Pavel Loužecký: Jak jsem potkal Fousky

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

Myslím, že jen málo lidem u nás není jméno Fousek nějak povědomé. Já jsem znal Josefa Fouska a jeho syna Tomáše jako nerozlučnou dvojici díky naší spolupráci v Pozitivních novinách, a ač jsem je do 28.dubna 2008 neměl tu čest poznat osobně, nikdy by mě nenapadlo, co všechno mě čeká při naší "švédské anabázi", kdy nás osud - v podobě Jitky Vykopalové - svedl dohromady.

Poprvé jsme se pozdravili v letištní hale těsně před odletem a už tehdy jsem měl takové mrazivé tušení, že "to tedy bude něco....!"


Ve Stockholmu před známou českou restaurací Voják Švejk

Foto: Tomáš Fousek

Těm, kdo měli možnost poznat Josefa Fouska osobně, nebudu teď říkat nic nového.... Ale pro ty, kterým ještě "neprošel životem", by mohlo být následující obrazově-glosátorské vyprávění přesvědčivým důkazem, že prožít s ním a jeho synem týden na cestách, je něco jako potkat nečekaně uragán. 
Na fotce sice vypadám, že při jeho vyprávění právě libě usínám, ale věřte, že to se opravdu nedalo...

V restauraci při posezení s našimi švédskými přáteli

Foto: Pavel Loužecký

Kdo je to tedy Josef Fousek?
Josef Fousek rovná se nekonečný vodopád srandiček, vtipů, humorných příběhů, recitací básniček bez předchozího upozornění, doprovázený neuvěřitelnými grimasami se schopností udělat kdykoli cokoli.
Stále mě děsí představa, co by se dělo, kdyby s námi jel do Švédska i Václav Židek, který se v podobném stylu cítí jako ryba ve vodě, takže kdykoli se v Praze setkáme, mám často nutkání jít raději po druhé straně chodníku a dělat, že toho pána neznám  :-)
Jsem si naprosto jist, že tihle dva by ve Stockholmu rozpoutali ruku v ruce takové peklo, že by na to Švédi do smrti nezapomněli.
Takhle si "museli vystačit" pouze s Josefem. Naštěstí ho Tomáš s mojí skromnou pomocí neustále kontroloval a hlídal, takže k ničemu nedošlo.

Josef Fousek decentně naznačuje servírce, že mu ta káva opravdu, ale opravdu velmi chutná. 

Foto: Tomáš Fousek

Zatímco Tomáš poznával pamětihodnosti a krásy stockholmských ulic a parků, my jsme s Pepou nejraději sedávali v místech, kde se příjemně povídalo.
Pravdou je, že nám Švédi připadali velmi "vysmátí", pohodoví, nikam nespěchající, příjemní, vlídní ... prostě fajn lidé. Vůbec jsme nelitovali, že nelítáme po desítkách památek a muzeí. Nám se prostě líbilo poznávat život ve Švédsku jen tak, jako jedni z nich.

V parku před Královskou knihovnou nedaleko naší ambasády ve Stockholmu.

Foto: Pavel Loužecký

Pepu fascinovaly lodě, takže kdykoli mohl, byl na molu u vody. Ještě že Stockholm přímo oplývá četnými ostrovy a ostrůvky, na kterých je velmi příjemně.
Tento snímek byl pořízen po naší návštěvě VASA MUZEA, které v nás zanechalo obrovský dojem.
Jestli mohu něco doporučit budoucím návštěvníkům Stockholmu, tak je to nesporně návštěva tohoto muzea. Je to opravdu monumentální zážitek.

Josef Fousek zasvěceně vypráví o své lásce k moři. 

Foto: Pavel Loužecký

"Tak tohle je moje....! Až se vrátím domů do Kladna, tak budu tuhle fotku ukazovat přátelům, jak jsem si tím zpíváním pěkně polepšil."

Pravdou je, že mu Joséphine pěkně pasovala k tričku a tak jsme s Tomášem neváhali a zvěčnili Josefa pro potřeby databáze majitelů vodních plavidel.

Josef Napoleon Fousek
a jeho věrná Joséphine.

