Libuše Čiháková: Myší problémy

Rubrika: Literatura – Zábava

 

Moje kamarádka Dana se snad nebojí ničeho. Od jara do podzimu žije na samotě u lesa úplně sama, a klidně, třeba o půlnoci, jde ven se psem. Všichni se jí obdivujeme.
„Moc mě nechvalte,“ říká. „Kdybyste věděli, co se mnou dokáže udělat sebemenší myška! Jenže není divu. Kvůli ní jsem se předčasně narodila, vdala a málem rozvedla."
„Povídej nám o tom,“ žadoníme.
„Tak jo,“ souhlasí a spustí: „Všechno začalo když jsem se měla narodit. Maminka si přinesla z půdy velikou tašku a začala si připravovat věci do porodnice. V okamžiku, kdy z tašky vyskočila myš, ocitla se maminka na skříni, krátce nato v sanitce, ve které jsem se já předčasně přihlásila na svět.
V den mých osmnáctin vylézám z vany a vidím, jak myš okusuje moji pantofli. Vyrazím jak mě pánbůh stvořil z bytu na chodbu, dveře od bytu udělaly klap a klíče zůstaly uvnitř. Naštěstí šel zrovna kolem student Havelka, který mě bez velkých řečí odvedl ve svém kabátě k sobě do garsonky. Za pár hodin si mne už chtěl vzít za ženu. Nejdříve ho však můj otec vzal holí po zádech, když mě u něho našel, později si mě vzít už směl, tedy spíše musel než chtěl. A tak jsem se kvůli myši vdala.

Jednou při úklidu v dětském pokoji jsem převrátila láhev od okurek plnou hrabošů, které si tam syn potají choval. Podle sousedky, kterou přivolal hysterický křik, jsem prý nejdříve proběhla prosklenými dveřmi, převrhla na sebe akvárium a s rybičkami ve vlasech omdlela na stole mezi kaktusy.

„Asi jí přeskočilo a kleplo,“ sdělovala o překot sousedka narychlo přivolanému doktoru Fešákovi. Nutno podotknout, že se tak nejen jmenoval. Zrovna mi s uchem na hrudi poslouchal ozvy srdce a já mu čechrala plnovous, když to od dveří zahřmělo: „Co je to za orgie?“
Fešákovi pomohl z bytu manžel hned, mně krátce nato. Dal
o mi hodně práce ho přesvědčit, že jsem s Fešákem jednala pod vlivem šoku.
„Hulvát jeden,“ zhodnotila situaci moje matka, když mě manžel vysadil i s kufrem přede dveřmi jejího bytu. Uklidnila se teprve, když jsem ji ujistila, že až vychytají doma všechny myši, tak si pro mne přijedou.
O pár let později mě v noci na chalupě probudil něžný dotek ve vlasech. Nadějně jsem se k manželovi přitulila.
„Cipísek, nech mě spát!“ Tak on to tedy nebyl. Zvedla jsem baterku a ejhle - pavouk. S úlevou jsem se opět uložila a dalšího hrabošení ve vlasech si nevšímala. Když jsem si však ráno stlala postel, vyklepla jsem ze spacáku myš.
„Aááááááá,“ rozječela jsem se jako lodní siréna a pádila na autobus.
„Posaďte se, mladá paní,“ uvolnila mi místo povídavá stařenka.
„To když já čekala Fanču, taky jsem byla pořád tak bledá jako vy.“
Povídala a povídala a já si teprve teď uvědomila, že mám na sobě starou mateřskou zástěru.

Konečně doma. Ta slast. Teplá koupel, voňavá pěna, třpytivé dlaždičky, pračka, na pračce batoh, na batohu myš... Vytřeštěně civím na batoh, ale nikde nic. Asi mám přeludy, řekla jsem si a zavřela oči. Když jsem je otevřela, okusoval mi přelud batoh.
„Ááááááááá," vyřítila jsem se bezhlavě, opět jen s ručníčkem před sebou, ven z bytu. A dveře zase udělaly klap - a klíče uvnitř. V panice jsem vběhla do pootevřených dveří sousedova bytu.
„Ne, to není možný! To snad už není možný,“ úpěl manžel, když mě našel ve staromládeneckém bytě zvěrolékaře Kochánka. Střídavě civěl na mně v Kochánkově pyžamu a na poloprázdnou láhev rumu v mé ruce.
„Víš, na batohu myš, nemám dveře, zabouchly se mi klíče...“, blábolím.
„Smyju lásku tvou bílou Heladou,“ dorazil situaci Kochánek, který si v koupelně pral ponožky.
„Rozvod!“, zařval manžel.
„Ne,“ zaprosila jsem. „Slibuji, že se přestanu bát myší. Slibuji, že se začnu bát mužských. Slibuji, slibuji, slibuji...“
„Co já jen toho v tu chvíli naslibovala,“ dodala Dana nakonec. „Ale uznejte! Přece jsem nemohla přiznat, že mi jsou a vždycky budou mužští sympatičtější než myši.“


Ilustrace exkluzivně pro Pozitivní noviny © Kristýna Sataryová

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 28. 06. 2007.