Milan Richtermoc: Otazníky kolem autora Malého prince

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

Nedílnou součástí života každého člověka je zvídavost a touha po rozluštění hádanek. Nerozluštitelných tajemství naší doby je stále mnoho. Jednou z nich je otázka, co se vlastně stalo s autorem Malého prince? Ptáme se, ale odpověď neznáme…

Chtěl být pilotem
Autor Malého prince – celým jménem Antoine Jean Batiste Marie Roger de Saint-Exupéry se narodil 26.června 1900 ve francouzském Lyonu a měl čtyři sourozence. Otcem byl hrabě Jean de Saint-Exupéry (1863-1904), matkou neméně urozená paní Marie, rozená de Fonscolombe (1875-1972).
Antoine se po maturitě na pařížském gymnáziu Saint-Louis dvakrát neúspěšně pokusil o přijetí na vojenskou námořní akademii, pak se zapsal na studia architektury a v Paříži žil bohémským životem, který rázně ukončil až povolávací rozkaz k nástupu vojenské služby. 9. dubna 1921 se proto hlásil u 2. leteckého pluku ve Štrasburku, a byl zařazen k oddílu pozemního zabezpečení letectva. Po absolvování výcviku získal diplom civilního i vojenského pilota. Po propuštění do civilu se vrátil do Paříže, kde žil stejně bezstarostně, jako před dvěma léty. Tři roky marně hledal odpovídající uplatnění. V roce 1926 byl přijat k letecké společnosti Latécoére a odeslán na letiště v Toulouse, kde byl nejprve mechanikem, později pilotem poštovních letadel na linkách Toulouse-Casablanca a Casablanca-Dakar. V této profesi konečně našel svůj dlouho hledaný ideál.

Válečný pilot a spisovatel
Když 1. září 1939 vypukla druhá světová válka, nastoupil kapitán Antoine de Saint-Exupéry do aktivní vojenské služby přesto, že nemusel. Dokonce byl lékařskou komisí uznán za neschopného bojových letů. Přesto se 4. září hlásil na letišti v Toulouse–Francazalu.
Po intervenci vlivných přímluvců byl zařazen k vojenské letce 2/33, pověřené leteckým průzkumem. Nebezpečí, které ze zařazení vyplývalo, přijímal u vědomí povinnosti vůči své vlasti. V únoru 1940 byl vyslán do Marseille, aby zde přezkoušel nová průzkumná letadla Bloch 174, která byla později zařazena právě k „jeho“ skupině 2/33. Poslední válečný let v této etapě uskutečnil 9. června 1940. Potom se průzkumná skupina 2/33 přemístila k Bordeaux a posléze do Alžíru. Když Francie 22. června 1940 uzavřela s Německem příměří, byl kapitán de Saint-Exupéry, čerstvě dekorovaný válečným křížem s palmovými ratolestmi, demobilizován.
Ke generálu Charlesi de Gaullovi a k jeho stoupencům se nepřipojil, což mu nemělo být nikdy zapomenuto. Raději se vrátil do zámku v Agay ke své sestře Gabrielle, kde pracoval na Citadele (vyšla nedokončena až po jeho smrti v roce 1948). Později odcestoval do USA. Přestože jeho více než dvouletý pobyt ve Spojených státech byl z hlediska tvůrčího plodný a se svými knihami a filmovými scénáři získal u Američanů vážnost, v osobním životě se mu už tolik nedařilo.
Antoine ve Spojených státech pracoval na své knize Válečný pilot, která vyšla v únoru 1942 a zaznamenala u čtenářů nebývalý úspěch. V následujícím roce mu v New Yorku vyšla další pozoruhodná knížka – Dopis rukojmímu - a v témže roce i Malý princ, jeho poslední dokončené dílo a později jedna z nejpřekládanějších knih nejen francouzské, ale i světové literatury. Antoine de Saint–Exupéry však nechtěl psát. Chtěl bojovat!
V dopise manželce Consuele (z 15.dubna 1943) mj. píše:
Cítím se strašně, ale strašně unaven! Přesto odjíždím, ačkoliv by byly všechny předpoklady, abych zůstal, ačkoliv bych měl deset pádných důvodů být propuštěn z vojenské služby. Tím spíše, že už jsem ve válce byl, a ve velice tvrdé válce! Odjíždím…Je to můj dluh. Odjíždím do války. Nemohu snést být daleko od těch, kteří hladovějí. Nemám jiný prostředek, jak mít klidné svědomí. Neodjíždím zemřít! Odjíždím trpět a být tak ve spojení se svými. Nemám chuť se dát zabít, ale jsem ochoten zemřít.