Foto: Pavel Loužecký Až někdy zaslechnete vyprávění Josefa Fouska, jak ve Stockholmu úspěšně  řídil dopravu, tak mu, prosím, věřte.
Všichni kolemjdoucí se mu sice nevěřícně obloukem vyhýbali, nicméně auta poslušně stála v koloně a čekala, než ten svérázný člověk dobrovolně opustí vozovku.


Josef Fousek zastupuje právě se flákající policisty na křižovatce mostu vedoucího k VASA MUZEU.
Foto: Pavel Loužecký

Ani dětská atrakce u mateřské školky nezůstala Pepou nevyužita. 

Foto: Pavel Loužecký

Všechny švédské dětičky, kterých jsme během našeho pobytu potkali desítky, nosí zelené reflexní bezpečnostní vestičky. 

Paní učitelka potřebovala cosi poradit, takže jí Pepa, který ovládá asi 20 jazyků, ale - jak sám tvrdí - žádným z nich se samostatně nedorozumí, všechno rád vysvětlil. Jeho lingvistické schopnosti jsou vskutku fenomenální. To by člověk neřekl, jak se jeden může s tak bláznivou směskou světových výrazů s kýmkoli a kdekoli skvěle domluvit. Holt - kdo umí, ten umí.  

Foto: Pavel Loužecký Občas jsme museli s Tomášem 
dělat, že tenhle člověk k nám opravdu nepatří...


Ale bezdomovce, spícího na molu, hrál opravdu báječně přesvědčivě.
Foto: Pavel Loužecký

Tak tahle fotka je opravdu unikátní. Tomáše jsme tak trochu utahali dlouhým chozením, takže si na chvíli v parku schrupnul.
A nebyl by to jeho otec-vtipálek, aby okamžitě nezačal šaškovat.
Sebral spícímu Tomášovi čepici, hodil ji v žebrácké poloze na zem
a okamžitě se k němu přidal.

Musím přiznat, že jiných "bezdéček" jsem si ve Švédsku nevšiml. 

Foto: Pavel Loužecký Oblíbená majetnická póza aneb snímek pro závistivé povahy
a všechny nepřátele.
 

Tentokrát na stockholmském Starém Městě, kde bylo opravdu krásně.
Foto: Pavel Loužecký Ale záda bolela jako čert .... 

Chození po stockholmských ulicích opravdu nebylo nic pro nás.
I já jsem toho měl rychle plné zuby.
Foto: Pavel Loužecký Pěkně prosím, podarujte neznámého umělce z Čech....
Foto: Pavel Loužecký Tady vidíte, že nekecám....

Tohle auto bylo - vedle jachty - druhé, které si Pepa vybral do své stáje suvenýrů z cest po světě. 
Naštěstí nebyl majitel právě
poblíž svého vozu.
Foto: Tomáš Fousek Posezení u svíčky v baru, kde si Pepa udělal během hodiny (bez našeho dozoru) celou řadu přátel, bylo velmi příjemné.

Nikdy bych nevěřil, že bude Josef Fousek schopen přinutit personál baru, aby si dobrovolně vystavili fotografie jim "neznámého umělce z Čech" nad pracovním stolem a aby se tím ještě chlubili. Každopádně jejich kamarádský hlahol, když jsme se s Pepou objevili v baru, byl nefalšovaně upřímný a radostný.
Tehdy jsem uvěřil, že je Pepa Fousek opravdu všeho schopný.
Foto: Tomáš Fousek Je skutečně obtížné vybrat ze stovek fotek z naší "švédské anabáze" pár takových, které by jednoznačně a přesvědčivě dokumentovaly zážitky zde prožité.
Chtělo by se říci, že ještě obtížnější bylo vybrat jednu z nich na závěr. Ale není to pravda.
Tato fotografie, pořízená Tomášem, je opravdu všeříkající.

Uffff! To byl ale týden....!!!

Děkuji tímto oběma pánům Fouskům za jejich přátelskou přízeň
a báječnou společnost, kterou mi bok po boku po celý týden věnovali, jakož i Jitce Vykopalové a všem švédským přátelům, kteří se o nás vzorně starali a za vše, co pro nás udělali.  

Pavel Loužecký


Foto pořídili:
Tomáš Fousek a Pavel Loužecký
na své cestě po Švédsku
ve dnech 28.4. - 4.5.2008.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 12. 05. 2008.