Pavel Loužecký: Nápad pro personální agentury

Rubrika: Exkluzivně – Projekty

Jak by mohly agentury přestat „dojit“ firmy a začít jim konečně nabízet kvalitní zaměstnance bezplatně.
Pavel Loužecký | září 2009

Nedávno jsem měl jednání s majiteli jedné personální agentury. Při našem rozhovoru jsme se dostali i na téma obtížnosti podnikání v oblasti personalistiky. A protože jsem již v roce 2004 uveřejnil v Pozitivních novinách svůj nápad určený právě pro tyto agentury, nedalo mi, abych se o něm nezmínil i jim.
Jejich reakce byla velmi překvapivá a znovu mě utvrdila v přesvědčení, že princip mého nápadu je tak jednoduchý, že o něm profesionálové v oboru vůbec nepřemýšlejí jako o možném zdroji zisků, které mohou trvale získávat vedle své hlavní činnosti.
Nejvíce mě však na celé věci stále rozčiluje fakt, že jak firmy samotné, tak i personální agentury a inzertní média vůbec neberou v potaz to, že existuje velká skupina uchazečů o zaměstnání, kteří nejsou „jednosměrně zaměření“ (tzn. že nemají zkušenosti pouze v jedné profesi, jíž se věnují celý život) a stále se zarputile snaží zařadit ve svých databázích každého člověka pouze do JEDNÉ PŘEDPŘIPRAVENÉ KOLONKY. Tím však dochází k efektu, který bych se pokusil vysvětlit na příkladu "velkoobchodního" skladování kávy.

Představte si, že různí farmáři pěstují různé druhy kávy, jejichž vypěstování věnují více či méně času, práce a peněz. Takže jedna odrůda kávy je vysoce kvalitní, je jí málo a prodává se proto za spoustu peněz, zatímco druhá je středně kvalitní a je jí tak akorát, a ta třetí se nedá vůbec pít, ale je tak levná, že je jí všude plno.
Tito farmáři přivezou své pytle kávy do velkoobchodu, kde skladník každý pytel od farmáře převezme, aby ho vzápětí vysypal ho do jednoho velkého společného sudu s názvem KÁVA. Zrnka různě kvalitní kávy se tak okamžitě promíchají, takže když přijde zákazník a chce si koupit kávu, je požádán, aby si jí nabral v sudu dle libosti.
A zákazník zuří. Za své peníze dostal jen spoustu nekvalitní kávy. Důvod? Pro skladníka ve velkoobchodu je všechno, co voní a vypadá jako káva, prostě JEN KÁVA! On má totiž ve svém obřím skladu vedle kávového sudu ještě sud kakaových bobů, sud oříšků, sud rozinek a stovky sudů s dalšími produkty.
Celý problém se dá stručně shrnout takto: Velkoobchodní odbornost skladníka začíná a končí "na úrovni sudu".

Naprosto stejný pocit mám u všech, kteří si - z pozice firem - vybírají zaměstnance, nebo naopak – z pozice agentur – nabízejí firmám kandidáty na zaměstnání: Tady máme sud ÚČETNÍCH, tak si tam hrábněte. Támhle jsou naložené ASISTENTKY, v regálu najdete sudy s ŘIDIČI, a právě nám navážejí úplně nové sudy s PRODAVAČKAMI, OBCHODNÍKY a UČITELKAMI, a možná se tam najde i pár luxusních soudečků s TOP MANAŽERY, ale ty jsou jen pro vyvolené.

Jenže pak přijdu já a chtěl bych se nacpat do deseti sudů najednou, protože jsem přesvědčen o tom, že do každého z nich tak trochu patřím.
A hle - nastává problém... Rychle zjišťuji, že je to POUZE MŮJ PROBLÉM, který nikdo z odpovědných osob na úrovni firem, personálních agentur ani inzertních médií neřeší.
A tak jen díky tomu, že to nikoho nezajímá, ostrouhají stovky mých potenciálních šéfů, kteří by mě možná brali všemi deseti, spolu se mnou kolečka, neboť se o mně prostě nedozvědí.
A proč ne? Protože skladník v "personálním velkoobchodu" je nutí hrabat se v sudu nekvalitní kávy, zatímco oni netuší, že to správné zrnko (já) nečinně hnije se svým CV někde u dna mezi tisíci jinými, anebo dost možná leží v podobě ořechu v úplně jiném sudu na druhém konci personálního skladu, kam můj nepoznaný šéfík ovšem nikdy nepřijde, protože ořechy jednoduše nepotřebuje.

