" Tady máš všechno, co jsem schovávala z dob, kdy po válce likvidovali Vlastu Buriana. Já už se doby, kdy to bude možné zveřejnit, nedožiju - ty spíš budeš mít příležitost," řekla mi začátkem osmdesátých let paní Erna Červená, která se svým manželem JUDr. Jiřím Červeným (zakladatelem legendárního kabaretu Červená sedma) patřila k těm, kdo v prvních poválečných letech hledali způsob, jak králi komiků pomoci obhájit čest. Dostal jsem tlustou obálku se zajímavými dokumenty - originály i opisy některých úředních spisů, korespondenci, kterou bezúspěšně vedl Burian s úřady, koncepty jeho vysvětlujících i prosebných dopisů. Něco z toho jsem měl možnost - při troše štěstí - zveřejnit v knížce Vlasta Burian na každý pád. Reakce čtenářů byla překvapivě velká a jen mi potvrdila, jak stále živý je v myslích pamětníků "případ Burian".

Naposledy mi o jednom z činů Vlasty Buriana v době nacistické okupace vyprávěl pan Radovan Lukavský. Aniž by Burian Lukavského znal, "vykorespondoval" na přímluvu kteréhosi z kolegů mladého herce z nasazení v reichu s odůvodněním, že ho nutně ve svém divadle potřebuje, (pan Lukavský se usmál:" Vypadalo to, jako bych měl přinejmenším v jeho divadle nastoupit na místo Jaroslava Marvana...."). Díky této Burianově intervenci se Radovan Lukavský skutečně do Prahy vrátil a do souboru Burianova divadla nastoupil. Byl v něm - až do uzavření všech divadel - veden jako herec, s patřičným platem, aniž by kdy stanul na jeho jevišti....

Dne 19.října 1989 jsem se ve Svobodném Slově (v rubrice Dnes má slovo) obrátil na všechny pamětníky, aby mi pomohli v úsilí o Burianovu rehabilitaci. Přišlo množství dopisů, ovšem s nejdůležitějším svědectvím se přihlásil Burianův bývalý vyšetřující soudce JUDr Miroslav Vlk, díky němuž byl napoprvé Vlasta Burian osvobozen. V roce 1945 mu bylo třicetjedna let.V souvislosti s Burianem vyslýchal například i Adinu Mandlovou, která svědčila v Burianův prospěch. Byl rovněž vyšetřovatelem přípravy atentátu na prezidenta Beneše, nakonec však patřil k těm, jež postihla akce "77 000 do výroby". Ke svému povolání se mohl vrátit až v roce 1956. Mnohé z dokumentů, které mi paní Červená svěřila, důvěrně znal a hned při první schůzce přislíbil, že mi připraví své osobní svědectví. JUDr. Vlk splnil, co slíbil, a tak jsem si z další schůzky odnášel obsáhlou vzpomínku:

"V červnu 1945 si mě zavolal do své kanceláře JUDr Donner, pověřený vedením skupiny vyšetřujících soudců, činných v té době u krajského soudu trestního na Pankráci a řekl mi asi toto: - Patříte mezi nejmladší vyšetřující soudce, které tu máme, a já vám chci, pane kolego svěřit případ, na němž si můžete buď vysloužit ostruhy, nebo vylámat zuby. Jde o Vlastu Buriana. Byl už ve vazbě u trestního soudu na Karlově náměstí, ale na základě lékařského vysvědčení, že trpí zdravotními potížemi, byl z vazby propuštěn s tím, že bude dále vyšetřován na svobodě. Některé noviny však spustily povyk, že jde o protekční rozhodnutí, k němuž by jistě nikdy nedošlo, kdyby se nejednalo o populárního komika, kterému u soudu patrně někdo drží palce. Za této situace byl Burian znovu zadržen a teď ho máme tady. Další vyšetřování jeho trestné činnosti se proto musí vést velmi důkladně, s největší objektivností a pečlivostí, ale také s krajní opatrností, protože nás nyní budou páni redaktoři pozorně sledovat. Jistě cítíte, že ta věc je značně choulostivá. Chcete se toho případu ujmout nebo ne ? Odpověděl jsem, že to zkusím. - Tady nemůžeme nic zkoušet, řekl JUDr Donner nesmlouvavě, tady musíte poctivě a odpovědně pracovat!

Nepamatuji si již přesně, kolikrát jsem Vlastu Buriana (a svědky jeho případu) vyslýchal, ale bylo to mnohokrát. Burian se cítil nevinen, a byl při výsleších velice rozechvělý, rozcitlivělý a několikrát se i rozplakal.

Tým vyšetřujících soudců, k němuž jsem patřil, měl za úkol prošetřovat trestné činy podle dekretu prezidenta republiky ze dne 19.června 1945,č.16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jiných pomahačů a o mimořádných lidových soudech. Už z názvu dekretu je patrno, že postihoval velmi těžká provinění, jako byly úklady o republiku, zrada státního tajemství, členství v nacistických nebo jiných zločineckých organizacích, propagování fašistického nebo nacistického hnutí, ať už tiskem, rozhlasem, filmem nebo divadlem, dále zločiny proti osobám (vraždy, loupeže, zabití), proti majetku (zlomyslné poškození cizího majetku), udavačství a řada dalších těžkých trestných činů, to vše však jen v případě, že byly spáchány v době zvýšeného ohrožení republiky (od 21.května 1938).

