Dobromila Lebrová: Antonín Klášterský byl výraznou osobností

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

Antonín Klášterský- básník a překladatel - 70. výročí úmrtí

Básník a překladatel Antonín Klášterský byl výraznou osobností českého literárního života přelomu devatenáctého a dvacátého století. Jeho básně jsou především lyrické, podobné lyrice Jaroslava Vrchlického (1853 - 1912); někdy bývá nazýván jeho pokračovatelem, ba dokonce napodobitelem. Ve své době byl velmi uctíván. Používal různých pseudonymů jako A.K.Lešan, Petr Jasmín a Blažej Orlík.
Narodil se 25. září 1866 v Mirovicích u Písku na jižní straně dnešního Masarykova náměstí, ve šlechtické rodině Klášterských z Rosengartenu. Avšak od dětství žil v Praze, kde byl jeho otec spolumajitelem továrny na likéry. Vystudoval gymnázium v r. 1885 a v r. 1890 dokončil studium práv a pak působil u zemské školní rady a r. 1894 se stal úředníkem Zemského výboru, později byl na tomto úřadě odborovým přednostou. Zde působil až do svého odchodu do důchodu v r. 1926.
Mezi odkazy na jeho literární díla jsou velmi zajímavé tituly neliterárního charakteru - „O správě a kontrole okresních záložen hospodářských“ z r. 1912 a „Vývoj okresních záložen hospodářských od nepatrných počátků až do nynějšího stavu“ z r. 1929, které zřejmě vyplývaly z jeho odborných profesních znalostí, ale i z jeho činnosti v různých literárních a vlastivědných spolcích, v nichž měl většinou na starosti finanční zajištění spisovatelů a záležitosti autorských práv.
Takovým podpůrným spolkem, jehož byl Klášterský členem, byl například Spolek českých spisovatelů beletristů Máj, který dokonce v r. 1889 spoluzakládal, nebo Svatobor, který měl a dodnes má základní heslo: „Pomáhej, osvěcuj, pamatuj“, což znamená pomoc spisovatelům v případě nouze, osvěta ve smyslu podpory vydávání jejich děl a paměť je v udržování jejich památky.
Spoluzaložil Společnost Jaroslava Vrchlického a byl redaktorem sborníku této společnosti. Po smrti básníka Josefa Václava Sládka (1845 - 1912) byl v r. 1912 pověřen řízením „Sborníku světové poezie“. Byl také předsedou Společnosti přátel antické literatury.
V roce 1897 byl Klášterský zvolen dopisujícím členem České akademie pro vědy, slovesnost a umění, od r. 1923 byl jejím řádným členem a později i tajemníkem pro oblast literatury.
Klášterského básnické dílo je velice rozsáhlé. Vedle publikování v různých časopisech vydával jednu básnickou sbírku za druhou. Jeho poezie zobrazovala dobu svého vzniku, tj, vycházela z lyriky lumírovců, ale pochopitelně byla ovlivněna tehdejšími básnickými směry, například tzv. realistickým žánrem podle vzoru francouzského básníka Françoise Coppéea (1842 - 1908), což je krátký básnický útvar na rozhraní mezi epikou a lyrikou z obyčejného života, často se sociálními motivy na straně jedné a s obrázky přírody na straně druhé. Jeho lyrika opěvovala přírodu, vlast, později i jeho vlastní rodinný život. V jeho básních se objevovalo také téma tajemství, nálad, věčných otázek o smyslu bytí.
První jeho sbírky vycházely na začátku devadesátých let devatenáctého století - byly to např. „Ptačí svět“ a „Živým i mrtvým“ z r. 1889 .
Formou jeho básní byla především znělka, neboli sonet, lyrická báseň o čtyřech slokách, v nichž první dvě sloky mají čtyři verše a druhé dvě sloky pouze tři verše. Druhou jeho oblíbenou básnickou formou byla siciliána neboli stance, ve které se verše střídavě rýmují. I zde vycházel ze svého velkého vzoru Jaroslava Vrchlického.
Některé jeho básně byly ovlivněny lidovou poezií, např. ve sbírce „České balady a romance“ z r. 1913, a hlavně v jeho nyní nejcitovanějším díle „Chodské písně“ z r. 1926, psané chodským nářečím, které konzultoval především se spisovatelem Jindřichem Šimonem Baarem (1869 - 1925) v období jeho pobytu v Ořechu u Prahy. Nějakou dobu i na Chodsku pobýval.
Klášterský psal také prózu, literaturu pro děti a mládež. Přispíval svými referáty o různých knihách do časopisu Zvon, který rovněž redigoval, dále do časopisů Světozor, Máj a Lumír.