Dálkový průzkum

15. března 1943 na velitelství 7.americké letecké armády rozhodli, že kapitán Saint-Exupéry bude opět zařazen do aktivní služby k vojenskému letectvu. Se svojí letkou se setkal 14. června 1943 v marocké Udždě, kde skupina 2/33 pod velením amerického plukovníka Elliota Roosevelta (prezidentova syna) byla dislokována. 25. června 1943 byl v Alžíru povýšen do hodnosti majora a přes svůj pro bojové letecké operace vysoký věk byl prohlášen za schopného létat i ve velkých výškách (10 000 m). 21. července 1943 Saint-Exupéry vykonal svůj první průzkumný let v nové sestavě, a to nad jižní Francii v americkém, ve své době moderním, ale na pilotování náročném letadle Lightning P-38.
Ve druhé polovině června 1944 byla letecká průzkumná skupina 2/33 přemístěna na Korsiku k obci Borgo jižně od Bastie. Zde Saint–Exupéry obdržel povolení k vykonání pěti dálkových průzkumných letů. Jejich počet výrazně překročil. Osudným se mu stal let jedenáctý, ze kterého se již nevrátil.

Jak zahynul?
Obecně se soudí, že major Antoine de Saint-Exupéry zahynul 31. července 1944 v odpoledních hodinách za dosud nevyjasněných okolností v Andělském zálivu. Uvádí se, že byl sestřelen při návratu z průzkumného letu. Jeho letadlo Lockheed Lighting P-38 (jako stíhací byl vybaven čtyřmi kulomety a dělem, v průzkumné verzi však byly všechny zbraně nahrazeny soustavou kamer) se v moři nikdy nenašlo stejně tak, jako jeho tělesné ostatky. Odešel tiše a nenápadně na jinou planetu stejně jako jeho slavná literární postava - Malý princ?

Poslední let
Jeho poslední let začal na Korsice na vojenské základně poblíž obce Borgo 31. července 1944 v 08,45 hodin a byl rozvržen na čtyři hodiny. Pilot se svým letadlem přeletěl francouzské břehy v 09,30 hodin. Ve 13 hodin byl Saint-Exupéry na základně netrpělivě očekáván. Ve 14,30, po mnoha pokusech dovolání se rádiem a hledání radarem, bylo všem přítomným jasné, že se mu přihodilo něco mimořádného a že jeho letadlo už nemůže být ve vzduchu. V 15,30 americký důstojník Robinson podepsal strohou zprávu: Pilot se nevrátil. Pravděpodobně zahynul!
Existují domněnky, že major Saint-Exupéry se s průzkumným letadlem P-38 zřítil do vln Středozemního moře. Později bylo zjištěno, že při návratu na základnu se Saint-Exupéryho stroj odchýlil od plánované trasy a nadto letěl pod bezpečnou hranici 6000 metrů. Co bylo důvodem? Chyba navigace? Špatná viditelnost? Porucha motoru nebo jiné důležité části průzkumného letadla? Nebo něco zcela jiného?
Někteří badatelé dovozují, že důvodem mohla být touha spatřit dům jeho milované matky Marie, která žila v provensálské obci Cabris nedaleko města Grasse. Druhým důvodem mohl být pohled na rodinné sídlo - zámek v La Mole (poblíž Saint-Tropez), kam byl poslední noc svého krátkého života dopraven jeho otec Jean. A třetím důvodem? Mezi oběma uvedenými sídly leží kostelík v Agay, ve kterém Antoine de Saint-Exupéry 12. dubna 1931 uzavřel církevní sňatek s Consuelou Suncin de Sandoval. Jeden důvod, dva nebo snad všechny tři najednou? Znamenalo to rozloučení? Dával tím někomu posledním sbohem?

