Vladimír Kulíček: Jak se kdysi navazovaly obchodní kontakty
Rubrika: Publicistika – Zajímavosti
| Je tomu více než půl století, kdy toto vyprávěl bývalý ředitel Baťových gumáren ve Zlíně: Podnikatel Tomáš Baťa vychovával z „Mladých mužů“ znalce výroby, obchodních záležitostí, jazykové vybavenosti a zejména se schopností komunikace s lidmi při navazování styků. Internát byl velmi přísný, s polovojenskou výchovou, ale výsledky stály za to. Nejlepší absolventy vysílal Tomáš Baťa do světa s cílem navázat obchodní kontakty, zejména v zemích, kde tyto dosud chyběly. Z té doby pravděpodobně pochází zkazka o emisarovi do Afriky, který situaci zhodnotil: Odbyt bot není pravděpodobný, všichni chodí bosi! Byl odvolán. Jeho nástupce telegrafoval: Odbytové vyhlídky úžasné! Všichni chodí bosi!  Jeden z takových „Mladých mužů“ byl pověřen navázáním obchodních kontaktů v Japonsku, kde do té doby chyběly. Po příchodu do Japonska neměl žádné kontakty a usoudil, že by bylo nejlepší navázat styk s ministrem obchodu. Ten však pocházel z vysoké japonské šlechty a legální možnost navázat s ním kontakt byl zcela vyloučen. Baťův emisar však zjistil, že ministr má krásnou dceru, která byla vzhledem k postavení nazývána princeznou. Vsadil na ženskou zvědavost. Za teplého krásného večera se vloudil do zahrady pod otevřená okna princezniných pokojů a na vypůjčené housle začal hrát „Kde domov můj“. Nebyl kdovíjakým virtuózem, ale melodie to není těžká. Hlavně do přednesu dal hodně citu. Stalo se, co očekával. Princezna uslyšela melodii a nemohla vetřelce do své zahrady považovat za zloděje – ten by přece nehrál na housle! Navíc melodie byla pro ni tak exotická! Obrátila se na sloužícího: „Zjisti, kdo to je, proč tady hraje a co… Počkej, přiveď ho raději sem!“ Mladý muž se uctivě uklonil, představil, a na položené dotazy začal zajímavě vypravovat. O daleké zemi za západě, velmi krásné a s velmi přívětivými lidmi, kde se vyrábějí nejlepší a nejkrásnější boty na celém světě. Zastesklo se mu po své vzdálené vlasti a hudbou si zavzpomínal na svůj krásný domov. Kteroupak ženskou by krásné boty nezaujaly! Princezna se dotázala, čím mu může pomoci. „Mám jen jedno přání. Kdybych mohl na chvíli promluvit s panem ministrem!“ „Ale to přece není žádný problém!“ obrátila se princezna na sloužícího, „Kdy se vrátí tatíček?“ Ostatní již není třeba popisovat. Do Japonska putovaly zkušební vzorky a pak již pravidelné dodávky podle požadavků. Tomáš Baťa ke konci každého roku organizoval setkání všech zaměstnanců. Hlavním účelem byla výměna zkušeností. Emisaři z jednotlivých zemí vypravovali své zážitky a došla řada i na mladého muže z Japonska. Všichni se náramně bavili a Tomáš Baťa odměnil svého zástupce vysokou odměnou. Z mladého muže se stal obratem boháč. To mělo být hlavní pobídkou pro ostatní, aby se také snažili a byli iniciativní. Když dnes vidíme, jak se prosperující podniky prodávají zahraničním koncernům, firmám a nadnárodním společnostem, můžeme si položit otázku: Kdo to dělá líp? My nebo kdysi Baťa? |
Ilustrace exkluzivně pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl http://frk60.aspweb.cz
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 26. 09. 2007.