Co se znalosti angličtiny a jejího básnického zpracování týká, byl považován za Sládkova žáka a jako jeho žák byl i pověřen dokončením překladů Shakespearových dramat. Byl rovněž jedním z překladatelů Shakespearových „Sonetů“, které vyšly v r. 1923.
Z americké poezie uspořádal první český dvoudílný výbor „Moderní poesie americká“ z let 1907 - 1909, v níž přeložil díla spisovatelů té doby podle antologií amerických i německých. V současné době je z autorů, které v tomto výboru uvedl a přeložil, uznávána pouze básnířka Emily Dichinson (1830 - 1886). - Zajímavé je, že v předmluvě k tomuto výboru z r. 1905 děkuje Klášterský za cenné rady svému milému kolegovi Emilu Háchovi (1871 - 1945) a jeho bratrovi Theodoru Háchovi (1874 - 1957). Oba bratři totiž byli rovněž velkými znalci anglického jazyka a oba také překládali.
Přeložil také básně „Mazeppa“ a „Parisiana“ lorda George Gordona Byrona (1788 - 1824), dále výbor z poezie amerického básníka Thomase Baileye Aldriche (1836 - 1907).
Z angličtiny přeložil v r. 1910 „Thanatopsis“ (přibližně “meditace o smrti“) amerického básníka Williamse Cullena Bryanta (1794 - 1878) a „Básně“ a „Vězeň chillonský“ anglického spisovatele Oscara Wilda (1854 - 1900).
V r. 1927 přeložil indického básníka Rabíndranátha Thákura (1861 - 1941) “Domov a svět“ a v r. 1931 báseň s autobiografickými prvky „Epipsychidion“ (přibližně „příběh duše“) od anglického básníka Percy Bysshe Sheleyho.
Z prozaických děl přeložil dále v r. 1913 například dílo „Dům o sedmi štítech“ amerického autora Nathaniela Hawthorna a v r. 1914 vánoční báchorku „Růže a prsten“ anglického spisovatele Williama Makepeace Thackeraye (1811 - 1863) a ve stejném roce „Portugalské sonety“ a „Pláč dětí“ od americké spisovatelky Elizabeth Barret-Browningové (1806-1861).
Překládal také z němčiny, například rakousko-maďarského básníka Nikolause Lenaua.
Některé z jeho básní nebo překladů byly zhudebněny. V hudbě je jeho nejvýznamnějším dílem libreto k opeře Vítězslava Nováka (1870 - 1949) „Dědův odkaz“ , které napsal na námět básně Adolfa Heyduka (1835 - 1923).
Vítězslav Novák použil jeho básně „Matce Slavii“ pro svůj mužský sbor bez průvodu z r. 1927 a Kláštereckého překlad Lenaua použil pro skladbu pro ženský sbor s doprovodem klavíru „Primula veris“ (Prvosenka jarní) z r. 1902.
Skladatel Antonín Bednář (1896 - 1949) napsal na jeho slova skladbu pro smíšený sbor „Pozdrav republice“.
Josef Bohuslav Foerster (1859 - 1951) napsal na jeho text kantátu pro sóla, sbor, velký orchestr a varhany „Svatý Václav“, op. 140.
Z Klášterského osobního života je známo poměrně málo. Bydlel v Letenské ulici v Praze a velice často se scházíval s ostatními členy spolku Máj, ale i jiným umělci nedaleko v restauraci U Schnellů na rohu Malostranského náměstí.
Jeho synem byl významný český botanik Ivan Klášterský (1901 - 1979), odborník na růže a dlouholetý vedoucí botanického oddělení Národního muzea.
Antonín Klášterský poměrně hodně cestoval, v cizině, ale hlavně po Čechách. Jeho pobytem se pyšní například Záboří nad Labem, Mrákov a Klenčí pod Čerchovem na Chodsku. Pobýval také v oblíbeném letovisku manželů Růženy a F. X. Svobodových na Skalce u Mníšku. Je známo, že často trávil svoji dovolenou v hájovně Doubky nedaleko Heřmaně u Písku.
Antonín Klášterský zemřel právě před sedmdesáti lety dne 3. října 1938 a je pochován ve Slavíně na pražském Vyšehradě.
Mnohá města se pyšní ulicemi s jeho jménem. V Praze je jeho ulice v Modřanech, jedna z hlavních ulic v jeho rodných Mirovicích rovněž nese jeho jméno.
Vedle těchto měst mají jméno Klášterského také ulice v Hradci Králové, Liberci, Brně, Teplicích, Ostravě, Domažlicích a Krásné Lípě.
Důvodem, proč se o něm obecně v dnešní době téměř nic neví, je možná i to, že vzhledem k jeho šlechtickému původu, nebylo vhodné v době komunismu o něm mluvit, ani se o něm učit.  