Sestřelen?
Možnou příčinou pádu Saint-Exupéryho letadla mohlo být jeho sestřelení německou stíhačkou FW-109, která vzlétla k hlídkovému letu ze základny v Orange. Jejím pilotem byl Robert Heichel. Ten o svém činu později vydal svědectví. V dopise příteli (dopis byl publikován až v roce 1972 v německém vojenském časopise Der Landser) se zmiňuje o sestřelení nepřátelského průzkumného letadla P-38 v místech, kde se měl v tu chvíli nacházet na základnu se vracející stroj pilotovaný Saint-Exupérym. Osobní svědectví po válce však německý pilot podat již nemohl, neboť byl tři týdny poté při letecké nehodě sám těžce zraněn. Přežil, ovšem když byl s vážnými popáleninami z místa nehody převážen ambulancí do vojenské nemocnice v Lyonu, byla sanitka napadena příslušníky francouzského hnutí odporu a pilot při přestřelce zahynul.
Na podzim roku 1992 se konečně v Andělském zálivu u Nice, na území o rozloze asi 10 km2, započalo pomocí malých ponorek s důkladným pátráním. Ale žádné trosky Saint-Exupérym pilotovaného letadla nakonec z moře vyloveny nebyly. Zástupce šéfa pátracího týmu, bývalý zkušený vojenský pilot, novinářům sdělil:
Pátrání bylo bezvýsledné, ale přesto bude pokračovat. Osobně však nevěřím, že celá pravda vůbec někdy vyjde najevo!

Nemožné se skoro stalo skutečností
V roce 1999 čirou náhodou objevil tuniský rybář Habib (pracující tehdy na rybářské lodi Jena-Clauda Bianco) v Andělském zálivu v rybářské síti stříbrný náramek. Ukázalo se, že patřil Saint-Exupému. Kdysi mu ho darovala jeho manželka Consuela. Po tomto senzačním objevu se zdálo, že záhada místa posledního odpočinku autora Malého prince byla objasněna! Překvapením však nebyl konec.
Zanedlouho, asi 15 km od místa vylovení náramku, byly znovuobjeveny trosky letounu P-38, který mohl patřit Saint-Exupérymu. Později vyšlo najevo, že trosky letadla byly již jednou objeveny, a to posádkou neznámé rybářské lodě na místě předpokládaného pádu sestřeleného letadla. Rybáři vrak vylovili z moře a dopravili ho na nedaleký ostrov, kde ho rozmontovali ve snaze použít nebo prodat vše, co nebylo po havárii poškozeno. Vrak potom na ostrově ponechali svému osudu. Znovu ho objevili dva badatelé - Pierr Becker a Phillipp Castelleno. Po prozkoumání potvrdili, že se jedná o vrak americké stíhačky P-38 a není proto vyloučeno, že mohla patřit majoru Saint-Exupérimu. Přímé důkazy však chybí.

Tragická nehoda?
Brzy po objevení nálezu byla ve francouzském i zahraničním tisku publikována zpráva, že Saint-Exupéry ve skutečnosti nezahynul při bojové operaci, ale při vyhlídkovém letu, který měl být dárkem jeho manželce Consuele a současně Saint-Exupéryho posledním letem před odchodem z aktivní služby. Oba pak tragicky zahynuli při pádu letadla do vln Středozemního moře. Tato eventualita je však podle mého názoru ze všech úvah a dohadů nejméně pravděpodobná.
Stíhací letoun Lockheed Lighting P-38 byl i v průzkumné verzi pouze jednomístný a navíc jeho kabina byla příliš těsná. Tak těsná, že se do ní robustní a 184 cm vysoký Saint- Exupéry s předepsanou výstrojí vmáčkl jen s obtížemi. Zdá se vyloučeno, aby v tomto letadle našla místo i jeho - byť malá a útlá choť. Nadto Consuela válku přežila a zemřela až v roce 1979.