Za účelem „snadnějšího“ pochopení problému jsem si dovolil připravit pro ctěné čtenáře malé schéma, aby se mohli zorientovat v problematice a na vlastní oči spatřit místo, kde se skrývá možné řešení.
Řešení v podobě NÁPADU PRO PERSONÁLNÍ AGENTURY, kterému bych dnes dal možná úplně jiný název: Jak by mohly agentury přestat „dojit“ firmy a začít jim konečně nabízet kvalitní zaměstnance bezplatně.

klikněte na obrázek pro plnou velikost          

Nápad pro personální agentury
Pavel Loužecký | poprvé publikováno v Pozitivních novinách 24.11.2004


Určitě se vám stalo, že jste hledali - nebo dokonce právě hledáte tak jako já – nové zaměstnání. A první, co vás napadlo, bylo podívat se na internet, protože tam je přeci těch nabídek neustále plno. Což je pravda.
Takže jste si otevřeli postupně pár největších serverů s pracovními nabídkami, jako je např. S-PRÁCE, PRÁCE.CZ nebo JOBS.CZ, a najednou vás trklo do očí, že v naší republice snad, proboha, ani nemohou být žádní nezaměstnaní, protože tady dnes a denně inzerují firmy tolik volných, zajímavých a lákavých míst.
Jenže ....!
Po pár kliknutích na lákavé nabídky jste náhle zjistili, že vás vlastně v 80% všech nabídek nehledá žádná konkrétní firma, ale jakási více či méně renomovaná personální agentura, která po vás chce především vyplnit obsáhlý dotazník s prohlášením, že s vašimi údaji může volně nakládat v rámci svého personálně-poradenského podnikání.
Když jste ho pak v dobré víře vyplnili a odeslali, obdrželi jste vzápětí od dotyčného serveru automatizovanou odpověď, že vám děkují za váš zájem, a že vás tímto s radostí zařadili do své databáze klientů, a že jakmile se objeví „něco vhodného pro vás“ (protože jste jaksi náhodou čirým nedopatřením nesplnili některou z celé škály podmínek, které inzerát předpokládá), tak se vám určitě brzy ozvou. 

A vy čekáte den, dva, týden, a ještě další, čekáte plni naděje, že s vaším CV
 (jak dnešní personalisté důvěrně říkají „sívíčko“ - ergo pro nezasvěcené: to je totéž co životopis, vycházející ze zkratky CV = Curriculum Vitae) někdo něco skutečně dělá a shání pro vás po všech čertech práci, aby vám poté radostně zavolal, že vám ji už konečně našel.
 
Když takto optimisticky absolvujete pět až deset agentur (přičemž do některých musíte osobně dojít a přímo pod jejich dohledem naklepat své údaje do počítače, aby se mohli na vlastní oči přesvědčit, zda máte vůbec ponětí o tom, co to počítač je a že s ním umíte skutečně zacházet), řeknete si, že tady je něco nedobře.
Stále více se vás totiž zmocňuje jakýsi tísnivý pocit, že jste pro ty personální poradce pouhé zboží, pětistýpadesátýpátý dnešní zápis v počítači, rozplizávající se do anonymní databáze počítačových dat, a že veškerá jejich úloha vlastně spočívá v tom, nacpat vás do stroje jako děrný štítek (ovšemže ve správných kolonkách, ve správném pořadí a se správně vyplněnými údaji), a jakmile se náhodou objeví firma, která má zájem o človíčka-pracovníčka, tak boží personalista klikne bohorovně na oblíbenou klávesu svého počítače - a hle – Jáchym okamžitě vypadává ze stroje!  A  ty, šéfíku firmy XY, si klidně vybírej, ale hlavně zaplať za to, že ti ty „děrné štítky“ vůbec dáme.


