Miroslav Sígl: Tisk a novináři v letech 1966 - 1970 (9)

Rubrika: Publicistika – Historie

Listopad 1968
 
1. 11. Předsednictvo ÚV KSČ projednalo situační zprávu o řešení problematiky sociální demokracie, schválilo návrh na vytvoření odboru pro brannou politiku a opatření, aby  nemohlo být zneužito justičních a bezpečnostních orgánů k hledání nepřátel uvnitř strany.
 
Vojenská rada MNO se zabývala důsledky a problémy, které vzniknou pro velení čs. armády na základě dočasného pobytu sovětských vojsk na území ČSSR, zejména v bytové a účelové výstavbě.
 
Ústředí novinářů ČSSR protestovalo na velvyslanectví NDR proti opakovanému tvrzení listu National Zeitung, že při srpnových událostech byly nalezeny zbraně a munice kontrarevoluce „...dokonce ve  sklepě Klubu novinářů v Praze“. Smrkovský - Svoboda
 
Delegace závodu ČKD Praha-Smíchov odevzdala předsedovi parlamentu J. Smrkovskému dopis z celozávodní schůze, v němž pracující požadují otevřené informace, protestují proti rozšiřování ilegálních tiskovin a proti frakčním schůzím tzv. starých členů KSČ. 
V pořadu Čs. televize „Je ta kniha bílá, nebo proužkovaná“ byly odhalovány lži v tzv. Bílé knize sovětských novinářů.
 
2. 11. V Brně byl na celostátní konferenci ustaven Svaz pracující mládeže, předsedou byl zvolen Václav Černovský.
 
3. 11. List Neues Deutschland v článku „SED a KSČ“ obviňuje čs. státní a stranické vedení, že provádí politiku dvojí tváře.
 
Polský deník Trybuna Ludu přináší rozsáhlý článek „Československo od ledna do srpna“, který byl otištěn v souladu s návrhem W. Gomulky, aby byla zahájena v ústředních orgánech obou bratrských stran vzájemná diskuse.
 
4. 11. Čs. výbor obránců míru udělil 44 jednotlivcům šesti kolektivům Československou cenu míru, mj. také pracovníkům Čs. rozhlasu (Čs. televizi byla tato cena udělena již 23. 9. za statečnost, kterou projevili v srpnu při okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy).
 
V. Biĺak přijal velvyslance NDR, aby mu sdělil stanovisko předsednictva ÚV KSČ k plénu ÚV SED, na němž W. Ulbricht uvedl četná tvrzení zkreslující vývoj v ČSSR a KSČ. Nelze souhlasit s takovým vměšováním do vnitřních záležitostí.
 
Předseda Ústředí čs. novinářů V. Kašpar obdržel dopis předsedy ÚTI J. Vohnouta, v němž se uvádí, že časopis Reportér ve 42.čísle se dopustil hrubého porušení zájmů zahraniční a vnitřní politiky uveřejněním sovětské karikatury (!) na druhé straně obálky. Dopis dále obsahoval výtky neodpovídající skutečnosti, že prý i v předchozích číslech se časopis uchyloval v textové části od pokynů vlády.
 
Moskevská Pravda uveřejnila článek V. Žuravského a T. Kolesničenka, podle něhož „reakční a antisocialistické síly“ v ČSSR změnily svou taktiku při tzv. fedrování svých „zločinných cílů“, uvnitř KSČ prý působí „pravicové síly, které ve svém potlačování „zdravé stranické kritiky“ nacházejí podporu mezi některými funkcionáři KSČ.
 
V Moskvě odhalili obelisk k uctění památky českých a slovenských vojáků, příslušníků čs. brigády v SSSR, kteří se zúčastnili bojů o Kyjev ve 2. světové válce (6. 11. 1943).
 
Ministerstvo vnitra schválilo statut Svazu knihovníků.
 
5. 11. Do Prahy přicestovala delegace Svazu sovětských společností pro přátelství a kulturní styky se zahraničním a Společnosti sovětsko-čs. přátelství, vedená V. J. Gorškovem.
 
V deníku Práce je rozhovor s M. Vaculíkem, členem ÚV KSČ, pod názvem „To nebyla kontrarevoluce“.
 
Na aktivu starých členů v Ostravě byly vedeny útoky proti reformní politice; hlavní projev měl Vilém Nový.
 
Na jednání v Moskvě došlo mezi Francouzskou KS a sovětskou KSSS k tvrdé a ostré výměně názorů a ještě ke komplikovanějšímu jednání o textu společného komuniké. Zatímco sovětský návrh obsahoval souhlas s vojenskou intervencí do Československa, francouzská strana ji odmítla a požadovala jasné vyjádření rozporného stanoviska. Francouzská delegace odmítla dokonce zůstat v Moskvě a zúčastnit se nadcházejících oslav Velké říjnové socialistické revoluce. V sovětském tisku otištěný text o návštěvě a jednání byl předmětem oficiálního protestu Francouzské KS.
 
