Minule jsme končili v polovině 19. století…

Po letech přišla doba neúrody. Ceny ovsa, sena i slámy stoupaly rok od roku, takže se bylo co ohánět.
V domnění, že v Uhrách jsou podmínky lepší, vydal se Emanuel Beránek v roce 1853 na cestu po uherské zemi, ale tam to šlo také „od desíti k pěti".
Ve Velkém Varaždíně pak přišla katastrofa. Emanuel Beránek se dostal na mizinu. Koně musel prodat za babku, stejně jako vozy, nářadí a všechno cirkusácké příslušenství. Z této katastrofy se už nikdy nevzpamatoval a v Čechách se začala šířit legenda, že při cestě do Ameriky se celý Beránkův cirkus potopil s lodí, na které se plavil.
Tato fáma se opakovala po osmdesáti letech o cirkusu Kludský, ale také o dalších cirkusech. Ve skutečnosti se potopil jeden turecký cirkus, jenž se dostal na Černém moři do bouře během přepravy z Konstance do Smyrny. Byla to smutná historie...

Od července 1838 působil v Čechách také cirkus pražského rodáka Václava Slezáka. Ozdobou tohoto cirkusu byly především krasojezdkyně předvádějící voltiž - Zdeňka Hejlová a groteskní jezdec Alex Price.
Bravurním krasojezdcem byl sám majitel cirkusu Václav Slezák, který 1. dubna 1838 uvedl dalšího českého klauna. Byl to klaun Veselý, jenž vyplňoval přestávky mezi jednotlivými čísly pořadu. Byl vlastně průkopníkem smíchu v manéži v tzv. „mrtvých programových časech“.
Veselý byl klaunem, který svou úlohu nejen hrál, ale vyjadřoval ji svou tváří, svýma očima, svými gesty - cele ji prožíval. I když byl odchovancem italské pantomimy, skotačící a skákající, šel ve svém projevu vlastní cestou, v níž bylo trochu hlouposti českého Honzy a trochu mazanosti českého Vaška.
Později se stal vedoucím „smečky“ pomalovaných šašků, kteří si v tehdy obvyklé klaunské veselici rozbíjeli na holých lebkách slepičí vajíčka apod. Jmenoval se opravdu Veselý? Nebo to bylo jeho umělecké jméno? Kdoví? Stěží se dnes shledáme s doklady o jeho životě, zápasíme s neproniknutelnou minulostí tohoto komedianta, který sám bez partnera dovedl rozesmát dvoutisícové hlediště.

Získat přesná životopisná data zejména u umělců žijících v 19. století je velmi obtížné. Dokladů, které se nám zachovaly, je žalostně málo, neboť hlavní materiál, spisy policejního ředitelství týkající se lidí od cirkusu, byly koncem století nemilosrdně skartovány. O pomoc při hledání pramenů jsem musel požádat historiky cirkusů ostatních zemí. Sháněl jsem a dosud sháním doklady o životě lidí, kteří se ve světle ramp objevovali jako létavice a jako létavice také mizeli.

V padesátých a šedesátých letech předminulého století udivovala diváky všech kontinentů svou krasojízdou umělkyně, vystupující pod uměleckým jménem Miss Ella. V plném trysku prováděla na koni skoky a přeskoky, salto mortale... Málokdo by v tom děvčeti tušil staroboleslavskou rodačku Marii Smolíkovou, dceru váženého staroboleslavského občana. Miss Ella - Marie Smolíková - byla právě tak slavná jako Miss Ella Zoraya, ale touto Miss, proslavenou také krasojízdou, byl vlastně muž Olmar Kingsley.
Kolem sedmdesátých let 19. století utrpěl v Adelaidě (USA) těžký úraz. Při představení spadl s koně a již nikdy nemohl vystupovat. Další pátrání po jeho osudu bylo bezvýsledné.

Koně vládli cirkusu plných 150 let. Teprve později se prosadily další žánry, především létající akrobaté, po nich žongléři. Drezúra šelem se začala v cirkusových představeních objevovat koncem 19. století. Velkou oblibu si získala zejména po vynálezu montovaných kulatých klecí. Milníkem v historii drezúry je jméno Carla Hagenbecka, zakladatele Zoo v Hamburku, který jako prvý na světě založil systém drezúry na dobrém vztahu ke zvířatům.

Cirkusy, skupiny artistů i jednotlivci se často vydávají za divákem. Rodina potulných akrobatů a žonglérů Witzmanů opouští Čechy již v době husitských válek a uchyluje se do Skandinávie. Ve světové historii cirkusů můžeme sledovat působení dalších českých artistů.
Jedním z nich byl jistý Peterka. Byl to dobrý voltižér, předvádějící dynamickou akrobacii na koni, na zemi i ve vzduchu. O jeho největší slávě pojednávají novinové články z roku 1837. Žokejem Peterkova cirkusu byl Čech Vaněk a členem i Jean Porté, o němž víme, že byl krasojezdec a s Peterkou se ujal řízení prvního vídeňského cirkusu na Mehlmarktu.
Peterkova sestra Klementina byla krasojezdkyní a provdala se za jezdce Schwartze. Jejich dcera Lina se stala manželkou majitele slavného cirkusu Salomonsky.

V Norsku zase působil dlouhá léta cirkus Weiman, který měl rovněž český původ. Tím však výčet českých cirkusů minulosti zdaleka nekončí. Bylo by spravedlivé se ještě zmínit o direktorce švédského cirkusu Medrano, rovněž Češce. Její rodiče byli Berouskové. Také známý rakouský cirkus Rebernik povstal z rodiny potulných komediantů ze Znojma. I Barlay patříval českým Bradáčům z Pošumaví. Určitě bylo takových obyčejných českých jmen daleko víc.
Slávu českého cirkusového umění po celém světě roznášel později také Jungův cirkus a cirkus Václava Němce. Mezi slavné cirkusové generace, které nelze opomenout, patřili Berouskovi, Dvořákovi, Janečkovi, Kaiserovi, Kellnerovi, Mrázkovi, Navrátilovi, Štaubertovi, Štipkovi, Třískovi a další...

K nejznámějším rodům cirkusových umělců patřil bezesporu náš nejslavnější cirkus své doby - cirkus Kludský. Antonín Václav Kludský (1826-1895), potulný komediant, provazochodec a loutkář, měl s manželkou Marií dvacet synů. Na cvičení koní a slonů měl zvláštní nadání Karel (1864-1927), který otcovu kočovnou menažérii zvelebil.
Dalšími z cirkusové dynastie Kludských byli tři bratři Karel (1891-1967), Jindřich (1892-1914) a Rudolf (1893-1960). Nejstarší z nich, Karel, měl největší cirkus dvacátých let ve střední Evropě! Jeho chloubou bylo na sto koní a dvacet čtyři slonů, tři manéže apod. Byla to úchvatná podívaná. Vždyť 135 vozů potřebovalo při každém stěhování 86 železničních vagónů.
V době největších úspěchů (v roce 1934) však vypukla hospodářská krize. V případě cirkusů vstoupila nejen do života lidí, ale i zvířat. O něco později přišla válka a s ní vlastně i konec jedné dlouhé kapitoly z historie českého cirkusového umění.

pokračování příště...

Své vzpomínky pro Pozitivní noviny píše novinář a historik ANTONÍN HANČL z Brna.