| Pondělí, 23. července
Po cestě děláme malou zastávku v Golu. Stěny místní galerie skla a pekárny jsou nádherně vyzdobeny ručními malbami. Nejvýznamnější městskou památkou býval dřevěný sloupový kostel, Gol Stavkirke, jenž byl postaven kolem roku 1200. Král Oscar II. však rozhodl roku 1890 o jeho přemístění do lidového muzea v Oslo, a tak v Golu můžeme spatřit jen dokonalou kopii kostela. Ale i ta stojí za vidění – nám se moc líbila.
V Oslo, hlavním městě Norska, podnikáme malou okružní jízdu. Věhlasná muzea (Heyerdahlovo muzeum Kon Tiki, muzeum polární lodi Fram, Muzeum vikinských lodí atd.) tentokrát vynecháváme, ale rozhodně si nenecháme ujít procházku Vigelandovým parkem, kterému obyvatelé Norska běžně říkají Frognerův park.
Už jsem tady kdysi byla, ale znovu mne ohromuje množství soch a příběhy, které jsou v nich zachyceny. Emoce a mnohdy tvrdá realita jsou vepsány do tváří, gest a těl bronzových, železných a žulových němých svědků. Svědků němých, a přitom tolik říkajících.
Těch soch je prý celkem 212 a jsou rozděleny na několik skupin. Z Mostní skupiny je asi nejvíce fotografovaná socha vzteklého chlapečka. Skupinu u kašny tvoří těla šesti obrů nesoucích kašnu.
Kolem jsou rozmístěny Sloupy života s biblickými výjevy.
23 žulových sousoší v nadživotní velikosti ztvárňují Etapy života.
Monolit Cesta ke světlu tvoří 121 vzájemně propletených postav bojujících o místo na světle. Monolit je z jednoho kusu žuly, vysoký 17 metrů, a práce na něm trvaly 16 let! Na fotkách, které jsem tu vytvořila, vyhrál bitvu o světlo živý racek, kterého zrovna v tu chvíli napadlo odpočinout si na vršku monolitu.
Kolo života, které je umístěno na konci rozlehlého parku, tvoří sedm bronzových postav.
Celý park je upravený a osázený množstvím květin. Převládají růže. Pod mostem, u jezera, objevujeme skupinu bronzových soch malých dětí. Jeden z místních racků chechtavých nás zvědavě pozoruje, přešlapuje a pózuje před objektivem foťáku jako manekýn.
Úterý, 24. července
Jedeme do švédského Göteborgu. Všude jsou větrné elektrárny a točí se ostošest.
Ze Švédska do Dánska se dostáváme z Malmö přes nedávno otevřený (r. 2000) Öresundský most.
Most je druhým nejdelším pevným mostem na světě. Celý přejezd měří 16 km a tvoří ho ze švédské strany: 7845 m dlouhý most zavěšený na dvou 204 m vysokých pylonech, 4 km dlouhý umělý ostrov, tunel měřící přes 3,5 km a vedoucí 10 m pod vodou, a 430 m dlouhý uměle vytvořený poloostrov. Vlastní most je dvoupatrový. Horní patro slouží automobilové dopravě, ve spodním patře se prohánějí vlaky až 130 km/hod. V nejvyšším místě je koruna vozovky 57 m nad vodní hladinou.
Most patří mezi moderní architektonické skvosty a je to dílo opravdu obdivuhodné. A hlavně užitečné. Za pouhých 35 minut se dostanete ze Švédska do Dánska. Nebo naopak.
|
Dánské království je země s největší životní úrovní ze států Evropské unie. Jeho území se rozkládá na pěti stech ostrovech, z čehož je pouhá jedna polovina obydlena. Součástí království jsou Faerské ostrovy a Grónsko.
Dánsko patří počtem obyvatel 5,18 mil. k nejmenším v Evropě. Úředním jazykem je dánština, platí se dánskými korunami. Dánsko je konstituční monarchií. Dánská vlajka je považována za nejstarší trvale užívanou vlajku na světě. Bývá také nazývána Dannebrog (červené plátno). Tvoří ji bílý kříž na červeném podkladě.
Průmysl je zaměřen na strojírenství, výstavbu lodí, dále průmysl elektrotechnický, potravinářský, chemický a farmaceutický (Dánsko je např. světoznámým vývozcem inzulínu).
Produkty živočišné výroby tvoří téměř polovinu dánského exportu. Vyváží se slanina, máslo, sýry, čerstvá vejce, sušené a kondenzované mléko, maso, dary moře.
Dánsko je jedna velká rovina. Nejvyšší hora měří pouhých 173 metrů. Krajina je malebná, s množstvím romantických míst.
Dánsko je zemí cyklistů.
Dánsko je zemí fotbalistů a fotbalových fanoušků.
Dánsko je zemí vzniku stavebnice LEGO, z něhož je vystavěn zábavní park Legoland.
Dánsko je rodnou zemí jednoho z nejproslulejších světových pohádkářů Hanse Christiana Andersena. |
| A už nás vítá hlavní město Dánského království, Kodaň, Kobenhavn. Všude je spousta jízdních kol. To jsme sice viděli i ve Švédsku, Finsku a Norsku, včetně vymyšlených a propojených bezpečných cyklostezek, ale tady nás upoutalo to ohromné množství. Kola jsou odložena všude. Kromě velkých parkovišť, určených pouze pro tyto ekologické dopravní prostředky, najdete kola opřená o dům, o lavičku v parku, před bankou. Každý si svoje kolo odloží, kde ho napadne. Samozřejmě bez zajištění před případnými zloději. Tady se zkrátka asi nekrade.
Skvěle tu fungují pouliční půjčovny kol. Je to na způsob našich nákupních vozíků. Vložíte minci a uvolníte řetízek, kterým bylo kolo přichyceno k zábradlí. Projedete se po městě a na stejném nebo jiném, vyznačeném místě, zase kolo řetízkem připevníte, zajistíte a vloženou minci si vezmete zpět. Uprostřed řídítek je na malé tabulce připevněna mapka města, takže nezabloudíte. Perfektní nápad!
V blízkosti moře se skromně usmívá Malá mořská víla. Je opravdu malá. A něžně krásná.
Procházíme se po nádvoří Královského paláce. Mladý voják na stráži vypadá jako cínový vojáček, stojí bez pohnutí, jen očima sleduje, co se kolem děje. Ale pak se ozve zazvonění, on vystoupí ze svého stanoviště a už si to pochoduje sem a tam, podle přesně stanovených pravidel. Každá stráž má budku v jednom ze čtyř rohů nádvoří, a při pochodu musí jeden na druhého vidět. Dokonalá synchronizace, promyšlená jak po stránce bezpečnosti a vzájemné kontroly, tak i ze zdravotního hlediska. Aspoň nemusí stát nehnutě na jednom místě po celou dobu služby a protáhne si nohy. Nevím, v jakém intervalu se střídá doba stání a pochodování, ale v pohybu byli vojáci více než čtvrt hodiny – a my jsme pak už odcházeli na další část prohlídky města.
Kodaň je krásná. Přístav, parky, kostely. Barevné domy u vody ve staré části města. Zachovalý větrný mlýn. Volavka na břehu potoka. Upravená vojenská základna, dosud funkční. Parkoviště pro auta jsou umístěna do podzemí, tunel pod městem umožní motoristům projet Kodaní bez zbytečného zdržování. Tady dopravní zácpy nehrozí.
 |
