Fejetony naší Evy:  KRÁSNÁ NÁLEPKA 

Nedávno jsem si, jata touhou po vzdělávání se, pročítala nabídku různých seminářů a školení a jedna mne vážně zaujala. Jmenovala se Etiketa a protokol. Zdá se mi totiž, že etiketa se stala staromódní a vlastně i trochu úsměvnou záležitostí. Možná si ji ale spojujeme pouze s etiketou dvorskou, o jejímž pokrytectví nás už dávno velmi podrobně a čtivě informoval Alexander Dumas. Momentálně řešíme etiku. Etiku jako systém morálních norem, jako soustavu názorů na mravnost, jako to, co mnohde zoufale chybí.

Což jsem si připomněla minulý víkend, když jsem rodině uvařila úžasnou polévku z čerstvého hrášku. Připadala jsem si trochu jako Jamie Oliver. Vesele jsem loupala lusky, občas jsem zobla sladkou kuličku, míchala, mixovala a ochutnávala. Polévka se opravdu povedla. Nádherně krémová, opravdu hráškově zelená, sypaná dokřupava opečenou šunkou. Prostě balada. Moji strávníci nezávisle na sobě pravili: „Hm, celkem dobrá, to je z pytlíku?“ To tedy zamrzí. I pochopila jsem, že i když se většina z nás povzneseně tváří, že jsme k reklamě lhostejní, že nás zaujme jedině vtipnou pointou, podprahové vnímání nám funguje skvěle. Nevím, možná je zaujala hláška reklamního taťky o polévce „jedna báseň“… Ale v zájmu objektivity jsem zakoupila sáček tak poeticky propagovaného tovaru. Po ochutnání, které bylo, jak jinak než subjektivní, mohu směle tvrdit, že polévka na talíři vypadala téměř jako obrázek na obalu (celkový dojem jen pokazilo, že my nemáme žluté talíře). Ale ta chuť se mé, poctivě doma připravené, opravdu nevyrovnala.

Nejen cesty boží, ale i cesty lidské mysli jsou nevyzpytatelné. Nad talířem polévky z pytlíku jsem se znovu zamyslela nad pojmy etiketa a etika. Zda etiketa není opravdu jen krásnou a slibnou nálepkou na zboží někdy i dost nevábného obsahu. I když, pravda, uvítala bych, kdyby se základy této opomíjené disciplíny v chování lidí třeba jen útržkovitě objevovaly. Etika, jak výše řečeno, se z našeho života vytrácí. Stačí si pustit zprávy nebo otevřít noviny a hned víte, o čem je řeč. Takže možná by alespoň troška etikety neškodila. Jak říkala moje babička: „Když už žereš, nemlaskej“…