Tomáš Zářecký: Až příliš (ne)pořádný fotograf

Rubrika: Literatura – Fejetony

Před pár dny jsem se vydal na dobrodružnou cestu napříč harddiskem mého počítače. Za cíl si tato výprava zvolila nesnadný úkol. Zbavit se všech starých, nepoužívaných a zbytečně místo užírajících souborů a ulehčit tak mému skromnému úložišti dat práci. Při pohledu na statistiku ukazující už jen osamělé ostrůvky volného místa jsem si uvědomil, že kapacita mého disku přeci jen není nafukovací a řádné „vyčištění“ už nelze odkládat ani den.
Jak je mým zvykem, vrhl jsem se do práce s patřičnou vervou a elánem. Bohužel stejně tak je mým zvykem, že už po několika minutách jsem beznadějně „zamrzl“ v první otevřené složce. A aby ne! Nacházely se v ní fotky. Mnou vlastnoručně pořízené a samozřejmě nepojmenované a neroztříděné ve složce s názvem Nová složka (3). Okamžitě jsem se nadchl pro nový úkol: udělám si pořádek ve všech fotkách. Harddisk počká.

Plán jistě záslužný, provedení už ne tak zdařilé. Nejprve jsem musel shromáždit všechny své úlovky. Ty rozseté po pevných discích jsem brzy prohlásil za pohřešované a raději jsem se začal věnovat těm, o nichž jsem věděl, že se snad nacházejí kdesi v záplavě „cédéček“ ve stojanech k tomu určených. Ani tady mě však nečekala sláva. Stovky stejně vypadajících disků, mnohdy bez náležitých popisků, ve mně vyvolávaly pocity zoufalství.

Zanedlouho se objevil další problém způsobený – jak jinak – opět mou nepořádností. Určitě znáte chvíle, kdy honem potřebujete uklidit „cédéčko“, jenže v dosahu vašich rukou zrovna neleží žádná volná krabička a zvedat se z vyhřáté židle nepřichází v úvahu. Co s tím, než nechat váš výtvor volně se povalovat po stole a riskovat zničení, strčíte ho do nějaké již obsazené krabičky. Asi víte, kam až tohle časem dospěje. Ano, přesně tak. Desítky přeplněných krabiček, často i tři CD tísnící se v místě určeném pro jedno. A teď si v tom hledejte…

Otevřít, vyndat, roztřídit. Otevřít, vyndat, roztřídit. Otevřít, vyndat, roztřídit. Pořád dokola. Za chvíli kolem vás vyroste pyramida lesklých disků, kterou by vám záviděl nejeden egyptský faraon. Usilovná práce však nese výsledky nejen v podobě tolik hledaných disků s fotkami, ale objevím i spoustu CD a DVD, které jsem už dávno oplakal, které jsem považoval za nenávratně ztracené a dokonce i takové, o nichž jsem netušil, že vůbec existují. Žel těch, o jejichž přítomnosti jsem byl skálopevně přesvědčen, se nemůžu dohledat…

Heuréka! Mám svoje „cédéčka“ s fotkami! Celý nedočkavý vrazím disk do mechaniky a chvěju se nedočkavostí. Jenže ouha… Nevěřícně sleduju další extrém. Zatímco před chvílí jsem nadával na svou nepořádnost a proklínal den, kdy jsem drahé DVD s filmovým hitem roku strčil pod laciné CD z cornflakes a našel ho až v okamžiku třetí televizní reprízy, nyní se nestačím divit své preciznosti a mravenčí práci. Fotografie jsou patřičně pojmenovány, roztříděny a zařazeny do správných složek. Jen těch složek je trošku víc…

Stručně řečeno, první fotky mě čekají v sedmé podsložce. To je ještě ten lepší případ. Někdy nestačí ani dvacet kliknutí a to je i na mě moc. Marně vzpomínám, jak jsem mohl být takový šílenec a řadit fotky kupříkladu podle dne fotografování, aniž bych používal digitální album. Ona složka pojmenovaná 16.4.05 hodně napoví o svém obsahu… A co teprve, chci-li tak najít konkrétní fotku, například z letního výletu? Musím „rozklikat“ na šedesát složek a tím moje úsilí zdaleka nekončí. Vybrat si dobré, podařené nebo málo povedené? Upravené ve fotoeditoru nebo ne? Interiéry nebo exteriéry? S bleskem nebo bez?

Vzdávám to. Vyčerpaně vypínám počítač a házím „cédéčko“ do první krabičky, která se mi namane. Vím, neměl bych, ale zítra to uklidím. Stejně jako roztřídím všechny fotky a pořádně je vypálím. Tentokrát si dám záležet. A nesmím to donekonečna odkládat. Dnes už je pozdě, ale hnedka zítra se do toho pustím… a nebo pozítří… 

Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © Mgr. Zuzana Šíblová, http://www.sjuzi.wgz.cz

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 18. 07. 2008.