Jan Werich: O vánocích ....

Rubrika: Literatura – Zamyšlení


Tuto neznámou úvahu Jana Wericha rozesílala jako PF k roku 1990
Werichova vnučka Zdenka Kvapilová, které se říkalo odjakživa Fanča (po Francis Ježkové).
S ní podepsaní Pakovi jsou členové rodiny Fančiny někdejší opatrovnice, Dany Pakové, která byla mnohaletou kamarádkou Jany Werichové.
Fotografie Jana Wericha z natáčení filmu Pan Tau pochází ze sbírky werichovce Jiřího Štorka.
Ondřej Suchý

Jan Werich
O vánocích...
 
... Já bych chtěl být Ježíšek.
Já myslím, že nikoho neurazím z věřících, to bych nechtěl, ale já bych chtěl být Ježíšek. Měl bych hezkou maminku, hodnýho tatínka, truhláře, no a pak by mi vrtalo hlavou, co to je impérium, co to je útlak, co to je drzost římská a co to je patolízalství, a tak bych proti tomu mluvil a lidi by mě poslouchali a někteří by nadávali a křičeli by na mě a házeli po mně kamením, já bych si toho nevšímal a říkal bych si, co si myslím, a dostal bych spoustu lidí na svou stranu, no a pak by mě museli ukřižovat.
Silní vždycky musejí někoho ukřižovat. Poněvadž by nebyli silní, to je jednoduchá věc. To by b
yli lidi, jako jsme my. A copak my nekřižujeme jeden druhého, nekřižujeme denně jeden druhého? Copak my nemetáme los o svršky svoje? My si nenasazujeme trnové koruny?
To je vlastně taková úvaha ne vánoční, spíš celoroční. O vánocích aspoň na chvilku je pokoj. Víte, ono se nemá zabíjet, ono se nemá vraždit tyhle dva dny, protože to se narodil Syn člověka. Jak na něj volali Židé: Kdo je ten Syn člověka? No, divili se, poněvadž už tenkrát bylo málo synů člověka. Synové úředníků a funkcionářů a milionářů, ala málo synů člověka.
A vánoce mají jednu výhodu, že se chováme aspoň ty dva dny slušně...

text Jana Wericha pro PN poskytl Ondřej Suchý
 

foto ze sbírky Jiřího Štorka, kresba © Jebenof

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 24. 12. 2006.