Ráda zpívala hot

Rubrika: Literatura – Doporučení

Pečlivý badatel a pilný spisovatel (a také věrný přispěvatel Pozitivních novin) ONDŘEJ SUCHÝ pokračuje ve vydávání portrétů zajímavých osobností naší kulturní historie, především z oblasti divadla, filmu a hudby, a poslední novinkou této řady je titul
INKA ZEMÁNKOVÁ – DÍVKA K RYTMU ZROZENÁ.
Vydává Euromedia Group k.s. – Ikar, knížka má 150 stran textu doplněných více než padesáti fotografiemi a několika faksimilemi dokladů, dopisů a reklamních letáků.

Práce na této knize nebyla vůbec lehká, protože pamětníků schopných podat svědectví o pěveckých začátcích Inky Zemánkové ubývá, písemné doklady nejsou nijak bohaté a obsahují informace často si odporující, což platí i o materiálech filmových a televizních. Naštěstí se zachovala část vzpomínek, které si zpěvačka sama psala, a hlavně pak materiál, který na základě rozhovorů s ní připravil Dr Lubomír Dorůžka. Kromě toho žijí na severoamerickém kontinentě další dva pamětníci, kteří své vzpomínky na jazzové dění u nás dobře písemně zpracovali, a na přání Ondřeje Suchého dokázali podrobnosti týkající se Inky Zemánkové doplnit a rozšířit. Jsou to pánové Jiří Traxler a Josef Škovorecký. Tyto základní informace se autor snaží postupně obohacovat o další svědectví z nejrůznějších zdrojů, aby těch záhad, které život swingové hvězdy provázejí, bylo co nejméně. Tou základní otázkou je skutečné datum narození Anny Inez Koníčkové, jak se Inka původně jmenovala, protože máme k dispozici dva doklady, které jsou v rozporu. Tím prvým je rodný a křestní list vystavený farním úřadem u sv. Apolináře v roce 1939, kde je datum narození 4.8.1915, druhým je občanský průkaz z roku 1959, který udává, že Inez Holubová, jak se jmenovala po prvním sňatku, se narodila v roce 1925. Je tu vlastně ještě doklad třetí, jímž je duplikát vysvědčení z měšťanské školy v Hradci Králové, kde se datum narození shoduje s křestním listem. Pro dřívější datum svědčí i to, že koncem 30. let už Inka zpívala s orchestrem Bobka Bryena ve Zlíně a později i v Praze, což by jako ještě ne patnáctiletá stěží mohla. Autor se také snaží nalézt odpověď na otázku, kdo má hlavní vinu na tom, že slibně se rozvíjející kariéra zpěvačky byla po únoru 1948 násilně přerušena. Podle řady svědectví to byl Dušan Havlíček, člen hudební sekce Hudební a artistické ústředny, později kromě jiného i redaktor Rudého práva a vedoucí tiskového oddělení ÚV KSČ, který od roku 1969 žije ve Švýcarsku.

Je to skutečně zajímavé, téměř detektivní čtení, které nedokumentuje pouze osud jedné skvělé české zpěvačky, ale dokresluje obraz poměrů, v nichž se obyvatelstvo české kotliny mezi léty 1930 – 1990 nacházelo. Vše je podáváno se snahou o maximální objektivitu, i když samozřejmě vzpomínat na události čtyřicet či padesát let staré je pro některé z dotazovaných obtížné a mezi jednotlivými svědectvími mohou být drobné nesrovnalosti. Ty se také objevují v novinových a časopiseckých článcích, které za ta léta o Ince Zemánkové vyšly, a dokonce i v odpovědích některých rozhovorů, které novinářům poskytla. To ale na působivosti a síle podávaného životního příběhu nic neubírá a kniha je dalším příspěvkem v mapování historie naší populární hudby a jejích významných osobností. Její důležitou součástí je i diskografie, která zahrnuje nahrávky Inky Zemánkové na standardních deskách, na SP, EP a LP deskách i reedice na kompaktních discích.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 19. 09. 2006.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.