Josef Fousek: Seniorské zamyšlení

Rubrika: Publicistika – Fouskův svět

Slovo senior vyznívá téměř cizokrajně. My v Česku říkáme: důchodce neboli penzista. Důvodem tohoto označení je věk.
Uplynulé roky, prožité šťastně, ve starostech, v lásce, se smůlou i štěstím, s nadějí, s nemocemi, v měnících se režimech, a pokaždé s obavami. Jistota ke slovu Život nepatří. Možná, že bychom byli s jistotou nešťastni, ačkoli po ní kolikráte toužíme. Pomyslná jistota člověka uspává, zastavuje a místo abychom se dávali člověčí cestou plnou výmolů, krásných zážitků, proher i výher, utápěli bychom se asi v zápecní jistotě.
„Jednou jsi dole, jednou nahoře…“ Píseň pánů Voskovce a Wericha nelhala a nelže. Snad jen v tom, že mnozí jsou jen pořád dole a k výšinám se nedostanou. To neznamená, že to místo nahoře oplývá štěstím. Jdeme tou krátkou cestou k horizontu a zdá se nám, že hodiny běží rychleji a rychleji. Přibývá chorob, ubývá přátel, přibývá holí, ubývá dálek, a nestačíme chápat záplavu nových, prý moderních věcí: počítače, cizojazyčné názvy, - rodná řeč je plná nepochopitelných slov, mění se ulice, politika, - jen člověk stárne stejně rychle a trvale.

Neběduji! Berme to s nadhledem. To, co nás nyní souží a plní mysl, čeká každého, kdo přijde po nás a nyní nás míjí svižným krokem.
Je smutně legrační nadávat na zkaženou mládež. Vše, co tu užívá, je dílem minulých generací, tedy i nás. Přejme dětem a vnukům, aby měli dobrý život, aby se nevzdávali na té cestě, která je podobná té naší.
Chovejme se tak, aby na nás nevzpomínali jako na žlučovité škarohlídy, nerudné dědy a babky. Nečeká je žádná „procházka růžovým sadem“. My máme vrásky, zkušenosti, leccos nás trápí, ale naše srdce jsou stále mladá. Jen mysl nám stárne a zapomínáme, jací jsme byli.
Káráním, neustálým rádcovstvím, spíláním, zdůrazňováním – že my jsme byli lepší, ušlechtilejší, morálnější… nelžeme si. Za dobu našich životů byly diktatury, okupace, udavači, války, a my? Museli jsme šlapat v řadě a nadávat „za vrátky“.
Nejsem jiný. Občas zapomenu na rozum a rozčiluji se, radím, poučuji ve snaze pomoci svým dětem a vnoučkům. Vím, že jsme kolikráte nevlídní a zaujatí z lásky k těm, které milujeme, ale v té chvíli si uvědomím, že je to také z důvodů bezmoci zastavit ten neúprosný čas. Je to hořkost nad neodvratným koncem mládí, nad ztrátou sil. Nemoci, které se k nám s příchodem podzimu stěhují, nám na náladě nepřidávají.
Nejtěžší je být přísný, ale spravedlivý! Nehledám jen špatnost ve všem a v každém. Snažím se nalézt příčinu. Pokouším se dívat na okolní Svět jako na divadlo, kde už nehrajeme hlavní roli ve hře Život, pro kterou jsme všichni bez rozdílu psali scénář.
Pokaždé, když podlehnu emocím a barvím své kázání chmurnou barvou, vzpomenu si, co čeká asi mladou generaci v budoucnosti a sevře se mi srdce.
Buďme na sebe vlídní. Pomáhejme a neubližujme. Kyselé okurky jsou dobré na kocovinu. Ale když je kyselý člověk, kocovina trvá stále.

/Josef Fousek, táta, děda, - nar. 12. 3. 1939/

Z připravované knihy J. Fouska – Dobré jitro, člověče
Úvahy a fejetony, které J. Fousek má ve svých pořadech v ČRO 2 – Praha – Nedělní dobrá jitra.
Vydavatelství : Knižní klub – Euromedia group Praha 

BLUES ČERNÉHO KLADNA

Josef Fousek

Poblíže Prahy je moje město
Kladno mu dali jméno
Uhelný prach již zavál stopy
Jak všechno bývá změněno
Poblíže Prahy je moje město
Kde nikdo není prorokem
Já tuhle pravdu dávno poznal
A nebylo to před rokem.

Já zřel jsem hutě plné dýmu
Kde v záři výhní stékal pot
Náměstím šikmým k Floriánu
Prošlapal dlažbu tucet bot
Hospody které patří k žití
Ty znal jsem jako breviář
Do očí starých Kladeňáků
Jsem dával ruce na oltář

Režimy ať jakékoli
Mně neukradly víru mou
Že s kroky zlými dobré stíny
Nás k lepším chvílím dovedou
Z kostela Páně bijí zvony
Naslouchá rytíř ze Žďáru
Potkávám hvězdy veteránů
a belháme se do baru

Po špičkách kráčím Hlavní třídou
A stále méně potkávám
Přátele které v koutech hledám
Snad proto abych nebyl sám
Poblíže Prahy je mé město
Kladno mu dali za jméno…

/Mirku Rysovi, Standovi Bacílkovi, Jindrovi Lidickému, Františku Pospíšilovi, Zdeňku „Bačovi“ Hraběti, Zdeňku „Kořenovi“ Kořínkovi a dalším kladenským hokejovým veteránům – Escaddo bar 1998/

V tomto roce vyšla kniha "Pohlazení" - fotoobrazy Evy Pilarové a básně Josefa Fouska.
Vydal Jindřich Kraus - Pragoline

Dále v tomto roce na podzim vyjdou dvě knihy Josefa Fouska:
"To nejlepší z Fouska"  -  nakladatelství BRÁNA
"Dobré jitro, člověče"    -  nakladatelství
Euromedia Group 

16. října 2007, 19 hodin, v divadle Semafor (Praha - Dejvice) recitál Josefa Fouska - "Fousek se vrací".

21. prosince 2007 v kostele Šimona a Judy v Praze - Koncert Zuzany Stirské s Gospel Time, kde své básně zarecituje Josef Fousek

Redakce Pozitivních novin upozorňuje, že je opět vysílán pořad Nedělní jitra Josefa Fouska.
Nejbližší termín je 19.srpna 2007 od 5,00 do 8,00 hod. na stanici Český rozhlas 2 – Praha.


Ilustrace exkluzivně pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl 
http://frk60.aspweb.cz

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 14. 07. 2007.