Pavel Loužecký: Princip SÍLY SLABÝCH aneb Skončíme definitivně s podporou politických stran?

Rubrika: Exkluzivně – Projekty

Není náhodou, že v Pozitivních novinách jak autoři ve svých článcích, tak i čtenáři ve svých ohlasech stále častěji reagují na celou řadu problémů souvisejících s médii, politikou, demokracií, stavem naší společnosti, morálkou, odpovědností a bojem proti nejrůznějším veřejným nešvarům.
Některé z těchto témat se snažíme společnými silami rozkrývat, reagovat na ně, hledat a nacházet více či méně reálná řešení, jiným se naopak vyhýbáme jako čert kříži, neboť by – podle nás - mohly snadno spustit lavinu negace, ve které bychom se za chvíli všichni utopili a z Pozitivních novin by se rychle staly noviny negativní.
Uvědomuji si, že při tom všem stále diskutabilně balancujeme na poměrně nejasné a obtížně definovatelné hraně našeho vlastního mediálního zaměření na pozitivitu.
A čím více rozviřujeme nejrůznější debaty, ankety a diskusní fóra, která po čase „vyšumí“, či se soustředí na další problémy nebo se dokonce přelijí do jiného tvaru, tím více nás to nutí hledat KONKRÉTNÍ VÝCHODISKO, které by přerostlo naši „pozitivně zaměřenou komunitu“ a doslova přeskočilo jako jiskra na širokou veřejnost.

Takže mi dovolte, abych se tímto článkem pokusil opět po čase škrtnout o vaši pozornost jako sirkou o krabičku s nadějí, že se podaří zažehnout alespoň malý plamínek naděje na lepší časy.
Nekladu si v žádném případě za cíl založit tímto projektem sám zárodek jakéhokoli hnutí. Berte to, prosím, spíše jako NÁMĚT k přemýšlení, jako možnou CESTU, která by mohla být jistým řešením ze současného stavu.

První vlaštovkou, vylétlou z tohoto „myšlenkového hnízda“, byl projekt DEMOKRACIE – VĚC VEŘEJNÁ!
Ta dnešní vlaštovka, která se na svůj let právě chystá, je v nesporně její rodnou sestrou, neboť vychází ze stejného principu.

Prazáklad celé věci jsem již jednou vypíchl v článku Čtěte prosím - hlouběji, pozorněji, srdcem..., ale bohužel zapadl v záplavě dalších silných myšlenek v tomto článku na téma SÍLA SLABÝCH.
Tento název je vpravdě symbolický pro tuto věc, neboť trefně pojmenovává jedno z mála reálných způsobů řešení řady velkých problémů dneška.

Klíčovou myšlenku SÍLY SLABÝCH přinesl PhDr. Slavomír Pejčoch – RAVIK ve svém pojednání o Janu Amosu Komenském, a já si ji zde dovolím znovu citovat: 

... Intelektuálové nesou na svých bedrech technický, vědecký a kulturní pokrok a na jejich ramenou jako na ramenou Atlantů spočívá tíže tohoto světa. Přitom představují zároveň největší hrozbu nekultivované, nevzdělané moci, a tedy také první terč totalitního násilí.
Je tomu tak zajisté i proto, že lidský intelekt netvoří ucelenou sociální skupinu, propojenou hlubšími vazbami. Dobře mířená stávka elektrárenských topičů dokáže v několika dnech ochromit zemi, zlomit odpor vlád a podnikatelů.
Intelektuál se v nejlepším případě zatím odvážil individuální vzpoury, která byla záhy potlačena – protože byla individuální. PhDr. Slavomír Pejčoch – RAVIK
Navíc je nesporné, že stávka v kterémkoli odvětví, které vyrábí viditelné, hmatatelné hodnoty, má okamžitý dopad materiální – intelektuálové produkují hodnoty téměř nepozorovatelné, i když na těchto produktech ducha stál a stojí svět.
Je proto téměř nevyhnutelné, aby se lidský intelekt a jeho práce stala viditelnější – nejrychleji a nejprokazatelněji se tak může stát generální stávkou inteligence, ne-li všesvětovou, tedy alespoň v jedné jediné zemi.
Nevelký koordinační výbor, který by spojil všechny pracovníky ducha v jediné zemi, by dal jednou provždy mocenským strukturám světa na vědomí, s kým mají tu čest.
Politické systémy by snad poznaly, jak těžko se hospodaří ve státě, kde nepracují technici a inženýři, kde nehrají divadla, kde mlčí rádio a televize, kde se neučí ve školách, kde neordinují lékaři i kde nevychází tisk.
A inteligence by se konečně stala rozhodující společenskou silou, jak si to zaslouží již dnes.
Otazníky jsou nasnadě

