Favorité Petra Hromádka

Rubrika: Publicistika – Doporučení

V této rubrice vám každý týden představí jeden z autorů PN svých pět FAVORITŮ mezi články, které byly uveřejněny v Pozitivních novinách. Pod pojmem FAVORIT je míněn příspěvek, který dotyčného nejvíce oslovil, hovoří mu z duše a k němuž se rád a často vrací. Na konci této stránky má pak každý autor možnost uvést svou POZNÁMKU POD ČAROU, aby mohl tento nelehký úkol (tj. vybrat jen pět nejlepších) "uvést na správnou míru". 

                                       ►   FAVORITÉ - OBSAH   ◄

50. týden
2006

Dnes vám své  FAVORITY představuje 

Petr HROMÁDKO
autor Pozitivních novin

Jakub Hein VŠUP

Nápis nade dveřmi byl výtvarný a písmena ve slově DESIGN stála, ležela a podpírala se. Jedno bylo v závěsu. Vypadalo to pěkně. Hned pod tím bylo něco ještě lepšího. Další nápis: VŠUP. Žádný VSTUP nebo VCHOD, ale VŠUP.
Vůbec si nepamatuji, které slovo jsem řekl jako první. Prý to nebylo máma ani bába, ale aba. Což je hudební skupina, kterou jsem ale tenkrát neznal. Když jsem řekl něco, co jsem neznal, mohl jsem klidně říct něco lepšího. Třeba VŠUP. Asi bych to neušišlal, jenže jsem to měl už za sebou. Všup do světa. Všup do světa se mi líbí mnohem daleko víc než vstup. I když znám mnohem zábavnější slova, třeba „jeden milion dolarů“ nebo „konec školy“.
Slovo VSTUP není moc pro lidi. Slovo VCHOD taky ne. Jsou to slova pro Prkna. Když se řekne Vstup a nebo Vchod, vidím díru do Metra. Černou, studenou a nic v ní není. Nebo do Parlamentu. Pan Důstojný Prkno jde pomalu, důležitě se klátí a trčí. Jde Prkno, které nezná svět.
CELÝ ČLÁNEK
Renata Šindelářová Heslo

„Dobrý den, Bedřiško!“ pozdravil pán středního věku, když vstoupil do jediné, skromně vybavené kanceláře místní spořitelny.
„Dobrý den, pane Hruško,“ odpověděla mladá žena sedící za stolem.
„Mám takový problém,“ začal pan Hruška trochu nervózně. „Maminka včera zemřela a já bych jí chtěl zařídit hezký pohřeb. Ale sám to nepoplatím a tak jsem myslel, že bych vybral maminčinu knížku.“
Bedřiška vědoucně kývla. V malém městečku se nic neutajilo. Pak se natáhla přes stůl. „Ukažte!“ Nahlédla do vkladní knížky a řekla. „To není problém. Ta knížka není vázaná na konkrétní osobu. Stačí, když znáte heslo.“
Hruška zrozpačitěl. Odkašlal si.
„O to právě jde. Já ho nevím, tak jsem se chtěl jen zeptat. Myslel jsem, když… se známe od malička – ehmm, tedy, víte jak to myslím. Když jste byla ještě malá… Chodil jsem s vaší maminkou do školy…. Ehmm… Zkrátka víte, kdo…“
CELÝ ČLÁNEK
Libuše Čiháková Nedělejte ze mne blbce!

„Mám nápad,“ řekl mi  tehdy manžel s atlasem v ruce. „Když jsme se konečně otevřeli světu, tak bychom mohli na dovolenou do...“
„Do prčic,“ vytrhuji ho z dálek vonících cypřiši a eukalypty. 
„Tak pojeďme alespoň do Bulharska. Od podniku je to levné a...“ Nedořekl, neměl šanci.     
„To teda ne!“ Zvýšená hladina adrenalinu v krvi mi vhání červeň do tváře a před očima se mi začíná promítat film z předešlé dovolené v Bulharsku.
Albena. Bílé výstavné město na břehu Černého moře, které vypadá z ptačí perspektivy jako velká bílá lastura. Po přistání na zem je to horší. Po zemi se válejí papíry, slupky od banánů, přeplněné popelnice (jako doma). Přistavený autobus je snad předválečný a několikaminutová jízda v něm z nás nadobro vytlouká dojmy z romantického letu.
„Razcvětaly jabloni i grúši...“, prozpěvuje si řidič Kaťušu a my skučíme bolestí při nájezdech na krátery v silnici. Když řidič zabrzdí, přesypeme se jako písek v hodinách. On radostně vyskakuje a děkuje nebesům za déšť, který se náhle spustil.
CELÝ ČLÁNEK
Dagmar Guhryová  Dědovy boty

