Pavel Pávek: Kostlivec v krčmě / Jak v Kostelci začali vařit pořádné pivo

Rubrika: Publicistika – Víte, že...?

KOSTLIVEC V KRČMĚ

Horníci v Kutné Hoře neměli v dobách slávy města jednoduchý život. Dřina v podzemí, občasné neshody s permoníky a téměř pravidelné s vrchností. Za těžkou práci je sice slušně platili, ale kovkopové si od peněz dokázali rychle pomoci. Jen málo z nich mělo tolik rozumu jako starý Bergmann, který našetřil stříbrňáky, odstěhoval se do nedalekých Železných hor a začal tam pátrat po vzácných rudách.
Ti ostatní většinou mnoho grošíků probendili v kutnohorských krčmách. Lecos se dalo i prohrát v kartách. Hlavně v takové malé, nenápadné hospůdce na Dolejším městě. Právem se široko daleko říkalo, že horníci mají robotu do soboty – peníze do neděle. Pochopitelně, že se to ani trochu nelíbilo manželkám, ale co asi mohly dělat. Havíř byl pánem pod zemí a hlavně doma.
Jednou se ale naštvané ženy horníků domluvily a vymyslely společně plán, jak dostat horníky po šichtě domů, zrušit jejich pravidelné návštěvy v krčmách a hernách. Dnes již nikdo neví, která z nich a jak okouzlila kata z Neškaredic. Nevíme ani, jaké mu poskytla protihodnoty za jeho službu. Patrně se však katovi protihodnoty líbily natolik, že zcela nezištně přenechal jí i všem ostatním kostru z někdejšího oběšence. Chotě horníků byly na koni.
Kostlivec se docela záhadným způsobem objevil v tolik nenáviděné krčmě. Ke všemu ve skříni, kam odpradávna karbaníci ukládali čertovy obrázky. Smrťák navíc seděl pohodlně na židli a v pařátu měl vějíř karet.

Toho dne, bylo to v sobotu, se jako vždy sešla rozjařená parta. Všichni čekali zábavný večer prohýřený až někam k ránu. Čekali spoustu korbelů, spoustu karetních utkání, spoustu zábavy a mysleli, že se nemusí bát ani čerta. Mysleli si to jen do chvíle, kdy dopili první kolo tupláků českobrodské chmeloviny a usoudili, že je ten pravý čas na partičku mariáše. Ze židle se zvedl a pro karty šel bez říkání ten nejmladší. Málem to byla jeho poslední cesta. Ve skříni na karty sedící kostra, zvoucí gestem ke hře, není pochopitelně nic povzbudivého…

Toho večera a mnoho dalších se v krčmě na Dolejším městě nehrálo. K nebývalé radosti hornických manželek, k nebývalému smutku hospodského. Údajně po pár měsících stoupla ve městě i populace. Ale časem se horníci z nemilého překvapení vzpamatovali a vše bylo jako dříve. Krčmář měl patrně smysl pro reklamu, a tak se záhy na vývěsním štítě objevil nový název "U kostlivce", místním malířem vyzdobený krásně realistickým obrazem smrťáka. 
 

JAK V KOSTELCI ZAČALI VAŘIT POŘÁDNÉ PIVO

To je již tak dávno, že na prvopočátky výroby chmelového nápoje nepamatují ani nejstarší obecní kroniky. Ani pamětníci, kteří jsou přesvědčeni, že pamatují téměř vše, pochopitelně i to, co už dávno zapomněli.
V Kostelci stojí pivovar od pradávna, a před dávnými časy byl jeho pánem sládek jménem Starec. Snažil se, pivo bylo dobré, zájem veliký. Co nevypili v místních krčmách, snadno se prodalo po okolí, jeho nápoj se občas objevil i na královském dvoře.
Jenomže v temných a opouštěných štolách dole pod městem, kde se dodnes říká Na havírně, bydleli čerti, a ti, jak každý znalec jejich života ví, k smrti rádi požírali mláto. Jejich pekelným čumákům velice vonělo, tlamám chutnalo. Potíž vznikla, když pan sládek začal v pivovaře chovat pašíky. Ti mají mláto daleko raději než pekelné mocnosti. A hlavně z čuníka je mnohem větší užitek než z nějakého čerta. Upřímně si přiznejme - jak by asi mohla chutnat jaternička z čertího masa …  A tak na ďábliska najedno mláto nezbývalo.