6. 11. L. Svoboda, A. Dubček, J. Smrkovský a O. Černík zaslali do Moskvy blahopřejný telegram k 51. výročí VŘSR.● V Praze bylo na počest výročí VŘSR slavnostní představení Čajkovského baletu „Labutí jezero“ v Národním divadle. ● Na Pražském hradě měl A. Dubček projev k zakládajícím a předválečným členům KSČ. ● B. Šimon byl v čele čs. delegace na oslavách v Moskvě. ● Na slavnostním shromáždění v Moskvě v hlavním projevu Kyril Mazurov odsoudil USA a NSR, že jejich politika „stavění mostů“ slouží „vývozu kontrarevoluce“ a sleduje rozštěpení světového komunistického hnutí. Dále uvedl, že svět se opět přesvědčil o tom, že „socialistické světové společenství“ je trvale připraveno bránit své revoluční vymoženosti.
 
Ladislav Novák, bývalý vedoucí Kanceláře prezidenta republiky, byl jmenován velvyslancem ve Sjednocené arabské republice, zatímco dosavadní čs. velvyslanec Otto Klička byl jmenován velvyslancem v Jugoslávii.
 
Britský ministr obrany Denis Hesley v projevu před Atlantickým výborem oznámil, že vzhledem k vojenské intervenci vojsk zemí Varšavské smlouvy v Československu zvýší Velká Británie podstatně svůj příspěvek na západní obranu a posílí též svoji armádu v NSR.
 
Alexander Dubček7. 11. Vláda se zabývala rozvojem drobného socialistického podnikání; dále zrušila dosavadní Vládní výbor pro otázky cikánského obyvatelstva a jeho úkoly přenesla na ministerstvo práce a sociálních věcí. Vláda se rovněž zabývala situací ve sdělovacích prostředcích a schválila závěry, které mají přispět k tomu, aby tisk, rozhlas a televize lépe podporovaly vnitřní i zahraniční politiku vlády.
 
Na ÚV KSČ docházejí ve velkém počtu rezoluce s kritikou tisku v zemích Varšavské smlouvy a rozhlasové stanice Vltava. ● Prosovětsky orientovaná skupina demonstrovala Oldřich Černíkproti Dubčekovi, Černíkovi a dalším členům u příležitosti pietního aktu na pohřebišti sovětské armády v Praze. ● V Praze, Bratislavě, Brně, Českých Budějovicích a některých dalších městech se konaly protisovětské demonstrace za účasti především mladých lidí. Demonstranti strhávali vyvěšené sovětské vlajky a zapalovali je, pokusili se stavět barikády proti ozbrojeným příslušníkům SNB. Ti proti demonstrujícím použili obušky a požární stříkačky. V Praze bylo zadrženo a předvedeno 176 osob. ● Ministr vnitra hned druhý den ve svém rozkaze vyslovil poděkování těm, kteří zakročili „proti živlům“ při oslavách 6. a 7. listopadu.
 
Úřad pro tisk a informace při předsednictvu čs. vlády zhodnotil činnost časopisu Reportér za období posledních dvou měsíců. Dospěl – podle zprávy ČTK – k závěru, že obsahem časopisu byl porušen zákon č. 127/68 Sb. Proto rozhodl dočasně odejmout vydavateli Svazu českých novinářů oprávnění vydávat časopis na dobu jednoho měsíce.
 
Předsednictvo Svazu českých novinářů a redakční rada Reportéra se zabývaly na své mimořádné schůzi sdělením ÚTI ze 4. 11. a jednomyslně rozhodlo odmítnout udělení důtky, jelikož nevidí v přetiskování sovětských materiálů žádné, natožpak hrubé porušování zájmů zahraniční a vnitřní politiky vlády. Naopak podobný výklad by vytvořil precedens pro porušování zákona. V tomto smyslu byl podán protest proti zastavení časopisu Reportér a odejmutí oprávnění vydávat časopis na dobu jednoho měsíce. ● Listopadové 11. číslo časopisu Novinář přineslo pohotově k této události komentář Jiřího Seydlera pod názvem „Na mušce Reportér – kdo další?“ V tomtéž čísle je uvedena dále informace J. Rumla a J. Lederera o přípravě aktivu pražských novinářů a o jednáních koordinačního výboru tvůrčích svazů; zpráva o tom, že ředitelem Vydavatelství Čs. novinář byl jmenován Alois Joneš, dosavadní ekonomický náměstek; výsledky XV. Ročníku Novinářské soutěže Julia Fučíka a komentář slovenského novináře Juraje Vereše o vědeckém novinářském sympóziu v Lublani (konalo se 2. – 6. 9.) pod názvem „Niet slobody informácií bez slobody informátorov“ .
 