Byla jsem dítkem nesmírně zvídavým a podnikavým, což přinášelo problémy jak mně, tak mému okolí. Onoho léta jsem se rozhodla, že vstoupím do dějin literatury svými epickými básněmi ze života. Z uspořených peněz jsem si pro tento účel zakoupila velký sešit s tvrdými černými deskami a čekala na inspiraci. Leč inspirace se nedostavovala. Nedostavila se ani po týdnu. Moje po verších prahnoucí nitro si zoufalo, a tak jsem se rozhodla neponechat nic náhodě. Když inspirace nepřichází ke mně sama, vytvořím si podmínky, ona se pak zajisté dostaví. Příležitost se naskytla velice brzy. Ihned jsem se jí chopila, nač čekat.
V případě tomto stejně jako v případech ostatních se stal objektem mé pozornosti věčně roztržitý děda. Objevil se ve dveřích na dvůr, láskyplně si poplácal břicho nacpané pečenou kachnou z domácích zdrojů a moravským zelím, též domácím.
CELÝ ČLÁNEK
Miroslav Vejlupek  Věk čirosti (1/5)

"No, Honzi! Jdi se podívat! Máš venku nového kamaráda! Už se tě nemůže dočkat...“
Honzík div nevýskl.
Tak přece! Přece mi taťka sehnal štěně! Sliboval dlouho, ale dodržel slovo!
Chlapec vyhopkal z kuchyně. Do bot vklouzl jako po ledu. Jaké bude moje štěňátko? Bílé jako čuvač? Černé jako kominík? Nebo spíš dohněda? Pro samý spěch ani nezavázal tkaničky. Nedbav toho hnal se úprkem za dřevěnou kolnu, pod níž se krčila bouda s čerstvým senem uvnitř. Ale – prokrindapána, co to je?!
Tohle že je štěně? Tohle monstrum?! Vždyť má málem metr! Psí obr je to! Černý jako noc, hřbet naježený, tesáky vyceněné!... Tohle že je kamarád? Ještě štěstí, že je přivázaný!... Brr!
Ovčák nejspíš rozluštil Honzíkovy myšlenky, zle zavrčel a chlapci se roztřásla kolena. Celé Honzíkovo tělo se rozechvělo jako listí osiky. Pes se postavil na zadní a s trupem napnutým jako tětiva luku zkoušel dosáhnout na Honzíka...
 
 Petr Hromádko:  Poznámka pod čarou
1. Jakub Hein – VŠUP
Tento článek je zajímavý zvažováním nad jedním slovem a srovnání ho s životem. Pozoruhodný i je jeho konec, který není přiliš vtipný, i když z jakého pohledu to člověk vlastně vezme.
 
2. Renata Šindelářová – Heslo
Ze všeho nejvíce mě u tohoto článku zaujalo napsání pozoruhodným stylem. Při přemýšlení nad heslem pro vkladní knížku se popíše maminka. Její zájmy, koníčky, záliby a životní pohled. Kvůli heslu se tak posupně zobrazuje život zemřelého člověka.
 
3. Libuše Čiháková – Nedělejte ze mne blbce
Při čtení článků od této paní se mi automaticky na tváři dělá úsměv. Pohlíži na svět či děni skvělým pohledem či nadhledem. V dění  nebo činnosti, které provádí skoro každý člověk ční z článků skrytý význam, vlastně i o povaze spisovatelky.
 
4. Dáša Guhryová – Dědovy boty
Skvělé zakončení má snad každý článek této spisovatelky a vybrat jeden z nich jako nejlepší, není lehký úkol. Popis dění je formulovaný tak, že oči po řádcích jen letí a člověk ani neměří čas.
 
5. Miroslav Vejlupek – Věk čirosti
Pozoruhodné je, že styl a forma psaní patří ke každému článku a jsou přesně nastavené na osoby a děj. Alespoň já to takto cítím. I když to obsahuje zajímavý, zábavny styl, je to zároveň poučné pro lidi.

          Chcete se seznámit s FAVORITY dalších osobností spojených s Pozitivními novinami?
                                        ►   FAVORITÉ - OBSAH   ◄

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 17. 12. 2006.