Z čeho byl Burian viněn? Kladla se mu za vinu kolaborace s Němci, spočívající zejména v tom, že

a) ve skeči Hvězdy nad Baltimorem sehrál hanlivou roli Jana Masaryka;
b) ve své vile v Dejvicích přijímal a hostil německé okupanty, mezi nimi i K.H.Franka;
c) využitím německé protekce dosáhl toho, že mohl vystoupit v Národním divadle v úloze principála ve Smetanově Prodané nevěstě ;
d) bylo mu dovoleno používat osobního automobilu, ačkoliv všem ostatním osobám to bylo zakázáno ;e) zdravil nacistickým pozdravem (zdviženou pravicí).

Ad a) Na skeč Hvězdy nad Baltimore jsem se dobře pamatoval, protože jsem jej před nedlouhou dobou slyšel z rozhlasu na vlastní uši. Po jeho poslechu jsem si v duchu říkal, že bych se vůbec nedivil, kdyby Němci Buriana za takový herecký výkon zavřeli. Odříkával roli Jana Masaryka s neskrývanou nechutí, mdle a nevýrazně. Po jeho typickém a nezaměnitelnoém hereckém projevu nebylo ani stopy. Vypadalo to tak, jakoby za Buriana zaskakoval nějaký podřadný herec. Ad b) Burian rozhodně popřel, že by k sobě do vily zval a hostil okupanty. Vypověděl však, že ho někdo - patrně ze sousedů - udal, že přechovává na své zahradě zakopané zbraně. Němci skutečně u něho toto udání prověřovali. Jejich přítomnost ve vile a na zahradě mohla zavdat podnět k pověsti, že ho navštěvují Němci.

Ad c) K tomu, aby mohl Burian vystoupit v Národním divadle v roli principála, nepotřeboval žádnou protekci. Vedení divadla jeho žádosti o pohostinské vystoupení bez váhání vyhovělo. Burian při výslechu uvedl, že právě tímto vystoupením v nejčeštější opeře chtěl veřejně demonstrovat své upřímné češství. Zde je na místě poznámka, že němečtí filmaři nabídli Burianovi hlavní roli v připravovaném velkofilmu Cyrano z Bergeracu. Burian už dávno toužil po nějaké velké úloze klasického repertoáru, ale v tomto případě ji přijmout nechtěl. V jazykové zkoušce z němčiny si počínal úmyslně tak neobratně, že při ní propadl a roli nedostal. Přitom dovedl německy velmi dobře, vždyť se narodil a určitou dobu i žil v převážně německém Liberci.

Ad d) Burian, jak dokládají svědci, nejezdil svým automobilem od doby obecně platného zákazu používání vozidel soukromými osobami. Používal služeb taxikářů (pokud mohli svou živnost provozovat), nebo jezdil autem na fingované smlouvy s Lucernafilmem.

Ad e) Burian vypověděl, že nikdy nezdravil nacistickým pozdravem, a tvrdil, a také doložil originálními fotografiemi, že pokud vůbec zdravil na jevišti zdviženou pravicí, že to byla ruka se zaťatou pěstí, nebo že ten úkon doprovázel slovy: "Takhle vysoko skákal náš pes," což vyvolávalo v hledišti vždycky salvy smíchu.

Závěr:

Po pečlivém uvážení všech okolností provázejících vyšetřování Burianova případu a z přihlédnutí k zjištěným skutečnostem, jsem dospěl k přesvědčení, že v chování V. Buriana za protektorátu nelze spatřovat trestnou činnost, již by bylo možno subsumovat pod některé z ustanovení dekretu prezidenta republiky č.16/1945 Sb. a pro niž by mohl být postaven před mimořádný soud. Proto jsem v rozsáhlém elaborátu, v němž jsem podrobně vyhodnotil všechny zjištěné skutečnosti, navrhl, aby byl Vlasta Burian odsouzen trestní komisí č.50 Ústředního národního výboru hl. m. Prahy podle § 1, odst. 1 dekretu prezidenta republiky č.138/1945 Sb., k trestu vězení v trvání 3 měsíců a k pokutě 500.000 Kč. Výrok se opíral o konstatování, že se Burian účinkováním ve skeči Hvězdy nad Baltimorem a některými dalšími prohřešky dopustil nepřístojného chování, urážejícího cítění českého a slovenského lidu.

Vzhledem k tomu, že se mi dosud nepodařilo získat a prostudovat příslušný nález trestní komise, ani protokoly s výpověďmi vyslýchaných svědků a odpovídajícím vyhodnocením těchto materiálů, nemohu vyslovit soud o tom, zda tento nález nebyl v rozporu s právními předpisy, jež byly v té době platné. Avšak podle některých neúplných dokumentů, které jsem si již opatřil, a podle vlastních zkušeností, které jsem při vyšetřování V.Buriana učinil, se domnívám, že nález trestní komise a také rozhodnutí Zemského národního výboru v Praze, jímž bylo odvolání V. Buriana zamítnuto, trpěly vážnými nedostatky jak formálními, tak věcnými. Obě uvedená rozhodnutí byla patrně poplatná politickému klimatu, které u nás v té době panovalo, a proto asi motivována jinými hledisky než právními. Mám zato, že Vlasta Burian byl odsouzen ještě dřív, než s ním bylo zahájeno řízení před trestní komisí. Je to samozřejmě můj osobní a tedy subjektivní názor. Jestliže se mně podaří získat v této záležitosti další průkazné doklady, pokusím se dát vyčerpávající odpověď i na otázky, které dosud nebyly uspokojivě vysvětleny."

Pokračování 24. ledna 2008

Ukázka z knihy Ondřeje Suchého: "VLASTA BURIAN na cestě do 21. století",
vydalo v roce 2001 nakladatelství Brána