Nebýt té zprávy a vzpomínky Svobodné Evropy, uniklo by mi v těchto dnech zcela jistě oněch nedožitých osmdesát Slávy Volného (1928 – 1987). A též dvacet jedna let od jeho nepovšimnuté útrpné smrti. Bylo mi tenkrát v osmdesátém devátém líto, že umřel jen dva roky před převratem. Všude tolik všeobecného nadšení, tolik ryzí víry v lepší příští, docela v duchu jeho mnichovských promluv, a on už pád komunismu svým pozemským životem nestihnul.
Dnešní mladí o tom všem a o něm vědí houbeles. Těch temných dvacet let od ruské srpnové věrolomnosti jim připadá jako praštěná doba jejich předků. Sláva byl hvězdou, která svítila do té temnoty. A kromě Karla Kryla, co byl stejně jasnou stalicí, nebylo nikoho, kdo by byl tak všeobecně přijímanou autoritou v protisocialistickém a protisovětském vzdorování.
Rušičky řinčely do dne i noci, socialističtí demagogové si mohli hubu utahat a nic to nebylo platné, objevil se v éteru Slávův sonorní hlas a zase nám byli Rusáci a jejich lokajové ukradení o něco více.
Slávovo účinkování v českých luzích a hájích mělo mnohoto rozličných podob. Jedním z nich bylo obsazení vlnového prostoru nad otčinou krátkovlnými přijímači, tuším, že odněkud z Litvy. Neznal jsem z jen trochu osvícenějších lidi nikoho, kdo by neměl doma rádio VEF nebo dražší (tuším) Selenu. Původně vojenské přijímače byly vybaveny pěti širokými amplitudami krátkých vln, počínaje třinácti metry a konče za čtyřicítkou. Všichni nesčetní posluchači brilantně vládli přepínači a knoflíky a nosili poměrně těžké bateriové přístroje na rameni u ucha, jako pradleny koš s prádlem. Byla to celonárodní vášeň, ono hledání nejlepšího místa pro poslech a málem nepřerušované naslouchání hlasům ze Svobodné a na ní hlasu nejvíce strhujícího ze všech - Slávy Volného.
Mnohé, přemnohé se změnilo. Časy jsou nesrovnatelné. Tehdy byla dominantní ona zaujatá rezistence. Lidé se sice podrobovali hnusnému společenskému systému, ale kolektivní odpor je zvedal z bláta cizáctví a totality. Sláva Volný byl národním kazatelem humánních a demokratických pravd a neumlčitelným odpůrcem tehdejší poroby a společenské dekadence. Proto i v časech na míle vzdálených a žijících jinými hodnotami, není a nemůže být zapomenut.