Samozřejmě vím, že doba děrných štítků je už dávno pryč, a že i v moderní personalistice se mocně hnuly ledy, takže teď to vypadá tak, že vám – coby ctihodnému zaměstnavateli – agentura dohodí zaměstnance, a teprve poté, co vaše nová akvizice měsíc, dva, tři (podle smlouvy s agenturou) v dohozeném místě pracuje, aniž ho vyhodíte pro neschopnost nebo on sám ve zkušební době odejde, a osvědčí se tím pádem natolik, že vám zůstane natrvalo, tak agentuře zaplatíte jeden, dva nebo tři jeho měsíční platy.
 
„A vo tom to celý je ...!“
 
Tolik na úvod, se kterým teď budou všechny personální agentury nesporně zásadně nesouhlasit, protože ony to dělají opravdu, ale opravdu jinak, a to tak, že ....., což nemohu ani nechci jakýmkoli způsobem potvrdit či vyvrátit, protože o tom konkrétně nic nevím.

Smyslem mého článku však není spílat personálním agenturám, ale spíše jim sdělit, co mně, jakožto reálnému zájemci o nové zaměstnání, v tomto agenturním byznysu chybí a proč.
Chtěl bych jim totiž dát bezplatně námět na konkrétní podnikatelský záměr vedoucí ke zdokonalení jejich služeb, který by v praxi nesporně uvítaly tisíce mně podobných „nešťastníků“, nucených dnes a denně procházet martýriem výběrových řízení, potupných zkoušek, zvídavých otázek, nedůstojných pohledů a nepříjemných stresových situací.

A abych to vše uváděl v reálu, budu pracovat s „ostrými daty“ (tedy se svými), neboť – jak už jsem řekl – se právě nacházím ve stádiu výběru svého budoucího zaměstnavatele.  
Je mi 44 let, nemám vysokou školu a neumím anglicky.  Už jen vyslovením těchto tří charakteristik jsem u všech personálních agentur automaticky ztratil šanci uspět v 90% případů všech relevantních nabídek, o které bych měl potenciálně zájem.
A to se prosím ještě nikdo ani nepokusil otevřít e-mail s mým CV ani kliknout na mou webovou prezentaci, nikdo neprojevil ochotu zjistit, jakou mám praxi, co všechno jsem v životě dělal, co opravdu umím, jaké mám zkušenosti, co jsem dokázal, jaký jsem, co chci a mohu budoucí firmě nabídnout! Prostě se o mě, jako o člověka, vůbec nikdo nezajímá!


A tak díky tomu žádná odpovědná osoba na jakékoli řídící zaměstnavatelské úrovni už nikdy nedostane šanci dozvědět se, že:

...Disponuji především obrovským bohatstvím mnohaleté praxe v oblasti obchodu, ekonomiky, podnikání, marketingu, reklamy, propagace, kultury, vydavatelství, informačních technologií, internetu, počítačů, a v poslední době i publicistiky, že mým hlavním oborem je tvorba originálních organizačních, řídících, provozních a informačních projektů a systémů, a že se poslední čtyři roky úspěšně specializuji na oblast multimediální prezentace firem, výrobků a služeb, nebo že jsem během své praxe řídil celou řadu malých i větších pracovních kolektivů, že jsem neskonale aktivní a činorodý člověk, který je vnitřně puzen neustále něco nového vymýšlet, zdokonalovat, tlačit kupředu, objevovat stávající chyby a nedostatky a operativně je odstraňovat, že dokážu většinou zastat dvě až tři pracovní pozice najednou „za jedny peníze“, a že díky tomuto souhrnu mých praktických zkušeností a pracovní univerzálnosti jsem vlastně ideálním pracovníkem pro každou firmou bez ohledu na pozici, kterou právě teď hledají, neboť mi nedělá vůbec žádné problémy začít na místě X, abych se za pár týdnů či měsíců (jak už se mnohokrát stalo) dostal díky své pracovní aktivitě a iniciativě rychle až do prestižních pozic vrcholového managementu (a to i přesto, že nemám vysokou školu a neumím anglicky, což ovšem v tomto momentě už nikomu jaksi nevadí, neboť jsem měl šanci v praxi prokázat celou škálu mnohem důležitějších vlastností, než jsou tyto tři skutečnosti, kteréžto mi teď ovšem prakticky uzavírají většinu budoucích cest k úspěchu).... 

