Milan Dubský: Jak pochodují dějiny

Rubrika: Publicistika – Postřehy

Malé textové skicy (3.)

Hledání alternativ ke konzumní společnosti nebo ke společnosti, která je přívětivá pouze k její malé menšině, je složitá. Političtí šarlatáni ovšem vědí, že hlásat a horlit za práva většiny je dobrý lov na voličské hlasy. Ovšemže k té privilegované menšině patří, nebo se k ní po zvolení přihlásí a včlení se do ní. Jediné, co jim zůstane, jsou neupřímná slova v ústech, sliby a nicnedělání měnit stav k lepšímu. Není to jev nový. Provází všechny vývojové druhy společnosti od rodového uspořádání, všechny civilizace, na všech kontinentech mnoha staletími a tisíciletími. Dříve se tito chytráci nazývali šamani, kouzelníci, dnes tuto samozvanou úlohu provozují politici. Abychom byli spravedliví, nečiní tak všichni. Ale těch je opravdu jen menšina.

Církve, spolky, různá sdružení, firmy často s názvem poradenské, politické strany a další společensko-politicko-komerční konglomeráty napravo i nalevo vykrádaly a vykrádají, zneužívaly a zneužívají touhy, snažení a vysněné ideály lidí, žijících ne právě v nejlepších životních podmínkách a situacích. Těch je ve společnosti vždy většina... Nejde o chudáky, nejde o vyděděnce společnosti, jsou to ti, kteří opravdu vytvářejí užitné hodnoty, produkty, věci potřebné pro život nejen materiální, ale i duchovní. Je jim vlastní neustálá snaha vylepšovat si své životní podmínky, své postavení, posunout se výš na žebříčku životního standardu. Postupně se rodí formulace opravdových tužeb a potřeb lidí, na nichž se tito dřívější šamani, dnešní politici podílejí, zasazují do hesel, proklamací a politických programů.

Tyto zformulované představy pak vrhají zpátky do mas na jejich shromážděních a staví se do role bojovníků a ochránců zájmů a požadavků té většiny, která usiluje o zlepšení svých podmínek.
Představitelé těchto jmenovaných subjektů si přivlastnili, respektive ukradli, ty vznešené humanitní myšlenky. Byli a jsou více vzdělaní, více zkušení, více ambiciózní, více schopní než většina této většiny, často všehoschopní, sebevědomější a někdy drzejší a odvážnější postavit se v daném historickém okamžiku do čela, vystoupit na tribunu a vykřičet již zformulované touhy, potřeby, přání a ideálny na shromáždění lidu.
A tento lid slyšíc na to, co je v jeho myslích a srdcích, to přijme a přivítá nadšeným souhlasem, voláním, potleskem, nadšením a s emocemi vynese tyto „vyvolené vůdce, politiky“ na ramenou do radnic, do vládních paláců prezidentů, králů a diktátorů.
Ti ze začátku odstraní své protivníky a často i realizují něco z programů, které je vynesly do čela. Uplyne čas, změní se okolnosti a nazrává potřeba znovu a nově formulovat potřeby, tužby, přání a cíle většiny. Stávající politika stagnuje a selhává.Zůstala malá skupina, menšina, úzká vrstva bohatých a rovnějších. Sociální a také některé jiné rozdíly se zvětšují, jsou pošlapávána práva mnohých. Ti dole, většina, přestává být spokojena. Situace nazrává, roste snaha a vůle ke změně, převratu, puči k převzetí vesel.

Před tím je však třeba opět formulovat tužby, které se zrodily, cíle, které se dostaly do popředí a zahrnout je do politických programů. To, co nazrávalo, vzniklo v myslích a srdcích většiny, davu a lidu.
Opět přichází role politiků. A tak se zdá, že se dějiny opakují. Ale to je pouze zdání. Jde o podobnost. Nikdy a nikde to není totéž a stejné. Protože skutečnosti, podmínky a souvislosti jsou jiné. Je to dějinný proces a pohyb, který nemusí mít vždy směr dopředu, ve smyslu pokroku Může být i zpětný a retardační.
A v tom je složitost, prekérnost, nepředvídatelnost, pathos, ošklivost i krása, ale i nevyhnutelnost společenského pohybu.

Napsané vůbec neznamená, abychom se jako lidé stali netečnými ke společenskému pohybu. Ani to není možné, protože sám společenský pohyb a posun vychází z aktivity a účasti lidí, mas, z dalšího poznávání a rozšiřování obzoru lidského tvora na Zemi. Záleží ovšem na tom, do jaké míry se lidé zapojí aktivně do tohoto procesu a nenechají to jenom na samozvaných politicích nebo na těch, které jsme si sice demokraticky zvolili, ale oni se zpronevěřili svému poslání a zapomínají na své spoluobčany voliče. 

Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl 
http://frk60.aspweb.cz    http://frk1.wordpress.com

Copyright ©

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 30. 03. 2008.