A tak tu žijeme

Rubrika: Publicistika – Postřehy

Obyvatele našeho domu položila chřipka. Utkvělá představa naší babičky, že je čas umřít a nemá cenu se léčit zapříčinila, že jsme všichni onemocněli. Babička sice neumřela, ale úspěšně nás všechny nakazila.
Jak jsme už kašlali se zkříženýma nohama a stereo, nebylo vyhnutí absolvovat turistický pochod po ordinacích obvodních a odborných lékařů. V přeplněných čekárnách na nás přeskočily další bacily, takže do lékárny jsme se doplazili.
U pokladny jsme vytáhli peněženky a zaplatili všechny předepsané léky. Brblání mého muže, na co platí celé ty roky pojištění, jsem zarazila při druhém nadechnutí. Aby byl v obraze a pořád se nedivil, ukázala jsem na opravenou budovu jedné zdravotní pojišťovny a parkující luxusní auta.
„Mlč a plať, průměrná mzda ti roste a co koho zajímá, že zrovna ty na ni nedosáhneš. Úředník to tak napsal, tak to tak bude.“ Horečka stoupala a na další nadávky už nezbyla energie.
Doma pak při pohledu na složení drahých léků, jsem si asi měla uvařit pořádné kafe a zamíchat do něj obyčejný Paralen. Zpotila bych se stejně a měla bych to levnější.

Samozřejmě když stůňou dva, vždy je hůře na tom muž, protože už rýma u chlapa se rovná jedné noze v hrobě. Jeho úvahu, že by se mohlo jednat o zmutovanou ptačí chřipku, jsem okamžitě vyvrátila. Nestarej se, ptáci většinou pochcípají, tebe se to netýká, už jsi ji překonal. Abych stále nemusela poslouchat to hekání a sdílet s ním to strašné utrpení, odešla jsem kašlat do obýváku k televizi.

Po celodenním sledování různých seriálů jsem se večer zkontrolovala, zda nějaká ta kulka z pistole nezasáhla i mě. V čase určeném reklamě jsem podřimovala, abych nemusela do omrzení sledovat ten zázrak omlazování pomocí krémů a pozorovat smečku psů i s chlapem ve svetru.
Zprávy jsem sledovala z pouhé zvědavosti, kdo koho zase okradl. Chvilku jsem se zasnila. Co by se stalo, kdyby se všechny ty nepoctivé peníze proměnily ve slanou vodu? Konečně bychom zde měli moře a nemuseli se za ním trmácet přes půl Evropy. Byl by z toho alespoň nějaký užitek pro všechny.

Na druhý den jsem si nechala koupit časopisy. Bylo jich dost. To si počtu a něco se dovím, zaradovala jsem se.
První strany s fotkami a články o celebritách v různých obměnách. Úsměvy zprava, úsměvy zleva, kdo se s kým soudí, kdo koho zase urazil, která s kým a za kolik. Další stránky jsou plné receptů, samé kalorické bomby. Jak už tedy neodoláte a nacpete se, tak hned na dalších stránkách Vám poradíme jak zaručeně zhubnout. Vedle doporučené diety ukázková fotografie boubelky před a po. Připadalo mi, že po měsíční dietě ta samá osoba vypadá jakoby prošla koncentrákem. No nevadí, listuji dál. V horoskopech se alespoň dovím, co mě čeká.
A tak se dočítám o pevném zdraví a úspěších v práci. Přitom ležím jak Lazar a můžu jen doufat, že mě pro nemoc nevyhodí. Alespoň jsem vyluštila křížovky, abych si zbystřila rozum. Co když ho ještě někdy budu potřebovat? 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 12. 03. 2007.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.