Ufffff. Jasně a stručně řečeno jednou větou :-)
 
Píšu to všechno jen proto, abych logicky vysvětlil a dokázal, že pro většinu zaměstnavatelů by neměla být teoreticky až tak důležitá škola, kterou jsem dokončil (záměrně nemluvím o vzdělání,  protože myslící člověk se nutně sám vzdělává po celý svůj život), ale především moje prokazatelná PRAXE, ZKUŠENOSTI, ZNALOSTI a skutečné SCHOPNOSTI.
Ale obávám se, že tímto způsobem jsou automaticky a naprosto bezdůvodně odepisováni téměř všichni kvalitní zájemci o práci, hledající nového zaměstnavatele, kterým je nad 40 let, neboť jsou pro drtivou většinu zaměstnavatelů už staří (?) a tím víceméně bezperspektivní.
Způsobem prezentace osob, o kterém je níže uvedený nápad, se zabývají tyto firmy (servery):
 
INZERCE PRÁCE - internetový server, jehož hlavní náplní by měl být právě takový obsah, který mám na mysli, ale kde mě systém výběru osob a obsah vlastní prezentace inzerentů vůbec nepřesvědčily, abych si sem chtěl svůj inzerát vložit (neboť bezplatně!). Nemohu se prostě zbavit názoru, že co je prezentováno jako bezplatné, vnímám automaticky za podezřelé a ne příliš seriózní, protože to až příliš svádí ke snadnému zneužití a tím i kvalitativní devalvaci.
 
JOB ATLAS.CZ  je pak druhým, mnohem přítulnějším želízkem v ohni, které nabízí firmám možnost vybrat si svého zaměstnance přímo bez jakýchkoli poplatků, ale opět podle jakéhosi mustru, opět tu chybí možnost VLASTNÍ PREZENTACE inzerenta, jeho vlastních slov, vlastního názoru, a celé je to takové odosobnělé, strojové, nezáživné, nudné.
 
Určitě existují ještě další firmy, které se nedostaly do mého zorného pole, a zabývají se tímtéž. Ale to nic nemění na podstatě problému, a proto raději přejděme k tomu, co chci právě navrhnout.

PROJEKT 
(východiska pro projektový a podnikatelský záměr)


Charakteristika klienta
   (hlavního zdroje budoucích příjmů personální firmy)

Jsem zájemce o práci a hledám si nového zaměstnavatele. Nevěřím personálním agenturám, myslím si, že inzeráty v novinách a časopisech působí jednorázově a příliš krátkou dobu, jsou neefektivní a mnohdy velmi drahé, nabídky práce na internetu mě neoslovují, protože se v nich objevují buď stále stejné firmy typu mobilní operátoři, banky, velké nadnárodní společnosti a spol., zbytek činí nabídky personálních agentur - a nic jiného neexistuje. Co teď?
 
Otázky směřující k řešení 

► Proč neexistuje v rámci S-PRÁCE, PRÁCE.CZ a dalších velkých pracovních serverů volně přístupná rubrika s prostým názvem PRÁCI HLEDAJÍ, která by poskytovala placený prostor pro vlastní prezentaci samotných UCHAZEČŮ O ZAMĚSTNÁNÍ? 
► Proč všichni internetoví podnikatelé neustále „dojí“ chudáky firmy, aby platily za to, že jim někdo dohodí člověka?
► Proč nedostanou obyčejní lidé šanci nabídnout určitým, důstojným a osobitým způsobem sami sebe tak, aby si mohla jakákoli firma bez ohledu na svou velikost vybrat své budoucí zaměstnance sama bez přítomnosti jakýchkoli zprostředkovatelů?

