Mít dobré sousedy, to je jako vyhrát v loterii. A my to štěstí tady ve Švédsku máme. Ono těch sousedů je ovšem vícero. Ono je to samý Svensson, Johansson, Jakobsson...
Kdybych manželce řekl, že jsem právě potkal Svenssona a že ji pozdravuje, trvalo by mně to nějakou chvíli než bych jí popsal, o kterého Svenssona právě jde.

A tak jsme začali uvažovat, jak si usnadnit popsání toho kterého souseda, aniž bychom museli ovládat orientační a popisné znalosti. Začali jsme si všímat různých vlastností a typických znaků vzezření toho určitého souseda. Tímto jsme pomaloučku a postupně dospěli k jejich přezdívkám, které nám bezpečně popisují určitou osobu, a tak vyloučíme pochyby, že jde o případnou záměnu.

Tak například naproti nám bydlí „carevna“ s „mužikem“. Ona – statná jako Kateřina Veliká (jak ji známe z různých vyobrazení) – vždy vpředu a za ní cupitá malými krůčky, se sklopenou hlavou její manžel, vzezřením mužík z díla Lva Nikolajeviče Tolstoje.

Hned vedle nich máme „mladého křivonožku“. Jeho předchůdcem byl jeho otec „křivonožka“ – neboť měl nohy do „O“. On se však rozvedl a jeho domeček převzal jeho syn, tudíž „křivonožka mladší“.

A tož pojďme dál... Další na řadě jsou sousedé „století“. Proč právě „století“? Před mnoha lety jsme viděli, jak k nim přicházejí různí lidé s krabicemi a květinami. Byli to gratulanti, a my jsme se dozvěděli, že sousedka má 50 roků. A protože její manžel už byl taky přes padesát, tak jsme to dali jednoduše dohromady, a tak nám vyšlo těch sto...

Emilio je Španěl, takže toho nebylo třeba nějak specifikovat. Ale jeho žena, která je sice Švédka, se stala pro nás automaticky Španělkou. Víme tedy dobře, o koho jde, když se o nich mluví.

Hned na rohu je „tlustá“. Velice pěkná paní, která však podle našeho laického hodnocení má nejméně 130 kg a nám se zdá, že ve svém růstu pokračuje...

A teď přichází na řadu „osmička“. My totiž máme na našich domečcích takové pěkné mosazné číslice. U ní šlo konkrétně o „28A“. Nevíme však, jak se to stalo, ale ta čísla nějakým způsobem upadla a nakonec tam zbyla jen ta „8“. Takže máme mezi sousedy i „osmičku“.

Ovšem to nic není. My máme dokonce i „generála“! Ve skutečnosti jde o penziovaného civilního zaměstnance armády. Panečku, ten by se asi divil, jak jsme ho povýšili!

Nesmíme zapomenout na „pradlenku“. Nejen že neustále jen pere a pere, ale ona suší haldy prádla na zahrádce. Ono by o nic nešlo. Ale když ona pověsí prádlo, tak zaručeně p r š í .
Tak se stala „pradlenka“ naším postrachem a s naším prádlem raději trpělivě čekáme, až ona své prádlo ze šňnůry sebere...

Málem bych zapomněl na naše nejbližší sousedy! Jí jsme začali říkat „rybička“, neboť ona má takovou malou pusinku a když mluví, tak tu pusinku špulí a člověk má dojem, že jde o rybičku, která „žužlá“. No a tím se stalo, že jsme jejího manžela zákonitě museli pojmenovat jako „kapra“. Jsou to velmi hodní lidé, vzájemně se respektujeme, ale pod pokličku se nedíváme.

Nakonec máme ještě jednoho souseda – z druhé strany. A protože je povoláním holič, tak je „holičem“ i pro nás.

Věřte, že náš systém pojmenování našich sousedů se osvědčil a můžeme jej v dobré víře doporučit i vám.
To víte, samý Svensson, Johansson, Jakobsson...