Renata Šindelářová: Jako hroch, co se učí lítat / Murphyho zákony strachu
Rubrika: Literatura – Fejetony
| "Nemám rád změny!" hlásí Šmoula Mrzout a já už stojím za tímto svým duchovním otcem ve frontě. Taky nemám ráda změny. Když dělám něco poprvé, připadám si asi jako hroch, kterého učí orel lítat. Odrazím s lehkostí vážky a dopadám jak neovladatelný Boeing. Připadám si nemotorná, nejistá, těžkopádná. Nejsem žádný dobrodruh a mám strašlivý strach.  O strachu by to chtělo zvláštní odstaveček, protože toho bude hodně. Mám strach úplně ze všeho. Z výšek, z hloubek, ze samoty, z bouřky, klíšťat, tchyně, z rostoucích dluhů, z jízdy hrkajícím výtahem, z opilého řidiče autobusu, z nahého chlapa ve vlaku, z ptačí chřipky na ozobaných jahodách, z mimozemšťanů unášejících lidi, z vlastní demence, ale úplně největší strach mám ze změn. To protože věci zavedené znamenají jistotu. Zatímco věci neznámé vrhají mé titěrné já do širého světa plného nástrah. Každou chvíli mi může padnout na hlavu meteorit nebo se mi pod nohama začne třást zem. Člověk nikdy neví. Dokonce ani doma, zamčený na deset západů, izolovaný od všech jedovatých potvor a nebezpečných bacilů, nenalézá bezpečí. Bohužel. I schovávání se v zamčené skříni může býti životu nebezpečné. Dojde mi kyslík, oslepnu, ztloustnu a dostanu cukrovku nebo infarkt, sežerou mě moli, zasekne se mi ramínko do ucha, přijde povodeň, navštíví mě Freddie Kruger. Přemýšlím. Jaký by to asi byl život ve skříni? Tma, tma a zase tma. Tak dobře, uznávám. Bez risku toho moc nezískám. Ale i když oželím přátelení se se žraloky a prvenství v dobytí Marsu, chci také přijít o výlet na Kokořín zpestřený navíc smíchem vlastních dětí? Nechci! Poslední zaváhání... A pak: "Orle, prosím tě, mohl bys mi to ukázat ještě jednou? Já to přeci jen zkusím." Murphyho zákony strachu ♦ Na noční ulici se pokaždé najde stín, ze kterého vystoupí cizí muž... ♦ Když kriminálka v televizi graduje, nějaký dobrák tě chytí za nohu. ♦ Pojistky vypadnou vždy zásadně o půlnoci a ve chvíli, kdy seš sám doma. ♦ Svíčka zhasíná zásadně ve chvíli, kdy si uvědomíš, že slyšíš nějaký podezřelý zvuk. ♦ Nejlepší dárek k narozeninám pro někoho, kdo se bojí výšek: parašutistický kurs. ♦ Nejlepší dárek k narozeninám pro někoho, kdo se bojí vody: potápěčský kurs. (Já dostanu oba dva!) ♦ Potkáte slušného člověka a vykřiknete “uááá”. Potkáte zločince a řeknete mu “dobrý den”. ♦ Bál se jezdit výtahem, tak chodil pěšky. Až se proti němu jednou kutálel sud... ♦ Divoké prase nikdy nepotkáš v lese, kde to trochu čekáš. Objeví se ti za zády v okamžiku, kdy na zahradě okopáváš záhonky. ♦ Masák se zkrátka stále tváří jako jedovatá muchomůrka růžová. ♦ Klíště, kterému se zalíbíš, si najde cestu i přes gumáky a neoprenový oblek. ♦ Když jdeš na kapry, chytíš rýmu. Když jdeš na závojnatky, chytíš žraloka. ♦ Věštkyně tě varuje, že si máš dávat pozor na alkohol. Přestaneš pít. A potom ti někdo hodí na hlavu láhev whiskey. ♦ Bojíš se – a nikdy se ti nic nestane. Přestaneš se bát – a klepne tě pepka. ♦ “Všichni jsme smrtelní,” řekne a zamává bělostnými křídly anděl. |
Ilustrace exkluzivně pro Pozitivní noviny © Martin Velek http://lestatvamp.deviantart.com/
Copyright © Martin Velek
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 13. 10. 2007.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Vladimír Just |
 |
Milan Markovič |
 |
Dáša Cortésová |
 |
Zdeněk Pošíval |
 |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný |
 |
JUDr. Ivo Jahelka |
 |
Helena Štáchová |
 |
Josef Fousek |