(Odpověď pro personální a poradenské agentury je samozřejmě nad slunce jasná: Protože by okamžitě přišly o klienty!)  Nebo ne...?
 
Ale aby nedošlo k mýlce. Já tímto vůbec netvrdím, že práce personálních agentur nemá žádný smysl (to by jich nebylo na trhu tolik). Určitě existuje celá řada velkých zaměstnavatelů, kteří rádi zaplatí za to, že jim někdo předvybere, prověří a doporučí schopné pracovníky, protože tím ušetří spoustu drahocenného času, který by jinak museli věnovat častokrát neefektivním pohovorům s uchazeči a nezbyl by jim žádný čas na vlastní práci.
Jenže já bych si teď kupříkladu milerád zaplatil takový inzerát, v němž bych dostal prostor a šanci sám sebe prezentovat svému potenciálnímu zaměstnavateli bez nutnosti absolvovat potupná předvýběrová řízení a testy poradců personálních.
Díky neexistenci takovéto všeobecně známé nabídky jsou totiž malé a střední firmy nuceny vybírat své zaměstnance buď v omezeném portfóliu svých známých, nebo zkoušet náhodné tipy v inzerátech v Annonci a jí podobných inzertních novinách na základě dvaceti slov plných nesmyslných nicneříkajících zkratek, protože každý inzerent v rámci bezplatného, a proto také prostorově omezeného inzerátu šetří doslova každou slabiku.
 
Já však hledám dobrou práci, a chci dostávat nabídky od opravdových zaměstnavatelů a vážných zájemců o mé služby, kteří si vybrali právě mě na základě informací, které jsem jim sám poskytl v rámci PLACENÉHO PREZENTAČNÍHO A INZERTNÍHO PROSTORU.
 
Můj budoucí zaměstnavatel má přeci plné právo vybrat si mě podle informací a údajů, které mu JÁ SÁM CHCI NABÍDNOUT, a ne podle toho, co si která agentura či server myslí, že by se  měli a mohli  budoucí zaměstnavatelé o mně všechno dozvědět.
Jak si představuji takovou prezentaci sebe sama si můžete prohlédnout zde (i když uznávám, že tato je opravdu maximalisticky pojatá :-) a že ne každý je schopen a ochoten toho o sobě uvést tolik co já).
 
Mluvím zde o SYSTÉMOVĚ OŠETŘENÉM INTERNETOVÉM PROSTORU, do něhož by mohl každý inzerent ZA SVÉ PENÍZE sám a podle svého uvážení libovolně specifikovat svoji pracovní nabídku, prezentaci své praxe a schopností + jakékoliv kontakty a informace o své osobě, které chce dobrovolně veřejně poskytnout (tak jako to dělá na svých osobních webovských stránkách, které ovšem málo kdo na síti najde).


Specifikace projektu
 
Celá prezentace inzerenta by se skládala ze čtyř částí: 
1/ základní výběrová informace o inzerentovi a oborech, v nichž má prokazatelnou praxi;
2/ volný prostor (čistá html stránka), do něhož by mohl každý inzerent pomocí zabudovaného redakčního systému napsat prostřednictvím internetu okamžitě cokoliv, co uzná za vhodné, nebo sem vložit informace pomocí schránky prostým zkopírováním již hotového textu ze svého počítače;
3/ sekce přílohy, kam by mohl inzerent vložit (pokud je má k dispozici) jednu nebo dvě přílohy, například wordovský dokument se CV a fotku,  spolu s libovolným odkazem na vlastní webovské stránky; 
4/
osobní kontakty.
Tímto způsobem by inzerenti získali velký prostor pro poskytnutí prakticky neomezeného množství informací, které chtějí budoucímu zaměstnavateli sdělit, aniž by přitom byli nějakým způsobem determinováni uchazeči, kteří nemají své vlastní webovské stránky nebo nejsou schopni si je sami udělat, neboť k tomu právě slouží část druhá – volný prostor, kam mohou rovnou napsat, co chtějí.

