| JE TO VŠUDE STEJNÉ?
Dnes se potřetí scházím s Vlastou Korbovou, zkušenou lektorkou kurzů pořádaných v České republice mezinárodní společností Dale Carnegie Training. U počítače a sklenice studeného čaje si budeme dál povídat o tom, co je to „pozitivní myšlení“, že se mu lze naučit, a jak rady a zásady, které pan Dale Carnegie zavedl do kurzů mezilidských vztahů a řečnického umění, mohou pomoci lidem zlepšit kvalitu jejich života.
Dale Carnegie své myšlenky, pozorování a rady prokládá ve svých knihách příběhy lidí více i méně známých. Jedna z kapitol v knize „Jak se zbavit starostí a začít žít“ mi zvlášť utkvěla v paměti. Její nadpis mi velice často vytane na mysli. „Když vám házejí klacky pod nohy, zatopte jimi“.
Probírá v ní situace, kdy se z jakéhokoliv důvodu člověku zkomplikuje život. Uvádí příběhy lidí, kteří se dostali do tíživých poměrů a přece se z nich dokázali vymanit. 
Když jsem se připravovala na dnešní rozhovor s Vlastou Korbovou, vrátila jsem se k této kapitole. Znovu mě oslovila řada příběhů a mnoho ze slov bych si zapsala mezi citáty. Třeba dvojverší : „Hleděli dva vězni z okna ven, jeden viděl hvězdy, druhý bláto jen.“, nebo „Nejdůležitější věcí v životě není vydělávat na svých ziscích. To dokáže každý hlupák. Opravdu důležité je vydělat na svých ztrátách….“.
Někdy i neštěstí se může ve svém důsledku ukázat jako dar, jako příležitost začít znovu, jinak a třeba i lépe. I mně se stalo, že jsem se dostala do situace, kdy jsem si připadala, jako bych měla pod nohama nejen klacky, ale celou hromadu roští. Cítila jsem se, jako bych se do nich bořila, jako bych slyšela jejich lámání.
Okolnostmi jsem byla donucena opustit zaměstnání, kde jsem byla 35 let. Teď si uvědomuji, že nebýt mých zkušeností z kurzu Dale Carnegie Course®, asi bych situaci těžko zvládala. Nakonec se mi podařilo najít nové zaměstnání. Je sice v trochu jiném oboru, než byla dosud má práce, ale zapracovala jsem se a teď jsem spokojená.
• Tohle byla moje zkušenost. Vlasto, minule jsi říkala, že se „pozitivnímu myšlení a sebedůvěře dá naučit“. V čem je podstata tohoto „učení“? Z kurzu si něco k tomu pamatuji, ale mohla bys to rozvést pro čtenáře?
Nejdřív si člověk musí svůj negativní postoj uvědomit a potom udělat sám se sebou takový „pokus“. Krásně to popisuje americký psycholog William James: „Zdá se, jako by našemu jednání předcházely pocity. Ale ve skutečnosti jednání a pocity jdou ruku v ruce. A tím, že budeme ovlivňovat své jednání, které je pod větší přímou kontrolou vůle, nepřímo ovlivníme i pocity. Takže rozhodující způsob, jak volní cestou dosáhnout veselosti, když naše přirozená veselost zmizela v nenávratnu, spočívá v tom, že si jednoduše sedneme a jednáme a mluvíme tak, jako bychom už veselí byli. Jestliže vás takovéto chování nepovzbudí, nic jiného vám už nepomůže. Takže abyste se cítili odvážní, chovejte se, jako když už odvážní jste. Použijte všechnu svou vůli pro tento účel a příval odvahy velice pravděpodobně vystřídá váš záchvat strachu“.
• To jsou zajímavé myšlenky, ale převeď mi to do reálného života. Jak s nimi, jako s návodem, pracuje pan Carnegie v průběhu kurzu?
Účastníci například dostanou za úkol vybrat si některou z činností, kterou nedělají rádi, Často to bývá administrativní část práce např. různá hlášení nebo i docela běžné úkony, jako je mytí nádobí nebo žehlení. Může se jednat i o aktivitu, kterou by rádi zařadili do svého denního režimu, ale stále na ni nezbývá čas, třeba sport nebo studium. Jejich úkolem je potom přistupovat k této činnosti tak, jako by je nesmírně bavila a najít si způsob, jak ji zvládat bez negativního stresu.
• A to jde, najít zálibu třeba v žehlení, mytí nádobí nebo udržování pořádku na pracovním stole?
To by ses divila, co všechno je možné. Už to, že se s tím lidé zabývají a nalézají nějaké kreativní řešení, je určitý pozitivní moment. A výsledky jsou někdy překvapující. Za všechny jeden příklad. Mladá manažerka, která se přiznala k tomu, že doma nevaří, protože vařit neumí a ani nemá chuť se to naučit. Její závazek tedy logicky směřoval ke změně vztahu k této činnosti. Při rekapitulaci po třech týdnech nás všechny pobavila a překvapila tím, co se jí podařilo. S nesmírným nadšením nám líčila, jak se pustila do vaření ve stylu televizní reklamy, protože se jí vždycky líbilo, jak mají dopředu připravené ingredience ve skleněných mističkách. Nejenže začala používat také tyto skleněné mističky, ale bavila sebe i přítele komentářem tak, jako by byla skutečně aktérem televizního vystoupení. Tímhle nápadem se jí podařilo zlomit svůj odpor k vaření a dokonce nám přinesla ochutnat některé ze svých výrobků. Sama z toho měla radost a přiznala se, že časem už nemusí pomůcky ve stylu reklamy používat.
