Literatura – Na pokračování

Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (21)

Rok, který se přehoupl přes silvestrovskou laťku času, překvapoval všechny občany země, tedy i nás, každým novým dnem. Většina lidí prožívala závrať z nabyté svobody a volnosti, ale setkávala jsem se i s těmi, co jim v duši hryzal nevyléčitelný pocit křivdy. Dokázala jsem ocenit, že když musel Luboš uvolnit funkci vedoucího konstrukčního oddělení starému panu inženýrovi, který v uplynulých dvaceti letech pracoval za trest jako pomocný dělník ve stavební četě, vzal to statečně.

Sloupky Jiřího Menzela (8)

Někdy mi i televizní obrazovka udělá radost. Uviděl jsem na ní a dokonce několikrát dva potentáty, presidenty dvou největších supervelmocí, jak se drželi kolem ramen a řehtali se na celé kolo. Jeden z nich se smál trochu zdrženlivě, jako by se trochu divil, co to vlastně vtipného řekl, za to ten druhý se smál až se svíjel, zrudl v obličeji a plácal rozjařeně druhého po ramenou.

Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (20)

Vypnula jsem pračku a chvatně se oblékala. Přitom jsem na ní vyzvídala podrobnosti. Moc mi toho neřekla! V letu jsem tedy na kousek papírku načmárala vzkaz dětem, nebo Lubošovi, pokud bychom se zdržely, a pak běžela k autu, které stálo před našimi vrátky. Máma už seděla uvnitř. Celou cestu do nemocnice jsem ji utěšovala, že to nic není, jistě jen taková drobná příhoda, jaká se stává silnějším chlapům.

Sloupky Jiřího Menzela (34)

Na koncertech, rautech, vernisážích, při udělování cen i při jiných slavnostních příležitostech, mezi slušně oblečeným lidmi, způsobně sedícími v hledišti a elegantními róbami na pódiu, vidíte pořád pobíhat chlapíky s aparáty na krku, v záplatovaných vestách a špinavých texaskách s vytahanými zadky.

Christian Heinrich Spiess: Krásná Olivie aneb Strašidlo z bílé věže (4)

Loupežníci leželi nyní v svých jeskyních a léčili sobě rány, jichž sobě onehdy od Mamertových a Vilibaldových bojovníků drahně uhonili. Vilibald na ten čas, nemaje s kým zápasiti, s vlky a medvědy se potýkal. Mamert, přijda na hrad, nalezne Olivii o samotě. Zarděla se, když spatřila krásného Mamerta, an draze odín k ní vchází. Jakž Zeno radil, s větší smělostí počal k ní mluviti a vyjevil, jak ji nesmírnou láskou miluje.

Sloupky Jiřího Menzela (4)

Pozvali mne do poroty nějaké soutěže Miss bůhvíco, to jest soutěže o titul královny krásy. Nechtělo se mi a tak jsem to odmítl. Ale přivedlo mne to k úvahám o smyslu takových soutěží vůbec. Je jich teď u nás dvanáct do tuctu. Bývaly takové přehlídky hospodářských zvířat, chovných klisen, plemenných bejčků a podobně.

Josef Blažek: Existuje ostrov (8)

Šli jsme sotva kousek. Muž se navzdory své protéze pohyboval tak rychle, že jsem mu nestačil. Supěl sice a funěl, při každém kroku zmítal celým tělem, ale odrážel se berlou tak silně, že osvětlený ostrůvek zastávky zmizel za moment za námi. Musel jsem ho dohánět mírným poklusem. Když měl jednu chvíli zase o pár metrů náskok, otočil se na mě a sípavě se zasmál: „Tak mladej a nestačí starýmu Silverovi? Jime, bývals rychlejší.“

Josef Blažek: Existuje ostrov (4)

„Půjdeme!“ prohlásil zničehonic neznámý a mně se mocně zachtělo s jeho bezejmenností skoncovat. Láhev na stole byla prázdná. Neznámý vyskočil a ani se po mně neohlédl. Zřejmě automaticky předpokládal, že se jeho impulsivnímu rozhodnutí podřídím. Sundal z věšáku bundu a soukal se do rukávů, které, a to jsem si všiml až teď, byly zdobené koženými třísněmi.

Pavel Kovář: Otec kulak, syn zelený baron (12)

Říkali jsme mu Ďábel. Na jednu stranu byla radost ho pozorovat, ale zároveň tu byl velký problém. Žral totiž jako mlejn. Pan Schlauderer mě na to upozorňoval, doslova říkal: "Heinrich, omezuj ho v krmení!" Já na to sice pamatoval, ale Ďábel přesto po třech letech života u nás vážil přes tři metráky. A v tom byla ta potíž. Když se měl totiž spojit s prasnicí, často prvničkou, která vážila kolem metráku a půl, tak k tomu často nedošlo.

Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (13)

Objevil se na továrenském dvoře za necelou minutu. Viděla jsem ho už z dálky. Můj příchod ho asi dost vyděsil, běžel, jako by mu šlo o život. Věděl, že dnes, stejně jako v minulých dnech, budu na kliniku volat. – Co je s Patrikem?!!! vyrazil ještě před závorou. Schválně jsem s tou radostnou zprávou čekala, až doběhne docela k nám. - Ne, to není pravda… ty to říkáš schválně!!! vyrážel ze sebe zajíkavě. Potom ale asi na mých očích poznal, že to, co mu říkám, není krutý žert, uvěřil a vyčerpaně mě objal.

Václav R. Židek: Sám ve víru zdymadel (4)

„Bylo odstartováno, tak plaveme!" Následoval pokyn mým společníkům, aby se ponořili do kalné Visly. Oba plavci se ke mě přidali a vzduchem se k nám donesla vlna potlesku. Plavali jsme volně prsa, seřazeni do trojúhelníku, já na špici, jako host. Na mostě Poniatowského se zastavily tramvaje i auta. Ohlédl jsem se a zjistil, že polští kolegové vypadli z tempa a nestačili nasazenému rytmu.

Zdeněk Pošíval: Vůně čerstvých pilin, chleba a medu (12)

Jednoho dne na konci května 1945 se v Radňově konečně objevil tatínek. Jeho příjezd jako hrdiny z pražských barikád vzbudil na pile i ve vile velké nadšení, nastalo opět mohutné pusinkování, nejvíc asi s maminkou a taky trochu se mnou, byť mi bývalo veškeré líbání protivné. Tatínek se hned se sebral, ani kravatu nesundal, a aby se přivítal se vším příbuzenstvem a všemi blízkými lidmi, utíkal na pole za ostatními, kteří zrovna sekali krmení a nakládali na fůru.

Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (38)

Proti své vůli jsem se najednou ocitla na palubě potápějící se lodi, jejíž první kapitán padl a druhý zradil. Společně s doktorem Podolanovičem a dalšími obětavci jsme se pokoušeli firmu zachránit před úplným krachem. Předtím jsem si musela ve velice krátké době ujasnit některé důležité věci. Především jsem nevěřila, že Viktor do konce svého života zůstane kdesi ve Střední Americe.

Josef Blažek: Existuje ostrov (1)

Setkání v knihkupectví vrhne vypravěče do vzpomínek a tento se rozpomene, na existenci tajemného ostrova „Je to tam!“ To zavolání ve mně vzbudilo spontánní odpor k člověku, který takto vyrušil posvátný klid místa. Nebo co to vlastně rušil? Ano, klid tu byl. Ale proč by měl být posvátný? Zrovna tady? Zrovna tady v knihkupectví? Jenom proto, že jsem ho tady sám hledal?

strana 1 / 20

Další strana »