ZASLOUŽENÝ TRIUMF
aneb OD REDUTY K NÁRODNÍMU JE 440 KROKŮ A 50 ROKŮ

Je krátce po 19. hodině a v Národním divadle začnou zpívat uvaděčky – tedy ne každý večer, ale vždy, když se tu hraje opera Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra DOBŘE PLACENÁ PROCHÁZKA. Poprvé se tak stalo v neděli 22. dubna, kdy tu měl tento kus o lásce k penězům svoji premiéru. Režiséři Miloš a Petr Formanové doplnili původní semaforskou podobu o sedm písní ze hry Sekta zpívaných ženským a dětským sborem, které dokreslují děj a výrazně obohacují hudební vyznění. O to se samozřejmě vedle zmíněných sborů stará především pět hlavních postav, ale také spousta doprovázejících muzikantů, kteří jsou nejen v orchestřišti, ale chvílemi se někteří z nich objeví i na scéně. Instrumentaci veškeré hudby provedl dirigent a skladatel Marko Ivanovič, představení diriguje "liverpoolský" Libor Pešek.

Významný podíl na úspěchu inscenace má také vynalézavě ztvárněná scéna Matěje Formana, která diváka překvapí nejen svými proměnami, ale i tím, jak vtipně navodí pocity opilého Uliho. Významným stylotvorným prvkem dekorace tu je op-art, v jehož duchu je pojednán i kostým tety z Liverpoolu, který – stejně jako veškeré další oblečení – navrhoval Jan Pištěk.

Obsazení všech pěti hlavních postav má dvě či tři alternace, přičemž jediným hercem, který svou roli hrál už při uvedení Procházky v Semaforu před dvaačtyřiceti lety, je Jiří Suchý. Ten si svého listonoše zahrál samozřejmě při první premiéře, a když bos a s pošťáckou čepicí na hlavě stál na scéně a zpíval své Nevyplacené blues, nebyl jsem určitě v hledišti sám, kdo nemohl potlačit dojetí. Navíc jsem si vybavil slova, která Jiří Suchý o čtyři dny dříve pronesl na tiskové konferenci: "Na celé věci mě mrzí jen to, že tady není Jiří Šlitr, ten by měl ohromnou radost – to bohužel nikdo nezařídil." Ale těch momentů, kdy si člověk uvědomí jak ta skvělá Šlitrova hudba vůbec nestárne, a jak se až nečekaně krásně propojila s přidanými písněmi Jiřího Suchého, je v průběhu představení mnoho. Jen škoda, že těch 80 minut hry tak rychle uběhne; Vanilka přetrhne šek, odejde za listonošem, zazní závěrečný sbor a pak už přijdou jen velké děkovačky a nějaký ten hudební přídavek.

Pokud jde o další role, které se vedle listonoše objevují, o první premiéře si Vanilku zahrála Jana Malá, Uliho Petr Stach, advokáta kovář a muzikant Petr Píša a tetu Zuzana Stivínová, herečka s předchozími zkušenostmi jak národnědivadelními, tak semaforskými. Je tedy dodrženo to, co bylo předem ohlášeno: že se Jiří Suchý nepotká – až na jednu výjimku – na jevišti s Jitkou Molavcovou. Ta svoji hodnou a štědrou milionářku hrála o den později, kdy se ve Vanilku proměnila další reprezentantka Semaforu Dáša Zázvůrková, v roli Uliho se představil Zbyněk Fric, advokáta hrál exsemaforský Tomáš Trapl a nejtěžší to měl Petr Macháček. Jeho listonoš jistě bude srovnáván s tím, jak tuto postavu podával a stále podává její autor. Petr se ale s tímto náročným úkolem vyrovnal dobře a vyvaroval se chyby, k níž by došlo, kdyby se snažil napodobovat svého pana ředitele (Petr je totiž také v semaforském souboru). Listonoš, advokát a teta mají ještě alternace třetí, na které dojde během repríz. Měl bych dodat, že se na scéně objevuje ještě jedna semaforská herečka – Jana Fabiánová, která v úvodu zpívá v roli nově přidané postavy Krásné dívky, a je také součástí ženských sborů.

Snad by na závěr stálo za to připomenout několik zajímavostí ze zmíněné tiskové konference. Režisér Miloš Forman nejprve navázal na řeč ředitele Ondřeje Černého, který v úvodu řekl, že je pro Národní divadlo pocta, když v něm se svým "rodinným týmem" pracuje Miloš Forman. Ten ale opáčil, že se pan ředitel zmýlil a dodal: "Pocta je to pro nás, a já musel bojovat s úctou, kterou k Národnímu divadlu mám od svých studentských let, kdy jsem ho začal navštěvovat."
Také upřesnil, že s nápadem na uvedení Dobře placené procházky sice přišel předchozí ředitel Daniel Dvořák, ale: "Já jsem v tomto směru začátečník, operu na divadle jsem nikdy nedělal, takže když mě Daniel Dvořák o to požádal, okamžitě jsem odmítl. Ale pak mě oslovil jeho tatínek, František Dvořák, který býval mým profesor dějin výtvarného umění a řekl, že když to neudělám, nedá mi zápočet - tak jsem to musel vzít." Jako další zajímavost pan režisér uvedl, že Petr s Matějem dělali z toho velkého množství zájemců o role první konkurzy, natáčeli je a ty zdařilé mu posílali. Bylo to asi 40 lidí, z nichž si Miloš Forman vybral deset, které by chtěl vidět až sem přijede. A pak zjistil, že osm z nich prošlo Semaforem. Současným! Takže z toho je vidět, že to divadlo od začátku do dneška přitahuje mladé talenty.
Na dotaz týkající se neuskutečněné inscenace opery Dalibor režisér Forman poznamenal, že není důležité, že on to představení nedělal. Zločinem na české kultuře ale je to, že se tím propásla možnost, aby Jiří Suchý udělal nový překlad libreta, jehož originál je v němčině. A nejvíc mrzí, že k tomu nedošlo kvůli něčí ješitnosti.
Libor Pešek zdůraznil, že i pro něj je uvedení Dobře placené procházky naprosto mimořádná událost. On není divadelním dirigentem, a přesto se mu v ND už potřetí dostává takové příležitosti. Dosud tu dirigoval opery od Mozarta a Prokofjeva, a teď došlo na Suchého a Šlitra. Navíc vysoko vyzdvihl práci Marka Ivanoviče na zrestaurování a rozvedení partitury celého představení pro potřeby velkého orchestru.

Jiří Suchý kromě vzpomínky na Jiřího Šlitra přiznal, že proti přípravě inscenace v roce 1965 v Semaforu cítí teď mnohem větší zodpovědnost, protože odvést profesionální práci na velké a slavné scéně je daleko větší problém. Je to naprosto nový úkol a ta minulost někdy může být i trochu na obtíž.
Z výkonu Jiřího Suchého i všech dalších však vidíme, že všechny obtíže minulosti i přítomnosti byly zdárně překonány a nový titul se bude v Národním divadle určitě těšit zasloužené pozornosti.