Jitka Dolejšová: Dobrý den, penzisto...

Rubrika: Exkluzivně – Senioři k počítačům

Někde jsem četla, že jak člověk stárne, čím dál méně ho někdo osloví jeho vlastním jménem. Jako by se to jméno vytrácelo zároveň s běžícím časem…
 
Pan Novák je tak označován jako důchodce, senior, penzista, kmet nebo dokonce stařec či přestárlá osoba.
Lidé v domě se oslovení vyhýbají, ti starší se zmůžou na slovo: sousede.
Také je daňovým poplatníkem, pojištěncem, pacientem, klientem, cestujícím, kupujícím, prodávajícím, konzumentem, spotřebitelem, nájemcem, stranou, členem, zástupcem, fyzickou osobou, představitelem, návštěvníkem, žadatelem, plátcem, váženým panem, starým pánem, nebo hej vy tam či vy tam vzadu s tou holí.
Jeden výrostek ho drze nazval dědkem a mladá zdravotní sestřička ho familiérně oslovila dědo. Pro bývalé spolupracovníky je panem inženýrem.
Dcera mu říká táto, vnoučata dědečku (ten nejmenší ho volá dííído). Zeťák o něm mluví jako o tchánovi. Pro své sourozence byl vždycky bráška či brácha. Jeho žena Boženka, když ještě žila, mu říkala miláčku nebo bručoune nebo taky blázne jeden bláznivej. Teď je pozůstalým a vdovcem. Pořád je strýcem, ale byl i synovcem, švagrem a zetěm. A kdysi dávno byl také synem, vnukem a dokonce i pravnukem.
Ve skautu mu říkali Mauglí a pro kamarády v hospodě je Franc.
Kdy ho vlastně naposled někdo oslovil jménem? Jeho vlastním, křestním jménem?
Poslední dobou se mu občas zdá o mamince. Ten sen se opakuje: Je zase malým klukem, maminka sedí u jeho postele, hladí ho po tváři a říká: „Dobré jitro, Františku…“
 
Františku... Už dlouho mu tak nikdo neřekl. Skoro zapomněl, jak to slovo zní, když se řekne hezky a s citem. Pan Novák se postaví před zrcadlo, podívá se na sebe a pomalu se osloví: „Dobré jitro, Františku…“ Je to jako pohlazení od maminky.
 
Každý zná nebo má svého pana Nováka nebo paní Novákovou.
Až je příště potkáte, uvědomte si, že za těmi vráskami se schovávají vzpomínky, sny, přání, touhy a úsměv Boženky, Jiřinky, Václava nebo Františka…
Dejte jim to pohlazení, na které čekají.
Dobré ráno, pane Františku, pěkný den, paní Boženko…
Krásný den přeji i vám. 
Související článek: 
Pavel Loužecký: Senioři, důchodci, penzisté, třetí věk, 60+ … aneb Zrádné názvosloví?

Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © Miroslav Šesták

OHLASY NA ČLÁNEK

Krásný den, paní Jitko!

Právě jsem dočetla Váš příspěvek v Pozitivních novinách a vážně mi to nedá, abych se neozvala. Ani netušíte, jak moc mne tohle povídání oslovilo. Pracuji na úřadě, v informační kanceláři a valná většina mých klientů jsou právě senioři. Vidím v jejich očích až příliš často smutek, osamění, zbytečnou pokoru a strach. Jako by se báli, že se stářím a nemocemi přicházejí i o to poslední - o lidskou důstojnost. A ta oslovení s tím úzce souvisí. Moc krásně jste to napsala!

Eva Vlachová, 8.8.2008 

Děkuji prvořadě Vám, paní Jitko Dolejšová, děkuji za vyjádření svého pozitivního názoru. Ano, byl to počátek debaty p. vydavatele těchto novin, tohoto mezinárodního deníku vycházejícího díky všem pozitivně naladěným redaktorům, dopisovatelům, šéfům atd.
Na své dobré jméno začali mnozí zapomínat, stejně tak jako se začalo zapomínat na jména mnohých starých… Máte stoprocentní pravdu.
Proto hájím název DŮCHODCE (penzista) - jak jsem byl poučen svým p.předsedou SDCR o.s. - před pojmem SENIOR, jež se začal zneužívat ve prospěch socialistického hrabání „pod sebe“ a „pro sebe“.
Tvrdím - a ve své organizaci Krajská rada Liberec také tvrdě prosazuji - že je nutné prosazovat vzdělávání nás všech bez ohledu na věk a akceptaci získaného vzdělání ve prospěch všech důchodců-penzistů, schopných a snažících se udělat něco pro druhé a pro sebe, co má i jinou než peněžní hodnotu.
Za to patří dík také celé partě kolem Pozitivních novin, které slaví již své 4.narozeniny. Padal jsem na hubu, již jsem fyzicky nemohl, a Vašek, Pavel etc. mi pomohli - a já jsem teď opět tam, kde jsem. Díky, chlapi!

Paní Evo Vlachová: Děkuji také Vám. Kolik takových "ouřednic" jako Vy se našlo? Kde je naše státní správa? Vy jste opravdu Úřednice s velkým U. Díky za všechny dědky a babky, jimž pomáháte. Třeba jen dobrým a milým slovem. Ale to není pouhé JEN! To je také o lidskosti, člověčenské spolupatřičnosti. Asi nechodíte jenom do práce, jenom pro peníze, jenom... Dámy, děkuji vám pěkně! 

   Pavel Ján Buvala, 10.8.2008 
SDČR o.s. Krajská rada Liberec

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 07. 08. 2008.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.