- V cizím městě
- Podzimní večer v cizím městě voní zvláštně, opojně.
Věra bydlí ve vilové čtvrti na okraji města. Je to zajímavá čtvrť, klidné zahrady jsou všechny hezky upraveny, některé mají noční osvětlení nevtíravými zahradními lampičkami, jiné jsou osvětleny jen velkými okny. Zvečera bývá vidět domácí život. Nikdo se neschovává za temné závěsy, okna září klidným teplým světlem. Někde je vidět rodinu sedící u společné večeře, jinde jen siluety přecházejících postav dávají tušit klidný domácí život.
- Dnes jsou ale okna již temná, jen některá prosvětlují slabé noční lampičky. Zahradní světélka již většinou dosvítila energii slunečních akumulátorků a zahrady potemněly. Svah vilové čtvrti je klidný, podzimním vlhkem jen zamženě svítí pouliční lampy. Všechny jsou již automaticky přepnuty na noční slabší světlo. Všude je klid, jen zdálky slabě doznívá slabý hluk města a nedaleké silnice. Neruší noc, působí jako klidný monotónní zvuk lidského moře.
- Noční autobus, na který Marie s Věrou čekají, jezdí dvakrát za hodinu. Byly na společné večeři s Věřinými přáteli v klubu. Večer byl velice hezký, Marie poznala několik zajímavých Věřiných kolegů. Bohužel smysl mnoha slov pochopila spíše z mimiky a Věřina překladu. Řeči země, kam se Věra přestěhovala a kde se již cítila doma, Marie nerozuměla. Vedle Věry se ale cítila bezpečně, klidně. Jazyková bariera večer v klubu nebyla znát, Věřini přátelé Marii přijali přátelsky. Domlouvali se lámanou angličtinou, která ani jedněm nebyla vlastní řečí, ale s Věřinou pomocí zábava nevázla a Marie byla spokojená. Klidný večer se protáhl do pozdní noci. Podzemní dráha Marii s Věrou dovezla na konečnou stanici. Teď už zbývalo jen počkat na okraji města na noční autobus, a po dvou stanicích budou doma.
- Na zastávce, pod strmou silnicí do vilové čtvrti, už čeká shluk opozdilců. Zábavní podniky a vinárny už vyprovodily vytrvalé zákazníky, kteří tu čekají na poslední kilometry noční linkou, než se dostanou domů, do ticha a tepla svých ložnic. Podzimní noc je chladná a vlhká, hrozen čekajících se zvětšuje. Marie vnímá jí nesrozumitelný zvuk shluku hlásek jazyka, kterým se dorozumívají skupinky společně čekajících přátel. Stojí s Věrou vedle sebe mlčky. Nepotřebují mluvit. Prožily velice příjemný večer a obě mají stejné zážitky, myslí na stejné věci. Stačí jen pohled a obě vědí, co si chtějí říct. Nepotřebují slova, jejich myšlenky jsou společné. Marie se s Věrou i v hluku, v neznámém městě mezi lidmi hovořícími neznámým jazykem, cítí naprosto bezpečně a klidně. Ví, že nočním autobusem pojedou dvě stanice, pak ještě půjdou pár metrů podél hlavní silnice, kolem vily se starou borovicí v rohu zahrady zahnou doprava a třetí vila vpravo je Mariin dočasný domov u Věry.
- Na zastávce je stále více lidí. Přijel další vlak podzemní dráhy, přivezl další veselou skupinu a taky se blíží autobus. Proud odvádí Marii do autobusu, těší se už domů. Ještě si s Věrou dají poslední sklenku dobrého vína a pak už ji čeká jen klidný spánek. Marie se už opravdu těší do postele. Večer byl hezký, ale už je unavená.
- Autobus se rozjíždí a Marie se ohlíží, kde je Věra. Nevidí ji, kolem je jen zvuk neznámých slov, cizí lidé a hluk rozjíždějícího se autobusu….Co se stalo? Kam jsem nastoupila? Kde se ztratila Věra? Kam mě ten dav veze? Jak se dostanu domů?… Marie se zmateně rozhlíží kolem… Ne, uklidni se, nezmatkuj… snaží se uchovat klid a nepodlehnout panice, která se jí už zmocňuje.
- Vzpomíná, že ji Věra říkala, že na téhle zastávce stojí dva autobusy. Jeden jede směrem k Věřinu domovu, druhý ale má společnou jen jednu stanici, pak zahýbá doprava druhou silnicí svahu vilové čtvrti. Čísla Marie zapomněla. …
- No, jestli jsem nastoupila do správného autobusu a Věru jen nevidím v tom množství lidí, je všechno v pořádku. Od zastávky domů už trefím a klíč od domu mám. Kdyby se Marie do autobusu nedostala a jela až druhou linkou, počkám na ni doma. Zatím připravím pár kousků sýra ke sklence vína a když Věra přijede, bude už všechno připraveno….