Usoudili, že to tak prostě nemohou nechat a že musejí do pivovaru jít udělat pořádek. Bláhově mysleli, že situaci zvládne specialista druhé třídy čert Barnabáš. Vydal se tedy jednoho večera do pivovaru dělat pořádek.
Ostatním čertům řekl, že není nic snazšího. Prostě vletí do varny, kouzlem temným pivo pokazí a bude pokoj. Špatné pití nikdo nebude kupovat, sládek přijde na mizinu… Mláto sice nebude pro pašíky ani pro čerty, ale Barnabáš byl čert český.

Povedlo se. Nasypal do piva všemožné pekelné bejlí, pít to nešlo, chuť příšerná, a ty zdravotní dopady.... Barnabáš pivovarem šmejdil čím dál více a snažil se, co mohl. Sládek Starec nechápal, kde by tak mohla být chyba.
Předpoklady pekelníků se ukázaly jako pravdivé. Pivo nikdo nechtěl, i místní hospodští raději zaplatili víc za Českobrodské, nebo dokonce Kutnohorské. Mláto nebylo již skoro žádné, čuňata hubla, vzhledem začínala připomínat chrty. Sládek byl zoufalý a čertiska si škodolibě mnula nečisté pařáty.

Toho večera Barnabáše napadlo, že sládkovi zasadí definitivní ránu. Před časem našel, když šmejdil kolem města, pod zámeckými valy takovou divnou rostlinu. Vypadala jako miniaturní zelné hlávky, a když jí okusil, samou hořkostí se mu zkroutila celá čertí tlama. Vymyslel, že by mohlo být docela veselé nasypat do piva pár těch jakoby zelných hlávek.
Jak vymyslel, tak udělal. A když pivovar se smíchem pekelným opouštěl, usoudil, že bude legrace nasypat pár těch hlávek do misky s krmením pro psa Pompa, který se snažil pivovar hlídat.
Legrace by to třeba byla, ale pekelník ve své pýše zakopl o misku se psí večeří. Pes Pomp procitl, zívl a protáhl celé tělo Jestli mu něco vadilo, bylo to vyrušování v zaslouženém odpočinku. A také usoudil, že ta chlupatá ohavnost s kopytem místo nohy by nějak mohla souviset s nedostatkem jaternic, ovaru a dalších zabíjačkových pochoutek, kterých poslední dobou bylo vskutku málo.
Barnabáš konflikt s vlčákem sice přežil, ale všechny ostatní pekelníky na kolenou prosil a varoval, ať se místu jeho potupy raději vyhnou. Čertisku utržený ocas, vyrvané chlupy z kožichu, ani ukousnutý levý roh a okousané kopyto opravdu nijak zvlášť nesluší.

Ráno přišel do varny sládek. Naprosto otráveně ochutnal, co že to zase uvařil za hrůzu. Po prvním doušku mu zajiskřily oči. Takovou hořkosladkost milou jazyku i nosu ještě neokusil. A jak tak pátral co lahodu způsobilo všiml si, že ho Pomp tahá za rukáv ke své plechové misce. Objevil v ní ty jakoby zelné hlávky. Znal je, rostly pod zámeckými valy a domorodci jim říkali chmel.
Začal je běžně používat a o pivo byl opět zájem. Mnohem větší než dříve. Protože vyráběl hořkého pití stále víc a víc, bylo dost mláta pro čuníky i pro čerty. Vepříci spokojeně tloustli, zabíjačky se často opakovaly, pes Pomp měl věčně mastnou mordu a vůbec mu nevadilo, že vždy po soumraku chodí čerti mlsat mláto.

O kosteleckém pivovaru dodnes mnozí říkají, že mu i v nejtěžších dobách pomáhají všichni čerti. 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 01. 02. 2007.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.