Svaz českých spisovatelů začal vydávat týdeník Listy, jehož první číslo vyšlo s datem 7. listopadu 1968 (šéfredaktor Milan Jungmann, redakce na původním místě v Praze 1, Betlémská 1). Do jeho obsahu přispěli svými zásadními články Karel Kosík „Iluze a realismus“, Jaroslav Seifert „Zvýšeným hlasem“, A. J. Liehm „Československo jako zboží“ a do ankety Listů „o smyslu našeho konání“ přispívají desítky spisovatelů. Výstižně v anketě vystoupil Václav Havel těmito imperativy: Prohlašujeme! Žádáme! Stojíme! Nepolevíme! Vyzýváme! Slibujeme! Nezradíme! Odmítáme! Nedopustíme! Zamítáme! Odsuzujeme! Vydržíme! Nezklameme! Neustoupíme! Nepřijmeme!
 
8. 11. Předsednictvo ÚV KSČ projednalo návrh o vzájemných stycích se sovětskými vojsky. Byl ustaven výkonný výbor a vyjádřeno stanovisko ke členům, strany, kteří dočasně nebo natrvalo opustili ČSSR. ● K přijatým „některým opatřením v oblasti sdělovacích prostředků“ lze např. přičíst, že bylo na základě rozhodnutí Úřadu pro tisk a informace při předsednictvu vlády zastaveno vydávání časopisu Reportér na jeden měsíc pro porušení zákona č. 127/68 Sb. (byl přijat 13. 9.). Zprávu o zastavení vydávání časopisu Reportér přinesla týž den ČTK. Rovněž v souvislosti s hodnocením celkové politické koncepce stranického tisku  předsednictvo ÚV KSČ pozastavilo vydávání týdeníku Politika. ● Ještě týž den sepsali Provolání na obranu svobody tisku Dana a Emil Zátopkovi, pod nímž je také podpis Luďka Pachmana, a s nímž hned 9. 11. seznámili nejen redakci Reportéra, ale dali je k dispozici ČTK pro všechny sdělovací prostředky. Mj. v něm napsali: Milujeme tuto zemi a neopustíme ji, poněvadž bychom bez ní nemohli žít. Bojíme se však, že nebude brzo možno žít v ní, bude-li naše vedení dále ustupovat. Bojíme se nového období temna, v němž neupřímnost bude ctností, lež pravdou, mlčení existenční nezbytností. Podobných dopisů dostávaly redakce novin, časopisů, rozhlasu a televize denně desítky z celé republiky.
 
Podle informace tiskového mluvčího čs. vlády opustilo Československo několik jednotek zemí Varšavské smlouvy.
 
9. 11. V Bratislavě se konal vysokoškolský aktiv, na němž hovořil G. Husák. ● Akademická rada studentů Elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze zaslala Národnímu shromáždění dopis, v němž informuje o chystané stávce ve dnech 17. – 21. listopadu, kterou chce připomenout studentské události z roku 1939. Současně upozorňuje na návrhy radikálnějších skupin studentů. ● Výkonná rada Svazu pražských středoškoláků přijala programové prohlášení.
 
Po uveřejnění zprávy o zastavení Reportéra (viz 7. 11.) začaly docházet do redakcí tisku, rozhlasu a televize doslova laviny ostrých protestů proti tomuto postupu. Číslo 42 časopisu Reportér vyšlo s datem 30. října – 6. listopadu, a další číslo 43 bylo vydáno v obvyklém cyklu s datem 6. – 13. listopadu. Kromě článků Rozpory těchto dnů, Reminiscence na mlhavou jednotu, Slovo má bývalý ministr vnitra Josef Pavel nebo Od hospodářské reformy nelze ustoupit, přinesl snímky naší čerstvé olympijské vítězky z  Mexika Věry LucernaČáslavské.
 
10. 11. V pražském paláci Lucerna uspořádaly obvodní výbory Svazu čs.-sovětského přátelství (pouze Praha 4 a Praha 8) za účasti 5000 lidí slavnostní mítink k 51. výročí VŘSR. Hlavní projev měl bývalý ministr zahraničí Václav David a sovětský generálporučík S. S. Martinosjan. Přijaté poselství sovětskému lidu označilo přítomnost sovětských vojsk v Československu za záruku národní suverenity a svobody. Po skončení mítinku došlo k potyčkám mezi účastníky a shromážděným velkým množstvím lidí před budovou Lucerny.  
Z Československa byli vypovězeni čtyři západoněmečtí novináři a dva novináři americké agentury UPI.
 
11. 11. Vláda a předsednictvo ÚRO projednaly na společném zasedání návrh sociálně politických opatření pro rok 1969. Zároveň odsoudily případy narušení veřejného pořádku 28. října a 7. listopadu. ● Rovněž předsednictvo ÚV KSS odsoudilo protisovětské demonstrace, k nimž došlo v některých městech Slovenska 28. 10. a 7. 11.
 
Vláda ČSSR rozhodla, aby pro jednotlivé hospodařící rolníky byly vytvořeny stejné ekonomické podmínky jako v celém sektoru socialistického zemědělství.
 