• A to se takové metody, jak zvládnout sama sebe, uplatňují v celém světě? Říkala jsi, že se stejné kurzy Dale Carnegie Course® podle stejných manuálů učí ve více než 80 zemích?
Ano, a dá se na to odpovědět, že je tomu už 95 let, co pan Carnegie začal tuto metodu používat. Programy se týkají těch nejzákladnějších a nejobecnějších lidských problémů. Ty jsou po celém světě stejné a byly stejné i před dvaceti, padesáti i více lety. Skutečně to je třeba stejné jak v Jižní Americe, Kanadě, Austrálii, nebo v západní Evropě. Lidé se potýkají s velmi podobnými problémy v mezilidských vztazích, komunikaci, v dovednostech jak vést druhé, jak získat sebedůvěru a zvládnout stres.
• To znamená, že manuály jsou úplně stejné, i s grafickou úpravou, jen přeložené do jazyka země, ve které kurz probíhá ? To by třeba někdo mohl začít chodit do kurzu třeba v Praze a končit dejme tomu v Londýně?
Ano, je to tak, dokonce jsme měli už případ, že během služební cesty účastník lekci, kterou by v Praze vynechal, navštívil v Německu. Rozdíl vlastně spočívá v osobě trenéra, který je národnosti země, ve které kurz probíhá. Jeho úkolem je vybrat z nabízených variant tu, která nejlépe odpovídá mentalitě účastníků a navodit atmosféru odpovídající dané skupině.
• Není to tedy zavádění „amerického stylu“?
Vůbec ne, jak jsem říkala, trenér má vždy ve svém lektorském manuálu na výběr několik možností, jak určitou partii podat. Na toto téma se také koná řada interních tréninků, kdy získáváme informace z vývojového centra v USA, které pracuje na obměnách kurzu, tak zkušenosti od sebe navzájem. Ostatně většina z nás jsou fandové této práce, a tak není výjimkou, že když ráno otevřu e-mail, najdu tam zprávu s doporučením některého z kolegů, třeba z Indie, o tom, co se mu večer před tím ve vedení lekce osvědčilo.
Jsou také pravidelná setkání na úrovni kontinentu a jednou ročně je shromáždění celosvětové. Před čtrnácti dny se například sešli evropští trenéři v Istambulu, kde byli školeni a zároveň si navzájem vyměňovali zkušenosti.
• Co tam bylo pro nás zajímavé?
Zajímavá je například otázka ceny. Ta je totiž v sousedních zemích nesrovnatelně vyšší. Například kdyby ses rozhodla tento kurz absolvovat v Paříži, zaplatíš v přepočtu 69 tisíc, v Londýně dokonce 95 tisíc, nebo v Kodani až 98 tisíc korun. Součástí interních školení bývá i tak zvaná obnova licencí. Znamená to, že každý trenér musí absolvovat nejméně jednou za tři roky přezkoušení z novinek, které byly do kurzu během předchozích let zapojeny.
• Vlasto, a ještě jsi mi slíbila vysvětlit, v čem se kurzy Dale Carnegie – řekněme „Carnegiovská klasika“ liší od ostatních kurzů. Vždyť když si dáš na vyhledávači dotaz „Manažerské kurzy, Praha“, dostaneš 500 tisíc výsledků. A jen v katalogu firem je 157 firem zabývajících se marketingovou a manažerskou výukou. Jak se v tom má člověk orientovat ? Čím je Dale Carnegie Course® jedinečný?
Mluvily jsme o tom, ale tedy ještě jednou. Je to v obrovské zkušenosti dané jak dobou trvání, tak prakticky celosvětovým fungováním firmy i vysokou úrovní péče o rozvoj a uchování know- how. A pokud jde o náplň kurzů, je pro ně charakteristické, že se nezabývají příliš teoretickým pozadím a modelovými situacemi, ale jsou zaměřeny na praktické dovednosti a změnu postojů. Troufám si říct, že zejména pokud jde o změnu postojů, málokterý kurz dokáže v lidech vyvolat tak hluboké zážitky, že si skutečně změní pohled na sebe sama. Pokud jde o mezilidské vztahy, nevím o tom, že by se jimi v takové šíři některý kurz zabýval.
Dale Carnegie Course® pracuje i s emocemi a tím vlastně ve smyslu současných „módních“ trendů vzdělávání předběhl svou dobu. Ale ani v tomhle se nejedná o teorii z oblasti emoční inteligence, ale o zážitky, jejichž smyslem je uvědomit si skryté rezervy, které máme.
• Vím, že máte v programu i jiné tréninky, než ten, o kterém se dosud bavíme. Kurzy pro manažery, obchodníky a kurzy přesvědčivé komunikace (High Impact Prezentation). Ty také vycházejí ze základních Carnegiovských principů? To jsou přece tak trochu odborné záležitosti.
To máš pravdu, ale i tady se důsledně vychází z Carnegiovských pravidel, jen jsou vybrána ta, která se k dané oblasti vztahují, a k tomu je samozřejmě připojen celý balík dalších dovedností, které jsou potřebné pro ten který obor. Zdá se to neuvěřitelné, ale i tyto kurzy jsou do značné míry zážitkové.
• Pořád se tady bavíme o Carnegieho pravidlech, ale spousta lidí vlastně neví, co to je. Vím, že to bude zase na delší povídání a dnes už nemáme čas, za chvilku Ti jede metro. Tedy… těším se na příště, že si o nich povíme.
Pokračování příště...
další díly rozhovoru |
