Lena Maria Klingvall: Myslím si, že jsme všichni na stejné lodi.

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

    Anglická verze

Já bych to nezvládl. Narodit se bez obou rukou a jen s jednou celou nohou… Asi bych se za svůj hendikep styděl, nadával bych na osud a kdoví, zda bych to dávno nesbalil. Byl bych zřejmě odkázán na cizí pomoc, finanční podporu a sledoval bych ze židle, jak čas pomalu míjí.

Znám jednu dívku, Švédku, která moje - naštěstí nenaplněné - představy, totálně ničí. Lena Maria Klingvall. Lena Maria maluje, krásně zpívá (absolvovala Královskou hudební akademii), jezdí na turné do Japonska, Jižní Koreje, Thajska a dalších zemí, řídí speciálně upravený automobil, sama se nají, píše na počítači a již vydala několik knih (nejznámější má příhodný název Footnotes), byla držitelkou dvou národních rekordů v plavání a zúčastnila se Paralympiády v Soulu v roce 1988. A k tomu všemu se stále směje a její optimismus je nakažlivý.

Když se Lena Maria narodila jako postižená v roce 1968 (důvodem jejího postižení  byl údajně lék, který její matka brala v těhotenství), řekl její otec památnou větu: S rukama či bez nich, stejně bude potřebovat domov! Lena Maria vyrůstala celé dětství doma a jak sama říká, dělala vše, co ostatní děti. Byla jen, jak s úsměvem dodává, trochu jiná.

Na svůj osud nežehrá a tvrdí, že ji má Bůh hrozně rád, když chtěl, aby žila. Jejím krédem je věta: pouze nepřijímej  -  pokud můžeš, dávej.

Požádal jsem Lenu Marii, aby napsala odpovědi na pár otázek. Vím, že by se hrozně ráda podívala do České republiky a zazpívala. Snad ji budeme moci jednou v Praze uvítat.  
Ing. Jan Maruška  


Lena Maria Klingvall: What a Wonderful World!

Rozhovor se zpěvačkou, která vám sice nemůže podat ruku, ale dát radu, jak si užívat života.    

 

•  Leno Marie, když se lidé potkají, tak je velmi hezké, když si pevně stisknou ruku nebo se vřele obejmou. Tyto projevy mohou hodně říci o druhém člověku, o opravdovém smyslu slov: jsem rád, že tě zase vidím, miluji tě, stýskalo se mi. Tvůj hendikep to neumožňuje. Jak vnímáš tyto emoce?

Hodně cestuji po asijských zemích a tam je můj hendikep pro mě výhodou, protože tam se všichni při setkání uklánějí. Mohu takto zdravit jako všichni ostatní. Jinak jsou některá setkání docela zábavná. Je vždycky zajímavé sledovat reakce ostatních lidí. Skoro každý natáhne ke mně ruku, ale když já ji nepodám, bývají někteří lidé rozpačití, jiní to zase berou normálně a ptají se: Jak tě mám pozdravit?  Odpovídám:  řekni prostě ahoj.  -  Být odlišný může být často výhodou. Lidé si mě pamatují, protože náš pozdrav byl jiný a já díky tomu poznám řadu zajímavých a příjemných lidí.

 

•  Tvůj okouzlující hlas cvičíš a zušlechťuješ řadu let. Byla jsi to ty sama, kdo si všiml kvality hlasu  nebo to byli rodiče? Nebo snad učitelé či spolužáci?

Když jsem dospívala, tak jsem si nikdy nemyslela, že budu zpívat. Ale po skončení vyšší školy se řada mých spolužáků přihlásila na hudební akademii. A protože moji rodiče mě a mého bratra povzbuzovali, abychom dělali to, co jsme shledali zajímavým, tak jsem se přihlásila na akademii, protože zpěv mě vždy bavil. K mému velkému překvapení jsem byla přijata na Královskou hudební akademii ve Stockholmu a pak studovala 4 roky. Během těch let jsem měla úžasnou učitelku zpěvu, která mi pomohla rozvinout můj hlas natolik, že jsem se stala profesionální zpěvačkou.

 

•  Češi vesměs velmi litují hendikepované lidi a jsou připraveni ihned pomoci tím, že dávají drobné peníze, pomáhají na ulici, ptají se jich. Vím, že ve Švédsku není zcela běžné věnovat okamžitou pozornost lidem, kteří jsou nějak „odlišní“. Která země by ti více vyhovovala? Ty přece potřebuješ - alespoň někdy – pomoc.

Hendikepovaní lidé jsou ve Švédsku zcela integrováni do společnosti. Nemáme žádné instituce nebo sirotčince, všechny děti vyrůstají v rodinách. Já jsem vyrůstala  s matkou a otcem a mladším bratrem, který nemá žádný hendikep. Když mi bylo sedm, nastoupila jsem do normální školy jako ostatní postižené děti. Díky tomuto funkčnímu systému je běžné, že vidíš hendikepované osoby ve školách, na pracovištích a v obchodech.  Můj běžný život nikdy nevyžadoval asistenci. Čím jsem starší tím více vyhledávám určitou pomoc, aby moje tělo vydrželo déle. Například na úklid bytu, praní prádla a další úkony jsem v posledních letech potřebovala pomoc. Myslím si, že je třeba, aby v naší společnosti  byly zastoupeny všechny typy lidí, aby byla pestřejší a vytvořeno zdravé prostředí. Čím více bude společnost rozmanitější, tím bohatší se stane.

 

•  Tvoji rodiče učinili nebývalý krok, když si tě vzali domů poté, co jsi se narodila bez paží a s jednou nohou deformovanou. Myslím si, že to rozhodnutí hrálo určitě důležitou roli v tvém životě, když jsi zvažovala mít vlastní rodinu. Co pro tebe znamená rodina – je to více svobody nebo povinností? 