Předsednictvo Svazu vysokoškolského studentstva vydalo prohlášení o těchto 10 bodech: 1. Základnou naší politiky je Akční program KSČ, přijatý na dubnovém plénu ÚV KSČ. 2. Nedojde ke kabinetní politice, zejména se obnoví proud informací v obou směrech mezi občany a vedením, žádáme informovanost občanů. 3. Zavedení cenzury v hromadných sdělovacích prostředcích je dočasné a nebude trvat déle než půl roku. 4. Nesmí být dotčena svoboda shromažďovací a spolčovací. 5. Bude zaručena svoboda vědeckého bádání, literárního a kulturního projevu. 6. Osobní a právní jistoty občanů budou zaručeny. 7. Ti, kteří  ztratili důvěru a nikdy dostatečně neobjasnili svá stanoviska, nebudou setrvávat ve funkcích. 8. Bude se pokračovat v ustavování podnikových rad pracujících jako orgánů podnikové samosprávy. 9. Bude zaručena svoboda výjezdů do zahraničí. 10. V zahraniční politice nesmí dojít k naší účasti na akcích, jež jsou v rozporu s Chartou OSN a Všeobecnou deklarací lidských práv.
 
Celozávodní výbor KSČ v Čs. televizi zaslal protestní dopis předsedovi vlády O. Černíkovi a vyjádřil nesouhlas s pokynem vlády, aby se Čs. televize vyhnula ve svém vysílání politické publicistice. Podal přitom protest proti znovuzavedení direktivních a administrativních zásahů do televizní tvorby.
 
V Praze vyšlo první číslo časopisu Svět socialismu (dříve Svět sovětů), který vydává Svaz čs.-sovětského přátelství.
 
Při zahájení severoatlantického shromáždění NATO se zabýval generální tajemník M. Brosio intervencí vojsk zemí Varšavské smlouvy do Československa. Uvedl, že NATO vědělo velmi dobře o možnosti této intervence, neboť tak intenzívní přípravy nemohly uniknout ani méně bdělému pozorovateli. 21. srpen se však týkal pouze Československa a pro NATO nepředstavoval žádnou hrozbu. NATO by jí také nebylo zabránilo, i kdyby dalo SSSR výstrahu, a ani tak učinit nemohlo, protože by nemohlo vstoupit do vojenské akce mimo své hranice. Jeho závazky se týkají pouze členských zemí NATO.
 
12. 11. Předsednictvo ÚV KSČ odsoudilo demonstrace z 28. 10. a 7. 11. a vyzvalo obyvatelstvo, aby se v budoucnu vystříhalo akcí, jež jsou v protikladu k vlastním politickým, národním a mezinárodním zájmům.
 
Český ÚV Svazu čs.-sovětského přátelství se písemně distancoval od akce pořádané 10. 11. v paláci Lucerna dvěma pražskými obvody, a která vyzněla jako útok proti současnému vedení KSČ.
 
Vládní výbor pro tisk a informace, jehož zasedání řídil místopředseda vlády P. Colotka, se rozhodl doporučit vládě vydávat vládní deník nebo časopis, který by se stal oficiální tribunou vládní politiky. ● ČTK vydalo tuto zprávu: „Z rozhodnutí předsednictva ÚV KSČ s okamžitou platností bylo dočasně zastaveno vydávání týdeníku Politika s tím, že rozbor tohoto časopisu bude proveden dodatečně spolu s ostatním stranickým tiskem. Politika je po Reportéru již druhým časopisem, který byl v těchto dnech zastaven“. Ve svém posledním 11. čísle ze 7. listopadu přinesla Politika mj. články R. Seluckého Kontrarevoluční ekonomická reforma? Jiřího Sládka Sektářství není program, Josefa Mečla Sovětské právní myšlení, Miroslava Sígla Tvrzení a fakta (polemika s tzv. „Bílou knihou“), Františka Šamalíka Červená pro samosprávu, Františka Grause Dovršení tužeb generací, Zdeňky Nedvědové-Nejedlé Je pro co žít, Ilji Śetlíka Konec pětiletky Pavla VI. a Josefa Tichého Americká zastavení. Rovněž v předchozích deseti číslech byly otištěny články předních publicistů, umělců, tvůrců a vědců, vyjadřující se ještě svobodně k závažným otázkám soudobého vývoje v Československu a ve světě. Vydávání týdeníku Politika již nebylo obnoveno.
Varšava 
Ve Varšavě se konal 5. sjezd PSDS (Polské sjednocené dělnické strany), kde v projevech W. Gomulky a L. Brežněva byla věnována značná pozornost Československu a vojenské akci zemí Varšavské smlouvy v srpnu. Čs. delegaci vedli J. Lenárt a L. Adamec. Představiteli Komunistické strany Velké Británie nebylo dovoleno přednést poselství, neboť odmítl vyškrtnout pasáž o odsouzení intervence do Československa. B. Ramelson byl tak na protest přinucen vrátit se zpět do vlasti.  
 
13. 11. Na Pražském hradě se sešli L. Svoboda, A. Dubček, J. Smrkovský, O. Černík a E. Erban se zástupci studentů a besedovali s nimi zejména o chystaných vysokoškolských akcích. ● Na Slovanském ostrově v Praze se konal mítink pražské mládeže. Na dotazy odpovídali mj. M. Vaculík, L. Vaculík, G. Sekaninová – Čakrtová, E. Zátopek a Z. Vokrouhlický.
 
