Luděk Kocourek: Tenkrát na východě

Rubrika: Publicistika – Letem-světem

TENKRÁT NA VÝCHODĚ – co jsem viděl a nenafilmoval... 
 
Nekonečné lány dozrávajícího obilí a modrá obloha – to jsou symboly na vlajce Ukrajiny. Našinci se spíš vybaví dělníci na stavbách, mafie, jisté holky… Na Východ žádné davy turistů neproudí a informací taky moc není. Tímto filmem jsem chtěl ukázat Ukrajinu tak, jak jsem ji viděl já během dvou výletů po řekách Karpat. V minulosti nám režim vnucoval ideologii z východu. Bohužel nám nedal možnost poznat obyčejné lidi, to jak žijí, jejich názory starosti i radosti. Je to velká škoda, jazyková bariéra neexistuje, při debatách a poslechu krásných melodických písní poznáme, že máme k sobě velmi blízko.
Na Ukrajině můžete vidět mnoho zajímavostí - např. na vesnicích jsou všude spousty dětí. Tráví čas venku, v přírodě, taky musí pást dobytek. Nečetují, nehrají hry, ve kterých je hlavním smyslem zabít co nejvíc nepřátel. Nemají počítače ani mobily. A proto jich při chystání lodí bylo u nás vždycky plno. Trochu ostýchavé, hodně zvídavé a hlavně stále rozesmáté. Jen v okolí turisticky profláknuté Koločavy pochopily, co přinášejí turisti. Bez ostychu loudí cukríky. Dát či nedát? Z hlediska „vyššího principu mravního“… když mi řeknou básničku nebo zazpívají, tak velmi rád dám. Na jedné návštěvě mne zaujal malý domeček na dvorku vedle velkého. Byl to výměnek pro staré rodiče. Domov důchodců, naše „vymoženost“, kam se nemohoucí odkládají, tam asi ještě nedorazila.
Při výšlapu do kopců jsme potkali skupinku žen. Celý den sázely v lese mladé stromky a cestou domů si vesele prozpěvovaly. Dělají to tak každý den a moc peněz za to nemají. Možná nám záviděly, že můžeme jezdit na dovolenou. Každý z účastníků výletu poctivě šetřil a pak těžce bojoval o to, aby dostal víc jak týden dovolené – aby se pak kochal krásnou procházkou v lese… Na pastvinách, které byly po staletí v péči obyčejných lidí, kvetou pod kopyty stád hořce, vstavače a jiné krásné květinky. „Zaostalé pastevce“ za to nikdo neplatil.   Je to divné, na Pálavě studovaní „ochranisti“ ochraňovali Šalvěj etiopskou pár let a to tak důkladně, že ji odstranili. Platy mají z našich daní… Dneska se u nás začínají zemědělci vracet k původnímu šetrnému hospodaření s půdou - bez chemie a na pultech obchodů se zdravou výživou se začínají objevovat tzv. „biopotraviny“. Jsou dražší než ty obyčejné „chemické“. Na ukrajinském venkově s původním způsobem hospodaření ještě neskončili.   
Výlet na Ukrajinu nás donutil k zamyšlení. Zatím je to země turistickým průmyslem nedotčená. Syrová v původní podobě, jak to u nás bylo v dobách našich rodičů, či spíš prarodičů. V dohledné době tam asi těžko budou proudit davy turistů. Pokud chcete jet na Ukrajinu jako „túrista“ a očekáváte tam všechny vymoženosti tohoto průmyslu, raději se obraťte. Ale člověk zvídavý, který touží po poznání, má dveře otevřené. Chcete li se vydat na cestu jako poutník, který hledá cestu z uniformity dnešního světa, pospěšte si. Na dosah ruky máte takovou zemi. Ještě tam potkáte lidi, kteří se s vámi podělí o poslední krajíc, jen tak, nezištně, protože jste přijeli zdaleka.
Pospěšte si, „hamižný kohout ze západu roztahuje spáry“. Až ze země vydrápe její přirozenost a vtiskne jí typizovanou příslušnost ke stádu, bude asi pozdě. Nekoupíte si v bufáču u cesty šašlik za dvacku. Z obchodů zmizí typické sčoty, z cisterny na rynku vám nenačepují kvas, z měst a vesnic asi zmizí tržnice stlučené z prken a vystřídají je super a hypermarkety... budou tu místo pasoucích se stád. I do poslední vísky v horách povede asfaltka a nepostavíte si stan jen tak, v lese u řeky. A majitel kempu se s vámi rád rozdělí o obsah vaší peněženky. Ano, jednou přijde i na Ukrajinu „pokrok“ a vymoženosti dnešní doby... málokdo by se chtěl vracet zpátky.
Typizovaná krajina dálnic, továren, neonů, virtuální svět počítačů, klimatizovaných kanceláří a továrních hal. Svět, ve kterém jsme už dávno ztratili přirozený kontakt s přírodou. Lidé už nebudou muset pást dobytek a vše, co potřebují k životu, si nebudou muset pracně a v potu tváře vypěstovat. Všechno si budou moci (...a nebo muset?..) koupit. Z polí a pastvin se přesunou do továrních hal a kanceláří. Každodenní shon a stres... cvikačky na bráně, příchody, odchody,nepřetržité provozy, šéf a režim… ztratí tím svoji svobodu a nezávislost. Stanou se „jen další cihlou ve zdi“ systému. Bohužel, dneska o tom ještě nevědí. To, že člověk něco měl, pozná, až to ztratí. Až tam pojedete, zkuste jim to prosím vysvětlit. A taky se dívejte pořádně…“protože to, co je důležité, oči nevidí, musíte se dívat“… jestli nevíte jak, zeptejte se jednoho prince…
Na každém výletě se snažím pochopit duši krajiny. Tento film je můj úhel pohledu, pokud se vám nelíbil, tak mne prosím nemlaťte, „su jenom“ obyčejný řidič. Nesnáším reklamy uprostřed televizních filmů. Místo toho používám motivy s vážnou hudbou… A nepovyšujte se prosím nad ukrajinské dělníky, ve výkopu může být doktor, inženýr nebo… šéf kyjevské filharmonie, který pracoval u kamaráda na baráku. Nejen jemu bych chtěl věnovat „Vltavu“ z ukrajinských řek.                                       

    

Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl 
http://frk60.aspweb.cz    http://frk1.wordpress.com

Copyright ©

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 16. 08. 2008.