- Na světě je nesčíslně věcí hodných obdivu a úcty. Objevujeme je víceméně náhodně; většinou nás nečekaně chytnou za srdce, mile překvapí, jindy jsme na ně kýmsi upozorněni, nebo nám prostě náhle samy od sebe vstoupí do života.
- Úcta se rodí nejrůznějším způsobem: z pocitu, že tohle bychom sami nikdy nedokázali, z geniálního odhalení dosud netušených souvislostí, z odvahy nad výkonem hrdinských činů … Existuje však jeden důvod, který lze bezesporu označit velkým D, neboť široko daleko ční nad důvody ostatními. Možná si to neuvědomujeme až tak silně a nepřetržitě, ale nevyčerpatelnou studnicí úcty jsou – a vždycky by býti měli – starší lidé, jejich moudrost vykoupená věkem, poznáním, zkušenostmi, prožitým utrpením, bohatým životem, vykonaným dílem a zejména odvedenou prací.
Úcta nás přepadá téměř vždy po setkání s výraznou osobností, která dokáže své myšlenky zajímavým způsobem vyjádřit; v tom mají nespornou výhodu umělci: herci, spisovatelé, zpěváci, režiséři a podobně. Kombinace životní moudrosti se známou osobností je prostě neodolatelná a nezapomenutelná. Podaří-li se vám pak, coby běžnému smrtelníkovi, setkat se se známou osobností a dostat příležitost jí osobně poznat, je to malý zázrak, který se vám nesmazatelně vryje do paměti po celý zbytek života. Mně se něco podobného stalo v souvislosti s renesanční osobností všestranného umělce a tvůrce Jiřího Srnce. Naše první osobní setkání byl pro mě natolik silný a neopakovatelný impuls, že jsem si musel po návratu domů sám pro sebe zachytit tu nezadržitelnou záplavu pocitů a inspirace v jedinečné symbióze génia loci jeho osobnosti, místa, času, události, myšlenek a mě samotného (tuto intimní zpověď pod názvem Díky, pane Jiří! dávám nyní k prožití laskavému čtenáři POZITIVNÍCH NOVIN).
- Jenže ne každý má to štěstí býti umělcem, a ne každý dokáže formulovat své myšlenky tak, aby voněly moudrostí, což ale vůbec neznamená, že v člověku nic takového ukryto není; naopak! Drtivá většina lidí se prostě zdráhá ve své přirozené lidské skromnosti a ostýchavosti v uvozovkách otravovat někoho svými vzpomínkami, netouží po publicitě, a občas se i zuby nehty brání dát jakýmkoli způsobem nahlédnout do své duše.
- Starší lidé se na sklonku svého žití uzavírají stále více do sebe, do svých vzpomínek, a snaží se nacházet a připomínat si alespoň něco málo z toho, co tu po nich dosud zůstalo.
 - A já jsem skálopevně přesvědčen o tom, že životní moudrost a cenné zkušenosti starých lidí tu prostě zůstat musí, že je nutno zachytit je za jakoukoliv cenu jakýmkoli způsobem (rozhovory, články, knížky, filmy). Je prostě naší povinností zajistit, aby tato mnohdy neopakovatelná poselství mohla žít v nějaké podobě trvale mezi námi, s možností neustále je objevovat, čerpat z nich poznání a sílu, a posléze na ně v chvatu zapomínat, abychom se k nim pak s o to větší úctou mohli opět pokorně vracet.
- Člověk během svého života prožije tisíce zajímavých událostí, učiní stovky osobních objevů, vydá se desítkami slepých uliček, aby častokrát potlučen a navždy poučen našel tu jedinou správnou cestu. Tomu se říká zkušenost. Ale taky se říká, že osobní zkušenosti jsou prakticky nepřenosné, a lidé že jsou nepoučitelní. Určitě bude mít spousta z vás pro tato tvrzení řadu reálných příkladů a důvodů; ale já si přesto myslím, že touží-li někdo poučit se z myšlenek druhých, pak ho od toho nikdo a nic neodradí. A na druhou stranu – poučovat nepoučitelného je nesporně blbost. Cítíte ten jemný významový rozdíl? – chtít se nechat poučit … a poučovat?
Ale vraťme se ještě na skok ke starým lidem a jejich životní moudrosti. Podle mého je nesmírně důležité čerpat životní moudrost od starých lidí, zpracovávat jí do formy MYŠLENEK, KTERÉ MUSÍ ŽÍT! a dát veřejnosti ideální možnost se s nimi prostřednictvím internetu, a posléze i knížek, seznámit a kdykoliv se k nim vracet. - Má to však jeden zásadní háček, smutný a osudový: nikdo totiž není nesmrtelný a smrt častokrát přichází naprosto nečekaně v tu nejméně vhodnou chvíli (je-li ovšem pro smrt vůbec nějaká chvíle vhodná!?). S každým člověkem, který nás opustí, navždy odchází kus životní moudrosti, pravdy a poznání; odchází totiž nenahraditelně. Hodiny života starých lidí tikají den ode dne tišeji, a my si pohříchu stále méně uvědomujeme, že tu jsou ještě s námi. A ve své „nekonečné“ vytíženosti, pracovním shonu, nedostatku času a záplavě všelijakých nepodstatných povinností zapomínáme s nimi mluvit, učit se od nich, a hlavně jim pozorně naslouchat. A právě to je jednou z věcí nejvzácnějších, věcí jedinečnou a nesmírně důležitou, neboť nevratnou.