Z aktivu předválečných členů strany v Českých Budějovicích byla zaslána rezoluce, která rozhodně vyvrací tvrzení o frakční činnosti KSČ v jižních Čechách. Jednalo se zejména o provolání „Výboru dělníků jižních Čech“, které se v rozmnožené podobě rozeslalo na mnoho míst republiky a v něm byly uvedeny tyto body (zkráceno): 1. zrušit a neuznávat výsledky XIV. mimořádného sjezdu KSČ, uspořádat XIV. sjezd nový v pozdější době, nyní rozhodně ne, 2. nevolit jako prvního tajemníka ÚV KSČ A. Dubčeka pro jeho politickou naprostou neschopnost, 3. odvolat z funkce předsedu parlamentu J. Smrkovského, rovněž jako neschopného a navíc jako „agenta západního imperialismu“, 4. působit na členy strany, aby byli rozumní a bezhlavě se nestavěli za neschopné vedení strany; nebude trvat dlouho a pravda vyjde najevo; za prvního tajemníka navrhujeme V. Biĺaka nebo G. Husáka – osoby s politickým přehledem a neúprosné vůči nepřátelům v našem státě, 5. seznamujte občany s tím, že do nynější situace nás zavedl nerozhodný postoj našich předních činitelů, uvažujte rozumně a nepodléhejte panikám! Závěrem: národ z nynější situace vyvede jen státník zdatný, zkušený, kterých je u nás rozhodně dost. Nemůžeme vystoupit veřejně, byli bychom označeni za kolaboranty. Výbor dělníků z jižních Čech.“
 
Do kapitalistických zemí byly dočasně omezeny cesty čs. občanů, o čemž se dozvídali až při svých žádostech o výjezdech a viza s tím spojená. 
 
List britských komunistů Morning Star uveřejnil rozhovor se starým čs. komunistou J. Jodasem, který mj. řekl, že přípravy kontrarevoluce trvaly v Československu celých deset let a že sovětský zásah byl oprávněný, protože odstranil nebezpečí anarchie.
 
V Bruselu se konala konference náčelníků generálních štábů a vrchních velitelů NATO v jednotlivých členských zemích a jednala o důsledcích vstupu armád pěti zemí Varšavského paktu na území Československa.
 
14. 11.  Státní orgány zamítly žádost Svazu vysokoškolského studentstva uspořádat průvody při oslavách Mezinárodního dne studentstva 17. 11. ● Na všech fakultách Univerzity Karlovy a ČVUT byl vyhlášen stav pohotovosti. ● V Bratislavě jednal parlament Svazu vysokoškolských studentů Slovenska. ● Mítink mládeže v pražském závodě ČKD Trakce vyzval k pořádání „Dubčekových směn“ na podporu polednové politiky.
 
Zdeněk MlynářV Praze bylo zahájeno plenární zasedání ÚV KSČ, které trvalo až do 17. 11. V jeho průběhu schválilo odložit termín svolání mimořádného XIV. sjezdu KSČ; návrh na postavení a úlohu byra ÚV KSČ pro práci v českých zemích; schválilo žádost Z. Mlynáře o uvolnění z funkce člena předsednictva a sekretariátu ÚV KSČ, předsedy právní komise a tajemníka  ÚV KSČ.
Do funkcí tajemníků a členů sekretariátu ÚV KSČ byli zvoleni V. Biĺak, J. Hetteš, J. Kempný, F. Penc a L. Štrougal – ten byl zvolen i do předsednictva ÚV KSČ a předsedou byra pro řízení stranické práce v českých zemích. Za tajemníky byli schváleni: V. Hůla a J. Kozel. Do funkce předsedy Ústřední kontrolní a revizní komise pro české země byl zvolen V. Hájek. Dále byl vytvořen výkonný výbor předsednictva ÚV KSČ: O. Černík, A. Dubček, E. Erban, G. Husák, Š. Sádovský, J. Smrkovský, L. Svoboda a L. Štrougal. ● S textem závěrečné kompromisní rezoluce „Hlavní úkoly strany v nejbližším období“ ještě v noci z 15. na 16. 11. odletěli do Varšavy A. Dubček, O. Černík a G. Husák, kde se sešli „na půli cesty“ s L. Brežněvem, který zde byl účastníkem polského stranického sjezdu. Přítomen byl též V. V. Kuzněcov. Na návrh G. Husáka podpořil L. Brežněv  doplnění rezoluce tak, aby byl odsouzen „pravicový oportunismus“ ve straně - termín sporný, nebezpečný, který se stal – jak se dalo předpokládat – podkladem pro následující represe v nedalekém období. Po oslabení konzervativců v předsednictvu ÚV KSČ (nezvolením a odchodem D. Koldera, O. Švestky, E. Riga a A. Kapka) nastoupil tak drsný pragmatismus G. Husáka, který stále otevřeněji přejímal sovětská stanoviska. Také mimořádné zasedání Ústřední kontrolní a revizní komise ÚV KSČ 15. 11. mělo výhrady, zejména proti zřízení výkonného výboru předsednictva ÚV KSČ a jeho složení.
 