Sebevražda?
Mnohem vážnější jsou indicie, hovořící o Saint- Exupéryho sebevraždě. Proč by ji spáchal? Důvody by se našly. Poslední válečné měsíce byly pro autora Malého prince utrpením. Jako pilot začínal létat ve dvacátých létech na dřevěných dvojplošnících a najednou musel zvládnout složitou pilotáž na jednom z nejmodernějších letadel své doby a ještě přitom plnit náročné úkoly dálkového průzkumu, což bylo fyzicky náročné i pro mladé piloty.
Jako spisovatel byl už sice známý, ale například mocný generál de Gaulle si na něho zasedl, nechal ho sledovat i kontrolovat korespondenci a jeho knížky v osvobozené Francii dokonce zakázal! Také manželství s mladou, temperamentní a nevázanou Consuelou, bylo problematické.
Blížící se konec války kladl i palčivou otázku, co bude v mírové době? Není tajemstvím, že Antoine viděl poválečnou situaci pro sebe černě. Trápilo ho, jak bude přijat v osvobozené Francii?
(Saint - Exupéry: „Nezáleží mi na tom, jestli zemřu ve válce nebo ne. Co zbude z toho, co jsem miloval?“)
K tomu se přidaly zdravotní potíže způsobené zraněními po četných leteckých nehodách. Svoji daň si jistě vyžádalo také dlouhodobé odloučení od matky a manželky Consuely (zůstala až do konce války v New Yorku), které miloval a na které byl silně citově vázán.
Pro sebevraždu konec konců hovoří i další indicie. Například krátce před svým posledním letem věnoval příteli svůj oblíbený psací stroj i šachové figurky, na kterých si zakládal. Rovněž se zbavil důležitých osobních spisů. Ačkoliv měl jít noc před dlouhým a náročným průzkumným letem brzo spát, ukázalo se, že si své lůžko ani nerozestlal a celou noc nejspíš probděl. A na svůj poslední průzkumný let také asi neměl povolení. Let byl podle všeho napsán na jméno jiného pilota. Očití svědkové si i po létech vybavují dramatickou situaci, jak krátce po startu se na letištní plochu přiřítit rozzuřený velitel letky (pozdější generál) René Gavoille a spustil na mechaniky: Kdo mu ksakru dovolil odletět?
Také letecký historik Bernard Mark se přiklání k předem plánované sebevraždě. Podle něj osm dní před osudným posledním letem Saint-Exupéry se svým P-38 narazil při průzkumném letu nad Turínem na dvě německé stíhačky FW-190. I když díky kvalitám P-38 a svým zkušenostem jim mohl uniknout, vůbec se o to nepokusil! Dodnes není jasné, proč dva FW 190 nepřátelské průzkumné letadlo dále nepronásledovaly a nesestřelily?
A co hovoří proti sebevraždě? Nejsem si jist, zda by tak odpovědný člověk, jakým Saint-Exupéry nesporně byl, jen tak obětoval ke své sebevraždě drahé a pro další průzkumné operace skupiny 2/33 ve vypjaté válečné době nepostradatelné letadlo P-38? Určitě ne! To neodpovídalo jeho povaze a pojetí cti. Rovněž neexistuje žádný záznam rozhovoru nebo pasáž v dochované korespondenci, ve které by se zmiňoval, že hodlá dobrovolně skoncovat se životem.

