V ten den před devatenácti roky jsme zvonili klíči.
Mnozí, později převlečení zvonili s námi, ale už tehdy přemýšleli, jak to „zaonačit“, aby se jim nežilo hůř, a kuli plány. Přispěli jsme svým skromným dílem k pádu špatného, zpuchřelého režimu a systému. Většina chtěla, aby byla obnovena občanská společnost, která by respektovala práva občanů a vytvořila podmínky pro lepší a spravedlivější život.
Ale občanská společnost není u nás zatím tím nejsilnějším faktorem, jak se někteří myslitelé a politici domnívají. Mají ji více, hlavně politikové, v ústech než v činech. Naše česká „občanská“ společnost, jak se ukazuje, nenachází a ani se moc nesnaží pochopit obsah a smysl slova a pojmu občan.
Vzala si a stále bere ve své většině z té velké změny bohužel pouze možnost vycestovat z dříve uzavřené klece socialismu a začala se měnit z občanské společnosti na společnost konzumní. Cestovat, kupovat, spotřebovávat i to, co tak zcela nepotřebujeme, a ukazovat se sousedům a lidem okolo, jací jsme kabrňáci, kde všude už jsme byli a kolikrát, co máme a hlavně lepšího než náš soused a ti ostatní.
Přitom je velká část tohoto „sebevědomí“ pořizována na dluh. Jezdíme v autech na leasing, bydlíme v bytech a domech pořízených na hypotéky, díváme se na televizi a užíváme drahé spotřební zboží-pračky, ledničky, myčky nádobí, bazény u domů a chat a mnohé další zboží, které bylo „zakoupeno“ na půjčky a splátky.
Mnoho z nás jezdí na drahé zahraniční dovolené, na něž jsme si nenašetřili, ale půjčili. Je velmi pravděpodobné, že dost velká část zadlužených není a nebude schopna, někteří ne svojí vinou, splácet své dluhy.Pak přijdou ke slovu exekuce.

Tuto, ne právě nejsprávnější a nejlepší, cestu nám narýsovali a ukazují ti, kterým vůbec nejde o rozumnou společnost, o společnost občanskou.Velkou část kormidel mají v rukou bývalí veksláci, estébáci, velcí i menší funkcionáři KSČ a „národofrontovci“, kteří seděli ve vysokých funkcích, měli kontakty a víc informací, o co vlastně „šlo a jde“. Hodně jich sedí opět ve vysokých funkcích, v dozorčích a správních radách ve všech odvětvích ekonomiky a ve vysokých patrech naší společnosti.
S nimi plují mladší rodinní příslušníci a přítelíčkové oslněni penězi, lapeni touhou po požitcích, slávě a moci, kteří nemají vytvořenu správnou stupnici hodnot jako jsou lidskost, rozum, tolerance, láska k bližnímu, soucit s trpícími a ubližovanými, spravedlnost, účinná sebekritika a doznání, které platily v minulosti, platí v přítomnosti a budou platit v budoucnosti, pokud občané budou opravdu chtít žít v dobré občanské společnosti.

Ne, že by byla naše zem v popisovaných skutečnostech zcela výjimečnou, ale jsme mezi všemi ostatními opravdu první ligou. A navíc, proč se v tomto směru srovnávat s jinými zeměmi?! Je to naše věc a naše problémy a my si je budeme muset vyřešit sami. Nelze ovšem žít v iluzích, že vítězila a bude vítězit vždy a na dlouhou dobu jenom to dobré, co je zmiňováno v té správné stupnici hodnot. A vůbec nejhorší by bylo, když ke šlendriánu a nepravosti, které se tolik v našich luzích pomnožily, budeme mlčet anebo nadávat pouze doma a v hospodách u piva, a nepokoušeli se tuto nedobrou a neblahou skutečnost měnit a změnit.