15. 11. Francouzský týdeník Paris-Match otiskl rozhovor s J. B. Titem, který v něm znovu zdůraznil nesouhlas s postupem SSSR v srpnu proti ČSSR a odmítá srovnávat události v Československu s Maďarskem v roce 1956. ● Americký měsíčník Fortune přinesl článek H. Kahna „Co si myslet o Rusech“, který se zabýval dalším vývojem v komunistickém světě a zejména v SSSR a ČSSR po srpnové intervenci. Autor připustil, že čs. experiment znamenal jisté přímé ohrožení Sovětského svazu.
 
17. 11. Výsledky zasedání ÚV KSČ vyvolaly v celé veřejnosti reakce nejrůznějšího druhu, zejména většinou velmi rozporuplné, jak se o tom rozepsaly téměř všechny tehdejší sdělovací prostředky. Nejvýrazněji se projevili mladí lidé na vysokých školách, kde se konala shromáždění nejen k výročí 17. listopadu, ale i k výsledkům jednání komunistů. Na několika z nich se účastnili svými projevy také členové ÚV KSČ. Nakonec pražští vysokoškoláci i se svými profesory se rozhodli pro třídenní okupační stávku, při které zkoncipovali dopis   studentům a rolníkům v celé zemi. K jejich stávce se zakrátko připojili také studenti z Liberce, Brna, Bratislavy a dalších vysokoškolských center.
 
18. 11. Jednotliví členové ÚV KSČ se rozjeli do krajů republiky, aby seznámili stranické aktivy se závěry listopadového pléna ÚV KSČ.
 
V osm hodin ráno byla zahájena třídenní stávka, do které vstoupilo 60 000 vysokoškolských studentů českých zemí, jak se například uvádí v prohlášení studentů Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze: Plně se stavíme za demokratický a humánní socialismus, který se u nás začal uskutečňovat po lednu 1968. Chápeme těžkosti, s nimiž musí po 21. srpnu zápasit vedení státu a KSČ, ale přesto se domníváme, že by neměla být přijímána  opatření, která vážně ohrožují základy polednové politiky... Bylo nám znemožněno veřejným způsobem důstojně oslavit v Praze výročí 17. listopadu, Mezinárodní den studentstva... Rozhodli jsme se využít zákonem dovoleného  a pokojného způsobu veřejného vystoupení – stávky v budovách vysokých škol. Především podporujeme požadavky Svazu vysokoškolského studentstva Čech a Moravy. (Následuje 10 bodů prohlášení – viz datum 11. 11.)
 
V Pražském paláci Lucerna se konalo tisícihlavé shromáždění novinářů, svolané vedením pražské městské organizace SČN, které řídil její předseda Jiří Ruml. Měl též zásadní úvodní projev, na který navázal V. Kašpar. U mikrofonu se vystřídalo 28 účastníků shromáždění. Místopředseda SČN Z. Fořt přečetl manifest solidarity, kterým se obrátilo zasedání Svazu českých spisovatelů ke všem tvůrčím pracovníkům. Novináře pozdravili také stávkující vysokoškolští studenti a seznámili novináře s 10 body či požadavky (viz datum 11. 11.) a také delegace vysokoškolských studentů z Liberce, kde se připojili ke stávce na vysokých školách v Praze. V závěrečném prohlášení bylo mj. uvedeno:
 
Pražští novináři... upozorňují vedení KSČ, vládu, předsednictvo Národního shromáždění, vedení Národní fronty, jakož i celou naši veřejnost na nebezpečný vývoj, který hrozí tím, že by spojení lidu s jeho představiteli mohlo být úplnou likvidací svobody slova a projevu tragicky ochromeno. Tomuto cíli -  oddělit od sebe pokrokové představitele vedení republiky a veřejnost -  slouží paušální útoky na sdělovací prostředky, očerňování jejich úlohy po lednu i v těžkých srpnových dnech. To není jen útok na tisk, rozhlas a televizi, to je především útok na to, aby se lidé této země mohli odpovědně vyjadřovat k osudovým otázkám jejího vývoje... Zastavení Reportéra, týdeníku Politika, zákaz publicistiky v rozhlase a televizi, úvahy o kádrových změnách, kdy kritériem návrhů není ideová, mravní a odborná kvalifikace, ale ochota sloužit čemukoliv – to všechno nás alarmuje a nutí k rozhodnému protestu...
 
BudapešťV Budapešti se konala konzultativní schůzka zástupců 67 komunistických stran, která se usnesla uspořádat světovou poradu v květnu 1969 v Moskvě.
 
19. 11. Na Pražském hradě se konala porada vedoucích tajemníků KSČ ze všech krajů a okresů, na které k nim promluvil A. Dubček.
 