● Najde se v naší společnosti skupina schopných intelektuálů nezatížených politickou minulostí, kteří se dokáží rychle zorganizovat tak, aby se z nich vzápětí nestala nová politická strana ani odborová centrála?
● Budou intelektuálové schopni spolupracovat v zájmu vyššího cíle bez toho, aby se začali časem vzájemně likvidovat v rámci mocenského boje o posty a výhody?
● Dokáží intelektuálové vytvořit skutečně demokratický princip kolektivního fungování bez nutnosti vytváření řídících a rozhodovacích elit, sekretariátů, předsedů, kongresů a tisíců kandidujících funkcionářů?
● Najdou intelektuálové finanční zdroj(e) k masové propagaci a prosazování svých záměrů a projektů?
● Získají intelektuálové masovou podporu mezi veřejností tak, aby jejich skutečná síla byla v jednotě individualit?
● Je-li tato myšlenka opravdu tak geniálně prostá, jak na první pohled vypadá, proč už nebyla dávno realizována?

Chce to vymyslet něco nového...

Základní východiska:

● Protože již nenávratně skončily doby velkých myslitelů, geniálních vůdců, osvícených „tatíčků“ a všelidových hrdinů, zdá se, že klíčovým problémem jakéhokoli nového hnutí, sdružení či strany je MEZILIDSKÁ KOMUNIKACE.
● Má-li se vize intelektuálního hnutí v budoucnosti vůbec uskutečnit, musíme najít takovou formu komunikace, řízení a organizování chodu věcí veřejných v této skupině, která:

1) zabezpečí nepřetržitou, veřejně dostupnou informovanost o všem, co se v hnutí děje;
2) umožní veřejně kontrolovanou demokratickou diskuzi;
3) umožní navrhovat členům hnutí vlastní řešení problémů;
4) poskytne všem členům hnutí možnost permanentního osobního hlasování jak pro cizí, tak i pro vlastní návrhy;
5) bude schopna dospět demokratickým způsobem obecného hlasování k většinovému rozhodnutí ohledně řešení dané problematiky.

● Principy fungování by měla vytvořit úzká skupina intelektuálů a během krátké doby je uveřejnit na INTERNETU.
● Tato zakládající skupina by měla zároveň oslovit vybrané mecenáše z řad podnikatelské inteligence, kteří by byli ochotni činnost financovat.
● Skupina by si neměla klást žádné dlouhodobé cíle, ale naopak díky dobře promyšleným úderným akcím postupovat rychle kupředu a zejména bleskově získávat veřejnou podporu pro svůj program.
● Základem všeho musí být: maximální otevřenost, průhlednost veškerých akcí, veřejná kontrola a blesková akceschopnost.
● Nejdůležitější je ZAČÍT OKAMŽITĚ NĚCO PRO TO DĚLAT!


Návrh konkrétního řešení

1. Intelektuální hnutí SÍLA SLABÝCH (ať už tuto záležitost nazveme jakkoli) by nemělo být žádnou novou politickou stranou ani jiným direktivně řízeným útvarem.
2. Cílem je vytvořit jednoduchý informačně-diskuzní systém, který umožní nejen členům hnutí, ale díky své otevřenosti i široké veřejnosti nejen tříbit si vzájemně své názory a vyjadřovat se k jednotlivým problémům naší společnosti, ale také nabízet vlastní řešení a zejména hlasovat o oficiálně registrovaných návrzích.
3. V podstatě se jedná o jakýsi objektivní informační barometr společnosti, kde každý zaregistrovaný člen hnutí má jeden hlas s právem přesně stanoveného způsobu ovlivňování názorů dalších členů hnutí (a prostřednictvím médií i široké veřejnosti).
4. Předpokládám, že jako první sorta lidí by se do tohoto projektu měli zapojit právě intelektuálové, kteří rychle pochopí, o co tu jde a ocení účinnost tohoto řešení.
5. Členství v hnutí (dá-li se to tak nazvat) by pak bylo otevřeno komukoli, kdo má zájem podílet se níže uvedeným způsobem na hodnocení a ovlivňování věcí veřejných. Tím pádem má možnost připojit se do systému kdokoli, ať intelektuálem skutečně je nebo se za něj považuje nebo by se jím chtěl stát.


Co by měl umožnit systém SÍLA SLABÝCH svým členům, jaké výstupy z něho by měly proudit do společnosti a jakým způsobem by měl ovlivňovat veřejnost:

A. INFORMAČNĚ-DISKUZNÍ SYSTÉM

● V plné informační šíři by systém fungoval výhradně prostřednictvím internetu (vstupy i výstupy).
● V omezené míře (podle vybraných témat) by pak diskuze probíhala kdekoli v médiích.
● Hlasování (výstupy) by členové ovlivňovali internetem, pomocí zasílání SMS nebo prostřednictvím informačních center (pro ty, kteří nemají internet a neumějí s ním pracovat).
● Celý informační systém by podléhal nezávislému auditu (kontrole správnosti) a časem by si vybudoval pověst naprosto objektivního masového měření veřejného mínění formou mini-referend na dané téma.
● Jediným veřejně-represním nástrojem tohoto systému by byla možnost vyvolat za určitých, předem stanovených okolností, masový protest formou stávky (veřejného odporu).
● Ze systému by mohly nepřetržitě čerpat informace libovolná média bez jakýchkoli omezení.
● Systém by měl být rychlý, operativní a prakticky „samoovládací“, bez možnosti jakéhokoli destruktivního zásahu zevnitř i zvenčí (ovlivňování, zkreslování dat).

