Autor více než čtyřiceti titulů literatury faktu Václav Pavel Borovička zemřel téměř před rokem ve věku 83 let. Dlouho žil a pracoval v Mukařově, kam odešel z Prahy. Dům v krásné zahradě koupil proto, aby měl dostatečné zázemí pro spoustu dokumentů a materiálů, které potřeboval ke své práci. „No, kupovali jsme dům mimo Prahu, již mě to tam nějak nebavilo a unavovalo. Jedna z nabídek byla právě na tenhle. Dneska již to snad mohu říci. Původní majitel-řezník ho stavěl ještě za komunistů a celý veliký sklep měl krásně obložený kachlíky, určitě tam tajně nevyráběl nějaké uzenářské produkty. Když jsem podzemí viděl, napadlo mě, že to je ideální místo pro archiv - a bylo rozhodnuto.“ Ještě pár dní před svým odchodem nám spisovatel vyprávěl o životě i práci. • Přiznejme, že nejste nejmladší. Jak zvládáte tu spoustu práce? Každý rok se na knihkupeckých pultech objeví nejméně jedna vaše novinka. „ Přátelé mne škádlí konstatováním, že nevím, kam dřív skočit. Nejde však o rozpolcení osobnosti, jde o zákonitou souvislost. Jedna práce doplňuje druhou. Zabývám se vážnými, někdy až ošklivými tématy. Jsem však nepředstavitelný optimista, a tak i po tolika létech toužím chodit po té straně ulice, na níž svítí slunce.“ • Jak jste se vlastně dostal k literatuře faktu? Je přece jednoduší sednout si ke stolu a vymýšlet třeba detektivku. „To máte pravdu. Jenomže profesionální život autora investigativní literatury se skládá z hledání a nalézání nových autentických dokumentů. Moje babička mi říkávala: Nebuď zvědavý, budeš brzo starý. Neměla pravdu. Vybral jsem si práci, která je nikdy nekončící zvědavostí, která je pracovním dnem bez přestávek. Ale při které se nikdy nenudím. Chodím sice brzy spát, ale od časného rána se věnuji psaní.“ • Proč jste vlastně začal s literaturou? Nepíšete přece jen o vyzvědačích, jejichž činy ohromily svět, nebo o atentátech které svět měly změnit? „Skutečně se nevěnuji pouze literatuře faktu. Začalo to strašně dávno. Ležel jsem v nemocnici po komplikované fraktuře nohy a během těch dlouhých měsíců vlastně nemohl dělat nic jiného, než číst anebo psát. Rozhodl jsem se pro obojí a s potěšením jsem později zjistil, že se moje knížky čtou. Dělal jsem nějakou dobu v redakci Lidové demokracie, a v roce 1964 jsem se vrhl jen na psaní. Teď se až divím, že moje knížky byly přeloženy asi do dvaceti jazyků:“ • Zmínil jste se, že nepíšete pouze literaturu faktu „Dělal jsem i na několika filmových a televizních scénářích… Chalupáři, Dynastie Nováků nebo Spadla z nebe. Podílel jsem se na filmech Můj brácha má prima bráchu, Brácha za všechny prachy, nebo Jen ho nechte, ať se bojí….“ • Z vaší tvorby přímo vyzařuje něco jako touha podívat se za oponu historie. „Přesně tak. Víte, byla to zajímavá cesta, nekonečně složitá práce, jejíž výsledky jsem předložil čtenářům. Doufám, že ještě budou moje knížky číst. Předkládám jim je jako přísně autentické případy, politické křižovatky historie, dávné i včerejší vraždy.“ • Říká se o vás, že máte docela zajímavého koníčka. „Ještě před pár roky jsem rád jezdíval do Karibiku. Potápět se s kyslíkem na zádech a pozorovat podmořský svět bylo strašně zajímavé a zároveň poučné…“ • Literární tvorba Václava Pavla Borovičky se uzavřela. Jeho knihy jsou však stále tím, co mizí z knihkupeckých pultů mezi prvními. „On skutečně bydlel tak malý kousek od nás?,“ diví se návštěvnice knihkupectví v Kostelci nad Černými lesy. „Mám dost jeho knížek. Škoda, že tu nikdy nebyl, určitě bych poprosila o autogram…“ Byl tam mnohokrát, ale patrně nestál o slávu, o zviditelnění.. Čtenářka se jeho podpisu ale již nedočká.

OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN

	Zdeněk Pošíval
	Milan Lasica
	Milan Markovič
	PhDr. Ing. Zdeněk Hajný
	Rudolf Křesťan
	Ivo Šmoldas
	Jaroslav Vízner
	Ladislav Gerendáš

Další autoři »