Předsednictvo vlády vyjádřilo stanovisko, že stávkové akce studentů – bez ohledu na záměry jejich organizátorů – nepůsobí ke konsolidaci politických poměrů v zemi a narušují normální výchovný a vyučovací proces.
 
V Ostravě se konal aktiv „marxisticko-leninských sil“, na kterém promluvil V. Biĺak. Jeho projev nebyl nikde otištěn, avšak městský výbor KSČ v Ostravě jej vydal jako brožuru a rozeslal všem okresním výborům KSČ.
 
V Praze zasedal ústřední výbor Svazu čs.-sovětského přátelství a jednal o novém programu. ● V Sovětském svazu zahájili tradiční Měsíc sovětsko-čs. přátelství.
 
Polský deník Trybuna Ludu kriticky hodnotila rezoluci listopadového pléna ÚV KSČ a označila „postup normalizace v Československu za neodpovídající situaci v zemi“.
 
20. 11. Předsednictvo ÚV KSČ, vláda ČSSR, předsednictvo Národního shromáždění a ÚRO vydaly společné prohlášení, v němž se obrátily ke všem občanům, aby pomohli čelit neuváženým akcím, pokusům rozšiřovat stávku studentů a dát jí „jiný smysl, který je v rozporu se zájmy našeho lidu“.
 
Svaz pražských středoškoláků se připojil manifestační stávkou na podporu stávky vysokoškoláků. ● V Bratislavě skončila stávka posluchačů, učitelů a zaměstnanců Vysoké školy ekonomické.
 
21. 11. Na zasedání předsednictva Svazu českých novinářů, kterou řídil V. Kašpar, podal zprávu o činnosti vedoucí tajemník S. Maleček a J. Ruml informoval o výsledcích aktivu pražských novinářů. Předsednictvo ocenilo výsledky tohoto aktivu a znovu jednalo o vydávání Reportéra.
 
Ve 12 hodin skončila stávka na vysokých školách. Na jednotlivých fakultách vysokých škol bylo podpořeno 10 bodů Svazu vysokoškolského studentstva (viz datum 11. 11.). Studenti získali na svou stranu sympatie veřejnosti, navázali četné vztahy spolupráce, zejména s novináři, odborovými organizacemi a dalšími pracujícími kolektivy. ● Parlament Svazu pražských středoškoláků přijal stanovisko k prohlášení Městského výboru KSČ v Praze a předsednictva vlády, v němž odmítl tvrzení, že středoškoláci byli do stávky zavlečeni bez vlastního uvážení, bez vlastního politického programu.
 
V. V. Kuzněcov cílevědomě pokračoval ve svých návštěvách nebo naopak přijímal návštěvy vedoucích činitelů v zemi – tentokrát byl na řadě předseda ÚRO K. Poláček.
 
22. 11. Na aktivu náčelníků ministerstva vnitra hovořil L. Štrougal. ● V Praze začalo společné jednání tvůrčích svazů a Čs. akademie věd, aby vyjádřilo protest proti opouštění linie polednové politiky.
 
Ministr kultury M. Galuška jednal s předsedou rumunské vlády I. G. Maurerem v Bukurešti o nové kulturní dohodě mezi ČSSR a Rumunskem.
 
Trestní senát okresního soudu Litoměřice vynesl rozsudek nad 26 nejaktivnějšími účastníky vzpoury vězňů v Minkovicích (došlo k ní v srpnu a stala se později argumentem v poučení o krizových letech české společnosti).Antonín Sum
 
23. – 24. 11. V Praze se konal III. junácký sněm, který zvolil ústřední radu Českého junáka – starostu Antonína Suma, náčelníka R. Plajnera a náčelnici V. Machovou. Zároveň schválil stanovy Českého junáka a stanovil zásady junácké výchovy.
 
A. Dubček promluvil ve Štúrovu na slavnostním ukončení první etapy výstavby kombinátu na výrobu papíru a celulózy. ● Na Slovensku ustavili pět nových národních odborových svazů a zvolili jejich předsedy.
 
Týdeník Listy ve svém 3. čísle z 21. 11. přinesl veřejné prohlášení literárních vědců, pedagogů a překladatelů k současné situaci Svazu čs.-sovětského přátelství, které poskytuje platformu frakčním skupinám, jež jsou v rozporu s míněním naprosté většiny občanů a  vystupují proti polednové politice. Zároveň signatáři prohlašují jako lidé, kteří jsou trvale spjati pracovně s ruskou kulturou, že nemají nic společného se současnou aktivitou Svazu čs.-sovětského přátelství. Hrubě odporuje tradicím dávné náklonnosti našich národů k Rusku a nemá také nic společného s bytostně humanistickou podstatou opravdové ruské kultury.
 
25. 11. V Praze byl slavnostně znovu zahájen provoz obnoveného areálu Karolina.
 
V Moskvě byl podepsán protokol o vědeckotechnické spolupráci mezi ČSSR a SSSR. ● V Sofii se konalo setkání ministrů kultury socialistických zemí s čs. účastí M. Galušky. ● V Praze pobývala delegace Výboru sovětských žen, kterou přijal V. Biĺak.
 
