Na Mělníce máme literární klub Pegas, který v příštím roce vzpomene již 25. výročí svého založení. Tedy ještě na sklonku totalitních let, kdy už se nedalo nic vydržet, něco se muselo stát a lidé hledali opět cestu k sobě, scházelo se vcelku pravidelně několik mladých dívek u rodičů jedné z nich Zdenky Líbalové. Její tatínek byl lékařem a maminka učitelkou. Oba měli pochopení pro podobné sedánky, při nichž se četly básně – a to nejen našich a cizích klasiků, ale postupně, když opadal první stud, přicházela děvčata se svými výtvory a docházelo k tomu, čemu se dnes říká „autorské čtení“.
Tento prvek činnosti literárnímu klubu Pegas Mělník zůstává dodnes, kdy je v něm sdruženo na šedesát básnířek a básníků, kdy již 15 let vyhlašuje celostátní poetickou soutěž, hodnotí přihlášené verše, které do soutěže přihlašují autoři doslova z celé republiky. Za celé to dlouhé období odborná porota, v níž pracují též profesionální literáti z Obce spisovatelů, prošly soutěží tisíce básniček téměř od jednoho tisíce autorů (někteří soutěží již několik let). Letos poslalo svých 159 básní padesátpět účastníků.
Ti také budou pozváni – jak tomu bývá každoročně - do Masarykova kulturního domu na Mělníce, kde pro ně bývá připraveno kromě vyhlášení výsledků, ocenění a čtení jejich básní, také literární matiné. Letos to bude pásmo věnované knížeti české poezie K.H. Máchovi, který svými pobyty na Kokořínsku proslavil tento kraj, a kde jinde má být více uctívána jeho památka, než právě tady, kudy několikrát prošel pěšky, jak o tom vypovídají četné jeho záznamy.
Letos to bude jubilejní pořad hned dvojnásob, protože jedním z básníků Máchova kraje je mnichovohradišťský rodák, středoškolský profesor Josef Brož, který se v lednu 2012 dožije 90 let. Kolikrát jen ve svých 22 básnických sbírkách, vydaných po listopadu 1989, již zpíval o K. H. Máchovi, kolikrát šel po jeho stopách a přednášel své verše svým studentům nebo spoluobčanům! Navíc je také dlouholetým členem literárního klubu Pegas, zajíždí za námi na Mělník, vzájemně si dopisujeme, víme o své činnosti a tvorbě.
Kolegyně Blanka Štráchalová, také pedagožka ve výslužbě, je známou mělnickou dramaturgyní podobných hudebně literárních pořadů, se ujala i toho letošního „máchovského“ a nese název jedné Brožovy sbírky „Krajina básníkova zpěvu“. K její premiéře jsou již dnes zváni všichni milovníci poezie, bude se konat v sobotu 16. října. Uslyší hned v úvodu: Na lyru, srdce, lásko, hraj milostnou píseň prostou hněvu, hraj stále silněji a znovu. Od Kokořína k Housce přes Bezděz, Klášter k Valečovu je Máchův kraj,. krajina básníkova zpěvu – Máj! Přiznám se vám, milí čtenáři, že se na ten den moc těším, přestože se učím dopředu verše, které zde budu recitovat spolu s dalšími členy našeho literárního klubu, v němž mne loni jmenovali čestným členem. Nemohu dost dobře odmítnout všechny ty pocty a proto se účastním nejen autorských čtení, ale i ostatních aktivit našeho klubu. V uvedeném máchovském pásmu budu přednášet básnické sloky - promiňte mi – že ještě některé zde ocituji: Krajino básníkova zpěvu, co rozeznívá hlubiny i výše, co zurčí z pramenů až k hvězdám, kterému nasloucháme pokorně a tiše, tvé ozvěny se nevzdám.
V sobě ji nosím, všude ji slyším, z hroudy se zvedá k nebeským výším, zpívá ji skřivánek, ministrant boží, voní jí růžička v šípkovém hloží, všude ji slyším ve svoji duši. v mluvě nám zpívá, v srdci nám buší.
Krajino Máchova Máje, kapličko rodné řeči, zvoničko srdce národa, ty znáš, jak dusí ponížení, poroba, kdy srdce bubnem je i štítem, ty víš, jak voní mír a svoboda, když rány kvítím léčí… Měl bych přece jen říci pár slov o tomto máchovském básníku, kterého v padesátých letech komunisté exkomunikovali ze školství a veřejného života vůbec, protože se snažil svým studentům jako středoškolský profesor opravit nepřesnosti v dějepisných učebnicích, zejména pokud šlo o význam 28. října 1918 a zakladatele našeho státu T. G. Masaryka. Pracoval potom jako dělník v automobilce v Mnichově Hradišti.
Jakékoli jeho pokusy o vydání veršů, narážely na odpor a přísný zákaz ze samotného ministerstva školství. Nabídnutou přihlášku do tehdejšího Svazu spisovatelů odmítl – byla to pro něj nastavená příliš průhledná léčka: „Podepiš a budeš zpívat, jak mi budeme pískat…“
Tolik se v něm a kolem něj za tu dobu nashromáždilo veršů! Nedivme se proto, že po listopadu 1989 našel cestu do našeho literární klubu Pegas Mělní, zvítězil v soutěži, v naší členské knižnici Profily vyšly jeho verše, a pak v Nakladatelství Máchova kraje a Nakladatelství Český ráj v Sobotce mu začali vydávat jednu básnickou sbírku za druhou.
Jeho verše znějí v tomto kraji, znají je učitelé i jejich žáci. Génius loci a K. H. Máchy je v tomto případě patrný a dnes lidé milují oba tyto básníky, třebaže Brožova skromnost nic takového nechce připustit. Ale kdo jiný, než jeho nejbližší přátelé, mají své básníky oslavovat více a věrněji? Ale – co je přitom důležité, že tak činíme rádi, dobrovolně, z úcty a srdečného vztahu.
Kolik jen básníků našeho kraje už jsme takto uctívali: Jaroslava Seiferta, Jana Nerudu (ti dva nejčastěji opěvovali mělnický kraj a jeho vinný mok), Ludvíka Kunderu a Oldřicha Wenzla (ti dva spolu studovali právní vědu na Univerzitě Karlově, jeden z Moravy a druhý z Mělníka), zdejší rodáky Vítězslava Hálka a Viktora Dyka, někdejší spoluobčany Svatopluka Čecha a Kamila Bednáře. Více než dvacet jmen básníků jsem takto vzpomněli například v našem sborníku Svému městu a kraji, jehož vydání podpořilo město Mělník u příležitosti 725. výročí povýšení na město.
Ano, vážení přátelé, poezie nemůže zhynout, i když jí soudobí nakladatelé příliš nepřejí. Na vydání svých básnických sbírek hledáme vždy ochotné mecenáše nebo sponzory, víme dobře, že bez jejich příspěvku bychom stěží uspěli. Naplánujte si cestu do Mělníka a přijeďte 16. října podpořit naše snažení. Podpoříte tím současně cestovní a turistický ruch, na Mělníce se každému zatím vždy líbilo.
|