Článek "Chvíli se zdálo, že se stane zázrak" s podtitulem "I v Torontu vzpomínají", otištěný v Pozitivních novinách 20. srpna 2008,  byl věnován vzpomínce na invazi Československa armádami Varšavské smlouvy 21.srpna 1968.
Vzpomínka se konala v oficiální rezidenci generálního konzula České republiky v Torontu, Richarda Krpače, a byla zakončena – jak článek v Pozitivních novinách uvádí – recepcí, při níž poprvé po dlouhé době byl nabízen Plzeňský Prazdroj. Ale tím návrat Prazdroje na kanadskou scénu neskončil.
21.8.2008 Krpačova kampaň o znovuuvedení Prazdroje v Kanadě pokračovala. Večer onoho dne proběhlo v torontské restauraci Boilerś House symbolické otevření sudu Pilsner Urquel, a tak Plzeňský Prazdroj - tentokrát komerčně -vstoupil na území Kanady, které opustil před sedmi lety. Nový management kanadského zastoupení věří, že během jednoho roku budou Prazdroj čepovat jen v rámci Toronta více než tři desítky restaurací.

Aktu otevření sudu se zúčastnilo čtyřicet hostů. Program uvedl generální konzul Krpač, který požádal přítomné, „aby se ve svých vzpomínkách přenesli o čtyřicet let zpět, do roku 1968, kdy jedna smutná historická událost stíhala druhou - atentáty na Marina Luthera Kinga a Roberta Kennedyho, studenské bouře ve Francii, eskalace konfliktu ve Vietnamu, ale především (z našeho hlediska) tragický konec "Pražského jara" pod pásy tanků armád zemí Varšavské smlouvy právě 21. 8.

Z jednoho úhlu vzpomínání na jednu z tragických epizod našich dějin a šíření trhu českého píva ( i piva tak zasloužilého jako Plzeňský Prazdroj) se jeví jako akce brutálně nesourodé. Z jiného úhlu jsou prostě svědectvím, že život jde dál, že milostivý čas stírá i nejbolestnější slzy, že národní (i osobní) tragedie skončí jako sežloutlé stránky v historické knize (či osobním deníku), že nutnost žít a tvořit (a prodávat) diktuje vymanit se ze smutku historických záznamů a hodit dnešku rukavici.
Generální konzul Richard Krpač zná historii svého rodu jako skoro málokdo, s kým jsem se setkal. Ale také ví, že je čas smutit nad minulostí a že je čas chytit osud kolem pasu a psát vítěznou kapitolu o dnešku.