Malé textové skicy (2.)

Věřící bezvěrci

Takoví lidé existují, a také věří v celou řadu věcí, faktů, názorů a skutečností a nemusí být katolíky, evangelíky, mormony nebo islamisty. Když věří ve spravedlnost, dobro, neničí přírodu, mají rádi děti, neokrádají spoluobčany a pomáhají tam, kde mohou a je to potřeba, pak jsou pro svět většími světlonoši, nositeli a jeho doručovateli, než tisíce fundamentalistických hodnostářů všech církví, co kdy a kde existují.

A nemusí mít jednoho boha nebo jednu ideologii, v jehož a v jejímž jménu bylo spácháno tolik zločinů a krádeží, vražd a genocid, ponižování bližních, nespravedlnosti, že jejich oběti nebyly a těžko kdy budou důstojně pohřbeny. Ale bohužel to není minulost. Děje se tak i dnes na mnoha místech našeho světa, naší Země. Sebevražední atentátníci zabíjejí kromě sebe, ovšemže ve jménu jejich boha, ať již je to Alláh, Jahve nebo Budha, desítky nevinných spoluobčanů i jim zcela neznámých lidí. Páchat takový čin je posílá třeba i vlastní rodina, matka a ještě jsou na takového potomka hrdí. Tady zřejmě zdravý lidský rozum chybí nebo žalostně selhává.

V pozadí za tím vším, i když je to velmi složité a spletité, jsou majetky, peníze a boj o mocenské pozice a různé další zájmy. Neproduktivní hromadění peněz, majetku, finančních a naturálních výhod spolu s mocí, s různými formami nadvlády, snobským vylučováním se z většinové společnosti, domýšlivým vědomím a názorem o celebritách, je největším hříchem, řekl bych dědičným, každé společnosti jak v minulosti, tak i v současné.době.
Za jeho odpykání ovšem nemohou stačit tisíce zdrávasů a otčenášů, ani na odiv provozovaná charita oblékaná tu do péče o nevidomé, tu o mentálně postižené děti, nebo zakoupením klece nebo boudy pro odloženého pejska bez známky, nebo často nelogické a bláznivé představy o ochraňování Země a přírody. Naše česká současná společnost se tím velmi vyznamenává. Ani římskokatolická církev spolu s některými politiky nezůstává stranou. Návrhy na vyrovnání jsou potvrzením tohoto nehorázného stavu.

Nelze do toho zahrnout upřímné jednání a konání vytrysklé ze skutečného altruismu a humanity tisíců lidí, kteří pomáhají bližním a lidem i zcela neznámým tu radou, tu pomocí činem, skutkem, peněžním příspěvkem nebo darováním oděvu či jiných předmětů , kterých se zřeknou ne proto, že jsou nepotřebné pro ně, ale že mohou zmírnit nouzi a nepříznivé podmínky života jiným. Nepotřebují ovšem k tomu luxusní limuzíny se šoféry, nákladné nadační sekretariáty a okázalé konference a předvádění se v televizi či časopisech při poskytování rozhovorů. Jsme státem a společností, kde je příliš mnoho charit.

Spravedlnost však, i v takových, zde popsaných případech existuje a nedobré skutky a jednání trestá...Trest za takové chování a postoje je a bude ztráta soudnosti, vakuum radosti, štěstí, pohody a člověčiny v srdcích a duších těchto jedinců a skupin. Vyobcovanost, prázdnota a osamělost, byť se budou snažit být stále středem pozornosti na recepcích, mítincích, různých zasedáních a přebíráním poct, funkcí a cen. Opravdové naplnění spokojeností a prostým vědomím obyčejného života je nečeká a bude jim odepřeno.
V penězích a bohatství, které neslouží dalšímu zlepšení fungování společnosti, které neslouží spravedlivému počtu lidí, nýbrž jen malé úzké vrstvě mamonářů, nejsou štěstím, nepřináší spokojenost a ani kousek obyčejného lidství.