B. PRINCIP FUNGOVÁNÍ SYSTÉMU

● Každý uživatel by měl mít v systému své unikátní jméno. Návrh: PL1960-00001 (iniciály jména a příjmení + rok narození + pořadové číslo v případě shodnosti prvních dvou příznaků). Toto systémové jméno by se veřejně používalo ve všech diskuzích, hlasováních, výpisech apod. a bylo by provázáno s e-mailem nebo telefonním číslem (SMS) člena.
● Systém by se vyjadřoval k jakékoli problematice, která by byla zařazena do základních oblastí: např. politika, ekonomika, zdravotnictví, kultura, obchod, atd.
● Vlastní systém by pracoval ve čtyřech základních úrovních:

1. úroveň      Diskuze / KOMENTÁŘE
2. úroveň      Návrhy / ANKETY-HLASOVÁNÍ
3. úroveň      Výstupy / VÝSLEDKY
4. úroveň      Opatření / AKCE
                                                                                           kliknutím na obrázek získáte plnou velikost


1. úroveň       Diskuze / KOMENTÁŘE

● Diskuzní úroveň by byla základem pro vznik jakéhokoli procesu uvnitř systému.
● Členové by měli právo v rámci diskuze komentovat jednotlivé problémy svým jménem a vyjadřovat se k věci jakýmkoli způsobem.
● V diskuzi by si měli členové (laici) i zasvěcení (odborníci) vzájemně tříbit své názory a vysvětlovat konkrétní problematiku ve všech souvislostech tak, aby se v ní ostatní členové dokázali správně orientovat.
● Nemusí tedy každý všechno vědět, ale musí mít možnost se někde informace dozvědět v komplexní podobě. A k tomu účelu by měla sloužit právě tato 1. úroveň.
● Právem každého člena by bylo definovat konkrétní návrh řešení formou anketní otázky s pěti možnostmi řešení. Vkládání textů návrhů by bylo omezeno počtem znaků, aby byli členové nuceni svůj předmět svého návrhu definovat jasně a stručně a nezabývat se podružnostmi.

2. úroveň        Návrhy / ANKETY- HLASOVÁNÍ

● V okamžiku, kdy je členem definováno znění otázky formou ankety spolu s pěticí možných řešení (odpovědí), vstupuje konkrétní návrh do 2.úrovně.
● Zde bojuje dotyčná anketa v bodovacím kole o postup do oficiální části.
● Jde o to, aby si v bodovacím kole získala otázka (problém, anketa) určité množství (procento) hlasů z celkového počtu členů (tato hodnota bude proměnlivá podle vzrůstajícího počtu členů), tzn. že do oficiální části hlasování mohou postoupit pouze ty otázky, k nimž se vyjádřilo 51% a více členů (hlasováním pro jakoukoli z pěti nabízených možností).
● Tím pádem bylo dosaženo nadpolovičního demokratického konsenzu, že tato otázka (problém) je natolik aktuální, aby se jí všichni členové vážně zabývali. 
● V oficiální části by se tedy soustřeďovaly pouze takové ankety, které přesáhly 51% hranici a těm by bylo automaticky stanoveno konečné datum, do kdy mohou zbývající členové o návrhu řešení problému hlasovat.
● Ve všech hlasováních platí pravidlo, že člen může hlasovat v každé anketě (pro určité řešení) pouze jednou (systémová kontrola bude prováděna podle unikátního jména provázaného s e-mailem nebo SMS).
● Ve stanovené datum by pak byla anketa uzavřena a řešení problému by přešlo do 3.úrovně.

3. úroveň      Výstupy / VÝSLEDKY

● V této úrovni se členové dozvídají definitivní výsledky jednotlivých anket.
● Na základě obsahu (řešení problémů) někdo (poradní orgán) vytvoří 3 - 5 návrhů způsobů řešení dané situace a proběhne závěrečné hlasování, který z navržených způsobů řešení bude jménem hnutí SÍLA SLABÝCH skutečně realizován.
● Média by měla čerpat informace zejména z této 3.úrovně a následně z úrovně 4., která se dají považovat za většinová a ověřená nezávislým demokratickým hlasováním.

4. úroveň         Opatření / AKCE

● Po ukončení hlasování pak výkonný orgán hnutí (tedy spíše něco jako organizační štáb) odsouhlasený způsob řešení oficiálně realizuje.
● Mezi opatření mohou být zařazeny např.
- oficiální stanovisko hnutí, které bude zasláno příslušným státním orgánům a institucím;
- podání trestního oznámení na konkrétního pachatele jménem hnutí;
- svolání konzultační schůzky s odborníky na danou tématiku;
- žádost o veřejné oficiální vyjádření odpovědného činitele;
- žádost o odvolání odpovědného činitele;
- až po vyhlášení protestní stávky členů hnutí.

