KDO BYL PRVNÍ?

Dne 16. května 1979 - v den svých 69tých narozenin - zemřel v Praze JUDr. Jan Brabec, spisovatel, žurnalista a první český promovaný historik a teoretik cirkusové problematiky. JUDr. Jan Brabec (na snímku vlevo) s úžasnou pílí a láskou se věnoval dějinám a kritice cirkusového a varietního umění, jichž byl znalcem, ale i nejpovolanějším obráncem.
Jeho kniha „Od města k městu“ pojednává o cirkusové rodině. I když cirkus Krok se tak původně nejmenuje, přesto je vyprávění pravdivé, když hovoří o píli, trpělivosti a odříkání Alenky a všech členů cirkusového kolektivu. V roce 1960 vyšel jeho první překlad knihy francouzského spisovatele Tristana Rémyho „Jan Kašpar Deburau“ a v roce 1968 vyšly jeho „Klauniády“. Byl také dopisovatelem českých i zahraničních časopisů.
Tohoto člověka upřímného srdce musel mít rád každý, kdo ho znal. Cirkusový svět v něm ztratil velkého odborníka, ale i velkého přítele. Jeho záslužná činnost by neměla být zapomenuta.
Na témže snímku (vpravo) vidíme německého historika Markschiesse van Trixe, který založil v Berlíně první muzeum s cirkusovou tematikou. Plakáty, fotografie, odznaky, pracovní smlouvy, kostýmy, knihy, časopisy, pohlednice - to vše obsahuje sbírka cirkusových rekvizit a památek, které Markschiess Museum vlastní. Má devět tisíc exponátů. K nejstarším patří smlouva artisty s cirkusem z roku 1864 a faksimilie reklamního letáčku na cirkusovou produkci z roku 1820.

První cirkus vznikl ve starém Římě a jmenoval se Circus Maximus. Jeho aréna měla délku 640 metrů a šířku 130 metrů. Pod sedadly byly vybudován prostory pro přechovávání divokých šelem. Největší část programu ale zabíraly závody na vozech tažených koňmi. Poslední se zde konaly roku 549 n. 1. Podle vzoru tohoto cirkusu byla postavena řada dalších, byť menších. V jednom z nich, jehož aréna byla zaplavena vodou, viděli diváci třicet šest krokodýlů.

Moderní cirkusová a varietní podívaná má své antické předky. O krasojízdě psal první Xenofon ve své knize „O umění jezdeckém“. I když je to pro nás knížka velmi primitivní a dávno překonaná, přece v některých bodech je směrodatná i dnes po 2 400 letech. Prvním skutečným expertem v oboru krasojízdy koňmo byl Angličan Charlie Masson, který dokonce tuto drezuru popsal. Jeho kniha vyšla v roce 1798.

Antického původu jsou skoky na odrazových můstcích. Byly specialitou byzantských kejklířů. V roce 1912 „objevil“, aniž by znal antické předchůdce, odrazové můstky Adolf Wotpert. Pro zvýšení účinnosti výstupu své skupiny oblékl ji do maďarských krojů, což se udrželo dodnes. U nás místo maďarských krojů používají akrobaté na odrazových můstcích ponejvíce kroje z Moravského Slovácka.

Ani břichomluvecké umění nebylo ve starověku věcí neznámou. Homér píše, že na ostrově Lesbos je kamenná hlava, která odpovídá na otázky kněze a dokonce i věští. Podle Homérova popisu šlo o břichomluvecké schopnosti, ale Homér taje tohoto umění neznal a nedovedl si je vysvětlit. Aristoteles už věděl oč jde a břichomluveckému umění se dokonce naučil. Ve své pracovně měl „zázračnou“ sochu, která na jeho otázky odpovídala k velkému úžasu návštěvníků.

První artistická agentura byla založena v roce 1882 v Berlíně. Současně vznikly její pobočky v Paříži, Londýně, Budapešti, Moskvě a New Yorku. Jejím zakladatelem byl Paul Schulze.

Eldon D. Wigton, alias dr. Eldoonie se stal 21. dubna 1991 v Kilbourne (Ohio - USA) nejrychlejším kouzelníkem, neboť během dvou minut předvedl 225 kouzel. S tímto výkonem se dostal i do Guinnessovy knihy rekordů.

Dvojité salto na cválajícím neosedlaném koni předvedl poprvé v roce 1841 Angličan Robert Stickney v londýnském Astleyově cirkuse. Později jsme tuto disciplínu mohli vidět u ruských jezdců jezdících džigitovku.

První iluzi s dámou v bedně, kterou artista rozřízne na dvě části, nevymysleli iluzionisté, ale klauni Hanion-Les v osmdesátých letech 19. století. Jak známo, jsou v bedně ukryty dvě osoby, takže je možno v označeném místě pilou dobře pracovat.

První stávka hudebníků je zaznamenána Liviem i Ovidiem. V roce 311 př. n. 1. odešli z Říma všichni členové poctivého cechu hudebníků do Tiburu, poněvadž se cítili uraženi odepřením jejich starého práva hodokvasu, který se konal na státní útraty na Kapitolu vždy jednou ročně. Protože bez hudby nebylo možno obětovat bohům, použili Římané lsti. Hudebníky v Tiburu vlákali do krčmy, tam je opili a pak převezli do Říma v žalostném stavu opilosti. Aby to nemuseli opakovat, povolili římští cenzoři hudebníkům hodokvasy bez omezení.

Pokračování příště ... 

V minulém pokračování seriálu jsme slíbili podrobnější opravu chybného textu někdejší ČTK k tomuto obrázku anglické královny s českými cirkusovými umělci:

Fotografie je ze stálého cirkusu Kings Hall v anglickém Manchester, který navštívila královna Alžběta se svým dvorem. První dáma na fotografii z leva je Marie Vallová, manželka Vlastimila Vally. Měla přezdívku „Mimi". Druhá dáma je německá akrobatka. Jméno neznám. Třetí je Klárka Vallová, manželka Josefa Vally. Čtvrtá je Arnoštka Vallová alias „Ema" provdaná Stražanová a pátá je Olga Vallová provdaná Nováková. Za anglickou královnou stojí ještě Josef Valla. Skupina se jmenovala 6 BERTINI akrobaté na vysokých a nízkých jednokolkách a tvořili ji: Josef Valla (vedoucí skupiny), Olga Vallová, Vlastimil Valla, Klárka Vallová, Arnoštka Vallová, Marie Vallová a Henry Stražan. Henry Stražan byl ve vystoupení jako asistent. Ve svém vlastním čísle pak vystupoval se svou manželkou Arnoštkou Vallovou jako vzdušní akrobaté.
Jméno BERTINI, ale i BERTIS, vzniklo dle jména Berty Vallové. Byly to děti Berty a jelikož jméno Valla znamená v němčině „Valle“ tj. „ Past“ a jménu Bubeníček bylo v Německo komoleno na Pupenycek nebo v Anglii Bubenajsek a v jiných zemích k nevyslovení, vytvořili si sourozenci Vallovi asi v roce 1930 umělecké jméno BERTI-NI a BERTI-S. Prostě to byly děti BERTY.