Před soudem stanul jistý Gejza. Měl na krku znásilnění a bylo jasné, že nejméně pět let basy ho nemine. O jeho vině nebyly naprosto žádné pochybnosti, a když byly provedeny veškeré důkazy, vyzval soudce strany, aby přednesly závěrečné řeči. Nutno poznamenat, že po celou dobu byla přítomna v soudní síni také ona znásilněná dívka, která byla poněkud mentálně zaostalá a ještě k tomu hluchoněmá. Jako první vždy mluví zástupce obžaloby, pak obhájce a obžalovaný má právo posledního slova. Nejinak tomu bylo i v tomto případě a slova se ujal přítomný prokurátor (v nedávné době byli prokurátoři přejmenováni na státní zástupce, ale tenkrát to byl ještě prokurátor). Byl to člověk s bohatou rétorikou, kterou vždy ještě doprovázel mimikou a zejména různými gesty, takže bylo zajímavé ho nejenom poslouchat, ale i sledovat, což rozhodně nebývá u soudu pravidlem. Nejprve poukázal na důkazy, které dle jeho názoru obžalovaného usvědčovaly, a navrhnul, aby byl uznán vinným dle obžaloby. Poté přistoupil k úvahám o trestu, který by měl být uložen, přičemž se soustředil na zavrženíhodný způsob spáchání činu, a neopomenul ani hodnocení osoby pachatele.

„Vážený soude,“ pravil zvýšeným hlasem, „zde obžalovaný“ – namířil přísně ukazováček na Gejzu, „je skutečně osobou, která se nezastaví prakticky před ničím a k uspokojení svých nízkých pudů se nerozpakuje zneužít dokonce i simplexní a zdravotně postiženou dívku. Tento člověk, dle mého názoru, nemá ani takovýto kousek cti v těle“ – načež tuto úvahu zároveň doprovodil gestem, které mělo demonstrovat „onen kousek cti“. V jeho teatrálním podání to byla vzdálenost asi 3 cm mezi palcem a ukazováčkem zdvižené pravé ruky. U nikoho z nás přítomných v soudní síni toto gesto nevzbudilo žádnou větší pozornost, protože jsme prostě slyšeli souvislosti. Jedinou výjimkou byla ona nešťastná dívka. Jakmile uviděla prokurátora, který obrazně předváděl velikost chybějícího kousku cti, pocítila potřebu uvést věci na pravou míru dle vlastních poznatků. Vyskočila ze svého místa, postavila se před něho a na znamení nesouhlasu začala šermovat rukama. Poté napodobila výše popsané gesto a několikrát zakroutila hlavou, aby vzápětí oběma rukama předvedla skutečnou velikost. V jejím podání ten „kousek cti“ měl délku nejméně 2O cm…

Věru, těžké bylo v onu chvíli zachovat vážné tváře. Na druhou stranu – těch očekávaných pět let bylo alespoň o něco veselejších.