Pavel Špatenka - Jitka Stošická: Přijďte si poslechnout sami sebe

Rubrika: Publicistika – Zajímavosti

S MUDr. Pavlem Špatenkou a zpěvákem Karlem Kekešim jsem se sešla v malé kavárničce Městské knihovny na Mariánském náměstí v Praze 1.

Omlouvám se, ale po dvou hodinách povídání o vzniku programu "8 promluv o poznání" jsem zjistila, že prostě nedokážu reprodukovat všechno, co tyhle dva mladíky přivedlo k tomu, že dělají právě to, co dělají. Poprosila jsem proto Pavla Špatenku, duchovního otce Divadla duše, aby mi některé hlavní body sepsal. Nakonec se pár bodů nekonalo a předkládám vám, řekla bych, přímo osobní zpověď MUDr. Pavla Špatenky.

Milá Jitko, zajímala ses o to, co je Divadlo duše. Na letáku je psáno, že Divadlo duše je projekt, který má přiblížit divákovi význam sebepoznání, jako nástroje pro porozumění sobě a světu, ojedinělou formou - audiovizuálním pořadem. Pokusím se ti to vysvětlit.

Jsem „psychoterapeut“. Moje práce je o tom, že pomáhám lidem hledat jejich ztracenou duševní rovnováhu, pomáhám jim s jejich vlastním utrpením, předávám jim poznání, kterého jsem během svého života dosáhl. Přednáším, píšu, léčím a stejně tak, jako oni, hledám všechno to, co mě podporuje na mé každodenní pouti životem.

Zajímám se velmi živě o to, co se děje v člověku samém, učím se poznávat složitý psychický svět člověka. Zároveň mám dar - schopnost vhledu. Taková schopnost mi pomáhá číst v duších lidí. To mi přináší velké poznání. Toto poznání předávám dál.

Avšak tím moje snažení nekončí. Vím, že za hranicí psychického světa je ještě něco, co však nelze pochopit. Celek, který je člověkem nepostižitelný a nepostižen. Celek, jehož je člověk částí, celek, který nelze pochopit. Lidé mu říkají Tao, Zen, Pleróma, Bůh, Nicota, Věčnost, Bytostné já… má mnoho jmen, mnoho tváří a podob. Avšak není důležité, jak si TO člověk představuje. Důležité je uvědomit si a přijmout, že vůbec JE. Přijmout existenci něčeho, co řídí život člověka skrze jeho podvědomí, lze jedině s velkou pokorou, láskou a osobní proměnou. A to je pro západního člověka tvrdý oříšek.

Pro racionálního člověka naší kultury je jeho vnitřní svět většinou předmětem domněnek, strachu a spekulací. Proto je uzavřený. Pro západního člověka je svět duše a lidského ducha tenkým ledem, protože mu nerozumí a zároveň ho ohrožuje svojí obrovskou autonomií. Prostě dělá si co chce, je nerozumný, řídí se svými vlastními pravidly a zákonitostmi, vyvíjí se po svém, navzdory tomu, co si přejeme, o co prosíme….. Porozumět všem zákonitostem, které řídí naše duševní životy, poznat duši, mysl, jak fungují, co jsou, je úkol hodný dnešního člověka, s vědomím toho, že ho tento úkol zároveň velmi ohrožuje.

Avšak tím poznání nekončí, ale opět začíná tam, kde se svět lidské psychiky dotýká věčného a nepoznatelného.

Milá Jitko, ať chceš nebo nechceš, je to tak. Můžeme se tvářit, nalhávat sami sobě a vykrucovat se jak chceme, ale zákonitosti jsou zákonitosti. Naše doba zabila ducha. Nikde kolem nic, ani slovo. Náboženské a církevní symboly zastaraly, ztratily lidské teplo. Vypůjčené východní tradice a filosofie nedávají odpověď na smysluplné spojení materiálního a duchovního života. Jsou stejně tak jednostranně duchovní, jako náš svět přehnaně materiální. Filosofické žvanění vzalo člověku cit a vědecké šálení popřelo svět ducha dočista a úplně. Kde je tedy ono smysluplné spojení, kde je ona rovnováha?

Instituce popírají to, co se nedá změřit ani zvážit. Člověk se uzavřel do povrchního materialistického uvažování a uniká mu zjevně smysl jeho života. Hmotný a racionální svět převálcoval city, ohrožuje integritu lidské duše. A to ještě nemluvím o lásce, pokoře, milosrdenství a jiných stejně potřebných hodnotách. Tam teprve začíná boj. Nic naše mysl nedokáže popřít sveřepěji, než právě potřebu lásky, citu a sdílení. Nejenže racionální způsob života nedovoluje žít smysluplný a láskyplný život, ale dokonce lásku a poznání popírá, vysmívá se, potlačuje a vyhýbá se jim. Přitom oni jsou principielně lékem na naší dobu. Lékem pro člověka. Spojením ducha a hmoty se člověk stává celistvým. Avšak cesta k takovému poznání je pro mnohé z nás velmi trnitá.

Proto vznikl náš pořad  

Pořad Divadla duše 8 promluv o poznání má lidem pomoci uvědomit si vlastní vnitřní svět, uvědomit si hranice a přinést nevšední a hluboký vnitřní prožitek. Pomáhá lidem vydat se tam, kam se sami neodváží a možná zpochybnit všechno to, co člověka uzavírá a otevřít ho novému poznání. Zbavit ho předsudků a domněnek o duchu.

Koncepce spojení mluveného slova, hudby, zpěvu a pohyblivé animace krásných mandal má svůj hluboký vnitřní smysl. To všechno dohromady mluví o poznání, o tom, co to znamená poznávat, proč je poznání důležité, proč je důležité stát se opět sám sebou. Ale mluví také o lásce k poznání a o všem původním, zákonitém, o všem co je lidskému bytí dáno, nadřazeno a o všem, co se člověkem nedá zněmit.

Hudba a zpěv otvírají lidská srdce. Doslova. A mandaly, které se pohybují na plátně, vtáhnou člověka dovnitř, do jeho duše. Soustředěné pozorování zastaví na chvíli jeho mysl. Dotek věčnosti je nablízku….

Zbývá se ještě zmínit o Karlovi a Ivetě. Oba mají velký dar. Karel má schopnost léčit hlasem, léčit bolestivá zranění, otvírat a uzdravovat duševní bolest, čistit duši.
Iveta zase maluje mandaly – symboly celistvosti, které nejsou jen prostými barevnými obrázky, ale zářícími vstupními branami do nepoznaných hloubek lidské duše. Tyto brány nás otvírají ….
A mluvené slovo?… kultivuje mysl a povznáší vědomí člověka. 

     

Jitko, jestli chceš, přijď. Sama uvidíš. Je již mnoho lidí, jež vnímají má uzemněná slova. Kteří vidí, že nejsme ani blázni, ani sekta, ani utopisté, ale že pátráme po účinných, praktických a smysluplných cestách, myšlenkách a postupech, které jsou živé, zkoumáme jejich smysl a praktické použití.
Hledáme smysluplnou cestu, která má vést člověka jeho životem, chceme poznat pravdu, která dá lidskému životu rozměr snesitelnosti, naplnění a rozměr smyslu lidského bytí. Vědomě voláme sílu ducha, hledáme bohatství duše, které nám má pomoci nést kříž života. A chceme se o to poznání podělit. To je smyslem našeho života a bytí samotného.

S úctou Pavel

Související články:
https://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2007010011  
https://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2006120895  
https://www.pozitivni-noviny.cz/920.html  

 

Foto © archiv autorů

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 10. 12. 2008.