V sobotu 14.června na zámku Berchtold v Kunicích-Vidovicích byla uspořádána Výstava veteránů. Zde v Kunicích se malý zámek, původní hraběcí sídlo, opět díky náročné rekonstrukci začíná probouzet a s ním i dlouhá prvorepubliková tradice posázavských motoristů a dnes již také veteránistů. Rekonstrukce přilehlého zámeckého parku již tak pokročila, že zde lze uskutečnit výstavní i přehlídkové akce. Se zámkem je to samozřejmě složitější, ale pokrok je viditelný. V posledních letech se výstavy nebo akce veteránů staly téměř českou tradicí, a tak není divu, že každá takováto akce přitáhne zájem obecenstva, ale i pamětníků a odborníků. V Kunicích se takováto akce konala s podporou společnosti pro Rozvoj Kunic a okolí také. Já jsem díky samým jízdám za hranice všedních dnů ani netušil, co se děje a chystá za humny – u nás v Kunicích. Ale nakonec jsem to i já zaregistroval alespoň tak, abych si vše prohlédl a nafotil pár obrázků. A věru, bylo se na co dívat, tedy nejen na rekonstrukci zámku a přilehlé zahrady a parku, ale také na historická vozidla.

 

Není nutno se zde sáhodlouze rozepisovat o nedávné historii, ale je jisté, že tomuto hraběcímu sídlu někdejší posádka československé armády prospěšnou službu neučinila, ostatně jako všude jinde. O to větší je potěšení z toho, že tento původně silně zdevastovaný objekt stále stojí a má vlastníka pečujícího o to, aby zámek vstal z mrtvých. Díky lidem usilujícím o Rozvoj Kunic se tato prospěšná věc již několik sezon dostává stále do popředí a výsledek je dalece patrný. Vystavené vozy na výstavě byly povětšinou z Posázavského klubu historických vozidel v Ondřejově, případně ze soukromých sbírek.

 

 
 

 

Na několika záběrech česká klasika – Škoda 430,  Jawa Minor I,  Škoda Felicia.

Zámecký park je příjemné místo uvedené do vyrovnané polohy přechodem z původního náznaku anglického parku do nově zbudované a nově osázené zahrady. Každý strom zde má jméno, což je velice působivé a dělá dojem příjemného a domácího prostředí. Účast kocoura Mikeše na panelu v parku zde není vůbec náhodná, vždyť z Kunic do Hrusic je to kousek a Kunice jsou součástí celého Ladova kraje. A příroda i obyvatelstvo v tomto regionu zůstávají stále ve vyváženém vztahu jako za Ladových časů a to je dobře.

 

Na zámek jsem se vypravil na chvilku, abych viděl, jak pokračuje rekonstrukce zámku a co je předmětem rekonstrukce zahrady. Samotné exponáty dávného i nedávného automobilového světa mne také velice zajímaly. O to více mne mrzelo, že jsem se svým vozem též nepřijel, ježto můj MBX odpočíval toho času v Rokytnici a připravoval se na letošní Dánskou jízdu. Ale to již tak někdy bývá, že někdy ani při nejlepší vůli není možné stihnout vše, co se okolo nás děje.

 

A tady je nečekaná perla celého veteránského srazu – anglický traktor Massey Ferguson 35, tedy 35 koní, ve velice krásném technicko-provozním stavu. Takový stroj je přímo pochoutkou pro české zemědělské nadšence a jeho stav dává tušit, že majitel stroji věnoval hodně času. Na traktorech jsem v dávných letech na českém venkově něco odjezdil, ale takový krásný stroj jsem v ruce neměl. Vlastně co potřebuje člověk na venkově – aby mu stroj usnadnil práci a zbytečně nekomplikoval život třeba velkými režijními náklady. Myslím, že tento zástupce zemědělské techniky toto krédo zcela jistě naplňuje měrou vrchovatou.

Motocykly byly zastoupeny řadou modelů Jawa a také zahraničními značkami BSA a Ariel. Jeden pasažér si hověl v motocyklu BMW.

 

Je zvláštní, že na podobných akcích se nejvíce pozornosti publika dostává automobilům z doby „Mototechny“, to jsou zejména padesátá a šedesátá léta. Asi to bude letitá nostalgie a tak i zde velkou pozornost sklidil ruský automobil Moskvič 407. Jeden z vozů, který si naši lidé mohli kdysi z Mototechny přivézt domů. Dokonce jsem si po letech tento vůz prohlédl v klidu a mohl podebatovat s majitelem. Jen tak na okraj – jedná se o vůz vyráběný v moskevské automobilce AZLK na výrobních linkách pocházejících z Německa. Konstrukčně vychází z původní předlohy – vozu Opel Kadett.  Nicméně v šedesátých letech se na tento vůz nekoukalo skrz prsty. Moskvič byl celkem oblíbený pro svoji robustnost a celkovou výkonnost a výdrž.

 

Rovněž zde byla Tuzexová legenda – Fiat 500, malý vůz velkých možností. Kdo s ním něco užil, jistě ví, že to stálo za to.

 

Velice zajímavým byl vůz Jawa Minor I, s jehož majitelem panem Nečesánkem z Ondřejova jsem se v naprosté pohodě pobavil o životě s dvoutaktem. Při závanu odéru dvoutaktního motoru jsem si vzpomněl na klukovské doby, kdy jsme s mým otcem sem do Kunic jezdili také Minorem, ale již poválečným Aero Minorem II a já jsem jej na cestě u transformátoru projížděl. Brblavý zvuk dvoutaktu mi v hlavě promítl téměř vše, co jsem jako kluk viděl a prožil s mým otcem na silnicích v šedesátých letech.

Nějaká lahůdka se najde vždy, a tak zde byla k vidění tato Škoda 130 RS pana Egidyho z Kutné Hory. Pohled pod kapotu dává tušit, že koní je v tomto voze dostatek a na okruzích i soutěžích se s ním dalo docela jet.

Naprostá moderna ve formě ukázky tohoto Audi R8. Tento vůz je pro veteránské vozy svým výrazem, konstrukcí, technickými parametry a jízdními výkony tak trochu za horizontem, ale automobil je to velice vydařený. A nakonec něco, co se jen tak nevidí - Cyclecar Bedelia BD2, dvouválec s výkonem 8 koní. Tento stroj je v naprostém protikladu s uvedeným Audi R8. Jedná se totiž o čtyřkolové vozidlo s prvky motocyklové konstrukce. Rozdíl je tedy v konstrukci, výkonu ale i pohodlí posádky. Přeci jen téměř 100 let v rodných listech obou strojů musí být někde znát. V Bedelii sedí řidič vzadu a spolujezdec vepředu. A navíc se sedí vzadu výše, aby byl dobrý přehled pro jízdu vpřed.
 
 

Zde je názorně vidět, co znamená řídit veterána. Tato Bedelia byla zajímavá i pro kameramana televizní stanice Nova, která ten den vysílala o této akci krátký šot ve zprávách.  Ukázka jízdy dopadla dobře, i na štěrkové cestě se podařilo Cyclecar zastavit. To už se můj čas blížil a mně nezbylo než tuto zajímavou akci opustit a jít se věnovat povinnostem na své zahradě. Akce to byla velice příjemná zejména přátelskou atmosférou, o kterou se všem staral organizátor této výstavy pan Růžička z  Kunic.