Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (1)
Rubrika: Publicistika – Komentáře
| Hned úvodem je třeba říci, v našem případě přesněji napsat, že tento elaborát, česky řečeno zpracování námětu, bude míti úvody dva, možná i tři, a samozřejmě si nečiní pražádný nárok na jakékoliv označení, které uznává oficiální literární věda. Odpovědí na nabízející se otázky, proč vlastně tedy tímto dílkem svévolně ničíme naše už tak dost těžce postižené lesy popsáním takového množství papíru, je několik. V první řadě si možná hodně neskromně myslíme, že by tento výtvor mohl vyloudit úsměv (ale ne úšklebek) na tvářích alespoň pár stovek (nebo dokonce několika tisícovek?) lidí, kteří ještě nezapomněli a nejsou líní číst anebo poslouchat. Dále je také třeba si přiznat, že se zde pravděpodobně (s pravděpodobností blížící se jistotě) na stará kolena probudil zatím latentní (skrytý), rádoby talent grafomanů (chorobných psavců), no a nakonec těch popsaných listů není zas tak moc! A také si možná jen trochu neskromně myslíme, že zcela jistě bylo popsáno mnohem více papíru slovy mnohem, ale opravdu mnohem nepotřebnějšími! A když se ještě více zamyslíme, přímo mozkem, tak možná nebude popsán ani jediný list papíru, když to vše zůstane pouze v počítačích, na disketách či discích, a naštěstí ne na oštěpech či koulích. Tímto tedy považujeme za ukončený úvod první.  Abychom se dostali k meritu (jádru) věci, tedy k paradoxům češtiny, musíme nyní zařadit úvod druhý a alespoň krátce pojednat o takové zajímavé maličkosti, jako je SLOVO. V naučných slovnících si přečteme, že SLOVO je nejmenší jazyková jednotka, přičemž pod pojmem jazyk se zde samozřejmě nemyslí to, co máme my a většina živočichů v ústech, ale opět podle naučného slovníku - soubor vyjadřovacích a sdělovacích prostředků vlastních příslušníkům určitého lidského společenství. Slovo se pak skládá ze slabik a slabiky z jednotlivých hlásek. O tom ale později. V tom chytrém slovníku však dále najdeme, že nyní v době počítačové je SLOVO také datová položka takové velikosti, jakou dokáže počítač zpracovat jako celek. Pak je tam cosi o bytech, které nemají pokoje, kuchyně ani příslušenství, ale jen jakési bity. Ovšem s těmito slovníkovými definicemi musíme však rychle skončit, abychom neodradili staromilce. Navíc jsme asi trestuhodně přeskočili možná desetitisíce let mezi současností a dobou, kdy se pračlověk prvně snažil vyloudit ze svých mluvidel zvuky, kterými by něco pojmenoval. Ovšem do tak daleké prehistorie se ale vracet nebudeme, na začátek se jen krátce zastavme v době biblické. O tom ale až příště. A protože tyto paradoxy by měly vycházet na pokračování, bude dobré vždy na závěr tu lehkou formu ještě „odlehčit“ něčím, co snad lze nazvat – ABSOLUTNÍ RÝMY. Nejprve tedy několik „katastrofických“ rýmů na ukázku: Sotvaže se zbavil rýmy, složil dva-tři skvostné rýmy. Zelená se travička, je svatého Jiří, odsouzená travička k šibenici míří. Odsouzenec ve své cele, oddával se smutku cele. Před popravou na cele prozradil vrah potmě: „Smrtelný dnes na čele vyrazil už pot mně!“ V koupelně mu bouchla karma, čímž se naplnila karma. Mám-li hlad a je-li chlad, to určitě není klad. Abych večera se dožil, třeba vstříknout něco do žil. |
Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl
http://frk60.aspweb.cz http://frk1.wordpress.com
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 30. 12. 2008.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Josef Fousek |
 |
Stanislav Motl |
 |
JUDr. Ivo Jahelka |
 |
Jaroslav Vízner |
 |
Ivan Rössler |
 |
Ivan Kraus |
 |
Ivo Šmoldas |
 |
Jitka Molavcová |