Ivo Fencl: Josef Zálabský aneb Jak jsem kreslil a jak maloval

Rubrika: Publicistika – Rozhovory

• Kdy jsi s malováním vůbec začal?
Malování a kreslení jsem se věnoval prakticky od nejranějšího dětství. Pokud si pamatuji, bylo to mým přirozeným projevem… a měl jsem snad vždycky potřebu všechno nějak „dát na papír“.

• S vizuální představivostí ses narodil?
Vizuální představivost jsem cítil nejen jako možnost prezentovat své vnitřní obrazy prostřednictvím kresby či malby, ale taky jako absolutní relaxaci. Mé dětství bylo však jasně ovlivněno knihami klasiků dobrodružné literatury a filmy, natočenými podle jejich slavných románů. Nebo některých z nich. Byli to Karel May, Alexandre Dumas nebo Jaroslav Foglar, jehož černobílý seriál Záhada hlavolamu mi připadal absolutně dokonalý…

• Zatímco dnes …

Zůstává pro mne takovým i v současné době. Zbožňoval jsem ale také Julese Verna a podivuhodná dobrodružství jeho hrdinů v románech, které mě uchvacovaly a nutily nějak, jakkoli reagovat. Samozřejmě právě výtvarně. Ještě dnes mám zájem o dětské edice jako Karavana a KOD, anebo i další, a tak se vracím k dětským létům na webu Knih odvahy a dobrodružství Josefa Pecinovského.
Hodně kreseb a maleb té doby bylo spojeno i s Divokým západem, s Indiány anebo zkrátka s čímkoli dobrodružným.

• A vlivy?
Mimo jiné mě ovlivňovali Zdeněk Burian, Gustav Krum anebo Jaromír Vraštil, ten svými nádhernými, rytinám podobnými ilustracemi. Byly to obrázky, které zdobily knihy Fenimora Coopera, Verna, ale i řadu dalších autorů. A díky Zdeňku Burianovi jsem poznal svět, který dnes už nikdo nedokáže vytvořit. To je můj názor…
Už do patnácti let jsem vytvořil řadu věcí ovlivněných výše zmíněnými trendy. Různé Indiány, napodobeniny seriálů, mayovské karty, ale i vlastní westernový román Černý jezdec. A ještě dnes mě jeho bezelstná naivita opravdu baví… Spolu s kamarádem a bratrem jsme pak dokonce začali vymýšlet i vlastní časopis.

• A kromě toho?
Přitahovala mě malba portétů, postav a později sci-fi ilustrace.
S některými jsem dosáhl úspěchu a na Slovensku jsem třeba získal třetí místo v ilustraci ke sci-fi románu od bratří Strugackých Je těžké být bohem. Tu malbu už bohužel nemám, originál zůstala právě někde na Slovensku.

• Ovlivnil tě nějak převrat 1989?
Před revolucí jsem kreslil pouze pro sebe. Anebo zakázky pro známé. A hodně kreseb jsem věnoval tenisu, a to hlavně kreseb instruktážních, čistě pro klubové potřeby.
Maloval jsem ale také dál i na motivy z Karla Maye anebo krátký seriál Pomsta, který pak vyšel v lokálním tisku, ale později, po revoluci i v časopisu Tramp.
A právě s tímto časopisem jsem deset let spolupracoval. Ale vraťme se ještě, už v roce 1985 jsem napsal, ilustracemi doprovodil a vydal i dílo Cesta na Wimbledon, což bylo na svou dobu přitažlivé téma - v čase, kdy se ještě moc cestovat nedalo a Wimbledon byl snem všech fandů tenisu.
Po revoluci jsem pak začal spolupracovat s jedním německým nakladatelstvím a nakreslil pro ně řadu barevných a většinou kombinovaných ilustrací.

• Na téma?
Především koní. Skoro jen. A je to i mé další skutečně oblíbené téma.
Nejvíce věcí jsem však nakreslil pro zmíněného Trampa a většinou šlo o pérovky. Právě díky tomuto časopisu a velkému zájmu ze strany jeho majitele Zdeňka Vašíčka jsem taky získal možnost ilustrovat velké množství povídek a nakreslil řadu portrétů. Londona, Maye, Verna… i obrázky z různých exotických oblastí. Taky hodně věcí pro trampské hnutí, a to včetně kronik. A právě díky Zdeňku Vašíčkovi jsem umístil obrazy a ilustrace na dvou výstavách, které byly věnovány ilustrátorům Trampa a Zdeňku Burianovi. Byla to pro mne tehdy velká čest - mít své práce vedle Kruma, Tomana či právě Buriana - a určitě i pocta.
V rámci své práce pro časopis jsem dále ilustroval i knihy vydané v edici Tramp.

• Které?
Povídkovou sbírku Jaroslava Fencla Jezero ďáblů, knihu Povídky táborových ohňů anebo vyprávění Karla Effy Ve znamení náhody. K tomu lze ale přičíst i četné obálky a kresby k trampským zpěvníkům. Kreslil jsem ale taky ilustrace ve spolupráci s Jaroslavem Marešem, naším specialistou na dinosaury, kryptozoologem, a to k jeho povídkové knize Gladiátoři druhohor.

• Tu mám. Co děláš v posledním čase?
Poslední dobou hodně pomáhám bratrovi, taky výtvarníkovi, a na počítači jsem začal vytvářet návrhy obalů pro CD a DVD, což mne ale opravdu i baví. A abych nezapomněl: průběžně si nyní zpracovávám i jakýsi počítačový archiv své dosavadní práce.

• A řekl bys na závěr i něco ke svému stylu, když už nechceš říkat nic bližšího a osobnějšího o sobě?
Pokud se týče mého stylu, tak je asi jasné, že tíhnu k realistické kresbě či malbě, ale často s romantickými, někdy i fantastickými náměty. Z technik pak převážně používám kombinovanou malbu, která je samozřejmě ukryta i za slovy „tempera, vodové barvy a pastelové tužky“... Ale nakreslil jsem řadu věcí taky tradičním olejem.

Děkuji za rozhovor – a teď už si rád prohlédnu tvé obrázky! 

         

Copyright © Josef Zálabský

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 08. 01. 2007.