Vyčká dvacet minut a vonící krmi vyjme. Sýry se zatím vzájemně teplem propojily, lákavě voní a žádají připravit  něco kyselých okurek a trochu tatarské omáčky. Kuchtík, ne že by si nedovedl vyrobit vlastní, z nedostatku času tentokrát použije koupenou. Sýrové homole vyklopí ze sklenek, přelije trochou tatarky a spěchá vše servírovat. S rohlíkem, vařenými bramborami…. Na světskou slávu je, díky stále se rozšiřujícímu kuchařskému věhlasu, zvyklý, ale tentokrát nepřijímá ovace příliš skromně neb není strávníka, který by nebyl chuťovým koncertem okouzlen a vyveden z míry.

Takto zapečený sýr, který je skutečně nad zlato, vznikl, konečně jako většina všech velikých a významných objevů, vlastně náhodou. Kdysi dávno se z podvečerní túry vrátila na základnu  v Krkonošské chalupě tlupa vyhládlých lyžníků. Byli hladoví, promrzlí a žízniví. K večeři  vymysleli smažený sýr; den předem ho několik druhů nakoupili ve Vrchlabí v samoobsluze na náměstí již nakrájený na plátky. Leč surovina byla celý dlouhý den uložena vně okna a, nechápali tehdy, proč poněkud zmrzla. Lyžaři usoudili, že sýr rychleji povolí, když ho uloží do kameninové misky a tu položí na kamna, ve kterých poeticky praskalo dřevo. Uložili a položili, leč prokřehlá těla toužila po doušku grogu. Doušků přibývalo a tomu úměrně ubývalo hladu…Ráno objevili na  vychladlých kamnech misku čehosi připomínajícího pudink. K prvnímu hrdinovi, který srdnatě tajemnou potravinu okusil, se přidali další. Misku záhy společnými silami vyprázdnili a příště již s přípravou postupovali cíleně.

Třetí díl  labužnického seriálku  (P. Pávek, Sýr nad zlato, 5. pros.) a „Naše nespisovná hantýrka“ (M. Sígl, 2. pros.) mi namixoval i jazykovou lahůdku. Sýr je pojmenování navýsost neutrální, Pávkův sýrec už zavání starobylostí a  určitou dávkou rozmarnosti. Ale není nad jadrné lidové pojmenování sejra. To  mi připomíná dobře uzrálý a náležitě aromatický
superprodukt Milky a jejích družek. Ač tvarově by to slovo mohlo připomínat genitiv,  svým výrazným koncovým "a" sedí jako ulité na označení vábného pokrmu  v nominativu i akuzativu  Co tomu říkají jazykovědci, nevím. Ale mně sejra chutná v mluvě i v hubě.
Vladislav Drahoš, Banská Bystrica.