● Veškeré výsledky demokratického hlasování prostřednictvím tohoto systému by byly prokazatelně adresné, neboť signatáře každé ankety/hlasování by bylo možné v případě potřeby zpětně přesně identifikovat podle jejich uživatelských jmen (PL1960-0001).
● Osobní data členů hnutí (jméno, příjmení, věk, e-mail, telefon) by byla neveřejná.


C.   Konkrétní dopady tohoto systému na členy hnutí

● Ne každý bude mít chuť, schopnosti a potřebu zabývat se do detailů všemi problémy naší společnosti ve všech oblastech.
● Do diskuzí a komentování problémů v 1.úrovni se tedy budou pouštět nejspíše jen ti, kdo budou mít k dané tématice co říci a budou mít skutečný zájem její řešení nějakým způsobem ovlivnit.
● Na druhé straně se právě zde budou moci nezasvěcení dozvědět důležité podrobnosti, které by je mohly k dané problematice zajímat a nějakým způsobem ovlivňovat jejich názory.
● Diskuze je obousměrná, takže jedni mohou klást otázky a jiní na ně mohou odpovídat.
● Do diskuze budou moci vstupovat i renomovaní odborníci, kteří budou pod vlastním jménem vysvětlovat souvislosti celé problematicky případně oponovat určitým názorům zvenčí i zevnitř hnutí.
● 2. úroveň – ANKETY - by se měla stát základním kamenem zájmu při vstupu členů i veřejnosti do systému.
● Zde by se měli členové rychle dozvědět jaké problémy aktuálně hýbou společností v jednotlivých oblastech, a také by na ně mohli okamžitě reagovat.
● Každého bude určitě zajímat oblast č.3, kam se dostanou pouze problémy prověřené kvalitou, časem a zejména počtem hlasujících.
● Jako v každé lidské činnosti bude i tato podléhat určité formě marketingu, lobování, ovlivňování, medializace a spekulací.
● Autor ankety (názoru, řešení) bude mít právo zajistit si podporu svého návrhu jakýmkoli způsobem, např. osobním získáváním hlasů stávajících členů, zainteresováním nových členů do hnutí, medializací ankety v dalších médiích apod.
● Systém samotný by měl mít v sobě zakomponováno určité programové vybavení, umožňující přiřazování orientačních indicií v jednotlivých návrzích – anketách, např. ve formě hvězdiček signalizujících počtem 1 - 5 naléhavost problému, nebo formou ikony symbolizující, že tento problém je dlouhodobě medializován apod.
● Veřejnost by pak mohla prostřednictvím těchto hodnocení a ikon selektovat jednotlivé problémy (ankety, hlasování) a vybírat si z nich to nejzajímavější.