- Apeluji proto na nás všechny! Vracejme se co možná nejčastěji ke svým dosud žijícím předkům. Pokoušejme se od nich zjistit a zachytit to, co nám dosud neřekli, a objevujme díky tomu to nejcennější: jejich myšlenky, vzpomínky a zkušenosti.
Projekt MYŠLENKY, KTERÉ MUSÍ ŽÍT! je tu pro ně stejně tak, jako pro nás; ale měl by tu zůstat tu hlavně pro budoucí generace našich potomků. - Základní princip MYŠLENEK spočívá v tom, že lidi sice obecně nejvíce zajímají příběhy, a proto čtou rádi knížky, dívají se na televizní seriály, chodí do kina a podobně. Těm přemýšlivým a vnímavým ale stejně utkví v hlavě z celého příběhu především silná myšlenka, o níž jsou pak schopni samostatně přemýšlet a vyvodit z ní sami pro sebe určité závěry a poučení.
- Kvalitní MYŠLENKA je pravou esencí moudrosti, neboť dokáže žít svým vlastním životem, přestože bývá vytržena z kontextu nějakého vyprávění či děje. Je-li to MYŠLENKA opravdu nosná a významná, nejen že to přežije bez úhony, ale naopak sebe samu ještě více zvýrazní a přijme naprosto nové rozměry a významy. MYŠLENKA nás neobtěžuje zbytečnými slovy; je přímočará, srozumitelná, inspirativní, a nese v sobě jisté poselství. Je spouštěčem dalších myšlenek a souvislostí, neboť nás nutí vnímat pouze jedno téma, ji samotnou.
- Pro méně soustředěné a všímavé lidi platí, že čím více MYŠLENEK je soustředěno v jedné knížce nebo filmu, čím více se proplétají děje s popisem prostředí, lidí a jejich vztahů, tím méně jsou lidé schopni tyto MYŠLENKY dešifrovat, uvědomit si je, zapamatovat a posléze se k nim vrátit.
- Příběh je všemocný vládce a děj se stává jeho šedou eminencí, která nás vede jako ovce na porážku přesně tam, kam si přeje jeho autor. MYŠLENKA se pak stává v příběhu Popelkou, která musí hodně tvrdě bojovat o svého prince.
- A právě proto je projekt MYŠLENKY, KTERÉ MUSÍ ŽÍT! stoprocentně na straně MYŠLENEK; proto v MYŠLENKÁCH nehledejte žádné příběhy ani děje; nejsou tam a nebudou, neboť tam nemají své opodstatnění ani místo!
- Vysněným posláním MYŠLENEK je stát se trvalou součástí života, usidlovat se postupně v myslích lidí, v jejich rozhovorech, na jejich pracovních nástěnkách, pod skly psacích stolů, v jejich dopisech, povídkách …. nebo článcích do POZITIVNÍCH NOVIN, a tím mít zajištěno své trvalé místo na slunci.
- Přeji projektu MYŠLENKY, KTERÉ MUSÍ ŽÍT! co nejvíce skvělých myšlenek, které budou díky němu trvale žít v našich myslích a srdcích.
|
Upozornění pro tvůrce, novináře a vydavatele!
Proto, aby mohly začít jednotlivé MYŠLENKY z tohoto projektu žít opravdu svým vlastním životem, je nutné, aby byly co nejčastěji využívány dalšími tvůrci a médii při tvorbě jejich vlastních tiskových, audiovizuálních a internetových materiálů. Stejným způsobem, jako se využívají citáty a nejrůznější "chytré nápisy", by měly být používány i MYŠLENKY do různých článků, fejetonů, zpráv, úvodníků a podobně.
Hlavním přínosem POZITIVNÍCH NOVIN je, že pro vás budeme neustále tyto myšlenky objevovat a postupně zveřejňovat ve stejnojmenné rubrice. Jejich objevování však vyžaduje spoustu času a úsilí, neboť k tomu, abychom vám mohli takto přehledně MYŠLENKY "naservírovat", je nezbytně nutné, aby někdo přečetl celý původní zdroj, odkud jsou MYŠLENKY čerpány, tj. většinou knížku nebo článek v novinách, rozhovor apod., ty nejlepší MYŠLENKY vybral a opsal , poté je vhodně sestavil do samostatného materiálu a navíc ho opatřil názvem (a nejlépe i fotkou) zdroje, odkud jsou j převzaty. Tím vším budeme dělat jeho autorovi a vydavateli trvale bezplatnou reklamu s předpokladem, že si čtenáři koupí a posléze přečtou celou knížku nebo časopis, protože je MYŠLENKY zaujaly natolik, že je budou chtít přečíst v kontextu celého originálu.
Jelikož POZITIVNÍ NOVINY nejsou výdělečně činné, tzn. že nežijí z reklamy ani z jakýchkoli jiných dotací, a veškeré materiály všech autorů jsou publikovány bez nároku na honorář, bude pro nás jedinou formou odměny za tuto práci, pokud uveřejníte pod převzaté MYŠLENKY informaci, že byly převzaty z internetových stránek www.pozitivni-noviny.cz. Tím umožníte nejen dalším čtenářům, aby se seznámili s POZITIVNÍMI NOVINAMI, ale zároveň velmi pomůžete všem MYŠLENKÁM, které si širokou publicitu opravdu zaslouží.
Děkuji. Pavel Loužecký |