Nejdůležitější by však byl samozřejmě systém výběru nabídek. I zde mám k dispozici poměrně originální řešení, které by elegantně a naprosto bezproblémově vyřešilo veškeré budoucí komplikace.
Jeho podstata spočívá v tom, že každý inzerent by byl „nucen“ přesně specifikovat pracovní činnosti, které budoucímu zaměstnavateli nabízí a v nichž má prokazatelnou praxi, a tyto vložit do jakéhosi SVÉHO HODNOTOVÉHO ŽEBŘÍČKU od nejdůležitějších oborů (první v pořadí), až po nejméně důležité (poslední místa v tabulce).

Můj hodnotový žebříček oborů, praxe a zájmu o budoucí práci by například vypadal takto:


1 Tvůrčí profese, autorská kreativita
2 Management
3 Informatika, počítače
4 IT internet, multimédia
5 Média
6 Reklama, propagace, inzerce
7 Marketing, PR
8 Vydavatelství, nakladatelství
9 Administrativa, organizace
10 Kultura, zábava
11 Obchod, nákup, prodej
12 Ekonomika, finance
13  
14  
15  

Inzerent by měl možnost uvést libovolné množství oborů od jednoho do patnácti možných, samozřejmě bez nutnosti vyplňovat všechny kolonky, pokud nemá co více nabídnout.
Jednotlivé obory by si vybíral z nabídkového menu, v němž by přímo křížkoval obory, ve kterých má praxi. V prvním kole by se nezabýval jejich tříděním, pouze by obory vybíral a postupně označoval.

 NABÍDKA - PŘEHLED OBORŮ

Administrativa, organizace / Architektura, stavebnictví / Audit, daně, účetnictví / Automobilový průmysl / Banky, finance / Controlling / Doprava, logistika / Ekonomika, finance / Energetika / Cestovní ruch / Chemie, potravinářství / Informatika, počítače /IT internet, multimédia / IT prodej, služby / IT správa systému, hardware / IT vývoj aplikací a software / Justice, právo, legislativa / Kultura, zábava / Kvalita a kontrola jakosti / Lidské zdroje, personalistika / Management / Marketing, PR / Média / Obchod, nákup, prodej / Obrana a bezpečnost / Pohostinství a ubytování / Pojišťovny / Pomocné práce / Práce v domácnosti / Průmysl, výroba, provoz / Reklama, propagace, inzerce / Řemeslné práce / Servis a služby / Státní a veřejná správa / Stavebnictví / Strojírenství / Školství, výuka, vzdělávání / Technika, elektrotechnika / Telekomunikace / Telemarketing / Tisk a polygrafie/ Tvůrčí profese, autorská kreativita / Věda, výzkum / Vzdělání a personalistika / Vydavatelství, nakladatelství / Zdravotnictví, farmacie / Zásobování / Zákaznický servis / Zemědělství / Ostatní

Po zakřížkování by pak inzerent ve speciálním formuláři pomocí tlačítek posouval jednotlivé zápisy v tabulce nahoru nebo dolů, dokud by nebyl plně spokojen s definováním správného pořadí priorit, na jejichž základě pak byl jeho inzerát nejen zveřejněn, ale současně i vybírán budoucím zaměstnavatelem.
 
Vlastní systém by tedy fungoval na základě poměřování relevance zadaných priorit zaměstnavatele k nabídkám jednotlivých uchazečů, tzn. že bude-li mít zaměstnavatel vyhraněný zájem o člověka, který pracoval v „Tvůrčích profesích“ a zároveň má zkušenosti s „Vydavatelstvím a nakladatelstvím“, dostane na prvním místě v nabídce uchazečů přednostně ty, kteří mají tyto hodnoty uvedeny přesně v toto pořadí na prvních místech svého nabídkového žebříčku.
 
