Literatura – Na pokračování
Josef Blažek: Existuje ostrov (9)
Oči jsem otevřel do naprosté tmy. Hlava mě nebolela. Únava příjemně vyprchávala z unavených údů. Lůžko se se mnou lehce houpalo. Slyšel jsem pleskání vln. Cítil jsem se osvěžen a klidný. Vedle sebe jsem nahmatal svůj nůž. Zároveň jsem zjistil, že můj oděv je poničený, většina kapes utržených a podšívka vesty vypáraná. Peněženka chyběla, ale nějak mi to bylo jedno.
Christian Heinrich Spiess: Krásná Olivie aneb Strašidlo z bílé věže (2)
Nedaleko od toho města, kdež rytíř Vilibald bydlel, stál starý hrad na skále vysoké a černé, kterýž již letitému rytíři náležel. Jednou Vilibald přijda k tomu rytíři, mluvil s ním, chtěl-li by ten hrad prodati, že ho koupí. Starý rytíř svolil k tomu, a když Vilibald peníze vysázel, shrnul je rytíř a putoval do Jeruzaléma, kdež se za křesťany až do smrti modlil. Toho času na břehu řeky Reyna málo kdes víno rostlo, z velké části byla tato krajina lesem porostlá a v těch toliko místech uhledali jsme zdělená pole, kdež rytíři a jiní páni své hrady a pevnosti měli.
Christian Heinrich Spiess: Krásná Olivie aneb Strašidlo z bílé věže (1)
Když císař Fridrich, toho jména druhý, panoval, shromáždili se Němci ku křížovému tažení do Palestiny. Vilibald, chudý, však šlechetný rytíř, přidržel se biskupa Konráda a táhl s ním do Apulie, kdež se všickni křesťanští bojovníci shromážditi měli. Vilibald také byl mezi těmi, co potom do Brindisu připlouli a šťastně do Palestiny se dostali. Tento rytíř pomáhal města Joppe dobývati, a tuť velkých kořistí nabral. V krátkém čase s několika oděnci byl vyslán na špehy, a tuť se mu událo, že na mořském břehu na malý zástup Turků připadl. Ihned udeřil na ně mocnou rukou, a když je na díle rozehnal, v jednom jejich stanu nalezl ukovanou pannu, kteráž se v kroji evropejském nesla.
Václav R. Židek: Sám ve víru zdymadel (11)
V polovině března vznikla na Vltavě zácpa ledových ker, která zastavila průtok, a zpáteční voda zvedla hladinu Vltavy ve Štěchovicích na 9,4 metru nad normál. Tenhle stav trval celou noc až do rána. Voda sahal na podlahy prvního patra školy, zaplavila domy a rozlila se daleko do Kocábského údolí. Tři čtvrtiny obytných domů byly vytopeny, někde voda dosahovala až k hřebeni střechy.
Jan Hora: Sběratel dobrodružství (12) Vrah z Kiwogwongy
Začátkem roku 1960 se dánský dobrodruh a badatel v oblasti národopisu Jens Bjerre vypravil do těžko přístupných hor ve vnitrozemí Nové Guineje. Museli ho doprovázet policisté Bill Purdy a Jack Mater s domorodým oddílem, protože se horké kmeny nechovali k cizincům přátelsky a dosud skrytě holdovali kanibalismu. Jens Bjerre se spojil se svými společníky ve vládní stanici Menyamya, která měla spojení s civilizací pouze letadlem a radiostanicí. Cestovali potom dál do hor. Nejdřív procházeli vesnicemi, kde už policisté někdy byli. Později, po desetihodinovém prudkém stoupání, vkročili do vesnice Kiwogwonga.
Pavel Kovář: Otec kulak, syn zelený baron (14)
Když v sobotu 5. května 1945 vypuklo v Praze povstání proti německým okupantům, vyhlásila jednotka Železo pohotovost. Roty v obcích držely hlídky a někde odzbrojily menší německé oddíly. Ten den dopoledne se to podařilo členům úhonické, drahelčické a hořelické roty: zajali třicet Němců střežících vojenskou vysílačku na dvoře v Drahelčicích.
Luděk Ťopka: Vojna, les a víno (2/2)
Ráno po budíčku a snídani nástup, přečten denní rozkaz, rozdílení úkolů, odjezd dvou vozů do armádního skladu v Rajhradu pro sloupy, skupina měřičů a vrtařů odeslána na první trasu k přípravě děr pro ně a jedno družstvo vysláno k vybudování linky k valtickým kasárnám. Směna lipnických záklaďáků je přidělena ke kuchyni a úklidu ubytovacího prostoru.
