Josef Fousek: Blbá nálada / Divadlo obyčejné chvíle

Rubrika: Publicistika – Fouskův svět

BLBÁ NÁLADA

Den začal divně. Nohou jsem srazil při vstávání obraz Jana Kristoforiho, řízl jsem se při holení, malíček u nohy jsem si narazil o dveře.
Zazvonil telefon a anonym šeptal, že si s Jirkou Krampolem dáváme ke snídani extázi. S dekadentní náladou jsem se zakousl do BE-BE a ulomil si kousek zubu.
Za dvě hodiny jsem dostal zprávu, že mám vysoký cholesterol a nízký kredit v mobilu. Za další půlhodinu mně uletěl výfuk u Peugeotu 205.
V dopisní schránce jsem našel dva dopisy: „Pane Fousek, ve vaší knize Fouskoviny nahráváte ČSSD!“
Ve druhém dopisu stálo: „Pisálku, co ti dává ODS za ty blafy? Věnuj se radši pití rumu, to ti šlo vždycky dobře!“
Odpoledne mne oslovil pán a požádal mne, zdali bych nevysvětlil jeho vnučkám, které jsou v tanečním kroužku, jak se tancuje kozáček. „Vy to jistě pamatujete,“ řekl, jako bych se narodil už za Lenina.
Podržel jsem se popelnic, vytrčil jsem nohu, popelnice se na mě vysypaly a praskl mi sval v lýtku.
Na „úrazovce“ mně půjčili francouzské berle.
Dostal jsem zprávu, že jistá firma nevydá moje CD. V mé tvorbě je prý neláska ke každé vládě.
Pustil jsem si Svobodnou Evropu. Někde vedle hrál gramofon píseň o hrdinném agentovi Minaříkovi.
Vypnuli proud! Už jsem se nedozvěděl, že ČEZ zvýšil poplatky kolektivně o deset procent.

DIVADLO OBYČEJNÉ CHVÍLE

V deštivé noci jsem zastavil u benzinové pumpy na Evropské třídě. Stále se jí říká po šíleném mindrákovi Leninka.
Procházel jsem obchůdkem a hledal jsem něco k večeři. Tedy červené víno.
Zaplatil jsem, ale neodešel. Zaujala mne zlatem ověšená, kanársky opálená a fitcentrově utužená dáma s krátce ostříhanými vlasy á la Miss World. Za ní stál jako stín holohlavý svalovec s velikou náušnicí. Sako jako kdyby se každou chvíli mělo roztrhnout pod lavinou proteinů. Žvýkal tak mocně, že byla zřejmá jistá podobnost s Pokémonem.
„Píďo,“ začala řeč dáma, která zásluhou dermakolu vypadala jen o deset let mladší než on, „beru šampaňské, kuřecí sendviče, desítku tu nikoliv, tu pijí bezdomovci a montérkový lid.“
V té chvíli zavadil o tu jemnou paní nějaký muž a omlouval se. Dáma jej přejela pohledem a nahlas komentovala:
„Téměř vás porazí, nedává pozor a čeká ještě slova díků! Hm, to je inteligence! Holt jsme v Česku! V Unii se budou divit!“
Vazba přikývla a výstražně sjela muže tvrdým pohledem.
Dáma platila, utkvěla zrakem na čerstvém pečivu, tleskla koketně rukama a vzkřikla: „Pane pumpaři, prosím, ještě mně připočítejte tři velké bidety!“
V autě jsem řekl svému synovi: „Tome, nevím jak ty, ale já už bagety jíst nebudu!“


Ukázka z knihy  
FOUSKOVY FEJETONY,
kterou vydalo v roce 2006 nakladatelství
Jindřich Kraus - PRAGOLINE

Foto © z webu Josefa Fouska

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 10. 12. 2008.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.