Závěry

● Věřím, že už z tohoto prvního, poměrně stručného projektového záměru je zřejmé, že se jedná opravdu pouze o systém, který dokáže shromažďovat a selektovat informace, vytvářet z nich návrhy řešení, tato řešení následně vyhodnocovat a na jejich základě nabízet a prosazovat účinná opatření, ospravedlněná masovou, tj. většinovou podporou členů hnutí.
● Základní snahou systému je důsledně eliminovat „mocenský faktor“ ve formě úzké skupiny lidí, kteří budou po rouškou čehokoli politikařit a neprůhledně rozhodovat o tom, co a jak bude či nebude hnutí prosazovat. V tom by měla být zásadní změna oproti fungování politických stran.
● Vrátím-li se pak znovu na začátek celého procesu, dosud nevyužitá síla inteligence je v tom, že by se již neměla nechat samovolně manipulovat všehoschopnými jedinci, ale měla by si sama vytvořit a zavést do praxe takový nástroj, aby byl k dispozici nepřetržitě, masově a celoplošně, a hlavně aby mohl být nepřetržitě používán všemi členy hnutí k ovlivňování věcí veřejných.
● Zkusme skončit s politikou, kterou za nás dělají námi volení zastupitelé. My máme sice možnost zvolit si je jednou za čtyři roky ve volbách, ale vždycky je to určitá sázka do loterie bez možnosti je fakticky po celé volební období účinně kontrolovat a ovlivňovat chod věcí veřejných.
● Výše uvedený způsob získávání demokratických rozhodnutí nám dává do rukou dosud nevídanou možnost podílet se na tvorbě "občanské politiky" každý den, šanci moci ovlivňovat svým hlasem realizaci či zamítnutí každého z navržených řešení podle vlastního rozhodnutí a uvážení. 
● Je to samozřejmě o osobní angažovanosti, o ochotě zajímat se o věci veřejné, mít přístup k informacím a orientovat se v celé řadě složitých problémů.
Dnes je to vše vyhrazeno pouze „povolaným“.... politikům, úředníkům, odborníkům. Ti nás mohou (ale také nemusí) informovat komplexně, správně, zasvěceně, ti mohou (ale také nemusí) být čestní, nezkorumpovaní, bez osobních zájmů na dané věci....
● Připravme tímto nástrojem o vliv a časem možná i o práci nejrůznější lobisty, kteří mocně využívají svých dlouholetých konexí, získaných právě pobytem v politických funkcích, partajích a společnostech. Mohli bychom tím účinně zamezit korupci a podvodům, zprůhlednit procesy vzniku jednotlivých řešení a hlavně bychom už mohli konečně odstranit od mocenského rozhodování „politické manažery“, řízené šedými eminencemi v jejich stranických sekretariátech.
● Bylo by naivní domnívat se, že se politikové nechají připravit o moc bez křiku a bez boje. Ale není jiná šance, jak se z toho bludného kruhu politikaření dostat, než využít obrovské, avšak dosud pod povrchem ukryté SÍLY SLABÝCH: intelektuálů, kteří mají ve svých rukách jiný typ moci. Moci nepřehlédnutelné, rozhodující, klíčové, neboť oni stojí v čele společností, firem, úřadů, spolků.... Jen ji - k naší škodě - dosud nezkusili využít k prospěchu celé společnosti.
● Byť se v tomto projektu jedná o pouhý NÁSTROJ k prosazování přímé demokracie, bude samozřejmě záležet pouze na nás samotných, jak pevně ho uchopíme do rukou a jak důsledně se ho naučíme používat směrem k politické reprezentaci, státním orgánům a institucím, ale i sami k sobě.
● Fakt, že systém bude v plné šíři využívat moderních technologií a zabezpečí nezávislou kontrolu oběhu, získávání a zpracování dat, nám pomůže odstranit veškeré sporné momenty, které dosavadním formám řízení společnosti dovolovaly záměrné manipulace, korupci a podvody.
● Jestliže si tento systém získá důvěru a podporu široké veřejnosti, bude muset být následně respektován i vládní mocí, neboť bude mít reálnou sílu vyvolat RYCHLOU LIDOVOU ODEZVU (shromáždění, nátlakové akce, stávka).
● V okamžiku, kdy se v hnutí začnou osobně angažovat právníci a další osoby se zkušenostmi represního charakteru a začnou fakticky VYMÁHAT PRÁVO A SPRAVEDLNOST SOUDNÍ CESTOU, které budou opřeny o většinově podložené názory a výsledky hlasování členů hnutí, nastane zásadní obrat ve vnímání důležitosti tohoto nástroje ve všech částech společnosti.
● Důležité je i to, že odzkoušení tohoto nástroje a jeho zavedení do praxe by mohlo být zároveň spouštěcím motorem pro konání voleb pomocí internetu, díky nimž by se narušila stranická hegemonie.
● Od politizování problémů by se tak mohlo konečně přejít k hledání a prosazování jejich skutečného řešení.


Co je potřeba udělat

1. Diskutovat nejdříve v úzkém kruhu zasvěcených o výše uvedených záměrech a konkrétně je specifikovat tak, aby je následně každý bez problémů pochopil a mohl se s nimi ztotožnit.
2. Do této diskuze promyšleně přizvat skutečné myslitele a osobnosti, kteří budou mít na celé věci opravdový zájem a oplodní ji o další rozměry.
3. Jakmile bude mít tato zakládající skupina sama jasno, vytipovat a oslovit mecenáše a získat je pro věc.
4. Teprve díky jejich financím bude možno začít definitivně vytvářet a programovat celý systém (internetový server), jehož prostřednictvím bude hnutí fungovat.


Upozornění

Největší nebezpečím při vzniku tohoto projektu a jeho uvádění do praxe je NAŠE VLASTNÍ SKEPSE umocněná životními zkušenostmi.
Tyto atributy nás bohužel dokáží opakovaně srážet v rozletu natolik, že se ani nezmůžeme hledat nová řešení, oprostit se od předsudků, zažitých klišé, ale třeba i od skutečných, reálných problémů, které bude muset tento projekt nutně zdolávat.

Nezbytné je věnovat mnohem více energie HLEDÁNÍ NOVÝCH CEST jak notoricky známé problémy vyřešit, než uměle rozmnožovat seznam důvodů a pochybností PROČ TO NEBUDE FUNGOVAT.

Jakmile přizveme ke spolupráci „negativně myslící potížisty“, kteří nebudou mít skutečný zájem hledat a objevovat řešení, ale pouze nabourávat již vytvořené schéma, tak se celá věc nikdy nehne z místa.
To rozhodně neznamená, že je nutné zavírat oči před fakty nebo si lhát do kapsy a vyhýbat se problémům, které bude stejně potřeba vyřešit.
Píšu to hlavně proto, že naším prokletím je, že potřebujeme bojovat se shnilým, špatně fungujícím, ale o to více zaběhnutějším systémem, a přitom všem musíme bojovat ještě sami se sebou (mezi sebou, o sebe, o své vize, o své názory).
Pokusme se tohoto obrovsky nebezpečného zabijáka dobrých úmyslů obelstít tím, že budeme postupovat vpřed s neustálým uvědomováním si přítomnosti tohoto „démona“ v nás samých, a to i za cenu nepříjemného „okřikování se navzájem“ v okamžiku, kdy podle našeho názoru někdo z nás překročí byť neúmyslně tuto křehkou hranici.