Václav R. Židek: Sám ve víru zdymadel (9)
„Několikrát ses zmínil o Alfredu Nikodemovi. Pověz mi něco víc,“ navrhl jsem. Oldřich povytáhl obočí. „Nikodem? To bylo jméno, které znal snad každý a setkal se s ním vždy, když přišla řeč na plavecké výkony, mytí ve studené vodě, sněhové zábaly na horách nebo lehké oblékání v zimním počasí. Byl ale činný i v jiných sportech, jako například jízda na koni, dálkové pochody, plavání krátkých i dlouhých tratí a v neposlední řadě právě otužování.
Jan Hora: Sběratel dobrodružství (11) Na rozbouřeném moři
Dne 17. dubna 1930 vyplul Grace Harwar z australského přístavu Wallaroo s nákladem pšenice. Cílem plavby byla Anglie. Kapitán Svensson velel dvanáctičlenné posádce, což bylo na pětistěžník docela málo. Kromě toho pouze polovina mužů se mohla počítat mezi opravdové námořníky, ti ostatní byli spíše nadšenci s touhou po dobrodružství. Jedním takovým byl mladý australský žurnalista Walker. Přál si prodělat plavbu na staré plachetnici, aby nasbíral zkušenosti pro napsání filmového scénáře k dobrodružnému filmu.
Václav R. Židek: Sám ve víru zdymadel (8)
V téhle chvíli jsem byl vlastně tak daleko, jako kdysi Richard Halliburton. Měl jsem předběžný ústní souhlas guvernéra Povodí Vltavy a v duchu si představoval dvě ohromné plavební komory (každá přes sto metrů dlouhá, kolem dvaceti metrů hluboká a dvanáct metrů široká), jak se plní tisíci kubických metrů vody pro malé smítko plovoucí na povrchu.
Josef Blažek: Existuje ostrov (2)
…je vlastně jen krátkou vzpomínkou na setkání s námořníkem, které se odehrálo dříve a vypravěč dává bezděky opět nahlédnout do svého nitra Slíbil mi, ať se stavím na jaře, že mě vezme na testování nově postavené jachty. Na přehradě. Ta jachta pak poputuje na sever a bude brázdit vlny Baltu. Ale ještě dlouho předtím, než bylo vysloveno toto pozvání, ukázal jsem na krásný mosazný přístroj v zasklené vitríně obchodu a poprvé ho oslovil. Jediného prodavače.
Jan Hora: Sběratel dobrodružství (8) Konec krále kanibalů
Mladý švédský námořník Kalle Svenson se nechal v roce 1806 najmout na loď Post au Prince plující kolem mysu Horn k západnímu pobřeží Jižní Ameriky. Škuner provozoval během plavby jakési skryté pirátství tajně podporované zemí domovského přístavu. V praxi to vypadalo tak, že Anglie vyslala Port au Prince přepadávat lodě jiných států, zabavovat jejich zboží a škodit tak konkurenci. Kalle Svenson se zúčastnil přepadů několika španělských lodí u chilského pobřeží. Když bylo podpalubí přeplněné uloupeným zbožím, rozhodl se kapitán přeplout Tichý oceán a v australském přístavu Port Jackson všechno výhodně prodat.
Ivo Fencl: Sněžná pohádka (3)
Stejné vločky dopadaly i všude okolo a široko daleko na kraj a nepřestalo to po celou dlouhou noc a ani ne ráno a když maminka vytáhla roletu, vrstva sněhu dosahovala poloviny okenních tabulek a strašnou hmotou se chtěla promáčknout do vyhřátého nitra chaloupky, a když tatínek otevřel, uviděli bílo zdola až nahoru, jen jednolitou, bleďounce modrou stěnu z cukrové vaty... "A zase práce!" broukl táta. "Jupííííí!" vykřikly děti. "Můžeme pomáhat?"
Zdeněk Pošíval: Vůně čerstvých pilin, chleba a medu (10)
Do dědečkova krytu jsme se zatím ani jednou neuchýlili a to mi bylo líto. Teda přesněji řečeno, uchýlili jsme se tam narychlo jednou v noci, ale to už bylo po válce a je to úplně jiná příhoda. O tomto dni, o němž nyní píši, se pravilo v rádiu, že v Praze se stále bojuje a maminka trnula, aby se tam tatínkovi nepřihodilo něco zlého. Na pile se neřezalo, mužští seděli od rána do večera u přijímače.
strana 1 / 20