Vztah smyslů a mozku

Rubrika: Publicistika – Zajímavosti

Co bylo dřív? Vejce nebo slepice? Tak je možné přemýšlet i o druhé dvojici pojmů – smysly a mozek. Jak se podílely a podílejí smysly a lidská práce na celkovém stavu lidské civilizace a kultury a vývoji a zdokonalování mozku.
Myšlenka, nápad, idea, rozhodnutí se rodí a vznikají v mozku, o němž se říká, že je nejorganizovanější hmotou na zemi a ve vesmíru. Bez realizace těchto myšlenek, nápadů přes lidské smysly a další aktivity člověka by současná civilizace, technika, technologie a další materiální svět, vytvořený nebo pozměněný lidskou činností, neexistovaly.
Že dává lidský rozum povely k jednání člověka, řídí jeho smysly, a také u ostatních živých tvorů řídí jejich mozek následné chování, na tom se shodují názory vědců a filosofů. Ale jaká je zpětná vazba mezi mozkem a lidskými, potažmo živočišnými, smysly?
Copak mozek byl od počátku tak vyvinutý jako je dnes? Jak se vyvinula tato nejsložitější, nejdokonalejší a nejorganizovanější hmota v lidském těle? Je místem a centrem kam se přenáší vzruchy a poznatky všech orgánů smyslových vnímání. Zraku, čichu, sluchu, hmatu, pohybu, emocí, myšlení, vědomí. Mozek tak je informován o veškerém dění uvnitř i vně organismu. A to co se děje vně, to právě přinášejí a přenášejí smysly.
Ruka vnímá teplo, tvrdost předmětu, kterého se dotýká, nebo ruky blízkého, dítěte, ostrost materiálu. A přes nervovou síť přenáší tyto poznatky do mozku.
Stejně tak uši přenášejí zvuky, hluk, ticho, hudbu, slovo, lidskou řeč do centrály myšlení mozku, oči vnímají světlo, stín, rozdíly světelných hodnot, tmu a taktéž je posílají do mozku, čichové orgány poznávají různé vůně, zápachy, vnímají částice prachu a plynů ve vzduchu respektive v okolní atmosféře a posílají tyto vzněty-poznatky do příslušných center v mozku.
Mozek se tedy utvářel a organizoval těmito vzruchy, vjemy smyslů z okolního světa. Soustřeďoval je, třídil, koordinoval a těmito zkušenostmi se zdokonaloval. Tímto poznáváním a nepřetržitým sběrem podnětů z vnějšku i reakcí uvnitř došlo k procesu myšlení, což je znakem, atributem a činností mozku.
Myšlení je vrcholem poznávacího procesu. Je produktem a charakteristikou nejorganizovanější hmoty v lidském těle - mozku - a možná i ve vesmíru. Dokud nezjistíme v budoucnu mimo naši Zemi nějaké jiné civilizace a myslící bytosti.
Myšlení souvisí se vznikem řeči a ta u člověka s druhou signální soustavou. Tou je člověk obdařen. Myšlenkové poznání skutečnosti se nemusí opírat o přímé vnímání. Dokáže zevšeobecňovat. Myšlenkové procesy srovnávají, rozlišují, analyzují, syntetizují a třídí vnější podněty, strukturují je a řadí do stupnic, kategorií, přehledů.
Výsledky této činnosti jsou sdělovány specificky lidským nástrojem řečí. Ta slouží k dorozumívání a mezilidským vztahům a jednání. Je obecnou disposicí lidskou. Mluvená řeč předcházela písemnému projevu. Spojení řeči a písma pak nastávalo snad před 8-10 tisíci lety od naší současnosti. Písemná forma dorozumívání také prošla dlouhým vývojem. Od obrázkového znázorňování přes znaky, přes písmo klínové, hieroglyfy, čínské písmo, písma semitská, řecká a kolik jich ještě bylo. O tom všem lze a musí se přemýšlet, a poté, ne hned najednou a unáhleně, definovat vztah smyslů a mozku. Ne odpovědět na otázku, co bylo dřív, a přiklonit se na jednu či druhou stranu. Tak to není. Tyto dvě věci, veličiny, substance - mozek a smysly - se vyvíjely současně, navzájem se ovlivňovaly. A je tedy možná nesmyslné připisovat pouze jednomu činiteli prioritu.
Život, jeho zdroj, vznik a vývoj, o němž právě lidský mozek přemýšlí, je zázrak dosud nepochopený a možná nepochopitelný. Ale to nic nebere na jeho podmanivosti, kráse, jedinečnosti a nenahraditelnosti.
Proto se lidé mají a musí chovat rozumně, jako lidé, a udělat vše, co je v jejich silách, aby život na této krásné modré planetě byl zachován. Ne ji ničit, nesmyslně ji drancovat a řídit své chování pouze touhou po zisku a bohatství, jehož, když je ho moc, nemohou stejně totálně a naplno užít. 
 

 OHLASY NA ČLÁNEK

Je příjemné číst názory, které dokazují, že ne všichni a ne všechno se pohybuje na dráze – konzum – neduchovno – likvidace „hodnotných hodnot“.  Proto chci vyjádřit souhlas a podporu panu Dubskému, zvláště v článku o V.Komárkovi a jeho „Pěstění ducha“.
S jednou věcí však ne zcela souhlasím a sice s větou: „Myšlení je vrcholem poznávacího procesu“. Myšlení se jeví jako spíše začátek poznávacího procesu, jeho pokračováním je prvotní a jednoduchá meditace a vrcholem tohoto procesu u člověka si myslím, jsou hluboké meditační stavy a některé stavy změněného vědomí, kdy se člověk setkává s realitou o níž si v běžném procesu myšlení, který je taky jen materiálním procesem, může nechat zdát. O vrcholech poznání nám mohou vyprávět nejvyspělejší duchovní buddhismu,  hinduismu a snad i křesťanství.
V této souvislosti považuji za velikou škodu, že doposud nedošlo ke kombinaci těchto dvou silně rozlišných světů – tedy hluboce duchovní a meditující vrcholný vědec se západním poznáním a nebo naopak od mala duchovně žijící láma se vzděláním a schopnostmi západních špičkových vědců (fyziků, matematiků, neurofyziologů apod…).
Pak totiž dojde k podpoře víry jako takové i ze strany lidí, kteří žijí a přemýšlejí  způsobem -„co nevidím, to není“. Což neodsuzuji, ale přijde mi to ke škodě lidstva a jeho dalších stupňů poznání, možnosti, že se mystické záležitosti a věci víry přestanou jevit jako pověrčivosti nebo něco podobného, ale Bůh a jeho projevy ve vesmíru začneme brát jako další dimenze nepoznaných zákonů veškerého světa, které jednou poznáme. A pak začnou i mnozí vědci pochybovat o tom, že znají skoro všechno a s jejich pokorou zmizí dogmata našich společností.
Libor Pavlata, 16.3.2007

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 09. 03. 2007.