Tím dojde k poměrně spolehlivé a objektivní filtraci skutečně přednostního zájmu o obor a činnost na předních místech a jejich oddělení od dalších (zbývajících) doplňkových či okrajových oborů, v nichž sice může uchazeč nabídnout určitou praxi, ale sám je neklade jako prioritu na první místa svého zájmu. Nicméně mnohdy i tyto praktické zkušenosti mohou rozhodnout o konečném výběru mezi více kandidáty.
Konečná grafika výběrových nabídek uchazečů by mohla v praxi vypadat asi takto:
 
 
Jednalo by se tedy o jednotlivé osobní lišty inzerentů s přehledem jednoho až patnácti oborů, v nichž má uchazeč prokazatelnou praxi.
 
V tomto systému by měly odpadnout veškeré informace o inzerentově vzdělání, požadovaném platu, délce praxe a dalších méně zásadních okolnostech, neboť posledním krokem k uspokojení zvědavosti budoucího zaměstnavatele by mělo být vždy otevření inzerentovy prezentace a osobní seznámení se s ní.
 
Důležitý psychologický moment spočívá v tom, KDO JE ZDE PRO FIRMU, provozující tento inzertní systém, PLATÍCÍM ZÁKAZNÍKEM, a tedy kdo se musí cítit za své peníze „pánem“, kdo musí mít „všechny trumfy v rukách“.
 
Vysvětlím to na konkrétním příkladu:

Když si dá zaměstnavatel inzerát do novin, že přijme obchodního ředitele, musí případný zájemce počítat s tím, že se okamžitě přihlásí padesát schopných lidí, takže on se bude muset velmi snažit o to, aby ve výběrovém řízení uspěl, navíc s vědomím, že má šanci uspět v poměru 1:50. 
Zatímco když si zde zaplatí svůj inzertní prostor a vytvoří si svou prezentaci takovým způsobem, že přesvědčí budoucího zaměstnavatele o svých kvalitách, tak je již téměř vítězem, protože mu zaměstnavatel sám zavolá a projeví o něho zájem.
Tím odpadá veškerý jeho stres, nervozita a dělání eventuálních chyb, protože když pak jde tento člověk k zaměstnavateli na osobní pohovor, tak už ví, že o něm zaměstnavatel všechno ví, a jedná se už prakticky jen o tom, zda si padnou do oka i při osobním kontaktu, a případně na jakém termínu nástupu se ihned domluví. 
Z psychologického hlediska je tato situace pro mě, jako inzerenta, neskonale příjemnější a výhodnější, a já budu mít tisíc chutí  zaplatit si za takovýto virtuální inzertní prostor i s vědomím, že se mi také nemusí nikdo ozvat, protože .... Ale to už je pak jen moje chyba, můj nedostatek praxe nebo neschopnosti přesvědčit o svých kvalitách. A za to pak také platím.
 
Já osobně bych byl například ochoten zaplatit za tuto službu (inzerci) například 1.000 Kč za měsíc, protože bych si byl jist, že díky garantované návštěvnosti příslušného serveru mou prezentaci shlédne poměrně velké množství zaměstnavatelů, kteří sem půjdou bez jakéhokoliv omezení (platby za vstup) vybrat si svého budoucího zaměstnance.
Tím pádem se také moje šance získat nové zaměstnání zvětšuje o tisíce procent oproti jiným formám inzerce, protože díky tomuto systému já vím, že MOJI EVENTUELNÍ ŠÉFOVÉ SI HLEDAJÍ MĚ, nikoli já je.
A tím, že za informace o mé osobě nemusí nikomu platit (protože za tuto inzerci si platím já!), budou na daný inzertní server velmi často chodit. Nikde jinde totiž nezískají bezplatně tolik důležitých informací o svých potenciálních zaměstnancích, jako zde.
 
Co získá firma (personální agentura) provozující tento systém?
 