- Na stanici část cestujících vystoupila a autobus se uvolnil. Marie se rozhlíží, ale Věru nevidí…. No, nevadí, tak přijede druhou linkou, počkám na ni…. Marie se dostala k oknu a rozhlíží se, kudy jede. Zatím cestu poznává…. Tady je ta vila s velkým růžovým keřem, všechno je v pořádku…. Ve slabém nočním osvětlení je vidět jen obrysy keřů a stromů zahrad. Autobus přibrzdil a zahýbá doprava. Marie začíná mít zlé tušení. Autobus teď projíždí boční strání vilové čtvrti, zahýbá vpravo a hned vlevo. Marie naprosto ztrácí orientaci, kudy autobus jede. Poznala jen, že nastoupila do druhé linky, do té o které jí Věra říkala, že vyjíždí vedlejším svahem ven z města….Co teď…?… Marie se nedokáže domluvit a Věra tu není, aby jí pomohla. Zmateně se rozhlíží po slabě osvětleném okolí, kudy projíždí autobus, který ji veze do neznáma. Věra se ztratila a Marie už ví, že se jen těžko dostane domů. Stojí u zadního okna, na ruce drží lehkého bílého medvídka, kterého dostala před rokem od Věry. Medvídek se jí drží kolem krku jako spící děcko. Marie ho šetrně přidržuje, aby se v zatáčkách neprobudil. Teď už ví, že Věra zůstala daleko, že jsou teď sami, že je autobus odveze daleko, daleko, že už Věru neuvidí. Musí se teď jen postarat o medvídka….
Uprostřed noci se Marie probudila. S uklidněním se ujistila, že to byl jen smutný sen. Ano, je ve svých peřinách, na stolku je sklenice zteplalé minerálky a mezerou v závěsech oknem proniká paprsek z uliční lampy. Marie se uklidňuje. Je na svém gauči na chalupě a Věra včera večer telefonovala z Prahy. … |
- Zbytečná slova
-
- Marie se unavena vrací z práce. Je vyčerpána z jednání s lidmi, z přemýšlení, z nuceného úsměvu, neustálé pozornosti. Pořád odpovídat … ptát se… vysvětlovat … psát … přemýšlet … rozhodovat ….přesvědčovat ….to po několika hodinách velice unaví.
- Marie se těší domů, těší se na klid, na sklenku dobrého vína, které zbylo od včerejší návštěvy. Tlumené světlo a klidná hudba… . Sednou si s Janem v klidu na terase. Dnes bude vla
 hý pozdně jarní večer s úplňkem.
- V parku u stanice autobusu vykvetly krásné rododendrony, žluté a červené, nakvétá bílý a růžový, To je taková krása. No a tam na trávníku si hrají dva malí psíci. Dovádějí, honí se spolu, poštěkávají, smějí se svým psím úsměvem. Slunce už trochu prohřálo vzduch, který ještě voní jarem. Jak ráda se za takového odpoledne s Janem procházela v tomhle parku. Znali všechny keře, věděli, kdy který vykvete. Poslepu by je dovedla popsat. U sakury na zadní cestičce jí tehdy vyznal lásku … krásné vzpomínky. Kolik toho Janovi bude večer vyprávět. Musí mu říct, že jasmín už nakvétá a na záhony že letos zasadili nějaké zvláštní červenobílé květiny, ty tady ještě nebyly.
- Autobus zastavil, Marie nastupuje. Někdo jí dloubl do zad ... no dobře, ustoupím dál do vozu…. Cestou vzpomíná, co bude doma.
- … no ten nově osázený záhon … to asi Jana zajímat nebude…
- Na další stanici přistupují další lidé, stojí blíž, vzduch se zahušťuje.
- … na naše schůzky Jan asi už zapomněl a o sakuře … o té už asi neví ….
- Mladík Marii pouští sednout.
- … to už vypadám tak staře a unaveně ??? … a zajímalo by Jana, že ta fontána stále funguje ??…
- Tady musí přestoupit na tramvaj. Je tu dobrý obchod, musí něco koupit na večeři a dětem na snídani a svačinu.
- … ty tašky jsou těžší a těžší… a že už několikrát posekali trávník, že je stejnoměrně zelený? … pro Jana je to stejně jen tráva…
- Tramvaj je naštěstí poloprázdná, Marie si může sednout. Tašky ji tíží a záda bolí. Ještě osm stanic, a bude doma
- … Kdy jsme s Janem byli v tom parku ? kolik to je let ?… už i na ty krásné rododendrony určitě zapomněl, nebudu ho tím obtěžovat ….
- U stanice metra přistupuje hodně lidí, tramvaj je už plná, ještě štěstí, že si stihla sednout na minulé zastávce.
- … a o těch hrajících si psících a jejich malých slečnách-paničkách, byli tak veselí … zajímaly by ho takové neužitečné věci ? …
- Až přijde domů, má tolik práce před sebou, prádlo do pračky, děti toho tolik ve škole našpiní, a Janovy košile – každý den musí mít čistou, vyžehlenou .
- S blížícím se koncem tratě tramvaje se ve voze uvolňuje. Marie únavou poklimbává.
- Ještě dvě stanice a bude doma, tak dobře se jí sedí, škoda, že bude muset vstát .
- Pozdě večer, když už všichni v bytě usnuli, jde unavená Marie na terasu, rozsvěcí si svíčku, pouští Mozarta – potichu, aby nevzbudila děti a Jana.
- V klidu si vysílena sedá do křesílka, nalévá dobré víno a zdraví úplněk. V duchu mu povídá, že v parku dokvétá ta sakura, že rododendrony jsou v plném květu a ještě nakvétají růžové a že na trávníku si tam krásně hráli malí psíci …..
- Měsíc trpělivě poslouchá a zdá se, že odpovídá…
… K večeři jim udělám palačinky, Jan je má rád a děti taky. Ještě že měli čerstvý tvaroh, bude to dobré… … a po večeři ještě vyžehlím prádlo usušené včera … a připravím dětem oblečení na ráno …. na svačinu jim nesmím zapomenout umýt jablka, mají je rády … jo a má tam Jan vyžehlenou tu modrou košili, co ji rád nosí ? …. … No, uvidím, jak to bude večer, Jan se po večeři stejně bude dívat na fotbal, nebude mít náladu si se mnou povídat… byla by to pro něj zbytečná slova …. |
