Pavel Loužecký: Přísně tajné souvislosti

Rubrika: Publicistika – Zbývá dodat...

Milý příteli,
děkuji Ti za Tvůj dopis a milerád zodpovím některé Tvoje zvídavé dotazy.

Jak se mám? Věř nebo nevěř - jsem plný optimismu a nadšení přesně v duchu své „pozitivní víry“, která se dnes a denně přelévá do tvorby Pozitivních novin, mojí práce a všech dalších projektů, na kterých dělám.
Pracuji radostně 12 hodin denně 7 dní v týdnu a všichni kolem mě jsou naprosto bezproblémoví, tolerantní a objektivní. Mohu odpovědně potvrdit, že mi nikdo nečiní žádné problémy a nepřeloží ani stéblo přes cestu. Každý naprosto chápe mojí vytíženost a tak mi všichni společně – zlatíčka moje milovaná - usnadňují můj nekonečný pracovní maratón.
Ty tam jsou doby, kdy jsem musel ve své vydavatelské praxi řešit problémy s autory, kteří mě nedočkavě bombardovali e-maily, proč ještě nevyšel jejich článek, když ho přeci poslali už před 48 hodinami!!!, zcela utichly námitky typu „že je v našich novinách příliš mnoho literatury a rádoby povídko-fejetonového tlachání na úkor kvalitní publicistiky“, a konečně se lidé přestali bouřit proti minulosti či přítomnosti, věku, politickému přesvědčení nebo „trvale zahraničnímu“ místu bydliště některých autorů, proti příliš časté nebo naopak příliš dlouhé době mezi otiskováním jejich příspěvků atd. atd. Ty tam jsou bývalé žabomyší války a psychický teror jistých jednotlivců, kteří nám promyšleně znepříjemňovali život až do bezvědomí.

Nevěřil bys, kolik je nyní v lidech dobra a šlechetnosti, jak všichni myslí pouze na druhé a sebe nechávají se vší skromností až na tom nejposlednějším místě. Jak jsou obrovsky citliví a chápaví, jak si pravidelně po přečtení každého článku všichni do jednoho uvědomují, že tyhle noviny dělá celý redakční tým Pozitivních novin opravdu zadarmo, ve svém volném čase, pro ně, aby měli kde a z čeho čerpat svoji pozitivní energii.
Kdybych to sám na vlastní oči neviděl, myslel bych si, že si ze mě někdo dělá trapně bohapustou srandu a připravuje mě o vzácný čas.

Jsem přesvědčen o tom, že všechno spěje k těm nejsvětlejším zítřkům. Autoři se nám nyní hrnou takovým tempem, že jejich příspěvky musíme přehazovat hodně širokými vidlemi, abychom v nich udrželi pozitivní náboj, a všichni – slyšíš dobře – všichni do jednoho chtějí pracovat zadarmo!!! To jim cpeš peníze horem dolem – ale oni že ne, že by tím přišli o pocit z dobře vykonané práce, že neposkvrní svoji čistou duši mrzkým výdělkem a jejich největší odměnou je vědomí, že mohou přispívat svou troškou do mlýna pro dobrou věc, která je pro lidi opravdu užitečná.

Ptáš se, co média a jejich vztah k pozitivním a negativním zprávám? I zde si myslím, že to jde všechno raketově nahoru. Určitě si největší celostátní média vzala z Pozitivních novin zářný příklad a pár katastrof denně obětovala ve prospěch dobrých zpráv. Však jsou také obyvatelé našeho státu mnohem veselejší a radostnější než kdy jindy za posledních 452 let....

Zrovna nedávno jsem v televizních zprávách zahlédl ovečku, kterou zachránil hodný vlk před svými zlými kamarády. Ti jí chtěli - věřil bys tomu?- roztrhat a nechat pohozenou před zraky lačných televizních kamer. Ještě že byl vlk tak dobrý a pomazal celé okolí červenou potravinářskou barvou, aby to nezanechalo nežádoucí šrámy na duši nezletilých dítek, nově hltajících to prima výživné zpravodajství.

Jsi hodný, že Ti není lhostejné moje duševní zdraví. Věz, že mi nikdy nebylo lépe. Hodně sil nabírám pravidelným sledováním záslužné a odpovědné práce našich obětavých politiků. I v této oblasti se naše země žene světelně-mílovými kroky kupředu. Česká demokracie se nepochybně stala světovým tygrem nebo možná ještě větším dravým zvířetem, na jehož jméno si už bohužel nevzpomínám.

Pavel LoužeckýJá si poslední dobou vůbec nějak moc podezřele nevzpomínám.... Na nic...!
Asi to bude těmi prášky, co mi strýčkové v bílých pláštích každé dvě hodiny nosí.
Ještě že mi tu nechali počítač, na němž mohu dělat svoje milované Pozitivní noviny. Bez nich bych byl pouhým negativním stínem.

Měj se krásně, milý příteli, a zase brzy napiš, jak válčíš Ty na té svojí prosluněné Čukotce....

S pozdravem „Pozitivně na věčné časy a nikdy jinak!“

Tvůj
Pavel Loužecký 
stále ještě vydavatel Pozitivních novin

OHLASY NA ČLÁNEK

Můj milý příteli ze sousedního bloku,

Rozumím, že tě tvoji noví přátelé v bílých pláštích znervózňují. Můžu ti slíbit, že si zvykneš. My jsme si taky zvykli! Doporučuji NEBRÁNIT se jejich radám a těm bílým bonbonkům, co rozdávají kolem sebe. Jinak by oni mohli BRÁNIT tobě, aby sis hrál celé dny a noci se svými POZITIVNÍMI hračkami na internetu.
Nejdůležitější ze všeho je, aby sis mohl hrát s radostí. Tak, jako to děláme my z bloku odnaproti. Kýveme, posloucháme a píšeme a píšeme. A když zrovna nepíšeme, není s námi řeč, protože právě přemýšlíme, co bychom zase napsali.
Kdyby ses tak zčista jasna neobjevil, museli bychom si tě vymyslet. Jsi naše ikona. Naše hračky se dřív zamykaly do šuplíku a tam trouchnivěly. Díky tobě je můžeme konečně vyvětrat. Každou noc píšu s pohledem na tvé rozsvícené okno.
Jsi opravdový přítel! Jedno máme společné. Věříme, že naše počínání má smysl, že v naší zahradě existuje ještě třetí pavilon, ve kterém žijí ČTENÁŘI. Ti taky poslouchají naše bílé přátele a polykají bonbonky, aby mohli celé dny a noci číst a číst, tak, jak si to MY přejeme. A aby to vydrželi.
Máš u mě službu. Až ti bude zle, slibuji, že pro tebe uvážu provaz kolem stromu. A utáhnu ho pevně, aby se nesesmekl. Tvou houpací síť pověsím hned vedle mé. Lelci to tak mají rádi.

Za pavilon Spisovatelů
Lenka, 29.2.2008 
lenka.novakova.ln1(a)roche.com

Milý pane Loužecký,

pro věrné čtenáře Pozitivních novin prohlašuji, že s Vaším "listem" spolupracuji ve svém veškerém volném čase, ráda a opravdu zadarmo. Je mi ctí, že se mohu zúčastňovat této pozitivní činnosti bez přídavku reklam, bulváru a "celebrit". Vaše úsilí je hodno obdivu a ujišťuji Vás, že spousta čtenářů si to uvědomuje.

Vaše ilustrátorka a čtenářka
Olga Janíčková, 1.3.2008 
olga(a)telegram.cz

Foto © Kristýna Loužecká

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 29. 02. 2008.