Dobře fungující rodina prospívá celé společnosti. Když jsem se narodila, tak rodiče si mohli vybrat mezi domovem a ústavem. Rozhodli se, že mě vychovají sami. Nikdy jim to nezapomenu. Můj život by byl naprosto jiný, kdybych vyrůstala v ústavu. Místo toho jsem vyrůstala jako každé jiné dítě. Žiji normálním životem, vystudovala jsem universitu, po studiích jsem začala normálně pracovat a platit daně státu! Jsem ráda, že žiji v zemi, kde s každým občanem se zachází stejně, všichni máme stejnou hodnotu, právo studovat a stát se nezávislým občanem.

 

•  Proč jsi tak populární v Asii. Jací jsou Japonci a Korejci?

Byla jsem několikrát v Japonsku, Jižní Koreji, na Taiwanu, v Singapuru, Hongkongu, Malajsii a Thajsku.  Dohromady to bylo asi 50 koncertních turné. Asijská kultura je zcela jiná než švédská a rozdíly jsou rovněž mezi jednotlivými asijskými zeměmi. Je těžké uhodnout, čím se stává člověk populární, ale domnívám se, že je to asi můj život, který je odlišný od života asiatů. A taky si myslím, že mají rádi můj hlas (smích). Asi to bude kombinace obojího.

                                 

•  Jak bojuješ s příležitostnými problémy? Stalo se ti, že jsi upadla před Královským palácem (pozn.: Lena Maria byla pozvána královnou Sylvií na čaj), nyní jsi měla problémy s autem v severním Švédsku (pozn.: Lena Maria vlastní speciálně upravené auto, které řídí jednou nohou).  Může tě beznaděj rozčílit? Nebo si vždycky řekneš: nu, ostatní mají možná větší problémy?

Myslím si, že jsme všichni na stejné lodi. Všichni se setkáváme s překážkami a problémy. Ale jsme každý jiný. Některým lidem nedělá problém se smát, jiným plakat… Jsem velmi optimistická a tak mě berou ostatní. Jsem šťastná, že jsem taková, protože to mi vždy pomohlo z těch ošemetných situací.

 

•  Jako posel optimismu, šťastná, když můžeš zpívat nebo si povídat, určitě nemůžeš nevidět, že něco kolem nás je špatné. Svět 21. století nabízí války, chudobu, hlad, smrtelné choroby, negramotnost, teror. Je svět kolem nás bezpečný? Jak ho můžeme chránit?

Když se dívám na zprávy a vidím kolik lidí a hlavně dětí trpí, mám zlomené srdce. Také v bohatých zemích trpí lidé depresemi a počet sebevražd je vysoký. Zdá se, že tyto události převažují a že je snadné ztratit naději. Ale jsou zde lidé a organizace, které  vykonávají úžasné činy, aby změnili tento svět. Je důležité je podpořit. Já také věřím, že člověk může udělat mnohé tam, kde právě je. Pomoci jeden druhému, ukázat lásku, být štědrý, povzbudit uznalými a hezkými slovy.

 

•  Řekla jsi mi, že bys nemohla žít bez víry. Ráda také zpíváš gospely v kostelech. Čím je pro tebe Bůh? A jak s ním lze komunikovat, když je neviditelný?                      

Domnívám se, že každý z nás potřebuje něco „většího“ než jsme my, něco z čeho čerpáme energii. Může to být cokoliv, zájmy a koníčky, sen nebo cíl, vášeň nebo nenávist či náboženství. Moje víra mi dala sebeúctu. Vědomí, že Bůh mě stvořil a miluje mě více než kdokoliv jiný, mi přináší úlevu, sílu a radost. Ve Švédsku často zpívám v kostelech a písně jsou o mých zkušenostech s Boží láskou a podporou. Při mých asijských koncertech zpívám gospely, ale můj repertoár je širší.

 

•  Mám přítele, jehož manželství je v krizi, protože oba manželé zastávají zcela jiné hodnoty. Vím, že tvoje manželství s Björnem ztroskotalo. V České republice hodně manželství nevydrží. Odborníci tvrdí, že v budoucnu více svazků bude křehčích. Musela jsi vydržet hodně úskalí, musela jsi bojovat a vydržet svůj osud. Kdy nastal tvůj nejhorší moment v životě?

Domnívám se, že největší výzvou tohoto světa je projevovat lásku. Prostřednictvím filmů, internetu, televize a dalších médií je nám stále sdělováno, abychom mysleli více na sebe, na kariéru a na vlastní štěstí. Vnucuje se nám, jak se soustředit na to, abychom více dostávali než abychom dávali. To velmi zatěžuje vztahy mezi lidmi. Nemyslím si, že rozvod je řešení, ale někdy to je nezbytná změna. Nevím, kdy byl můj nejhorší okamžik v životě, ale určitě vím, že moje rodina, přátelé a také moje víra mě přenesla přes všechny obtíže.

 

•  Leno Marie, nikdy nezapomenu na ten večer, kdy jsi v Českém centru ve Stockholmu zpívala What a Wonderful World“. Vystoupila jsi před obecenstvem, které stálo bez hnutí. Skutečně nádherné setkání. Jaký je tvůj život? Co bys vzkázala čtenářům Pozitivních novin?

V té písni je verš: Vidím lidi, jak se zdraví stiskem ruky a říkají: Těší mě. Upřímně říkají: Miluji vás. Myslím si, že to je maličkost, kterou můžeme udělat pro změnu tohoto světa, aby naše životy byly jasnější jen třeba tím, že začneme každý den pozdravem a úsměvem.     

 
                                                                  www.lenamaria.com

Copyright © www.lenamaria.com

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 15. 03. 2007.