Pavel Loužecký
vydavatel Pozitivních novin

OHLASY NA ČLÁNEK

Pane Loužecký,
podporuji názor pana Ing Ladislava Hávu, z 8.3.2008. Chce to politickou stranu, nebo lépe "hnutí občanů" spojených podobnými názory a telerancí.
Zdraví
Opolzer Ing, 21.1.2009
cdaka(a)email.cz

Vytvoření rady moudrých je krásná myšlenka, má jenom jednu vadu, chybí tam metodika, jak dostat svoje myšlenky do povědomí ostatních občanů a zejména potom: Jak ovlivnit politiky.
Za druhé: Takové diskuze se budou týkat jen omezeného počtu účastníků. Podstatnou část obyvatel to vůbec nebude zajímat .
O postoji k životu napsal již v r. 1926 esej spisovatel Stefan Zweig v tom smyslu, že žádat po lidech, aby při svém životě také mysleli, to je nesplnitelné přání. Lidé se spíše zajímají o zábavu, tedy hry a sport. Inteligence může vymyslet řadu dobrých naučení a doporučených postupů, ale to se na fotbalové stadiony a mezi tanečníky Shimmy nedostane. Shimmy byl tehdy módní tanec.

Tak především většinu lidí politika nezajímá, protože si myslí, že ji nemůže ovlivňovat a že si politici stejně dělají svoje. Taková situace není jen u nás. Podívejme se na okolní státy. Tam je to podobné.
Například presidentské volby v USA. Už dvakrát se stalo, že nový president vyhrál jen těsnou většinou hlasů. Nebo vedle nás v Rakousku. Tam si zelení dost troufají, když dělají akce proti naší jaderné energii. Ať si radši zametají před vlastním prahem. Tím že referendum u nich vyhrálo opět těsnou většinou, není jejich výhra. Vždyť výsledek byť vyšší o 3 % to je veličina nižší než statistická chyba. Takový výsledek ovlivňuje jen 1,5 % hlasů, takže když se dají hlasy jednomu názoru, pak na druhé straně tyto hlasy chybí . Ať tedy zelení v Rakousku moc nevyskakují. Další referendum může dopadnout úplně naopak

Zkrátka lidé když mají pro něco hlasovat, tak jenom malá část hlasuje podle vlastního rozhodnutí. Většina, to je asi 60 % obyvatel, rozhoduje naprosto náhodně. Když už k volbám někdo jde, tak někomu hlas dát musí a je zcela zákonité, že pak volby dopadají všude stejným způsobem.
Pokud by se chtělo něco v politice spravit a ne jenom marně přemýšlet nad nedokonalostí světa, je třeba přijmout pravidla hry, která v politice platí. To znamená: Vstoupit do politiky! Chce to jenom odvahu a ne jenom pouhé žehrání na poměry. Každý má v rukou možnost, jak situaci v této zemi zlepšit.
Současní představitelé politické moci jsou již příliš dlouho ve svém postavení a možná se domnívají, že jsou nepostradatelní a neporazitelní. Přesvědčme je o opaku.

Vezměme si například obě velké politické strany.
U té současně vládnoucí jsem jednou komentoval její činy a po jejich rozboru jsem vyvodil závěr, že to není žádná politická strana občanů, je to jen servis pro jednoho muže, zkrátka je to Klausův fanklub, zkráceně KFC.
Druhá velká politická strana si zase vzala příklad z metod, jak jednali komunisté. Její metody jsou vysloveně stalinské, a to nejen ve vedení, ale i v nižších složkách. Panuje tam tvrdá ruka, která žádá podřízenost ve všem, a kdo nevyhovuje, musí ven. Tato strana by se spíše měla zamyslet, zda chyba není někde jinde než v jejích členech. Tím nemyslím dva přeběhlíky. O ty by právě tato strana měla pečovat a děkovat jim, že tu vůbec jsou a že se všichni pěkně v teple vezou ve vládním vlaku, protože jinak by tam už třeba nebyli, pravděpodobně by mezitím už dávno byly nové volby.