OHLASY NA ČLÁNEK

Vážená paní Lebrová,
Váš článek o Antonínu Klášterském mě opravdu nadchl a zároveň také zahanbil. Co všechno jsem o něm nevěděla, jak málo jeho literárních prací znám.
Po bedlivém přečtení článku jsem se musela vrátit k odstavci o „Chodských písních“. V chodské části naší domácí „knihovny“ jsem okamžitě tuto sbírku vyhledala. Patřila mojí mamince a bohužel naše australské vlhké počasí se na ní podepsalo. Byla vydána v roce 1939 s ilustracemi M. Fisherové-Kvěchové. V dřívějším vydání prý ještě byla také báseň Elišky Krásnohorské „Leží mraky vrané, leží nad Čerchovy“. V tomto vydání je již jenom ilustrace k této básni.
Když jsme byly se sestrou v Klenčí v r. 2000, nakupovaly jsme nějakou chodskou keramiku. Podivovala jsem se, že nikdo již nemluví chodským nářečím. Ty dvě paní za pultem byly překvapené, odkud o chodském nářečí víme. Tak jsme jim hned odříkaly několik básní A. Klášterského. Byly víc jak překvapené, a odkud pak to známe. No přece od naší maminky, věrné to „bulačky“.
Mám ale ještě jednu pro mne vzácnou knihu, která obsahuje tři básně A. Klášterského. „Teký chodská“, „Stará škola Klencká“ a „Chodská máma“. Je to Chodská čítanka, kterou uspořádali Jindřich Šimon Baar, Jan F. Hruška a Fr. Teplý a byla vydána v roce 1927. Ještě je v ní stále vložen poštovní doklad, když pan Teplý knihu odesílal. Úvodní slovo je napsané v srpnu 1925 a vlastnoručně v knize podepsané Janem F. Hruškou.
Pravděpodobně budu raději číst PN ráno, jinak si už nikdy nepůjdu včas lehnout. Ale Váš článek paní Lebrová rozhodně stál za další noc u knih a počítače. Děkuji.

Jana Reichová, Austrálie, 5.10.2008
ZdnRich(a)aol.com
 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 03. 10. 2008.