Jan Řehounek: Než malej Ventil dostal rozum (9)
Rubrika: Literatura – Na pokračování
Ve čtvrtek mě máma zaúkolovala, že mám jít v půl třetí tátovi naproti k dílnám a spolu se máme stavit ve sklenářství u Dobiáše pro zasklené okno. Stál jsem na nadjezdu, nahoře nad dílenskou vrátnicí, a sledoval, jak z fabriky pod dohledem tlusté paní vrátné Lukáškové, která má kníra, že by se za něj nestyděl ani maďarskej honvéd, proudí davy pracujících a asi tři sta padesátkrát jsem musel pozdravit, protože mě skoro všichni znají. Pak jsme šli s tátou do sklenářství, vyzvedli okno, které před týdnem rozbil při bouřce vítr, když jsme nebyli doma, přičemž nám parádně napršelo do pokoje. Nesli jsme ho a vypadalo to, jako když jdou dva klauni, protože táta je o dvě hlavy větší a dělá dlouhé kroky, takže já musel za ním stále poklusávat. U Nároďáku táta kouknul do vitrínek, že chce vědět, co se chystá v přírodním divadle na Jíváku. Vedle visel plakát, který zase zajímal mě. "Koukni, v sobotu a v neděli je v přísálí výstava akvarijních ryb! Já bych se chtěl podívat... vstupné je pro děti jen dvě koruny..." začal jsem loudit. Už dávno jsem toužil po rybičkách, ale vždycky bylo moje přání zamítnuto. "Hm," zabručel rodič a nevyjádřil se. ![]() V sobotu lilo, takže jsem se zcela mimořádně zdržoval pod domácím krovem. Něco jsem četl, rovnal známky, ale dost jsem se nudil. Asi hodinu po obědě táta povídá: "Jdeme na tu výstavu, né?" Vmžiku jsem byl připraven. V přísálí velkého sálu Klubu dopravy a spojů stály po celé délce ve dvou řadách akvária a mezi nimi se tísnila spousta lidí. Táta koupil vstupenky a prohlíželi jsme si mečouny, blekmoly, sumatránky, dravé bety, sumečky, tlamovce, závojnatky, skaláry, vzácné terčovce... Najednou povídá do mikrofonu jeden z pořadatelů - myslím že se jmenuje Koubl a bydlí u závor v ulici Ferdinanda Schulze - že slosují vstupenky. Táta mi dal moji - měla číslo 99, jeho 100. Losovalo se o chovné páry rybiček, pak o rostliny, skleněné odkalovače, topná tělíska a tři hlavní ceny - akvárka. Třetí a druhá cena byly celoskleněné elementky - takovou jsem už dávno chtěl, první cena krásné rámové akvárium. "První cenu vyhrává číslo šedesát šest!" oznámil pan Koubl. Zklamaně jsem strčil lístek do kapsy. "To není možné, protože šestašedesátka už vyhrála odkalovač!" zvednul hlavu od záznamů hospodář akvarijního kroužku. "Aha... tak pardón... já ten útržek obrátil vzhůru nohama! Tak tedy - dvacetilitrové akvárium vyhrává číslo devadesát devět!" Nikdo se nehlásil, tak to ještě jednou zopakoval. Táta do mě strčil: "Vždyť devadesát devítku máš přece ty, ne?" Sáhl jsem do kapsy a radostně zakřičel: "Tady!" "To aby ti do něj táta koupil i nějaké rybičky a trávu!" poznamenal jeden z akvaristů, co s ním dělá v dílnách. A on, k mému překvapení, vytáhl ze šrajtofle padesátku a řekl: "Tak si nějaké živorodky vyber!" Domů jsme donesli nejen akvárko, dva páry pavích oček a pár červených mečounů v zavařovací lahvi, ale i knížku, abychom se měli z čeho učit, jak rybičky chovat, odkalovač a rostliny - několik šípatek a kryprokorynu s fialovým spodkem listů. "Vem kolo a dojeď k hasičárně, tam se staví, mají tam hromady písku. Tak do pytlíka naber a nasbírej nějaké pěkné oblázky," zavelel otec a já nadšeně, v dešti, že by psa nevyhnal, mazal pro písek. Vyprali jsme ho, uvolnili místo na knihovně, postavili akvárium, urovnali dno, zasadili rostlinky. Ještě jsem skočil do protější ohrady, kde stál pod okapem sud, a přinesl v kbelíku dešťovou vodu. A večer rybičky plavaly. To budou kluci čumět! |
Hráli jsme na dvoře fotbal, dneska utkání Československa proti Anglii, a řvali jsme u toho tak, že nás paní Luhanová několikrát okřikovala. |
Foto © autor
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 28. 01. 2008.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
![]() |
Blanka Kubešová |
![]() |
Karel Šíp |
![]() |
JUDr. Ivo Jahelka |
![]() |
Jiří Menzel |
![]() |
Ondřej Suchý |
![]() |
Jan Krůta |
![]() |
RNDr. Vladimír Vondráček |
![]() |
PhDr. Jiří Grygar |