Teď jak z toho ven.
Chce to změnu. To znamená vytvořit takový politický subjekt, který má schopnost být zvolen do parlamentu, tedy poslanecké sněmovny. Nejschůdnějším řešením by bylo vytvoření koalice malých stran. To za prvé. Za druhé přimět občany, aby přišli k volbám.
Není třeba se bát, že by vytvoření koalice znamenalo překážku pro vstup do sněmovny. Právě naopak. Kdyby se koalice vytvořila, znamenalo by to, že noví lidé mají odvahu jít do boje a spojenými silami prorazit. Kdyby si hráli každý na svém písečku, obdržené hlasy by se rozmělnily a vše by zůstalo při starém. Je třeba, aby členové těchto malých stran přiměli své představitele k tomu, ať vytvoří velkou koalici, třeba i z pěti, šesti stran. Ty vůbec nejmenší ať zhodnotí své šance a ať se radši rozpustí a nepřekážejí druhým, protože jim mohou ubírat hlasy. Myslím tím především Balbínovu poetickou stranu. Je to pěkné, dělat si z voleb legraci, ale dnes jde o vážnou věc a legrace má také svoje meze.

Je třeba mít na paměti, že současná politická reprezentace se takového jednání bojí jako čert kříže. Nevěřme proto, že by nějaké malé strany u voleb neobjevily, právě naopak., Samy velké strany by jejich kandidaturu finančně podpořili. Buďme proto bdělí a odkrývejme machinace velkých a nedejme se zmást.
Je to všechno smutné konstatování, které se vlastně do Pozitivních novin nehodí, ale na druhé straně se nabízí možnost řešení, a to pozitivní je.
Ing. Ladislav Háva 8.3.2008

Vážený pane Loužecký,

technológia moci  je kodifikovaná i v demokracii, nemôžeme ju vytesniť prianim, je možné dosiahnuť cielu "programom",  aspon na čas,... až budete mať takýto systém otvorený,  rád prispejem. Ide o skutočný
program  od zadania požiadavku , cez  oponentúry k platforme riešení po výstup. OK.
Verím  v účinnosť. Nepoznám silnejšieho protviníka než je ten, ktorý sa rozhodol stáť za svojím názorom, za svojím  prianim.
S úctou   Juraj Peško, 18.2.2008

Pane Loužecký.
Reaguji na váš dnešní příspěvek do blogu na idnes. Skončíme definitivně s podporou politických stran? Něco podobného mě nedávno napadlo taky. Pokud to někdo rozjede, tak se rád přidám. S úctou
Richard Siemko, 13.2.2008 

Vážený pane Loužecký!
jsem všemi deseti pro. Začíná se hnutí tvořit? A jakým způsobem je možné se přihlásit. Vytvořte prosím nástroj na rychlé šíření tohoto článku. S pozdravem
ing.Libor Svačina, Břeclav, 12.2.2008

Neučesané myšlenky.

1. část:
Myslím si, že to není možné, takto suplovat politické strany!
Domnívám se, že nasnadě a zcela "přírodní řešení" je v návratu k HODNOTÁM!
Jako je národní cítění především. při tomto návratu se nám postupně narovná morálka, narovná kultura, která bez národa zanikne. Kultura ve všech oblastech.
To v jakém stavu se nacházíme je jenom díky umělému potlačování národního cítění.
V případě pokračování tímto směrem jdeme jednoznačně k zániku naši civilizace.
Jestli skončíme s politickými stranami? Blbost, vznikly seskupením lidí stejného názoru, přírodní přirozená cesta. Cesta v tom článku je utopie. Levicová utopie. Končící totalitně totalitou.

2. část:
Ještě moment k okolnostem, co kazí nebo spíše ničí možnost "narovnání". Tím kazisvětem jsou novináři jež záměrně a již normálně okázale bez nějakých zástírek manipulují s podvědomím lidí. A to právě tak, aby vliv národa směrem na politiky pokud možno "nebyl".
Takže ani ne politické strany jako novináři na zakázku některé s politických stran DEFORMUJÍ PROSTŘEDÍ A VZTAHY MEZI LIDMI jak osobního rázu tak pracovního rázu. Veškeré deformace, regulace, zákazy, příkazy jsou špatné. Někdo je vymýšlí a někdo má za úkol to propagovat. A chudáci lidi. Některým je jasno, někteří nepřemýšlí a nechají se ovlivnit. Celý tento prostor těchto dospělých lidí byl v minulosti "vytvořen" pomoci školství. Školství učilo lidi nepřemýšlet a nechat se vodit "za ručičku" za soustavné pomoci strašidel, jež vytvářejí uměle strach. Strach ve kterém se těm mocným dobře vládne. Kdysi atomové zbraně USA. Nyní teroristi. Domnívám se, že než se sejdu s teroristou, tak mě dříve přejede na přechodu auto, protože jsou pozměněné vyhlášky, pravidla.

NAROVNÁNÍ JE MOŽNÉ. Není utopií! Si myslím.

