Literatura – Na pokračování

Josef Blažek: Existuje ostrov (4)

„Půjdeme!“ prohlásil zničehonic neznámý a mně se mocně zachtělo s jeho bezejmenností skoncovat. Láhev na stole byla prázdná. Neznámý vyskočil a ani se po mně neohlédl. Zřejmě automaticky předpokládal, že se jeho impulsivnímu rozhodnutí podřídím. Sundal z věšáku bundu a soukal se do rukávů, které, a to jsem si všiml až teď, byly zdobené koženými třísněmi.

Pavel Kovář: Otec kulak, syn zelený baron (12)

Říkali jsme mu Ďábel. Na jednu stranu byla radost ho pozorovat, ale zároveň tu byl velký problém. Žral totiž jako mlejn. Pan Schlauderer mě na to upozorňoval, doslova říkal: "Heinrich, omezuj ho v krmení!" Já na to sice pamatoval, ale Ďábel přesto po třech letech života u nás vážil přes tři metráky. A v tom byla ta potíž. Když se měl totiž spojit s prasnicí, často prvničkou, která vážila kolem metráku a půl, tak k tomu často nedošlo.

Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (13)

Objevil se na továrenském dvoře za necelou minutu. Viděla jsem ho už z dálky. Můj příchod ho asi dost vyděsil, běžel, jako by mu šlo o život. Věděl, že dnes, stejně jako v minulých dnech, budu na kliniku volat. – Co je s Patrikem?!!! vyrazil ještě před závorou. Schválně jsem s tou radostnou zprávou čekala, až doběhne docela k nám. - Ne, to není pravda… ty to říkáš schválně!!! vyrážel ze sebe zajíkavě. Potom ale asi na mých očích poznal, že to, co mu říkám, není krutý žert, uvěřil a vyčerpaně mě objal.

Václav R. Židek: Sám ve víru zdymadel (4)

„Bylo odstartováno, tak plaveme!" Následoval pokyn mým společníkům, aby se ponořili do kalné Visly. Oba plavci se ke mě přidali a vzduchem se k nám donesla vlna potlesku. Plavali jsme volně prsa, seřazeni do trojúhelníku, já na špici, jako host. Na mostě Poniatowského se zastavily tramvaje i auta. Ohlédl jsem se a zjistil, že polští kolegové vypadli z tempa a nestačili nasazenému rytmu.

Zdeněk Pošíval: Vůně čerstvých pilin, chleba a medu (12)

Jednoho dne na konci května 1945 se v Radňově konečně objevil tatínek. Jeho příjezd jako hrdiny z pražských barikád vzbudil na pile i ve vile velké nadšení, nastalo opět mohutné pusinkování, nejvíc asi s maminkou a taky trochu se mnou, byť mi bývalo veškeré líbání protivné. Tatínek se hned se sebral, ani kravatu nesundal, a aby se přivítal se vším příbuzenstvem a všemi blízkými lidmi, utíkal na pole za ostatními, kteří zrovna sekali krmení a nakládali na fůru.

Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (38)

Proti své vůli jsem se najednou ocitla na palubě potápějící se lodi, jejíž první kapitán padl a druhý zradil. Společně s doktorem Podolanovičem a dalšími obětavci jsme se pokoušeli firmu zachránit před úplným krachem. Předtím jsem si musela ve velice krátké době ujasnit některé důležité věci. Především jsem nevěřila, že Viktor do konce svého života zůstane kdesi ve Střední Americe.

Josef Blažek: Existuje ostrov (1)

Setkání v knihkupectví vrhne vypravěče do vzpomínek a tento se rozpomene, na existenci tajemného ostrova „Je to tam!“ To zavolání ve mně vzbudilo spontánní odpor k člověku, který takto vyrušil posvátný klid místa. Nebo co to vlastně rušil? Ano, klid tu byl. Ale proč by měl být posvátný? Zrovna tady? Zrovna tady v knihkupectví? Jenom proto, že jsem ho tady sám hledal?

Václav R. Židek: Sám ve víru zdymadel (2)

Příští den cestou do Varšavy seděla ve vlaku i moje žena Ela. Při jeho průjezdu nad Vislou jsem jí ukázal místo plánovaného startu a cíl. Pohled z mostu na zkalenou a širokou Vislu nebyl příjemný ani pro mne. Voda se bláznivě drala korytem a na mnoha místech byly vidět mohutné víry. A tady za pár dní poplavu. To jsem si vymyslel věc...Co se dá dělat, couvnout už nemohu.

Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (37)

V čase, kdy se mi nabízela možnost prožívat znovu, už potřetí, onen závan štěstí z narození dítěte, z jeho srdcervoucího pláče, zatnutých pěstiček, když spinkalo, a tepla, jež jsem cítila pokaždé, když jsem si je přitiskla k svému obnaženému prsu, jsem se musela zabývat problémy, které mi zkracovaly noci a neskutečně odčerpávaly klid dne.

Stanislav Moc: In vino veritas (3)

V jedenáct mně dělníci přinesli vzorky vín, do kterých namíchali, co jsem jim v devět vypočítal. Znovu jsem udělal rozbory, a pokud bylo všechno v pořádku, dal jsem pokyn, aby se vína stočila do lahví. Pokud ne, museli znovu něco přidat a další dvě hodiny to vmíchávat do tanku. Odpoledne jsem ještě jednou dostal vzorky, ale jinak bylo odpoledne moje. Nudil jsem se.

Sloupky Jiřího Menzela (25)

Říká se, že tenis je bílý sport, že je to hra gentlemanů, bez podvádění a faulů, a to je jeden z důvodů, kromě jiných, proč se mi tenis líbí. Tenisti mi zkrátka vždycky připadali, jako určitá šlechta mezi sportovci, bez uřvaných a neobjektivních fandů, bez skutečných i předstíraných faulů a bez hulvátského pokřikování do hřiště i na hřišti.

Stanislav Moc: In vino veritas (2)

Míchání různých vín se v angličtině jmenuje blending, doslova míchanice či splynutí. V Minchinbury jsme také blendovali vína, ale hlavně proto, abychom dokázali udržet stejnou chuť, protože každý ročník byl přece jen trochu jiný. Dávno přede mnou, ba i před manažerem Donem, který také ve fabrice nebyl tak dlouho, namíchali v jednom tanku víno, které se jim moc nepovedlo.

Luděk Ťopka: Štědrovečerní host

Spadl mi kámen ze srdce, přitiskl jsem toho zmrzlíka pod kabátem více k tělu, sáně se rozjely a za pět minut už jsme vjížděli na náš dvorek. Seskočil jsem ještě za jízdy a běžel do kůlny, kde měli naši králíci zimní obydlí. Vstrčil jsem ušáčka do jednoho kotce, vyrobil mu tam pelíšek ze slámy a sena, naplnil krmítko ovsem z plechovky na polici a nalil vodu.

Luděk Ťopka: Podivní tvorové z jiného světa (4)

Jak dlouho jsem spal, nevím, ale byl to patrně jen lehký spánek, protože mne náhle probudilo krátké a blízké zavrčení motoru, pak zvuk způsobený dopadem nějakého tělesa a ticho. Vzápětí se ale rozlehl, lesem nářek. Vyskočím z lavice a s hrůzou čekám strašnou leteckou katastrofu, ale místo toho vidím, jak po Tomáškově hlavě leze ohromný černý brouk, roháč.

strana 1 / 20

Další strana »