Změna identity a život v ústraní?
Padl Antoine de Saint-Exupérty při plnění bojových úkolů, stal se obětí technické závady letounu, přešel k partyzánům, byl zajat, přistál s poškozeným letadlem ve Švýcarsku, spáchal sebevraždu nebo havárii svého letadla, ať už bylo jeho příčinou cokoliv, přežil byvše vytažen a zachráněn obětavými rybáři? I to je možné.
Podle některých svědectví žil Saint-Exupéry po válce až do konce svého života pod cizím jménem v klášteře dominikánů. Takové informace získal i autor tohoto článku, když jako fotograf a řidič v roce 1978 doprovázel známého spisovatele do jižní Francie.
Během měsíčního pobytu jsme navštívili okolí Saint-Tropez a pobývali jsme i poblíž místa posledního odpočinku slavného divadelního a filmového herce Gerarda Philiipa v Ramatuelle. Zde nás při jednom z večerních posezení náš starý průvodce překvapil nečekaným sdělením:
Zdalipak víte, že tady poblíž žil v jednom klášteře Saint-Exupéry? Myslím, že jeho knížky u vás v Československu znáte stejně dobře jako filmy Gerarad Phillipa?
Přiznávám, že nás tehdy přece jen víc zajímal životní příběh známého filmového herce než osud neméně slavného spisovatele. Na jeho slova si však i po těch létech dobře vzpomínám.

Bylo by něco takového vůbec možné?
Ovšemže bylo! Posuďte sami: Vojenský průzkumný letoun P-38 dosahoval maximální rychlosti 635 km/hodinu a dolet měl 800 km. Saint-Exupéryho osudný jedenáctý let začal 31. července 1944 v 8,45 hodin a jeho úkolem bylo prozkoumat nepřátelské území na předem vymezené trase. Palivo v nádržích letadla vystačilo akorát tak na splnění úkolu a na bezpečný návrat na základnu Malý princv Borgo. Připomínám, že zde byl ve 13,00 hodin pilot se svým letadlem netrpělivě očekáván. Napětí a obavy rostly každou minutou. Po 14,30 bylo však jasné, že se stroj na základnu již nevrátí.
Pokud Saint-Exupéry porušil stanovenou trasu letu a na zpáteční cestě se nechal zlákat k prohlídce jemu drahých míst, mohl přehlédnout, že mu nebezpečně dochází palivo. Možná, že palivoměr měl poruchu. Pak se zřejmě při návratu na poslední chvíli pokusil se strojem, dokud byl ještě ovladatelný, přistát, jak to bylo možné - třeba i na vlnách Středozemního moře. Je známo, že piloti byli pro podobné mimořádné situace vycvičeni.
Letadlo P-38 se při manévru nejspíš hodně poškodilo, nicméně pilot mohl mít štěstí a havárii přežil a mohl být zachráněn – třeba rybáři. Ještě větší možností je, že se z porouchaného nebo neovladatelného stroje (který se zřítil do mořských vln) zachránil padákem, i když je známo, že po těžké havárii v Guatemala City (16. února 1938) měl doživotně pohmožděnou levou ruku a rameno natolik, že mu toto zranění nedovolovalo mnohé, i například bezproblémové použití padáku.
Další příčinou se stejným finále mohla být vážná porucha kyslíkového přístroje, která (a nebylo by to poprvé) pilota donutila slétnout níž, aby se dostal do výšky, ve které je už možné normálně dýchat. Tomuto manévru by odpovídal i údajný odklon od plánované trasy letu. V nízkých výškách byl neozbrojený průzkumný P-38 nesmírně zranitelný a musel manévrovat, aby se vyhnul případnému střetu s nepřátelskými stíhačkami.
Saint-Exupéry měl v Provance dávné a spolehlivé kontakty, mohl se tudíž bez větších problémů a nežádoucí pozornosti dostat do bezpečí a po vyléčení ze zranění (je pravděpodobné, že nevyvázl jen tak) se uchýlit třeba do kláštera dominikánů, kde v anonymitě, pod cizím jménem a v ústraní dožil svůj život. Ostatně - v poválečných zmatcích nebylo problémem zmizet ze světa a později se zase vynořit s novou totožností.