3. část:
Dobrý večer pane Loužecký.
Omlouvám se, ale pokusím se i o postup nápravy, snad jediný možný způsob cesty k nápravě jinak to musí dopadnout tak, jak vyznívá z některých „sci-fi“ filmů, například:
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Equilibrium
Akční/sci-fi/thriller, USA, 2002, 107 min., od 12 let
Kinopremiéra v ČR 26.6.2003 s titulky

Motto: Chladný svět budoucnosti, kde svoboda a cit jsou mimo zákon.
Krátký popis
21. století, svět po třetí světové válce. John Preston je zvláštní agent vycvičený k trestání lidí, kteří nedodržují společností stanovená pravidla. Striktní režim světa budoucnosti likviduje každého, kdo projeví cit či ukrývá knihy, umělecká díla či hudební nosiče. Ty jsou totiž zakázány, protože umějí vyvolávat emoce a ohrožují tak umělou stabilitu totalitního státu založeného na strachu a represi. Co se stane, když agent s povolením zabíjet všechny, kteří se nějakým způsobem pokoušejí vymknout tomuto nesnesitelnému životu, vynechá svou povinnou pravidelnou dávku Prozia - drogy zbavující lidi emocí? A co se stane, když tento muž vzápětí potká krásnou a citlivou mladou ženu, která je odsouzena k smrti? Johnovi nezbývá než přehodnotit vše, co dosud bezduše vyznával, a pokusit se zachránit svět i sebe samotného.
Režie: Kurt Wimmer
Herci: Dominic Purcell, Christian Bale, Sean Bean, Christian Kahrmann, John Keogh, více...

převzato: (tv.sms.cz)
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nejdříve jak jsme k tomu přišli:

Celé 20. století deformací v Čechách, počínajíc výstřelem z Aurory, který mi „dodnes nepříjemně zní v uších“. V deformacích se pokračuje i v 21. století.

A teďky jak z toho ven:

1) Návrat ke konzervativní politice. Rodina je až na některé vyjimky (to jsou ti, kteří si v sobě ponechali konzervativní hodnoty) jsou ve stavu (když tedy vzniknou) málo soudržném, lehce se rozpadajícím díky přebujelému systému sociálních výhod. Tyto dělají jakousi falešnou jistotou (mé tvrzení je – rozvod se rovná ekonomická sebevražda!) a každý si jde podle svých choutek zapomínajíc na „svoji krev“. Jsou „nemocní“ nejenom děti/mládež, ale i dospělí. Možná náprava je jedině jako společná terapie rodiny, jako celku – rozhodně NE domovy nápravné/dětské. Policejní zásahy do rodinných vztahů (násilí) – NE.
2)Návrat k národnímu cítění. Musel by být, vzhledem ke dnešním škodám v umělém potírání národního cítění, totální. To pomůže, vzhledem ke skutečnosti, že rodina je základ státu, návratu morálky, kultury, k návratu tradičních rodinných hodnot.

Hmm. SOS. Nutno opravdu ZAČÍT ! Jinak konec civilizace. Tak jako kdykoliv jindy v dějinách Země. Budeme to opakovat? Chceme to pro děti svých dětí?
Hmm. Jsme všichni chudáci ve hře o koryta jedinců bez morálky, jsme vtaženy do neurvalého spěchu, stresu, dokonce uměle vytvářeném (teroristi).
Od stresu, obav z útoku kohosi, nás lehce postaví národní cítění! Ten „národ“ musí stát za každým jedním z nás. A každý jeden z nás to musí cítit! Každý jeden z nás se nesmí bát.
Mimochodem, netahejme až tak docela domácnosti/rodiny do politiky, jak zamýšleno. Nejde to, od toho jsou politické strany a jedinci v nich, jež ale musí mít morálku! Ti zastupují rodinu ve společnosti, nechtějme na rodině aby je suplovala. Rodiny u nás jsou nemocné – mají toho DOST sami se sebou!

Závěrem:

Můj vlastní vtípek: (samovolně mě právě přišel na mysl)
Jaký je rozdíl mezi prodejcem tvrdých drog na straně jedné, a špatným národohospodářem na straně druhé? Na první pohled žádný, oba totiž ničí zdraví a kvalitu života člověka.

Avšak na pohled druhý je rozdíl závažný/podstatný/značný. Prodejce drog ničí zdraví a kvalitu života pouze toho člověka, který se pro toto sám ROZHODL. Špatný národohospodář, ničí zdraví a kvalitu života všem, kteří se však pro toto NEROZHODLI!

S pozdravem
Miloš Kavický, 12.2.2008 

Vážený pane Loužecký,
obdivuji Vaši angažovanost, která nabírá na obrátkách! Váš projekt Síla slabých je fantastický a doufám, že to nebude pouhé sci-fi. Kdyby se podařilo realizovat třeba jen i malou část Vašich návrhů, byl by to rázný krok k nápravě všeho toho, co většinu lidí u nás štve. Musíme nejen doufat, že to nedopadne jako s některými jinými snahami, musíme se prostě snažit mnohem více než v minulosti. Nebude to lehké, ale prostě je třeba se snažit, aby se na tu malou zárodečnou kuličku nabalilo co nejvíce spřízněných duší!.Poděkovat Vám nestačí, je třeba se připojit a dle mého názoru je třeba získat zejména mladé!
S obdivem 
Vladimír Vondráček, 11.2.2008 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 11. 02. 2008.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.