■ téměř bezpracný zisk, neboť inzerenti si budou své prezentace připravovat a do systému zadávat sami na svou vlastní odpovědnost a riziko; 
■ velkou návštěvnost, neboť všechny typy firem (malé, střední i velké) si velmi rychle zvyknou navštěvovat tyto stránky, z nichž budou mít okamžitý a prokazatelný užitek; 
■ velký zájem inzerentů, neboť podle mě dosud nikde nefunguje efektivnější způsob vlastní multimediální prezentace osob; 
■ rychlé platby, neboť inzerent sice může předem vložit (ve smyslu předpřipravit) do systému svou prezentaci, ale ta nebude firmou nezveřejněna dříve, dokud neproběhne inzerentova platba na příslušné období;
■ opakovanou inzerci díky prodlužování nebo pozdějšímu obnovování již zadaných inzerátů; 
 
Co získají inzerenti
 
■ nezvykle velký prostor pro vlastní prezentaci podle svého gusta, tvůrčích možností a prezentačních schopností; 
jistotu obrovské návštěvnosti (měli by mít po celou dobu zveřejnění svého inzerátu k dispozici statistiky návštěvnosti své prezentace); 
■ okamžitý poptávkový efekt za své nemalé peníze, které do toho vložili (zaměstnavatelé jim budou sami volat a nabízet práci dle zadaných kontaktních údajů); 
 
Co tím získají zaměstnavatelé 
 
■  možnost jedinečného vlastního výběru osobností podle skutečné praxe na základě vlastní prezentace inzerenta; 
■ jistotu, že zveřejněný inzerát je skutečně aktuální (doba jednorázového zveřejnění by totiž měla být jeden měsíc s možností prodloužení doby zveřejnění na další měsíc za další poplatek); 
■  jistotu, že se tím pádem nebude jednat o primitivní podvody, protože inzerce bude placená soukromou osobou, nikoli firmou, a nikdo přeci nebude vyhazovat peníze a pracně zpracovávat svou osobní prezentaci jen proto, aby se „jen tak vyblbnul“;
■  rychlý a jednoduchý výběr z nabídky uchazečů, kterým jde hlavně o to získat dobré zaměstnání. 
Vážení čtenáři POZITIVNÍCH NOVIN a vážení majitelé personálních serverů a agentur!

Pokud máte dojem, že vás tento projekt oslovil natolik, že by stálo zato ho domyslet, realizovat a co nejdříve uvést do praxe, rád vám budu nápomocen při jeho dokončení a případné realizaci.

PS. Abych učinil zadost svému přesvědčení, že jde o pozitivní a veřejně prospěšnou věc, zaslal jsem současně se zveřejněním tohoto článku v POZITIVNÍCH NOVINÁCH osobní e-maily na vědomí majitelům všech 45 mnou vybraných firem (viz níže uvedená příloha v Excelu), které se zabývají zprostředkováním zaměstnání. Ve svém e-mailu každou firmu osobně upozorňuji na skutečnost, že tento projektový záměr dávám veřejně k dispozici bez jakýchkoli nároků na autorská práva, takže od tohoto okamžiku záleží pouze na nich, jak s tímto podnikatelským záměrem naloží. Pevně věřím, že se tak stane k maximálnímu prospěchu nás, budoucích inzerentů, a v neposlední řadě i všech našich budoucích zaměstnavatelů, neboť si to všichni zasloužíme.

Pavel Loužecký

Přehledný seznam
45 vybraných personálních serverů a agentur, v nichž si můžete najít nové zaměstnání. 
(Soubor je zpracován v programu MS Excel, se kterým můžete po stažení dále pracovat a libovolně ho rozšiřovat.

Reakce na tento článek:
Jitka Dolejšová: PERSONÁLNÍ AGENTURY aneb JAK TO VIDÍM JÁ (9.12.2004)

Čtěte další článek na toto téma:  
 HLEDÁTE PRÁCI ?  BRAŇTE SE !  JSTE V OHROŽENÍ !!!    (27.11.2004)

Poprvé publikováno v PN: 24.11.2004

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 13. 09. 2009.