Věděla to rodina?
Je otázkou, zda o tom věděla jeho manželka Consuela či jeho matka Marie (zemřela v 1972)? Na tomto místě není bez zajímavosti připomenout dvě zajímavé skutečnosti: Za prvé existují hodnověrná svědectví, že Marie de Saint-Exupéry se před nejdůvěrnějšími přáteli zmínila o tom, že její syn válku přežil, ale před svými problémy se uchýlil do ústraní a všechno vzdal kvůli svým profesionálním i osobním neúspěchům.
Za druhé je otázkou, proč Consuela de Saint-Exupéry, sama výborná malířka a sochařka, po válce nezůstala v Paříži, kde měla své zázemí a četné přátelé v uměleckých kruzích, ale pořídila si dům nad Grasse, do kterého se přestěhovala? Proč? Aby mohla častěji navštěvovat svoji tchýni Marii v nedaleké vesnici Cabris, se kterou se přátelila nebo proto, aby jí přímořský vzduch pomohl při léčbě astmatických potíží? A co když chtěla být nablízku svému manželovi? Připomeňme si, že Consuela se již nikdy neprovdala. Zemřela v roce 1979. Její tělo bylo převezeno do Paříže, kde bylo pohřbeno na známém hřbitově Pére-Lachaise.
Pokud se Saint-Exupéry uchýlil do ústraní a změnil svoji totožnost, čím se asi zabýval? Na dokončení svého díla Citadela (měl v úmyslu na něm pracovat ještě nejméně deset let) pokračovat nemohl, protože neměl k dispozici rukopis (700 strojem psaných stránek a další rukopisné, často téměř nečitelné poznámky, umístěné ve velkém vepřovicovém kufru). Po válce totiž kufr se vzácným obsahem zdědila Saint - Exupéryho přítelkyně Helena Marie de Vogüé, která spolu se Simonou de Sanit-Exupéry nedokončené dílo uspořádala a připravila k vydání.
Citadela vyšla v roce 1948 a byla edičně připravena jak z kapitol, které Saint-Exupéry již dopracoval, tak i z pasáží, které zjevně byly pouze ve stádiu zrodu. Jelikož je známo, že Saint-Exupéry byl nejen výborný letec a znamenitý spisovatel, ale také skvělý matematik, filosof a dokonce vynálezce (patentoval 14 vynálezů), mohl po válce na psaní knih zcela rezignovat a věnovat se něčemu úplně jinému.

Tajemství zůstává
Později jsem o této variantě možného přežití a života inkognito opakovaně hovořil se svými francouzskými přáteli a podivoval se nad tím, proč nebyla tato hypotéza Saint-Exupéryho zmizení důkladně prověřena? Vysvětlili mi, že to nebylo možné. Ve Francii totiž převládal (a pokud vím, dosud převládá) názor, že zmizení slavného autora Malého prince, spisovatele Antoine de Saint-Exupéryho by mělo zůstat neobjasněno, neboť nejhorší, co se prý může přihodit legendě je vzít jí její tajemství!


Doporučená literatura:
- Paul Webster: Život a smrt malého prince; Mustang s.r.o., Plzeň-1995
- Antoine de Saint-Exupéry: Válečné zápisky; Vetus Via, Vranov nad Dyjí - 1994
- Nathalie des Valliéres: Saint-Exupéry-Archanděl a spisovatel; Sursum - 2005
- Marie de Saint-Exupéry: Já a můj syn; Vyšehrad, Praha - 1995

Výběr z díla Saint-Exupéryho:
- Letec (1928)
- Kurýr na jih (1929)
- Noční let (1931)
- Země lidí (1939)
- Válečný pilot (1942)
- Malý princ (1943)
- Dopis rukojmímu (1944, vyšlo posmrtně)
- Citadela (1948, nedokončeno, vyšlo posmrtně) 

Copyright © z archivu autora

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 03. 04. 2007.