26. 11. Předsednictvo ÚV KSČ schválilo opatření ve struktuře ústředního stranického tisku v roce 1969.
 
V Moskvě jednalo zasedání výkonného výboru RVHP o rozšíření spolupráce s Jugoslávií.
 
V Praze zasedalo Ústředí novinářů ČSSR za předsednictví V. Kašpara. Navrhlo organizační strukturu správy zahraničních styků při tomto ústředí a schválilo plán zahraničních cest na rok 1969.
 
Všechna média přinesla Stanovisko vědců, umělců a novinářů k současné politické situaci, které přijalo historické shromáždění zástupců ústředních tvůrčích svazů a pracovníků vědy a  které se konalo ve dnech 22. a 26. 11. v Praze. Obsahuje mj. tuto pasáž: „Dosud jsme se pokoušeli rozvíjet a prosazovat myšlenky demokracie a skutečné sociální spravedlnosti  svou tvorbou. Dnes však silněji než dříve pociťujeme potřebu přesáhnout tento rámec a vstoupit do veřejného dění i jako reálná společenská síla, která je schopna se projevovat tak jako ostatní vrstvy obyvatelstva – kolektivními a organizovanými akcemi. Po dělnících a studentech chceme tedy vystoupit i my a dát jasně najevo, že i s námi je nutné počítat jako s vrstvou, která má zvláště v moderní společnosti svůj specifický význam a vliv. My vidíme jediné skutečné reálné východisko pro naše národy v nekompromisním a účinném vyjadřování vůle většiny, protože to je jediný možný prostředek působení na politiky a tím i na osud země.“ Prohlášení se stalo významným dokumentem pro orientaci široké veřejnosti ve složitých otázkách oněch dnů. Shromáždění svolal Koordinační výbor tvůrčích svazů, který vznikl v květnu 1968 a jehož pevnou součástí byl  také Svaz českých novinářů.
 
V Praze byl založen Český svaz překladatelů.
 
27. 11. Místopředseda vlády P. Colotka projednal s vedením redakce Reportéra okolnosti, které vedly k zastavení vydávání časopisu a na základě tohoto jednání Úřad pro tisk a informace rozhodl uvolnit další jeho vydávání.
 
E. Erban přijal delegaci Svazu vysokoškolského studentstva a projednal s ní možnosti zlepšení styků s Národní frontou.
 
Okresní výbor KSČ Praha 1 vydal prohlášení, v němž odmítá obvinění uveřejněná v ilegálních tiskovinách a vysílačkách, kde je jeho činnost označována jako revizionistická.  Žádá proto vyšší stranické orgány, aby tyto záležitosti prošetřily.
 
28. 11. Předsednictvo Národního shromáždění jednalo o přípravě zákona o cestovních dokladech. Zabývalo se také psaním a rozšiřováním tiskoviny Zprávy a požádalo vládu, aby učinila opatření u příslušných sovětských míst k zákroku proti tomuto časopisu. ● Kulturní výbor Národního shromáždění vyjádřil vysoké ocenění práci Čs. rozhlasu a Čs. televize v kritických srpnových dnech.
Ota Šik 
Ministerstvo vnitra zrušilo platnost tzv. trvalých výjezdních doložek, nutných při cestách do zahraničí.
 
Profesor Ota Šik informoval  čs. vládu a Čs. akademii věd o záměru pracovat na univerzitě v Basileji.  
V Čs. rozhlasu ustavili odbočku Svazu českých novinářů, protože rozhlasoví novináři zaujímali nejrozsáhlejší prostor v politickém vysílání a zpravodajství, další novináři pracovali v literárně dramatické redakci, ve vysílání pro děti a mládež a též v redakci hudebního vysílání.
 
V Bratislavě byla rehabilitována skupina řádových bratří, kteří byli odsouzeni v 50. letech.
 
29. 11. V Praze se konalo valné shromáždění Čs. sociologické společnosti.
 
V Bukurešti se konala porada velení armád Varšavské smlouvy, aby se zabývala dalším posílením obranyschopnosti členských států. ● V Moskvě byla na návštěvě delegace čs. armády, vedená náčelníkem Hlavní politické správy F. Bedřichem na pozvání sovětského náčelníka A. Jepiševa.
 
Jean Paule Sartre30. 11. G. Husák přijal v Praze delegaci Svazu slovenských novinářů, aby spolu jednali o problematice slovenské žurnalistiky, přičemž zdůraznil „závažnost angažovaného postoje novinářů“ při realizaci listopadového pléna ÚV KSČ.  
 
V Bratislavě se konal 3. junácký sněm, na němž byl zvolen náčelníkem Ivan Janček.
 
Prahu a své přátele navštívil Jean Paule Sartre (1905 – 1980), francouzský filozof, prozaik, dramatik, esejista, literární kritik, zakladatel nové školy myšlení, která se stala známou jako existencialismus. V roce 1964 odmítl Nobelovu cenu za literaturu.  

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 12. 11. 2008.